Dvůr krve a prachu

68.

O pár hodin později jsem stála umytá a učesaná u zrcadla a zapínala si košili.

,,Ty kalhoty si pamatuji větší," zadržela jsem dech a trochu vtáhla břicho dovnitř. Skutečně mi byly o dost těsnější a zapnout jsem je dokázala jen tak tak.

V zrcadle jsem si všimla Leova pohledu, jak si mě, rovněž oblečený, jen s trochu mokrými vlasy zamyšleně prohlíží.

Z okna však zafoukal vítr a košile se mi těsně odtiskla na tělo. Sice byla dost volná a spolehlivě ho zakrývala, nyní by však pozornému oku již neuniklo, jak moje bříško začíná nabývat tvaru a vystupuje lehce dopředu.

Leo mě zezadu obejmul a opřel si bradu o mou hlavu.
,,Je dobře, že to chceš oznámit už dnes, vážně je tvůj stav stav znát," poznamenal a lehce mi na břicho položil dlaně.

,,Ráda bych ti něco ukázala."

Vtiskl mi polibek do vlasů. ,,A co?"

Vytáhla jsem z náprsní kapsy košile onen kousek příze, kterým jsem se celý ten jeden měsíc kousek ve Velarisu přeměřovala.

,,Co to je?" zeptal se tiše a prohlížel si provázek v mých dlaních.

,,Každých pár dní na Nočním dvoře jsem si bříško měřila, abych věděla, jak moc povyrostlo," opřela jsem se o něj a trochu natočila tvář, abych ho na tu jeho mohla rychle políbit ,,tou šedou přízí, cos mi sebou tajně zabalil."

Se skoro posvátnou úctou se příze dotkl.

,,To si děláš legraci," řekl nevěřícně a pohladil mé zápěstí. I mě samotnou překvapilo, kolik uzlů jsem během té doby udělala a jak se vzdálenost mezi nimi zvětšuje. Byl to důkaz, o kolik naše děťátko vyrostlo.

,,Nebude ti to vadit?" Zamumlala jsem spíše k sobě ,,už teď jsem během posledních týdnů dost přibrala."

Ta myšlenka i mně samotné přišla směšná, ale stále mě trochu trápila.

Zatímco jsem mluvila, on trpělivě poslouchal a jeho úsměv byl čím dál pobavenější a nežnější.

Uchechtl se a jeho smích byl tlumený mými vlasy. ,,Ale Pher, s tebou je zábava. Proč by mi mělo vadit, že budeš přibírat? Za prvé, bude to z dobrého a naprosto opodstatněného důvodu. Za druhé, i tak pro mě budeš ta nejkrásnější bytost na světě."

Zamilovaně mě po břiše hladil a pozorně vnímal každý můj nádech i výdech pod jeho hřejivými dlaněmi.

,,A tohle," vzal mé drobné ruce držící provázek ,,tohle bude už navždy rodinná památka, kterou budeme našemu maličkému ukazovat, až bude starší."

,,Tak o tom nepochybuji, a děkuju ti," spokojeně jsem zavřela oči a opřela se o něj. Ani jsem nevěděla, za co přesně mu děkuji. Možná už jen za to, jak vždycky dokázal najít ty správné uklidňující věty.

,,Až příště uvidím Laylu, pěkně jí vynadám, že mi nic neřekla," poznamenal Leo a zhluboka se nadechl. Jako kdyby si chtěl navždy uložit do paměti mou vůni pro chvíle, kdy se mu vzdálím z náruče na dál než pět metrů.

,,Chudák malá, vždyť jen chtěla, aby ses to dozvěděl od mě," trochu jsem natočila tvář a zvedla jí. Pobaveně se uculil.

,,Já vím, proto ji hned poté obejmu za to, jak šikovné děvče to je. Po její tetě, samozřejmě," přejel nosem po mé šíji ,
,jsi připravená?"

Kousla jsem se do rtu. ,,Asi ano, musím, stejně to na mně brzo někdo pozná," přikývla jsem nervózně.

Naposledy mě vzal kolem pasu a pohlédl mi v zrcadle do očí. ,,Hlavně se neboj, všichni jsme tvá rodina, milujeme tě. Budu tam s tebou, ano?"