Don't Get Close To Missing Killer(cz)✔️

•92- ,,Byl to Justin"

Vysmívání na jeho účet byla moje prioritní zábava první hodinu letu, další hodinu jsem prospala na Justinově klíně a on se učil copánky na mých vlasech. Prý aby to potom uměl. Byl to dost příjemný pocit, když přemýšlel o tom, že se jednou změní a bude vychovávat dítě. Popravdě? Nedokážu si ho tak vůbec představit. Vždyť se na něj podívejte. Nejdřív to byl arogantní pitomec, se kterým jsem bydlela. Pak to měl být právník, ze kterého se vyklubal citlivý nejlepší kamarád mafián. No a teď je to Justin. Prostě... nevím, jak to říct... Daddy, ozvalo se se smíchem moje podvědomí. Protočila jsem očima a snažila se ještě usnout, ale nepodařilo se mi to.

Poslední hodinu letu jsem se z Justina snažila dostat, s kým celou dobu telefonuje. Vymluvil se na to, že obvolával nějaké staré známé, aby mu pomohli, což určitě v překladu znamenalo, že vyhrožoval mafiánům, kteří mu dluží peníze. Dál jsem to neřešila, protože to nemělo cenu. Stejně by mi nic neřekl.

,,Fredo? Už vycházíme z letadla. Přijedeš teda pro nás na letiště?" otočila jsem hlavu k Justinovi, kráčejíc po jeho boku k letištní hale, když jsem slyšela, že s někým mluví do telefonu. Z telefonu se ozvalo něco, čemu jsem nerozumněla, ale Justin řekl:

,,Dobře, tak za deset minut" a telefon položil.

,,Volal jsem Fredovi, aby pro nás přijel. Nemáš zatím hlad?" zeptal se Justin a já přikývla. Jakmile jsme procházeli kolem prodejny koblihů, Justin mě zatahal za rukáv a všimla jsem si, jak se mu rozšířily zorničky. Ano, myslím, že hádáte správně. Vznikly z toho dvě krabice plné koupených (vyjímečně neukradnutých) koblihů a celou cestu Fredovo brblání, protože mu Justin drobil v autě. Do jedné krabice zvládla prodavačka narvat sotva sedm koblihů. Já jsem si dala jeden a půl a i potom jsem už měla pocit, že prasknu nebo se pobliju na místě. Justin s chutí spořádal celou krabici. Nemyslete si, že to bylo všechno. Snědl by i zbytek z té druhé, ale krabici zbylých pěti koblihů jsem mu vytrhla a chránila ji vlastním tělem s tím, že by mohl něco nechat pro své kamarády.

Justin si sobecky odfrkl, že to přece platil on, ale když jsem mu začla vyhrožovat, že se s ním celý týden nevyspím, ani jedním z těch dvou způsobů, tak jako první hned po příjezdu vytrhl Fredovi klíče a běžel do domu. Jak se ke klíčům, které údajně byly ve Fredově zadní kapse, dostal, mi není známo. Ale v tom strachu nejspíš neřešil, že prakticky sahá Fredovi na jeho pozadí.

Do domu vtrhl jako vichřice se slovy ,,Váš nej nej nejlepší kamarád je doma, lásky, a nechal vám koblihy" načež se domem ozval dupot, jakoby tudy probíhalo stádo afrických slonů a v hale na sebe popadali postupně Lil, Ryan dokonce i Khalil. Zvedli se a málem Justina začli nosit na rukou jako boha, když viděli krabici čerstvých koblih v jeho rukou. Také měli podobný výraz ve tváři, jako kdyby právě kolem nich prošla nějaká sexy holka s pěkným zadkem, jako jsem já. Narcis, Bello. Jsi Narcis, zasmálo se mi podvědomí.

Mezitím, co kluci v obýváku sledovali jako bezproblémoví nemafiánští puberťáci fotbal a jedli koblihy, já jsem zašla do garáží a vytáhla z auta kufr, kde byla po skoro týdnu konečně moje kosmetika a čisté oblečení. Všechno jsem dotáhla (včetně sto kilového kufru) do patra, respektive do Justinova pokoje a ikdyž jsem chtěla vytížením moc usnout nebo zkolabovat, donutila jsem se kufr otevřít, vytáhnout z něj celou kosmetickou taštičku s odličovadly a mým blahodárným krémem, kartáček na zuby a čisté spodní prádlo. Celá do naha jsem se svlékla už u Justina v pokoji a oblečení nechala ležet vedle postele. Však oni tam budou mít s tím fotbalem ještě dost zábavy, takže mám asi dvě hodiny pro sebe.

Zalezla jsem do koupelny a zamkla se. Napustila jsem si vanu a lehla si do horké vody. Mé tělo se konečně pořádně uvolnilo a já si dovolila chvíli relaxovat.

Po chvíli se z dola ozvala rána a zvuk, jakoby se rozbilo sklo.

,,A do píči" bylo slyšet Ryanovo povzdychnutí a nakonec tlumené řvaní hodně hlasů najednou.

Co se sakra stalo?

Co když tam někdo vpadnul?

Co když se kluci poprali?

Mezi sebou?

Nebo dokonce o koblihy?

Nebo spíš o poslední koblihu?!

Celá mokrá jsem vyletěla z vany a rychle za běhu jsem kolem sebe omotala (naštěstí) dost velkou osušku. Na mydlinách a vodě mi to sice dvakrát malém uklouzlo, že bych klidně hodila placáka, ale ustála jsem to a celá zadýchaná jsem vběhla do obýváku. Kluci seděli vedle sebe jako sardinky na sedačce a o něčem se překřikovali. Jo a ne a tohle a tamto a cosi a kdosi. Už mě to přestalo bavit. Vůbec si nevšimli, že jsem přišla.

,,HÉÉÉJ!" zakřičela jsem z plných plic a tím konečně upoutala jejich pozornost.

,,Byl to Justin" ukázal Ryan.

,,Byl to Fredo" ukázal Justin na Freda.

,,Byl to Lil" ukázal Fredo na Lila.

,,Byl to Khalil" ukázal Lil na Khalila.

,,Ne, byl to Ryan" řekl naštvaně Khalil. To na sebe prostě dokolečka ukázali a svedli vinu na toho, kdo seděl po jejich pravici?

,,Nezajímá mě, čí to byla vina. Zajímá mě, co jste vůbec provedli" svraštila jsem na ně obočí. Kluci, jako synchronizované aquabely, zvedli levou ruku a prstem ukázali na televizi, která ležela... NA ZEMI?!

Votes prosím <3