Don't Get Close To Missing Killer(cz)✔️

•75- ,,Buď opatrná, lásko"

*Můžete poslouchat pořád dokola. Doporučuji nemít písničku moc nahlas. Je to jen jako podklad*

Za autem se začal tvořit mírný prach ze štěrkové cesty. Znovu jsem padla na kolena a neřešila malé kamínky, které mě štípaly a řezaly do kolen. Opět jsem se rozbrečela. Já jsem vlastně celou tu dobu nepřestala. Neřekl žádné ,,Brzy se uvidíme" nebo ,,Vrátím se" jen pouhé ,,Omlouvám se"

A o to víc to bolelo. Justin své sliby plní. Když neřekl že se vrátí, tak se opravdu nevrátí.

Po asi půlhodině, kdy se kolem mě začalo shromažďovat pár studentů, jsem se zvedla a jako tělo bez duše jsem se vracela do velkého domu. Se sklopenou hlavou jsem odemkla dveře a klíčky hodila do misky na botníku. Přešla jsem do kuchyně a nalila si do sklenice vodu. Opřela jsem se o linku a udělala chybu. Začala jsem totiž přemýšlet nad tím, co teď. Přestala jsem se soustředit a sklenice mi vypadla z ruky a roztříštila se o zem. Jsem vážně v prdeli.

Opatrně jsem odešla z kuchyně a za stálého tichého brečení jsem podala smetáček a uklidila střepy. Jakmile jsem vše uklidila, unaveně a vyčerpaně jsem si sedla na zem vedle kuchyňského ostrůvku. Opět jsem si musela schovat hlavu do dlaní a potichounku si brečet. Ale tak, aby mě náhodou nikdo neslyšel. Takhle to dál nejde. Musím se sebrat.

•••

Zvedla jsem se ze země, jinak by mě zachvátil hysterický brek a to by nedopadlo moc dobře. Pokud si dobře vzpomínám, že v lékárničce, kterou jsem si přivezla, jsou pořád žiletky.

Pokroutila jsem hlavou nad všemi zlými rozhodnutími, které udělali mí přátelé, kteří tu již kvůli té malé ostré věci nejsou. Já mezi ně nikdy patřit nebudu. Až potom by byl Justin opravdu na kolenou. Kdybych nežila.

S rozklepanýma rukama jsem přešla k jeho dveřím a pomalu je otevřela. Vzlykla jsem, když jsem uviděla to, co jsem uviděla. Na posteli ležela složená černá mikina a na ní černá obálka. Závěsy byly odtažené a pokoj vypadal úplně přesně jako první den, kdy jsem vstoupila do tohoto bytu. Dala jsem si ruku před pusu a zadržela další vzlyk.

Otevřela jsem skříň, komodu, každý šuplík. Dokonce jsem se podívala i pod postel.

Nic.

Nenechal tu nic. Až na ty dvě věci na ustlané posteli. Přešla jsem k posteli a pomalu zvedla obálku. Sedla jsem si k posteli na zem a opřela se o ni. Pomalu jsem obálku otevřela a chtěla přečíst dojemný dopis, ve kterém bude stát, že mě Justin moc miluje a jen odjel vyřešit mé bezpečí. Vrátí se zítra a věci odvezl, protože už se mu už nelíbily.

Tak to samozřejmě nebylo. O to víc mě však slova, která stála v dopise, znepokojila.

Check your phone.

Jen tohle. Nic víc. Bílá slova na černém papíře, v černé obálce. Okamžitě jsem vyletěla na nohy a začala hledat svůj telefon. Prohledala jsem celý byt. Od chodby, koupelny, obýváku, mého pokoje až po ten Justinův, kde jsem nakonec skončila. Byla jsem hysterická. Ani mě nenapadlo, že nemám telefon. Pak mě ale něco napadlo. Přešla jsem k posteli a sedla si na Justinovu půlku. Odhrnula jsem peřinu, ale telefon nikde. Zbývala poslední možnost. Na nic jsem nečekala a rychle dala jeho polštář na stranu a ihned jsem uviděla můj telefon.

Ale taky zbraň.

On mi tu prostě nechal zbraň?! Nesouhlasně jsem zakroutila hlavou a zbraň opatrně vzala. Odnesla jsem ji do svého pokoje a schovala na bezpečné místo do mého nočního stolku. S rozklepanýma rukama jsem se vrátila do Justinova bývalého pokoje. Odemkla sem telefon a začala hledat nějaké známky Justinovy aktivity. Skončila jsem u galerie fotek a videí. Zatajil se mi dech, když jsem spatřila poslední pořízenou položku. Video. Už v náhledu byl Justin. Chvíli jsem váhala, ale nakonec jsem klikla na video a zmáčkla play.

,,Ehm, tak jo. Doufám, že už to točí. Jo, asi jo" na obrazovce se objevil Justin. Můj telefon opřel o něco na stole a sedl si k němu na židli. Prohrábl si vlasy a těžce vydechl.

,,Takže, Bell. Vím, že to bolí. Bolí to hodně. Když se na tohle video díváš, jsem už s největší pravděpodobností dávno pryč. Budeš mě teď nenávidět, ale aspoň tě to tak nebude bolet" sklopil hlavu a poposmrkl. On brečí?

,,Já... já to takhle nechtěl. Ale je to moje chyba a teď za ni zaplatíme oba. Nemysli si, že to pro tebe bude horší. Protože nebude, to já se tady teď balím, zatímco ty spíš. Bojím se, že tě vzbudím a všechno bude mnohem těžší, ale zatím spíš klidně. Podívej," vzal telefon a přešel ke mě ,,jsi nádherná. Jsi to nejlepší, co mě kdy potkalo" šeptal a díval se na mě.

,,Jsi ten nejúžasnější člověk, jakého jsem kdy potkal, Bell. Je to pro mě strašně těžké, ale... ale já nemůžu žít s pocitem, že jsem pro tebe hrozba. Pro naši budoucnost bych byl hrozba. Pro naše děti bych byl hrozba. Kdybys byla se mnou, bylo by to jen horší" povzdechl si. Rozbrečela jsem se. Plánoval se mnou budoucnost. Dítě, rodinu. Bolí to. Tak strašně moc to bolí.

,,Ehm, tak jo. Nechám ti tu svou mikinu, aby jsi měla nějakou vzpomínku. Nejspíš to bude bolestivé kdykoliv se na ní jen podíváš a asi ji spálíš, stejně tak jako všechno, co bylo kdy moje. Myslím, že máš i mé tričko, že?" Justin se mírně usmál do kamery a mě začly opět téct slané slzy.

,,Buď opatrná, lásko. Nikde nikdy nechod venku sama. Hele, víš co?" přešel k černé tašce,kterou jsem rozeznala.

,,Nechám ti tu jednu mou zbraň. Aby" vzlyknul a prostřel si jednou rukou oči ,,do hajzlu. Aby... aby se ti nic nestalo, když u tebe nebudu" zlomil se mu hlas.

,,Já, já nechci odjet. Vážně nechci. Jenže já musím. Miluju tě, Bell. Vážně moc. Nikdy nepřestanu. Ale je to takhle lepší. Prosím, zamiluj se do někoho, kdo na tebe bude hodnej, bude ti nosit kytky, bude ti naslouchat. Tak, jako jsem to dělával já" Justin se znovu podíval přímo do kamery a já viděla slzy, které mu tekly z očí, přesně jako teď mě. Justin se s telefonem zvedl a přešel k mé straně postele. Ležela jsem na zádech. Justin se opatrně nahnul přímo nade mě. Ani se mě nedotknul, protože se bál, aby mě tím nevzbudil.

,,Chtěl jsem, aby jsi při našem posledním polibku byla vzhůru, ale nejde to. Miluju tě, Bell" setřel si slzy a naposledy se pousmál do kamery. Video skončilo. Poslední, co bylo ještě za videem, byla fotka. Byla docela tmavá, takže jsem najela na nastavení a fotku zesvětlila. Najednou vynikl Justin sklánějící se nade mnou. Jeho rty byly přesně na těch mých. Zapadaly přesně. Brečela jsem tak nahlas. Zamknula jsem telefon a sáhla si na rty. Jak mi to jen mohl udělat. A ještě to video! Usnula jsem na Justinově posteli, vyčerpaná z ustavičného brečení.

Votes prosím <3