•30- ,,Jsme snoubenci."

7.1K 303 24
                                    

,,Jak je to ještě daleko?" zeptám se Justina, když jedeme po dálnici.

,,Už jenom kousek. Za chvíli jsme tam." zakřičí na mě zepředu. Mineme ještě pár budov a Justin sjede z dálnice. Na ulici sleduji všemožné i nemožné osoby. Je až neuvěřitelné, jak každý máme úplně odlišné životy. Děti si hrají na hřišti, neřeší problémy, které je jednou budou potkávat. V podstatě i takový zábavní park je pro nás hřiště. Sice asi nedokážu úplně zapomenout, ale trošku se rozptýlit mohu.

,,Jsme tady." vrátil mě do reality Justinův dotyk na mé noze. Motorka už nebyla v pohybu. Stáli jsme na parkovišti před obrovským lunaparkem.

,,Páni." vydechla jsem úžasem. Tady bude pořád co dělat. Smích a křik byl slyšet až sem a vůně cukrové vaty taky.

,,Tak pojď," chytil mě Justin za ruku a já se zasekla ,,zajdem pro vstupenky." věnoval mi vřelý úsměv a já mu chtěla uvěřit, že dneska mě neopustí.

,,Dobrý den, chtěli bychom neomezený přístup na všechny atrakce." řekl Justin starší paní za přepážkou.

,,Jistě. Když se tak na vás dívám," prohlédla si nás ,,tento týden máme zlevněné vstupné pro rodiny, takže..."

,,Jsme snoubenci." řekl úplně s klidem Justin.

,,Víte, nechceme se brát na podzim, takže jsme zatím jen zasnoubení." mrkl na ni a paní přikývla. Myslím, že ty jeho intriky mě nikdy nepřestanou překvapovat.

,,Příjemnou zábavu." paní nám podala zelené náramky s plným přístupem do celého areálu a my se rozešli dovnitř.

,,Snoubenci?" začala jsem se smát.

,,Teď máme peníze navíc na větší popcorn, tak co?" zasmál se Justin taky. První, co jsem zahlédla, byla elektrická autíčka.

,,Pojďme tam! Ať už tě můžu začít porážet." vyzvala jsem Justina a on udělal hrdý pohled.

,,Na konci dne budeš brečet." zasmál se a rozběhl se k autíčkům. Rozběhla jsem se za ním a pán mi ukázal na mé autíčko. Po chvíli se aréna naplnila a pán zapl elektrický proud. Autíčko šlo nastartovat, a tak jsem se okamžitě rozjela. Rozhlížela jsem se po Justinovi, až do mě něco zezadu narazilo.

,,Hups, omlouvám se, moje chyba." rozeznala jsem Justinův pobavený hlas.

,,To vám nedaruji, pane Bieber! Nevíte, jaká jsem skvělá řidička." zasmála jsem se a rozjela se po směru, jako ostatní. Po chvíli jsem za sebou uviděla Justina. Usmála jsem se sama pro sebe a dupla na brzdu. Justin nestihl zareagovat a odrazil se ode mě. Skončil na mantinelu.

,,Fajn, jedna jedna, ale stejně tě porazím." zaslechla jsem ho, ale to už jsem jela dál.

Byla to neskutečná sranda. Nakonec to skončilo dva dva a nevyhrál nikdo.

,,Teď na střelnici?" ušklíbl se Justin, když mě chytl za ruku a trochu mě zaskočil, když si se mnou propletl prsty. Nenápadně jsem se na něj podívala. Ten úsměv, co měl na rtech, mě dost zmátl. Byl tak upřímný a šťastný. Třeba bysme mohli být nejlepší kamarádi na život a na smrt.

,,Počkej, ale to není fér. Ty umíš střílet." zakňučela jsem, když jsme přišli ke střelnici. Pán u střelnice se na mě tak divně podíval.

,,Víte, ne? Je to kluk, jim to jde prostě víc." snažila jsem se to nějak zakecat. Pán se nakonec zasmál a přikývl. To bylo o fous.

,,Blbý, co?" věnoval mi Justin drzý úšklebek a já ho bouchla do ramene. Pán na nás kývl a my mohli začít střílet. Hádejte, kdo vyhrál? Justin. A ještě k tomu udělal nový rekord o pět sekund lepší, než byl ten původní. Pán se na něj překvapeně podíval a dal mu vítězné žetony. Při odchodu je tam takový stánek a při určitém počtu žetonů máte nějaký dárek.

,,To byl docela risk, nemyslíš?" prohodila jsem, když jsme mířili dál.

,,Nebyl."

,,Jo tak nebyl? ,,A pane? Kde jste se naučil tak střílet?" No víte, já jsem mafián a prodávám zbraně, tak z nich umím i střílet, no." zasmála jsem se a těšila se, že dostanu Justina do slepé uličky.

,,No to víte, sloužil jsem v armádě." vrátil mi hovorový úder a vyhrál na plné čáře.

,,Tak fajn. Máš to promyšlený." zasmála jsem.

,,Teď ruské kolo?" řekl Justin a ukázal na obrovské kolo.

,,Jo!" vyjekla jsem šťastně. Vystáli jsme si frontu a sedli si do jedné ze sedaček. Zaklaplo se za námi zábradlí, abysme nevypadli a začli jsme stoupat nahoru.

,,Je to krásnej výhled." vydechla jsem při pohledu a zapadající slunce a moře. Město se začalo rozsvěcet a začínalo se stmívat. Najednou nás ofouklo a já se začla trochu klepat zimou. Justin si toho všimnul a dal si ruku kolem mých ramen. Nebyla jsem proti, protože mi byla zima, a lehla si na jeho rameno.

,,Co-co to děláme?" povzdechla jsem si potichu.

,,Já nevím, Bell. Jsi jedna z mála, která o mně ví v podstatě všechno. Všechno důležitý. Určitě jsi zmatená z toho, jak se chovám, a to hlavně k tobě, ale já jsem sám zmatenej a bojím se toho. Prostě bych to rád neřešil." řekl a to mi stačilo. Pořádně jsem se zababušila do jeho kožené bundy a kochala se západem slunce.

Po asi dvaceti minutách jsme dojeli zpět dolů a vystoupili.

,,Nedáme si něco teplého?" řekla jsem a posadila se k jednomu z piknikových stolů.

,,Klidně. Co mám vzít?" zeptal se Justin.

,,Třeba čaj."

,,Dobře. Ten stánek je támhle na rohu," ukázal na stánek s občerstvením ,,hned jsem zpět." přikývla jsem.

,,Čekám tady." usmála jsem se na něj. Justin odešel ke stánku pro čaj a já jen tak pozoruju lidi kolem sebe.

,,Teď se v klidu zvedneš a půjdeš se mnou. Žádný křik." uslyšela jsem za svými zády.

Don't Get Close To Missing Killer(cz)✔️Where stories live. Discover now