Don't Get Close To Missing Killer(cz)✔️

•9- ,,Už mě můžeš pustit."

Co můžu ztratit? Nevěřícně jsem se na něj podívala a opatrně vložila ruku do té jeho. Proběhla mnou divná energie. Justin se rozešel a táhl mě k motorce. Nasadil mi helmu a ušklíbl se.

,,Musíš se pevně držet." řekl a nasedl. Otočil se na mě a nasadil si zrcadlovky, aby ho vítr nešlehal do očí. Poklepal na malý prostor na sednutí za ním a já pomalu přešla k němu. Přehodila jsem pravou nohu přes motorku a nohou nahmatala výběžek, který sloužil jako pedál. Aspoň nebudu mít nohy ve vzduchu. Snažila jsem se ho moc nedotýkat, ale Justin si mě sám namáčkl na svá zadá a uchechtl se.

,,Bello, vážně by ses měla chytnout." rozhlédla jsem se po nějakém nepravděpodobném držátku, ale samozřejmě, že nic takového tady nebylo. Povzdechla jsem si a pomalu přiložila ruce na Justinovy boky. Celý se napl, ale nechal mě pokračovat. Jela jsem až na jeho hruď a upevnila stisk.

Cítila jsem jeho svaly a dech, který byl hluboký. Ohlédl se na mě a do široka se usmál. Vycenil na mě bílé zuby a nastartoval. Motorka začla vrčet. Zarazila jsem se.

,,Ale ne." natiskla jsem se ještě víc k Justinovi.

,,Jeď pomalu, ano?" ujistila jsem se.

,,Neboj se, jsem dobrej řidič." řekl naprosto upřímně a pomalu se rozjel z garáží. Vyjel na cestu a projížděl kolem fakult a hlavní budovy univerzity. Projel bránou a vyjel na dálnici.

,,Jak daleko je ta pizzérie?" zeptala jsem se.

,,Nevím, ale měla by ses držet." řekl a já cítila, jak přidal plyn. Najednou jsme se rozjeli obrovskou rychlostí a Justin se přikrčil. Namáčkla jsem se na jeho záda a rukama sjela na jeho břišáky. No doprdele. Hlavu jsem si položila mezi jeho lopatky a jen křičela. Po chvíli jsem však křičela štěstím.

,,Líbí se ti to?" zakřičel na mě Justin.

,,Jo, ale to jen teď z toho šoku! Zpátky jedu autobusem." zasmála jsem se. Justin jen pokroutil se smíchem hlavou a ještě víc přidal. Vrátila jsem se znovu do reality a uvědomila si, jak se do mého těla vyplavuje adrenalin. Držela jsem se Justina a trochu si to možná užívala. Nevím jestli tu jízdu, nebo dotýkání se jeho těla, ale užívala jsem si to.

Po asi deseti minutách jsme konečně přijeli do města a Justin zajel na parkoviště nějaké pizzérie. Pořád jsem seděla a odmítala Justina pustit.

,,Bello, jsme tady. Už mě můžeš pustit." zasmál se a otočil se na mě.

,,Já bych ráda, ale mám křeč a jaksi to nejde." Justin si sundal brýle a schoval je do bundy. Vzal mé ruce a odpojil je od sebe. Sundal je z jeho těla a slezl z motorky. Taky jsem se pomalu začla zvedat a protahovala ztuhlé svaly. Justin mě se smíchem pozoroval.

,,To není vtipný." uchechtla jsem se. Sundala jsem si helmu a podala ji Justinovi. Ten ji schoval a rozešel se do pizzérie. Otevřel mi dveře a nechal mě vstoupil. Nakonec jsem ho nechala jít přede mnou, aby vybral stůl. Šli jsme kolem baru dozadu až ke stolům. Všichni ztichli a začali si něco šeptat. Nechápavě jsem se na ně rozhlížela, až jsem narazila do Justinových zad. Justin se zastavil a ohlédl se na mě. Koukla jsem na něj pohledem Co to sakra dělaj? a on si odkašlal.

Všichni se okamžitě otočili ke svým stolům a dělali, jako by se nic nestalo. Byla jsem zmatená a začala jsem se otáčet, jestli se opravdu všichni přestali dívat.

,,Pojď." řekl Justin a rozešel se k jednomu z posledních volných stolů. Sedli jsme si a hned u nás byla číšnice.

,,Dobrý večer. Mohu nabídnout něco k pití?" podívala se na Justina, ale ten se díval na mě. Ona se tím pádem taky otočila na mě a oba čekali, co řeknu.

,,Oh, já bych si dala brusinkový džus." číšnice rychle začla přikyvovat a otočila se na Justina.

,,A vy, pane?"

,,Dám si colu. A hned si objednáme. Dáme si velkou šunkovo-slaninovou pizzu." číšnice přikývla a odběhla k baru.

,,Tak si počkáme." uchechtla jsem se a opřela se o židli. Mají tu hodně lidí a určitě i objednávky na rozvoz.

,,Takže, co první den ve škole?" zeptal se Justin. Dělá, jakoby ho to zajímalo. Neřešila jsem to, přece jen by tu bylo trapné ticho.

,,Docela fajn, ale musím si zvykat na ten učební režim. Byla jsem na všech přednáškách a budu si muset nějak upravit budík, abych spala déle. Kde jsi vůbec byl ty? Už první školní den absence." Justin zatnul pěsti a já se musela kousnout do rtu, když jsem si všimla lícní kosti. Šlápla si vedle, Bello. Páni, bez tebe bych to nevěděla.

,,Dobře, fajn, je mi jedno, kde jsi byl, promiň. No a co tvoje rodina?" Justin ruce nepovolil, jen se zhluboka nadechl.

,,Sestra mi umřela před rokem, bylo jí 9. Bratrovi je 6."

,,To mě moc mrzí, Justine." skočila jsem mu do řeči.

,,Táta žije v Londýně a máma s bratrem v Torontu. S nikým jiným z rodiny se nestýkám. Žiju v Americe a bydlím s kamarádama. Když budeš hodná, někdy vás představím a ..."

,,Jak to myslíš? Jestli budu hodná?" zasmála jsem se.

,,Nevím, měl to být vtip." pokroutil se smíchem hlavou. Napila jsem se džusu zrovna když nám donesli pizzu. Nechápavě jsem se podívala na Justina a on se ušklíbl.

,,Tak tady to je, dobrou chuť." řekla číšnice a odešla.

,,Jak dlouho jsme tady seděli?" zeptala jsem se.

,,Asi deset minut," zvedl jeden koutek do klukovského úsměvu ,,proč?"

,,No protože na pizzu normálně čekám skoro hodinu." nechápavě jsem se otočila na číšnici, která pohledem hypnotizovala Justina. Ten si jen vzal kousek pizzy a spokojeně se opřel o židli a začal jíst. Bylo vidět, že si číšnice oddechla, a pokračovala ve svojí práci. Tak to bylo divné. Proč nám tu pizzu donesli dřív, než lidem, co tu sedí déle než my? Rozhodla jsem se to neřešit. Třeba je to náhoda.

,,Dej mi prosím ten velký kousek. Jo, přesně ten." zasmála jsem se.

,,Jak je libo." řekl a dal mi velký kus pizzy na talíř.