Don't Get Close To Missing Killer(cz)✔️

•44- ,,Je zamilovaný."

Justin se mě celou dobu potom držel ještě za ruku. Musela jsem se usmívat, protože mi odhalil svůj první strach. Letadlo začalo brzdit a nakonec zastavilo. Všichni začali tleskat pilotům a myslím, že Justin tleskal nejvíc. Smála jsem se a tleskala s ním.

,,Vítejte na Miami. Děkujeme, že jste letěli s našimi aerolinkami. Doufáme, že jste si užili příjemný let. Svá zavazadla si vyzvedněte u terminálu 12." řekla letuška do reproduktoru.

,,Páni. Justine, na Miami mají 12 terminálů?" naklonila jsem se k němu.

,,Ne. Myslím, že to je jen polovina." zasmál se a pomalu si protahoval ztuhlé svaly. Zaraženě jsem se otočila zpět na své místo a radši to dál neřešila. Chtěla jsem se zvednout, ale Justin zachytil mou ruku a nedovolil mi zvednout se ze sedačky.

,,Počkáme, až bude letadlo prázdné." ušklíbl se na mě a nahnul se nade mě. Zvedl opěrku mezi námi a já se zabořila víc do sedačky. Jeho rty se pomalu přitiskly na můj krk a já zaryla nehty do koženého opěradla.

,,Bojíš se?" dělal jazykem krouživé pohyby na mém krku a mírně se uchechtl.

,,Tebe?" zasmála jsem se.

,,Ne," snažila jsem se ho od sebe odtlačit ,,jen jsme pořád v letadle a..." nedopověděla jsem to, protože jsem si musela zkousnout ret, abych nevzdychla.

,,Justine, dost!" zavrčela jsem na něj, když jsem viděla přicházet letušku k poslednímu z cestujících v protější řadě. Justin se zasmál a mým odražením dopadl na svou sedačku.

,,Tak pojď." řekl po chvíli. Zvedla jsem se a z vrchní přihrádky jsem vytáhla svou tašku. Když jsem měla ruce natáhlé nahoře, abych podala i Justinovu tašku, on seděl pořád na sedačce. Tentokrát ne na té své, ale na té mé, která byla v uličce a já stála přímo před ní.

Měl perfektní možnost a taky ji využil. Mé ruce mu nebránily, protože měly co dělat, aby nějak podaly jeho tašku z vrchu. Omotal své paže kolem mého pasu a hlavu si opřel přímo mezi má prsa. Co to jako zase zkouší. Vždyť je roztomilej, tak ho nech. Někdy mě štveš. Jenže já jsem ty, zasmálo se mi podvědomí.

Poraženě jsem si odfrkla a konečně se mi podařilo vyprostit tašku z úložného prostoru.

,,Dovolíš?" poprosila jsem o osobní prostor a ustoupila od sedačky, na které seděl Justin. Ruce nepovolil jen se nahnul dál, protože já jsem také stála dál.

,,Justi..."

,,Jen ho nechte." otočila jsem se a vedle mě stála starší paní. Roztomilý důchodcovský šátek na hlavě, béžový kabátek, tak metr šedesát, bílé vlasy a moudrý úsměv.

,,Je zamilovaný."

,,Není, jsme jen kamarádi. Kdybyste ho znala..."

,,Má milá. Neznám vás, ani tohoto chlapce, ale měla jsem za svůj život spoustu kamarádů i "kamarádů" a vím, co to znamená, být zamilovaná." podívala se na Justina, který měl hlavu otočenou na druhou stranu a stařenky si nevšímal.

,,Možná jste si to jen ještě neuvědomili," usmála se na mě ,,ale cestuješ s tímto chlapcem evidentně přes celou Ameriku a nereagovala bys tak klidně, kdyby se tě dotýkal kamarád, ke kterému nic necítíš." její slova se mi vryla do paměti. Shlédla jsem na Justina, který měl stále hlavu na mém pase a možná i usnul. Prohrábla jsem mu vlasy a když jsem se otočila, stařenka tam nestála. Nechápavě jsem se rozhlédla, ale nikde nikdo.

,,Koho hledáš. Já jsem přece tady." řekl žárlivě Justin. Postavil se a najednou byl zase o hlavu vyšší.

,,Ale to je jedno." vzala jsem svou tašku mířila si to k východu. Justin mi byl v patách.

,,Pan Bieber?" promluvila na nás letuška a Justin přikývl. Podala mu klíčky od auta.

,,Tady jsou klíče. Vaše auto čeká venku, před terminálem 12. Bylo mi řečeno, že zavazadla máte jen tyto, proto přeji příjemný pobyt na Miami. Akorát prosím projděte stejnou kontrolou jako ostatní cestující." rozloučili jsme se a odcházeli z letadla. Byla jsem opět naprosto ztracená. Chytla jsem se Justina za paži a sledovala cestu. Došli jsme ke kontrole a čekali. Mě Justin poslal tím divným průchodem a mou tašku taky. Byla jsem čistá a tak mě pustili. Justin se pak začal bavit s ostrahou a něco tam řešili. Ti nakonec přikývli a pustili Justina i s taškou mimo kontrolu.

Justin mě chytl za ruku a vedl mě dál. Když jsme byli za rohem, nechápavě jsem se na něj podívala a on se vítězně usmál.

,,Co?" zasmál se.

,,Jakto, že jsi nemusel jít přes kontrolu?"

,,Alic to zařídila. A navíc je jasné, že by mě hned zabásli. Za ty zbraně." zasmál se. Jen jsem pokroutila hlavou. Došli jsme v klidu ven před terminál a spatřili Justinovo auto. Dali jsme do něj tašky a sedli si. Justin příjemně vydechl a promnul v rukou volant. Je to jeho vášeň. Jde to poznat.

•••

Poprvé vidím Miami. Zasněně jsem se koukala z okna a sledovala dění tam venku. Vnímala jsem jen dálnici, po které jsme jeli. Cesta trvala asi hodinu. Dojeli jsme do klidnější části. Velké domy, drahá auta, zbohatlíci. Zajímavé.

Dojeli jsme až před velký dům na konci ulice. Ničím se nelišil od ostatních. U garáže parkoval bílý Mercedes a venku před domem velký černý Range Rover.

,,Bell, kdyžtak už běž. Tady," dal mi do ruky svazek klíčů ,,vem si klíče. Já vezmu tašky a hned jsem tam." dal mi Justin ty klíče a ukázal, kterým přesně se odemyká. Vystoupila jsem z auta a došla až ke dveřím. Odemkla jsem dveře a vstoupila dovnitř. Klíče jsem položila na poličku u dveří a zula si boty. Najednou se ze dveří vynořil černoch a mířil na mě zbraní.

,,Ryane! B27, B27!!!" zařval a vystřelil.