Flashback

133 7 1
                                    

,,Přiznej se," opřela jsem se lokty o stůl.

Leo nasadil nevinný výraz a podíval se někam za moje rameno.
,,Netuším, o čem mluvíš."

,,Jak moc jsi jim pomohl?" Nikdo z aktérů zapálení obřadní hranice se nijak nezajímal o účincích některých látek, aby mohlo dojít k jejich hromadnému rozsvícení. Phaedon sice ovládal vílí světlo, takto silně ovšem ne. A Miryam se nenacházela v takovém rozpoložení, aby mu nějak výrazně pomohla, vždyť sama byla ráda, že vůbec přes slzy něco vidí.

,,A co uděláš, když ti neodpovím?" Tázavě se na mě podíval.

,,No..." na to jsem nenašla odpověď, tak jsem se zase opřela o opěradlo židle a uraženě si založila paže na prsou. Naštěstí to zafungovalo a Leo se nade mnou přece jen smiloval.

,,Ma'ayan mě poprosila, abych vypomohl v oblasti chemie a snad si ještě z mládí něco pamatuju," vysvětlil mi Leo, naklonil se ke mně, vzal látkový ubrousek na stole a přiložil mi ho ke koutku úst.
,,Ta kapka omáčky, co máš celou dobu u pusy mě rozptyluje už dost dlouho."

Dala jsem jeho ruku stranou a otřela si inkriminované místo hřbetem ruky. Před chvílí skončila slavnostní pětichodová večeře a my samozřejmě seděli vedle sebe; po skončení obřadu už pravidlo oddělených míst pro páry neplatilo.

Naštěstí jsem si za jeho ramenem všimla Merin, jak na mě mává a její bílá křídla jsou napůl schovaná ve slabším osvětlení na kraji placu. Mávala na mě a dávala najevo, že mám jít za ní.

,,Omluvíš mě? Zahlédla jsem Merin," zeptala jsem se a už se zvedala.

Usmál se. ,,Tak jí vyřiď, že mi udělala pěknou ostudu."

,,Tak jsi neměl připomínat, jak jsi mi při naší svatbě strčil jazyk mezi rty," připomněla jsem mu s úšklebkem.

,,Ani se nesnaž tvrdit, že ti to tehdy nějak vadilo," sledoval, jak se zvedám a jak za mnou zavlála sukně.

Věděla jsem, že když jsem se otáčela, nedokázal se ubránit pohledu na moje záda. A na to, co mi na nich před lety zbylo po věznění v Černé zemi. Zadní lem mých šatů byl snížený a nepotřeboval běžné průřezy pro křídla, za to se však každý mohl kochat mými jizvami. Zvláště tou jednou nad ostatní vyčnívající, tlustou jako palec.

Merin si mě odvedla stranou. Mezi prsty s konečky pokrytými světlejšími skvrnami pigmentu již držela sklenici vína. Drakon se rozhodl pro členy své družiny a jejich nejbližší otevřít tři láhve svého proslulého vína ručně sbírané ve vinicích Setane a zrající v azurově modrém moři Bílého Útesu. Na počest své dcery prý to nejlepší.
I Merin si jako partnerka Noama jednu sklenku vysloužila.

,,Jelikož ho znám tak vím, že by netrvalo dlouho a začal by ti vykládat o technických a chemických tématech, nemáš za co," řekla a upila vína. I ona si dala s výběrem šatů záležet. Byly růžové, dlouhé až na zem a napěchovaný výstřih rozhodně dával na obdiv její obdařenost, za kterou se nijak nestyděla. Díky absenci rukávů navíc vynikl i bledý flek na rameni.

,,A proč vlastně ty nejsi s Noamem?" zeptala jsem se se zájmem. ,,Čekala bych, že vy dvě hrdličky se od sebe nyní nehnete na metr."

Stále jsem si úplně nezvykla na to, že jedna z mých nejbližších přítelkyň je ve vztahu s mým starším bratrem. Dali se dohromady na základně u hranic, kde jinde. Od té doby, co tam Drakon s Miryam poslali Noama velet, skoro se tam odtud nevzdaloval kromě významných událostí.

Dvůr krve a prachuKde žijí příběhy. Začni objevovat