Don't Get Close To Missing Killer(cz)✔️

•22- ,,Všichni ví, že kluk a holka nemůžou bejt jen kamarádi."

,,Drž se." mrkl na mě. Okamžitě přidal plyn, až to se mnou cuklo. Držela jsem se Justina a mlčky pozorovala mizející budovy kolem nás. Po asi deseti minutách rychlé jízdy jsme přijeli do města. Justin zahnul směrem k obchodnímu centru a zajel do podzemních garáží. Zaparkoval a vypnul motor. Opět jsem necítila polovinu těla, a tak mi to trvalo trochu déle, začít se zas hýbat. Nicméně jsem si tu helmu nějak sundala a podala ji Justinovi. Ten ji uklidil a otočil se na mě s tázavým pohledem. Přikývla jsem na nevyřčenou otázku a rozešla se s ním k výtahu. Přivolala jsem ho a po chvíli se dveře otevřely. Nastoupili jsme a já zmáčkla první patro. Byla jsem opřená o jednu ze stěn výtahu a přímo na protější stěně jsem pozorovala svou postavu v zrcadle. Začala jsem přemýšlet o všech možných situacích, které se ve výtahu ve filmech staly. Mohlo by se to zaseknout, mohli bychom tady umřít, jako v Nezvratným osudu.

Nebo si Justin zahraje na Christiana Graye, pokud ti můžu připomenout scénu z Padesáti odstínů, který jsme viděly před dvěma měsíci s Camilou. Jo počkat, nemůžeš si vybrat, prostě si na to vzpomeň. Zasmálo se mi podvědomí a už jsem měla v mysli Christiana líbající Anastazii.

Do reality mě vrátil Justin, kterého jsem si všimla přes zrcadlo. Rozešel se mým směrem a já zamrzla.

,,Myslím, že kino je až ve druhým patře." řekl Justin, když se zastavil přímo přede mnou. Shlédla jsem vedle sebe a viděla tabulku s tlačítky. Justin se tam taky podíval a místo jedničky překlikl na dvojku. Znovu se vzdálil a já si oddechla. Po chvíli výtah pípl a my vyšli ven. Došli jsme do kina a začali koukat na obrazovku, zobrazující nejbližší promítání filmů.

,,Půjdeme na Auta 3?" podívala jsem se nechápavě na Justina.

,,A ty prodáváš zbraně, bomby a drogy?" zasmála jsem se.

,,Půjdeme na Pobřežní Hlídku? Prosím." zaprosila jsem a Justin se uchechtl.

,,Fajn." řekl a rozešel se k pokladně. Zůstala jsem pořád na stejném místě a sledovala ukázky nadcházejících filmů. Uslyšela jsem od pokladen smích. Otočila jsem se tam a viděla Justina, opřeného o přepážku, jak pozoruje smějící se holku v tričku s logem kina. Protočila jsem očima. Umělé řasy, botox, hluboký výstřih. Podávala mu nějaký lísteček a mrkla na něj. Justin si ho schoval do kapsy a vzal si od ní lístky. Otočil se na mě a já se rozešla k němu. Stoupla jsem si vedle něj a ta prodavačka se na mě podívala. Prohlédla si mě a udělala nenápadný znechucený obličej. Jen jsem se v duchu uchechtla.

Jo, zlato, ale já jsem jeho spolubydlící, ne ty. Řekla jsem si pro sebe a plácla si se svým podvědomím. Někdy mám takovej dojem, že jsem hrozně introvertní.

Jo, jsi introvertní.

,,Děkujeme za lístky." zasmál se Justin a přitáhl si mě za pas k sobě. Koukl na mě a já nechápala. Druhou rukou si sáhl do kapsy a vytáhl lísteček, který mu ta holka podala. Hodil jí ho zpět na desku a se smíchem mě táhl pryč.

,,Trošku jsem ti narušila stereotyp, co?"

,,Jak to myslíš?" řekl, když si stoupl na jezdící schody a jeli jsme do nižšího patra.

,,No, že nebýt mě, určitě by sis to číslo nechal a možná si tu holku i odvedl někam na toalety." začervenala jsem se. Ale já to prostě musela říct. Stejně je mi to jedno.

,,Nebyla můj typ. Číslo bych si možná nechal, ale jen bych ji pak s klukama vyprankcalloval někde na Silvestra." zasmál se.

,,Rozhodně bych ji nepřetáhl na záchodech. No fuj." zasmál se a rozešel se někam. Následovala jsem ho.

,,Máme ještě hodinu, než začne kino, co budem dělat?" zeptal se po chvíli. Rozhlédla jsem se kolem sebe a zahlédla jsem H&M.

,,Tam!" ukázala jsem na obchod.

,,Ale ne..." nestihl to doříct, protože jsem se okamžitě rozběhla do obchodu a prohlížela si nejnovější kousky. V ruce mi skončily rifle s vysokým sedem, saténové šortky, nějaké tílko, košile, druhá košile, šaty.

Ruka mě za chvíli bolela a tak jsem si začla věci dávat na rameno. Po chvíli se bolest na mé ruce i na ramenu uvolnila. Ohlédla jsem se za sebe a uviděla chrabrého rytíře mafiána, jak mi s oblečením pomohl.

,,Děkuju." usmála jsem se na něj. Jen kývl a věci nepouštěl. Procházela jsem regály a vybírala různé kousky. Po chvíli jsem vedle nás uslyšela dívčí smích. Otočila jsem se po směru, stejně jako Justin a spatřila dvě holky. Bylo jim maximálně šestnáct. Pokukovaly po Justinovi a on na ně mrkl. Mrkl, chápete? Otočila jsem jeho hlavu zpět na mě a dala mu lehkou facku.

,,Pokud nechcete zlomený srdíčko, radši se už na něj neotáčejte. Jednou si s váma užije a víckrát nezavolá." falešně jsem se na ně usmála.

,,A ty na ně nemrkej, protože jim dáváš falešný naděje a takovýmito situacemi se z holek stávají děvky."

,,A proto seš s ním tady ty, že?" řekla jedna drze.

,,Já jsem jeho kamarádka a..."

,,Jo, to ti tak věřím. Všichni ví, že kluk a holka nemůžou bejt jen kamarádi. Jseš jen děv..."

,,Cos to řekla ty..." chtěla jsem přeskočit ten regál, co mě dělil od té malé svině, ale přerušil mě Justinův křik.

,,Směr kabinky!!!" přehodil si mě přes rameno, aby mi zabránil škaredě ublížit té holce.

Jak to zvládne? Vždyť to oblečení váží tak tunu. A já taky.

,,Mimochodem," zastavil a otočil se na ty holky ,,měla pravdu. Jsem jen děvkař a vy byste byly až moc lehká kořist." zavrčel a odcházel do kabinek.