Dvůr krve a prachu

55.

Běžela jsem sídlem a míjela v chodbách překvapené členy personálu.

Ústa se mi plnila hustými slinami v jasné předzvěsti, že jako další se nashromáždí zvratky.

Najednou jako kdybych zapomněla, kde se nachází můj pokoj pro hosty a bezmyšlenkovitě se vrhla k nejbližšímu oknu. Starý reflex naučený kdysi dávno v dobách mého dětství; když je situace kritická, hledej nejbližší cestu ven.

Rozběhla jsem se k oknu, přeskočila parapet a těsně před volným pádem z druhého patra roztáhla křídla.

Hladce jsem dopadla na břeh řeky, ve vodě padla na kolena do vody a všechno, co jsem měla v žaludku vyzvracela.

Ledová voda mi máčela kalhoty a hrozně studila. Neměla jsem však sílu se zvednout. Opět se mi zvedl žaludek a spustila jsem další kolo zvracení.

Žluč a žaludeční šťávy se mi hrnuly ústy i nosem a dávila jsem se jimi, až mi z toho slzely oči. A bylo to nechutné.

Najednou něčí ruce vzaly zezadu moje vlasy a daly je mimo mou tvář, aby mi nepřekážely.

,,Díky," dostala jsem ze sebe mezi dávením se.

,,Pěkný skok, jen co je pravda," přisvědčil Cassian ,,to děcko ti dává pěkně zabrat."

,,Bez tvé poznámky by mi to vážně nedošlo."

Dál mi držel vlasy a počkal, až se konečně přestanu dávit.

,,Nikdy by mě nenapadlo, že tě uvidím zvracet do řeky" poznamenal, když pouštěl moje vlasy a odstoupil.

,,Za to se omlouvám, nepředpokládám, že to je zrovna pěkný pohled."

,,Vážně si myslíš, že ženská co zvrací je nejvíc odporná věc, jakou jsem kdy viděl? Naivko. Jsi v pohodě?"

,,Víceměně," posadila jsem na břeh, opřela si vsedě loket o koleno a promnula si dlaní tvář.
,,Co tu vůbec děláš teď večer? Myslela jsem, že teď bydlíš v Domě větru."

,,S Rhysem řešíme jednu záležitost ohledně Nesty. Řekl bych ti, o co jde, ale nevypadáš, že bys to zrovna teď nějak pobrala. Podívej, já chápu, že to je čistě tvoje věc..."

,,Přesně tak," přerušila jsem ho. Už podruhé během chvilky.

,,Ale myslím, že by ses s tím měla někomu svěřit. Dost by se ti ulevilo," stejně to prostě nutně musel dopovědět. A nejhorší na tom bylo, že měl vlastně pravdu. Každým měřením jsem musela udělat uzlík blíže konci provázku. Pro jednou jsem netušila, jak se s tím vypořádat, nikdy jsem podobnou situaci řešit nemusela. Nebo ne tak, aby se mě přímo týkala.

Jistě, doma jsem to byla vždy já, kdo prozradil budoucí matce, že čeká dítě.

Ale například Juli, když čekala Phaedona, za mnou přišla cíleně s jistým podezřením; zhruba týden před návštěvou strávila služebně v Adhaře a dle vlastních slov se prostě ,,příliš loučila s Chrysem". Během posledních bytu se jí spustily vydatné ranní nevolnosti. Stačilo jediné mé pokývnutí, už když stála mezi dveřmi a věděla. Před Chrysem jsme to obě chvíli tajily, než se mu konečně svěřila. Nikdy ale moc dobře tajemství udržet neuměla.

Nebo Ma'ayan. Tu jsem si loni na přelomu zimy a jara vzala stranou, doporučila jí, ať se raději posadí a sdělila jí její stav. Rozbrečela se dojetím přímo na chodbě.

A mě by nikdy nenapadlo, že se své těhotenství dozvím v cizí zemi.

,,Já nemůžu," namočila jsem ruku do vody a rychle si opláchla obličej. ,,Doma by si dělali šílené starosti."