DOKONČENO✔️ Co chci, to vždy dostanu. I když je to ona. Co Justin McCann Bieber chce, to dostane. Bohužel ona byla ve špatnou chvíli na špatném místě. Stane se jí to osudným?
ČTI PROLOG ❤️
Rychle jsem Bryansovi zavázala ruce a pořádně mu uzel utáhla. Justin se na mě povzbudivě usmál. Postavil se a postavil i Bryanse. Nůžkami, co ležely na stole odřezal zbytek hadice, otevřel dveře od kabinetu a vyšel s ním na chodbu.
,,Pojď taky, Bell. Budou chtít výpověď napadeného. No, málem napadeného." přikývla jsem.
,,Ty toho víš nějak dost, ne?" zasmála jsem se.
,,To víš. Když se v takových věcech pohybuješ, musíš vědět, co je na druhé straně a co by po mně chtěli. Nebo jak reagovat. Jak odpovídat." řekl, jakoby to byla banalita a pokračoval k východu. Nakonec jsem ho předběhla a otevřela dveře. Před budovou stála policejní hlídka. Konečně jsem se nadechla čerstvého vzduchu a sledovala, jak se jeden ze strážníků blíží ke mně. Nedošlo mi, že všichni muži nejsou zlí a proto jsem ucouvla, ale zároveň narazila do něčího těla, za mými zády. Paže se omotaly kolem mě a já se lekla. Vyjekla jsem a chtěla se od neznámého odtrhnout. Až když si mě otočil čelem k sobě, všimla jsem si, že je to Justin.
Můj Justin, který mě chrání před světem. Před celým, jak řekl Justin, zlým světem. Uvolnila jsem se a nechala se obejmout. Na chvíli mě zarazilo, kde skončil Mark Bryans, ale pak, když jsem ho viděla v poutech v autě policie, už mi to bylo jedno. Zabořila jsem si hlavu do Justinovy mikiny a vdechovala jeho vůni. Mým tělem projelo vzrušení a já se příjemně otřásla. Justin mi dal jednu ruku do vlasů a odmítal mě pouštět. Byl k tomu donucen, až když ho přinutil hlas.
,,Slečno?" otočila jsem se a viděla strážníka.
,,Potřeboval bych slyšet... "
,,Mou výpověď." dokončila jsem za něj a on překvapeně přikývl. Vytáhl zápisník a rozešel se někam k autu.
,,Ale jen pod podmínkou, že on půjde taky." řekla jsem a chytla Justina za ruku. Strážník se na mě otočil a přikývnul. Nevypadal, že by mu na tom záleželo. Rozešla jsem se tedy za ním a táhla za sebou Justina. Jako ilegální překupník drog, zbraní, mafián a zločinec se asi kolem policeních vozů, policistů a zákona necítí moc dobře, ale ten taky nemá na vybranou. Došli jsme tedy k autu a já začla strážníkovi všechno popisovat. Nakonec poděkoval a řekl, že se mi ozvou s datem soudu. Rozloučili jsme se a odcházeli pro věci zpět ke kabinetu.
Na cestě do bytu, když už byly tašky na našich ramenech, jsme, myslím že né nahodně, potkali ředitelku.
,,Slečna Strewdownová," zastavil nás její hlas a já se k ní otočila. ,,byla jsem obeznámena s nepříjemnou situací, kterou jste dnes prožila a chtěla bych se upřímně jménem školy omluvit. Bývalý profesor Bryans nikdy problémy nedělal, ale propustila jsem ho, takže se nemusíte bát. Takové chování nelze tolerovat. Naši studenti by se zde měli cítit komfortně a hlavně bezpečně. Také vás chci poprosit, abyste si udělala týden volno. Tady pan Bieber je jistě dobrá společnost, jak vidím," podívala se na naše spojené ruce ,,takže může být s vámi. Z přednášek vás omluvím." mírně se usmála a já zpanikařila. Odkašlala jsem si a pustila Justinovu ruku.
,,Taky vám jako omluvu připisuji deset bodů na závěrečné zkoušky, abyste se nebála, že když tu týden nebudete, budete mít nevýhodu." povzbudivě se usmála.
,,Nicméně já už mám další zařizování. Mějte se." dořekla a v mžiku byla pryč. Nechápavě jsem se otočila na Justina a on už měl na tváři úšklebek.
,,Výborně," chytl mě pod koleny a vzal si mě do náruče ,,už mám plán na celý náš týden. Odjíždíme ke mně." jakmile to řekl, rozzářil se mu úsměv na tváři. Taky jsem se usmála a nechala se nést.
•••
,,Co všechno si mám vlastně vzít?" zeptala jsem se Justina, když jsem balila.
,,Jen to nejdůležitější. Můžem jít nakupovat. O peníze se nestarej." mrkl na mě.
,,A čím tam pojedeme? Na motorce?"
,,Ne, mám tu i auto. Motorku jsem nechal přivézt až potom." řekl a zapl tašku.
•••
Odešla jsem zkontrolovat byt, vypojit všechno ze zásuvek, zavřít okna, zavřít všechny kohoutky a mohlo se vyrazit. Obuli jsme si boty a Justin zamknul byt. Vzal naše tašky a rozešel se dolů po schodech. Následovala jsem ho. Zašel znovu do podzemních garáží, ale tentokrát ještě o patro níž. Objevili jsme se u uzamykatelných garářových vrat. Byly tu, odhaduji, dvě řady. V každé řadě bylo tak deset míst. Justin vytáhl z kapsy klíč a podíval se na číslo, které na něm bylo vyryté. Pak se rozhlédl a vydal se doprava. Poslušně jsem ho následovala a rozhlížela se po číslech, až jsem narazila do jeho zad, protože prudce zastavil.
,,Tady to je. Moje holka." usmál se a položil tašky na zem. Odemkl garážová vrata a vysunul je nahoru. Má brada naopak padla dolů. V garáži se zaleskl šedý povlak na auto. Justin vešel dovnitř a povlak strhl na stranu. Mým očím se dostavilo pohledu na krásné červené Ferrari.
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Ani jsem nedutala. Justin se vrátil pro tašky a dal je do kufru.
,,Bell, myslím, že můžeš nastoupit. Nebo tam budeš jen tak stát?" uchechtl se.
,,Tohle je tvoje?"
,,Jo. Je to LaFerrari. Sportovní verze. Má o sto koní víc. Prostě srdcovka, však to ještě poznáš. Mám ho asi rok a půl. Tak nastoupíš už?" naléhal. Stále jsem na auto civěla, ale přešla jsem ke dveřím. První zmatek byl, když se dveře otevřely nahoru a ne do boku. Zasmála jsem se nad svou nevědomostí a sedla si do auta. Mé tělo dopadlo do té nejpohodlnější sedačky, v jaké jsem kdy v autě seděla. Dveře jsem zavřela a po chvíli si vedle mě sedl i Justin.
