Don't Get Close To Missing Killer(cz)✔️

•87- ,,Půjdou po tobě"

,,Co s nima?" řekla jsem se strachem, když jsem se otočila k Justinovi.

,,Nic. Tady se to neřeší" uchechtl se. Pokroutila jsem nad ním hlavou a dala si jeho ruku kolem ramen, abych ho podpírala. Vyšli jsme ven a já za námi zabouchla dveře.

•••

,,To v žádném případě. Řídit budu já" varovala jsem ho, když chtěl obejít auto a sednout si za volant.

,,Zvládl bych to!" uchechtla jsem se a nastoupila, když si poníženě odfrkl a nasedl na místo spolujezdce. Cestu, byť jsem byla maximálně vystresovaná, si pamatuju přesně, takže jsem nastartovala a otočila auto po cestě zpátky. Projížděla jsem nočním Torontem a soustředila se na cestu přede mnou. Justinovy výrazné oči do mě vypalovaly díru a pozorovaly každý můj pohyb. Uchechtl se, když jsem se z jeho intenzivního pohledu musela ošít a stiskla jsem v rukou volant.

,,Přestaň na mě koukat" zabručela jsem.

,,Nemůžu" zašeptal.

,,Proč?" odfrkla jsem a pokroutila očima.

,,Protože jsi nádherná. A chyběla jsi mi, ale... "

,,Jo. Natolik, abys mě opustil, že?" skočila jsem mu do řeči, ikdyž chtěl pokračovat. Konečně jsem to ze sebe dostala. Štve mě to celou tu dobu. Nadechl se a ignoroval mé neetické chování.

,,Ale to neznamená, že se zjevíš v nejnebezpečnější části Toronta, když si řeším své věci. Jak ses tam sakra dostala?!" vyjel na mě.

,,Teď to řešit nebudu, je to na dýl" odbyla jsem ho a unaveně stiskla oči k sobě.

,,Byla to chyba, odjet, ale já tě musel a musím nějak ochránit" řekl naléhavě.

,,Už není před čím. Ti dva jsou mrtví" mírně jsem pozvedla koutek, ale tím jsem jen zakryla to, jak nepříjemně se mi sevřel hrudník. Klid, dělala jsi to pro Justina. Nezabila jsi nevinné lidi. Vždyť oni tě postřelili a taky si nebrali servítky, uklidňovalo mě mé podvědomí. Justin si povzdechl, a pak se ironicky uchechtl.

,,Neměla ses pro mě vracet. Neměla's mě hledat. Ale na to je pozdě. Určitě už tě někdo viděl. Nebyli to jen ti jedni, víš. Ti měli kamarády a ti to řekli dalším svým kamarádům"

,,Teď mě dobře poslouchej, Bell" řekl s vážností v hlase, když jsem zastavila na semaforu.

,,V mém světě. Ve světě, kde si každej hlídá jen svůj zadek, ve světě, kterýmu by ses nechtěla stát objetí, nebo či hůř, zbožím" řekl a mě zamrazilo.

,,V tom světě je Justin McCann ten nejlepší z nejlepších. Každej se mě sice bojí, ale každej mě taky chce oddělat, aby byl na mým místě, pochopitelně. Proto k tobě budu upřímnej. Možná se lekneš, budeš se bát, možná tě to ode mě odradí, nevím. Důležité je, abys věděla a hlavně si uvědomovala vážnost situace" začal a já se na zelenou opět rozjela. Cesta už bude trvat jen chvíli. Teda aspoň doufám.

,,Jsi moje slabina. A oni všichni to teď ví. Zabili jsme sice dva, ale ti ostatní už si to mezi sebou řeknou. A nepůjdou po krku mě, protože to bych netrpěl dlouho" odmlčel se a já zastavila u jeho domu a koukla na něj.

,,Půjdou po tobě" zašeptal a přejel mi prsty po tváři. Zavřela jsem oči z jeho dotyku a hluboce vydechla.

,,Když se k tobě dostanou, ví, že budu trpět a to je to, co chtějí" dořekl a já nepříjemně zkrčila obočí. Má pravdu. Jde o můj život. Není to žádná hra na bílé vlajky a mír. Nenechají mě žít.

Pokroutila jsem hlavou, nad chmurnými myšlenkami a vypnula jsem motor. Vystoupila jsem z auta a přešla k Justinové straně dřív, než stihl sám vystoupit. Hraje si na hrdinu, ale já už poznám, jak se cítí.

Otevřela jsem dveře a pomohla mu vystoupit. Znovu jsem si, i přes jeho námitky, dala jeho ruku kolem krku a vedla ho ke dveřím. Vlastně ani nevím, kdy stihl koupit dům a...

,,Bell měla bys vědět, že... " chtěl mi něco sdělit, když jsme stoupali po třech malých schodech až ke dveřím, ale vyrušilo ho jejich otevření a hlas.

,,Justine, kde jsi byl?" ve dveřích se objevila menší hnědovlasá žena. Modré oči jako oceán a vyděšený výraz.

,,Ale ne" zamumlal si pro sebe Justin.

,,Ou. A kdo je tohle?" přeskočila pohledem ke mě.

,,Mami, tohle je... " malém se mi podlomila kolena ze zjištění, že právě stojím před Justinovou matkou. Krvácí mi ruka, Justin má něco s bokem, má natrhlý ret, roztrhlé obočí a je celý domlácený. A ještě k tomu všemu ho podpírám, jinak by se neudržel na nohou.

,,Jsem Isabella Strewdownová. Jsem," podívala jsem se krátce na Justina ,,Justinova přítelkyně" zamrmlala jsem a sklopila pohled k zemi.

,,Justin... Justin se nezmínil" začala posmutněle, ale nakonec byl její hlas příjemný a já se odvážila zvednout k ní pohled. Lehce se usmívala a prohlížela si mě.

,,Jsem Pattie. Určitě mi tykej" podala mi ruku, kterou jsem vděčně přijala a ihned, jak jsem se jí dotkla, mnou trhla k ní a uvěznila mě ve svém objetí. Byla jsem trochu zaskočená, ale nebránila jsem se. Aspoň jedna strana bude mít toho druhého ráda. Jsem si jistá, že moji rodiče budou Justina nenávidět. Ale to je mi jedno.

,,Takže, děti. Stále jste mi nevysvětlili, co děláte venku tak pozdě v noci. Spíš, Justine, nechápu, proč jsi odešel v noci a vrátil ses ještě později, se svou přítelkyní, o které bych se možná dozvěděla až bůh ví kdy. A proč proboha zase vypadáš tak, jak vypadáš?" zamračila se Pattie na Justina a ten provinile sklopil pohled k zemi. Únava a vyčerpání byla znatelná. Z nás všech.

,,Mami, vysvětlím ti to ráno, ano? Jsem teď hodně unavený a Bell taky" řekl Justin a koukl psíma očima na svou mámu. Krátce jsem na ni pohlédla a všimla si jejího výrazu. Věděla, že teď by toho z Justina moc nedostala, ale taky se tvářila, jakoby dávno věděla, proč tak Justin vypadá. Spíš jen chce, aby jí to Justin řekl.

,,Tak dobře, upalujte spát" slitovala se nad námi.

,,A doufám, že se postaráš o našeho hosta a postaráš se i o své zranění" zavolala za námi, když si Justin rychle zul boty, počkal až se taky vyzuju, chytil mě za ruku a kulhal se mnou ke schodům.

,,Ano, neboj, mami. Dobrou"

,,Dobrou, Pattie" otočila jsem se na ni s milým úsměvem.

,,Dobrou, zlatíčko, dobrou, Justine"

Votes prosím <3