Don't Get Close To Missing Killer(cz)✔️

•97- ,,Tohle je únos"

,,Matko? Otče?" sešla jsem schody dolů a hledala rodiče. Justin šel hned za mnou a pomáhal mi s kufrem.

,,Kuchyně" ozval se matčin hlas. Vešla jsem a spatřila rodiče, jak popíjejí svou odpolední kávu.

,,Tak my jedeme" řekla jsem s klidem, a až poté jsem si uvědomila, že oni o ničem neví. Nenápadně jsem se otočila na Justina s prosebným pohledem. Jestli mi nepomůže, mohlo by se to ošklivě zvrtnout.

,,Kam jedete?" zeptal se zmateně můj otec. Okamžitě jsem zamrzla v pohybu a nevěděla, co mám dělat. Najednou se ovšem Justinovi rozezněl v kapse mobil. Trochu jsem si oddychla a podívala se na něj. Justin položil kufr na zem a přijmul hovor.

,,Haló?" řekl.

,,Whoohoo, Justine. První gang je oddělanej. Už nám zbývá jen 20 lidí" bylo zřetelně slyšet z telefonu, protože v místnosti nastalo hrobové ticho. Justin si to samozřejmě uvědomil.

,,Příště bys mohl mluvit. Trochu. Víc. Potichu. A. Neřvát. Tak" přecedil přes zuby a já se neodvažovala podívat na svého otce.

,,Justine, jdi si hovor vyřídit k auto, ano?" pohladila jsem ho po rameni a mírně ho popostrčila k hale. Justin rychle kývnul mým rodičům a zmizel z domu.

,,CO TO MÁ SAKRA ZNAMENAT?!" bouchl otec pěstí do stolu, až matka leknutím nadskočila.

,,Já. Já vám to vysvětlím" řekla jsem zbrkle větu, která vždycky zabírá.

,,Tak to si počkám" řekl otec a já na něj vykulila oči. No jo, ale co teď. Ve všech filmech po věte
,,Já to vysvětlím"
následuje
,,Nechci nic slyšet! Běž do svého pokoje"
a já bych pak utekla a všechno by bylo v pohodě. No, tohle asi není film.

,,Ehm. To byl. To byl Justinův kamarád. Je to blázen do videoher. Jmenuje se Ad... Norbert. Jmenuje se Norbert Ledničkář" řekla jsem nejistě a v duchu si ihned nafackovala. Opravdu, Bello?! Norbert Ledničkář?! Kdo by se tak sakra jmenoval?! Ups. Mé podvědomí zřejmě taky není úplně v klidu.

,,A jakou hru hraje Norbert?" řekl můj otec ironicky a bylo mi jasné, že mi nevěří.

,,Víš co. To je jedno. My. My už musíme jet. Já. Já se vám ozvu" vykoktala jsem ze sebe a ujistila se, že mám telefon v kapse.

,,Ne, Isabello. S tím klukem nikam nepůjdeš" slyšela jsem, jak můj otec zvýšil hlas, to už jsem se ale obouvala a vybýhala z domu. Justin poklidně stál u auta a dělal něco na mobilu.

,,Justine!" zakřičela a on se na mě prudce otočil.

,,Právě teď si hraješ na mého únosce a ano. TOHLE JE ÚNOS, takže bych být tebou okamžitě práskla do koní a nastartovala to auto, nebo skončíš ve vězení!" vyjekla jsem a nakonec jsem se zasmála. Adrenalin proudil mými žilami a já rychle běžela po chodníku od domu až k autu. Justin okamžitě oběhl auto a sedl si za volant. Nastartoval a auto příjemně zavrčelo. Miluju ten zvuk.

Rychle jsem naskočila na místo spolujezdce a Justin se ke mě najednou nahnul a políbil mě.

,,Stůjte!" křičel můj otec a běžel k autu. Justin levou rukou svíral volant a pravou se chystal zařadit na páce.

,,Mějte se, pane Strewdowne" nahnul se dopředu, aby přeze mě viděl na tátu ,,právě Vám kradu dceru. Měl jste tu čest setkat se s McCannem. A on se zamiloval do vaší dcery. Hluboce se Vám za to omlouvám" zakřičel na něj se smíchem a než otec stihnul doběhnout k autu, dupl na plyn a zanechal za sebou jen prázdné parkovací místo.

,,Víš, že si nás najde, že jo?" řekla jsem.

,,Nenajde"

,,Ale jo"

,,Ne. Jsi plnoletá, takže nemůže říct, že jsi zdrhla z domu. Já jsem bez trestního záznamu, takže nemůže říct, že tě unesl zločinec. A v Evropě nás nikdy nenajde" pozvedl pravý koutek a dal mi ruku na stehno. Evropa? Kdy mi o tom chtěl říct?

,,Kdy jsi mi chtěl říct o Evropě?"

,,Vlastně nikdy. Neměli jsme tam jet" pokrčil rameny a dál se věnoval jízdě.

•••

,,Justine. Nudím se" odfrkla jsem si a poposedla si na dvacátou jinou pozici, protože už mě bolel zadek. Máme za sebou už sedm hodin v autě a ještě sedm před sebou. Ano. Doufám, že jste uhodli, kam jedeme. Jedeme do Bostonu vrátit tohle úžasné autíčko. Myslím, že ho obrečím, ale to je všem jedno, takže...

Mimochodem, Justin musí mít asi nervy ze železa, protože moje nepříčetnost je nesnesitelná.

,,Ještě chvíli a už tam budeme" povzbudivě se usmál. Žádné povzbuzování mi nepomůže, když právě jedu vrátit auto mých snů.

•••

,,Dobrý den. Hledám Dana Molena" přišla jsem do půjčovny, z jejichž webové stránky jsem sehnala číslo a volala s Danem.

,,Jdete vrátit auto?" zeptala se mladá žena a já přikývla.

,,Počkejte chvíli tu, zavolám Vám ho" lehce se usmála a odešla z haly.

•••

,,Slečna Isabella, že ano?" vešel do místnosti s vřelým úsměvem a pohledem na mě.

,,Dane" usmála jsem se a šla k němu. Krátce jsem ho objala a usmála se na něj. Dobře, možná jsem ho nemusela objímat, ale Justin potřeboval trochu probrat.

,,Hej hej hej" řekl varovně Justin a přitáhl si mě za pas. Dan se na něj konečně poprvé podíval a najednou zamrzl v pohybu.

Nechápavě se na mě podíval, a pak sjel pohledem Justinovo sevření na mém pase. Dokonce si troufám říct, že se mu bojí opět podívat do očí.

,,Pane McCann" pípl a ustoupil o krok. Zamračila jsem se na Justin a ten se na mě jen ušklíbl.

,,To. Si. Ještě. Vyřídíme" naznačila jsem rty a zpražila ho pohledem.

Votes prosím <3