Don't Get Close To Missing Killer(cz)✔️

•40- ,,Nikam nezdrhneš."

,,Bell, jdeš?" uslyšela jsem vedle sebe Justinův hlas.

,,Jo, jen si vezm..." přerušil mě hlas.

,,Slečno Strewdownová?" nepříjemně mě zamrazilo na zádech z jeho hlasu. Otočila jsem a přes Justinův nasraný pohled, který se mu objevil na tváři, jsem viděla profesora. Naštěstí byl otočený ke mně a profesor ho neviděl. Bryans se na mě podivně díval. Každopádně jsem mu přikývla a rozešla se za ním.

,,Počkám tě venku." slyšela jsem po chvíli za sebou Justinův hlas. Jen jsem se na něj otočila a on z mého výrazu pochopil, že s ním počítám a přijdu za ním. Došla jsem až k profesorovi.

,,Potřebujete něco, pane profesore?"

,,Marku." zasmál se, když mě opravil.

,,Dobře tedy. Potřebujete něco, Marku?"

,,Vlastně ano, slečno. Jenže tady to nemůžeme řešit." rozešel se ke dveřím a pokynul mi. Nervózně jsem zatěkala očima k zemi a rozešla se za ním. Procházel chodbou až ke kabinetům. Přemýšlela jsem, že se rozběhnu tady za ten roh, který byl na konci chodby a zachráním se.

,,Prosím." otevřel dveře od svého kabinetu a stál u dveří.

,,Víte, vlastně jsem zjistila, že jsem něco zapomněla a..."

,,Potom si to vezmeš!" vyjel na mě a popadl mě za zápěstí.

,,Padej dovnitř." žduchl mě do kabinetu a zavíral dveře. Už jsem čekala to nejhorší. Tak to je super. Teď mě tady znásilní, přinejlepším třeba jen zbije a nebo zavraždí.

To by ale někdo nesměl mít v mozku nějaký alarm na moje stavy nouze.

,,Ale, ale, ale," těsně předtím, než Bryans stihl zabouchnout dveře, je chytla něčí ruka a pomalu je znovu otevírala. Bryans se snažil zavřít, ale nebyl ani zdaleka tak silný. ,,na tuhle chvíli jsem čekal." do kabinetu vstoupil Justin a jeho oči byly černé.

,,Myslím, že tady končíš." zavřel klidně dveře a znovu se podíval na Marka. Jeho pěsti byly zaťaté a lícní kosti vystouplé. Děkovala jsem bohu za člověka, který se zjevil ve dveřích a zachránil mě, před netuším čím. Věnoval mi pohled a jeho oči na chvíli nabraly opět zamilovaně karamelovou barvu. Ovšem okamžitě vrátil pohled na Bryanse a já se opět bála přiblížit se nebo cokoliv říct.

,,Mám zavolat rovnou na policii, nebo to vyřešíme pouze s ředitelkou?" zeptal se Justin a opřel se znuděně o dveře. Ucouvla jsem dál do místnosti a pozorovala každý Bryansův pohyb. Ani se nehnul.

,,Takže rovnou na policii." řekl Justin a vytáhl si telefon.

,,Haló? 911. Dobrý den, chtěl bych nahlásit napadení. Ne. Ano. Jde o mou... to je jedno. Prostě já jsem v poř... " nedořekl Justin, protože Bryans se rozhodl zdrhnout.

,,Nikam nezdrhneš." zabránil mu Justin v cestě a začali se prát.

,,Bello. Vem ten telefon, poslouchej, co ti ten muž říká a odpovídej mu." zavrčel Justin a vrátil Bryansovi dobrý úder. S rozklepanýma rukama jsem přišla blíž k nim. Pomalu jsem vzala mobil a přiložila si ho k uchu.

,,Haló, pane, jste tam?" ozval se mužský hlas.

,,Ehm, ne. Dobrý den. Já... já jsem Isabella."

,,Slečno, jsem si stoprocentně jist, že jsem před chvílí mluvil s nějakým mužem." řekl pobaveně hlas.

,,Bello, pohni si!" znovu zavrčel Justin a mé nervozitě moc nepomohl.

,,Ano, já vím. To byl můj... to je jedno," použila jsem stejnou výmluvu ,,jsem studentka na Harvardu a jeden učitel mi právě chtěl ublížit, nebo mě znásilnit. To jsem naštěstí nezjistila, protože mě Justin zachránil."

,,Promiňte, slečno. Kdo je Justin?"

,,Pardon. Justin je ten kluk, se kterým jste před malou chvílí mluvil. Zachránil mě a teď se tu s tím profesorem mlátí."

,,Slečno, soustřeďte se prosím. Jak se jmenuje profesor, který vás měl napadnout?"

,,Mark, Mark Bryans. Prosím, přijeďte rychle."

,,Zařídím to, policejní hlídka 27, která je u Harvardské univerzity, je na cestě, prosím, pokuste se pachatele zajistit."

,,Dobře, děkuju. Nashledanou."

,,Nashledanou." telefonem se rozezněl hluchý tón, a tak jsem ho sklopila, dala do kapsy a vrátila se do reality. Justin momentálně vyhrával a bylo vidět, že Markovi docházely síly.

,,Bell, najdi nějakej provaz, jinak víš co." nenápadně se kouknul na svůj opasek a já pochopila. Musel by jinak použít zbraň. A to nikdo nechce. Začala jsem se rozhlížet po kabinetu a hledala něco. Po chvíli jsem si všimla první pomoci a hasičské hadice, v případě požáru. Otevřela jsem skleněné dvířka a hadici začla vymotávat ven.

,,Tady." podala jsem ji Justinovi.

,,Jako vážně?" zasmál se Justin. Seděl na Bryansovi zezadu. Bryans ležel na zemi a Justin mu držel ruce za zády.

,,Bell, musím ho držet, takže mu ty ruce musíš zavázat sama, ano?" podíval se krátce na mě a ve mě hrklo. To nezvládnu.

S rozklepanýma rukama jsem ještě víc vytáhla hadici a klekla si k Justinovi a začala jsem hadici omotávat kolem Bryansových rukou.

,,To zvádneš." nahnul se ke mě Justin a políbil mě.