DOKONČENO✔️ Co chci, to vždy dostanu. I když je to ona. Co Justin McCann Bieber chce, to dostane. Bohužel ona byla ve špatnou chvíli na špatném místě. Stane se jí to osudným?
ČTI PROLOG ❤️
,,Miluju tě, Bell a neříkám ti to dost často a myslím, že je to špatně, protože ty si zasloužíš mnohem víc, než to. Mnohem víc, než tyhle drahé šaty. Mnohem víc, než drahý palác s konírnou a pozlaceným kočárem. Zasloužíš si víc, než moje srdce" sklopil pohled a mě se vůbec nelíbilo, co říkal.
,,Hej. Takhle nemluv, ano? Všechno to zlé je za námi. Nesmíme si to zkazit. Notak. Naše první Vánoce doma. Pamatuješ na minulý rok? Kde jsme to byli na štědrý den? Už si vzpomínám. Na cestě do Rochestru v Minnesotě. V jedenáct večer jsme zastavili na jediné benzínce v okruhu sto kilometrů a s poslední hotovostí vešli dovnitř, protože tam nebrali karty, zaostalci" zasmála jsem se a dala mu ruce kolem krku. Nosem se dotýkal toho mého a na tváři měl krásný úsměv. Vzpomínal.
,,Vešli jsme dovnitř a ta ženská se tvářila, jako kdyby právě uviděla duchy. Naše dvanáctá zastávka, kde asi moc turisti netankujou. Ještě to tak bylo v Coloradu asi pětkrát, čtyřikrát v Utahu a dvakrát v Kentucky a v Indianě. Tvůj vánoční dárek ode mě byla šunková bageta a já od tebe dostala tuňákovou. Nakonec jsme nejeli dál a usnuli tam. Ve čtyři ráno jsme se vzbudili a na kapotě toho starýho terréňáku jsme si povídali a pak pozorovali východ slunce"
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
,,Jo, to byly nejdivnější Vánoce v mým životě, no" řekl nakonec se smíchem Justin a já přitakala.
,,Ale byli jsme spolu a vůbec nám to nepřišlo divný" řekla jsem povzbudivě a on se mi přitiskl na rty.
,,Máš pravdu. Tak pojď za nima, nebo si zas budou myslet svoje" zasmál se Justin a zatahal mě za ruku ke dveřím. Se smíchem jsem přikývla a následovala ho dolů.
Ryan už zodpovědně pochodoval v kuchyni a horlivě diskutoval s Fredem a Lilem o přípravě krocana. Nakonec jsem se tam musela vměstnat já a pomoct jim, protože by se nedomluvili a přinejmenším by ten barák vybouchl. Všem jsem musela rozdat nějakou práci, protože jinak mi všichni čtyři stáli za zadkem, pozorovali mě, jak připravuju jídlo a nebo se ptali na stupidní otázky typu ,,Jestli se do zpovědnice zavírá za trest" nebo ,,Proč nemůžou jíst cukroví před večeří" a podobně. Myslím, že zbytku vás ušetřím, protože byste začli stejně jako já silně pochybovat, jestli je radši nezavřít na odvykačku někam do špitálu.
Na odvykačku od drog nebo bežného života, který nebyli schopni vést? Nevím.
Fredo nakonec připravil stůl v jídelně a kluci se mu otevřenými dveřmi smáli ze sedačky v obýváku a sledovali nějaké filmy. Myslím, že zrovna běžela Láska Nebeská, protože za chvíli byl slyšet Lilův na půl falešný brek, kterým se snažil zamaskovat ten pravý, a taky za mnou docupital Justin, ve tváři měl vystrašený obličej, přilepil se na mě zezadu, čímž mi zamezil většího pohybu a pořád dokola opakoval, že mu musím slíbit, že budeme spolu už navěky věků, protože nechce dopadnout jako v tom filmu. Upřímně si už nepamatuju, co v tom filmu je tak srdcervoucí, ale musím se přiznat, že, jak už jsem zmínila, s mou necitlivou povahou mi je to vcelku jedno. Je to jen film.
Kluci mi pak ochotně pomohli všechno připravit na stůl a netrpělivě se usadili na své židle. No, nemůžu říct na své židle, protože jsme absolvovali půlhodinovou 'rodinnou' hádku, kdo kde sedí. Nakonec jsem si musela sednou do čela, protože každý chtěl sedět vedle mě. Nakonec si všichni nějak sedli a házeli po sobě smrtící pohledy. Ovšem když jsem je poprosila, ať začnou nandávat jídlo, ihned byli zase všichni staří braši a s úsměvem si podávali talíře.
•••
Opravdu by mě zajímalo, jak dokázali čtyři kluci zabalit tolik dárků a ještě k tomu tak pěkně. Hodně mě překvapilo to, jak si to celé komentovali, jedli u toho sušenky a smáli se. Vypadali tak bezstarostně a mě ten pohled hřál u srdce. Strašně moc. Přirostli mi k srdci, ani si nedokážete představit, jak moc.
Já jsem nejdřív moc nevěděla, co Justinovi dát, protože to bylo vážně těžké. Musíte vybrat něco jedinečného. Jenže on všechno má a co nemá, to si koupí.
Nakonec jsem mu koupila nové hodinky a nechala nám udělat obraz. Teda. Jakoby né obraz, ale velkou fotku. Nevím, kde to kluci vyfotili, ale já tam Justinovi skáču na záda, on se předklání, aby to ustál a oba se tam upřímně a doširoka smějeme. Stálo to za to a Justin měl z toho neskutečnou radost, což mi dokázal dlouhým polibkem. Kluky to evidentně moc nebavilo a Ryan pak se znechuceným obličejem a pohledem na hodinky prohlásil ,,Dvě minuty a patnáct sekund. Ew"
Justin dal Lilovi poukaz na přelakování auta. Fredo Ryanovi motorku. Já jsem dala Ryanovi kuchařku a nakonec to i on přijmul s úsměvem. Kluci to nepřijmuli s úsměvem, ale se záchvatem neutichajícího záchvatu smíchu. Lil chvíli vypadal tak, že se udusí, jak se nemohl nadechnout. Fredo dostal polaroid a celý večer začal vzorně dokumentovat. O tomto dárku se mi Lil zmínil, takže jsem využila návrhu a rovnou jsem Fredovi koupila fotoalbum, ve kterém už bylo pár fotek z mého mobilu, které jsem nechala vyvolat.
S Justinem jsme dostali vázu, což jsem trošku nepochopila, ale váza byla krásná. Dostala jsem taky šperky. Od Lila náhrdelník s malým přívěškem ve tvaru klíče, na kterém je vyryto Strong.
,,Přežila jsi toho víc, než my všichni dohromady, princezno. Ten náhrdelník nesundávej" usmál se na mě Lil a do pusy strčil další cukroví. Jsou opravdu zlatí. Myslím, že zrovna na nich jde krásně vidět, jak mají rozdělené osobnosti. Jsou to normalní dvaadvacetiletí kluci, ale dokážou být i profesionálové ve svém oboru.
,,Moc vám děkuju. Je to krásné" usmála jsem se na ně a zvedla se z huňatého koberce, abych v kuchyni mohla vybodit balicí papír s vánoční tématikou. No. Teda spíš jsme si z toho udělali srandu. Já jsem klukům dárky zabalila do růžového papíru Barbie. Lil měl černý podklad a všude na něm byla marihuana. Justin koupil klučičí s auty a Ryan měl čistě bílý, na kterém byly ananasy a kiwi. Jediný Fredo to pojal vánočně a jeho balicí papír byl červený a na něm byly malé obrázky jmelí, rolniček, baněk, santů a sobů. Z prvu jsme se na tom nejvíc nasmáli.
Asi se ptáte na mou rodinu. Nevím, co je s nimi. Cítím se potupně, proto jsem jim nepsala ani nevolala. Tátovi už vůbec ne. Ale myslím, že bych měla. Chybí mi. Doma jsme teprve měsíc a za ten rok cestování a zabíjení jsem neměla čas na ně myslet. Je to sobecké, ale je to tak.
