Dvůr krve a prachu

42.

Stála jsem na kraji vesnice a přitáhla si plášť těsněji k tělu a snažila se moc neklepat zimou. Větrný přístav skutečně odpovídal svému názvu; foukalo tady jako blázen a ten vítr neměl nic společného s příjemně chladivým Creteeským větříkem, který dost pomáhal snášet vedro v nížinách ostrova.

Jistě, moje uniforma měla správně hřát, samým chladem mi však už dosti zrudly tváře.

,,Stydíš se, nebo si naše serafská princeznička stále nenavykla na místní počasí?" Ozval se někdo posměšně. Otočila jsem se zdrojem hlasu a uviděla Balthazara, jak stojí pár metrů ode mě a ruce má ledabyle založené v kapsách.

Neodpověděla jsem a protočila očima k nebesům. ,,Nemáš nic na práci, že si musíš nutně honit své rádoby chlapácké ego?"

,,Náhodou mám, tvůj strejda mě posílá, abych tě doprovodil k němu do dílny. Však víš, aby zase někdo neměl problém s cizinkou, co se tu promenáduje jako by se nechumelilo," nabídl mi rámě ,,vyrazíme? Abys nám tady ještě nezrmzla."

Chytila jsem se jeho paže a zamířila s ním ke kovárně na druhém konci vesnice.

,,Vlastně mi nijak nevadí, že tě za ním vedu. Mít po boku takovou krasavici... ostatní chlapi v taverně puknou závistí," zazubil se Balthazar a zamával na nějakého jeho známého, který nás míjel a v jeho pohledu byla jasné zmatení i vztek. Naštěstí má křídla byla dobře skrytá pod pláštěm.

,,Dej si pohov," šťouchla jsem do něj loktem a použila Leovu oblíbenou větu, když někdo zacházel moc daleko ,,už přes pět set let jsem šťastně vdaná a navíc takový mladíček rozhodně není můj typ."

Mohlo mu být sotva něco přes dvacet, vždyť já bych mohla být klidně jeho babička, když na to přijde. Dost divná představa.

,,Tak to je dobře, protože incestní vztahy jsou zakázané už pěkně dlouho. A Větrný přístav je stále dost civilizovaný na to, aby to tady vladař a ti jeho kumpáni hlídali."

,,Incestní?" Zamračila jsem se ,,co tím chceš říct?"

,,Tak můj drahý papá se ti o tom nezmínil?" Balthazar si hraně dramaticky položil dlaň na srdce ,,to mi láme srdce! Jak ti jen Tobius mohl zatajit, že má okouzlující maličkost je zároveň jeho syn!"

,,Syn? Takže ty jsi..." ani jsem se to neopovážila vyslovit.

Vymanil se z rámě a uklonil se mi. ,,Jsem Balthazar, syn Tobiuse a Aghaty, vnuk toho-jehož-nahlas-nejmenuj-pokud-nechceš-dostat-přes-držku-Balthazare, neboli, tvůj bratranec."

,,Tak to mě Matko ochraňuj," přiložila jsem si nevěřícně ruku na ústa. Nenapadlo by mě, že zde najdu ještě jednoho příbuzného. A což teprve přímého! Vždyť jestli nelhal, tak Balthazar byl ještě přímější bratranec než třeba takový Drakon, který byl až z druhého kolene.

,,Ano, mé překvapení bylo dost podobné," Balthazar se zubil tak moc, že vynikly jeho zuby a skutečnost, že měl kousek jednoho předního zubu odlomený. Tipovala bych s nějaké rvačky. Co na to říct, prostě Illyrijci.

,,A ostatní tady o tom ví?" zeptala jsem se bez dechu a opět se do něj zavěsila.

,,Co tě nemá," mávl rukou ,,nikdo nic neví, nehodlám si kazit pracně budovanou reputaci tím, že mám míšeneckou sestřenici."

Nevšímala jsem si toho, jak mě nazval, vlastně to bylo odpustitelné, stále byl míšenec, tak jako já a i když podle vzhledu by ho člověk snadno zařadil mezi čistokrevné příslušníky netopýřího národa, zbytek světa a a konkrétně toto území nebylo zrovna liberální k odlišnostem.