•96- ,,Za to si něco zasloužím"

4.2K 272 23
                                    

,,Takže, Justine. Prý jsi zabil dvanáct lidí" promluvil můj otec, pokládajíc příbor na prázdný talíř. Mě okamžitě zaskočil kousek masa a Justin přestal žvýkat. Krátce jsme si vyměnili pohledy a Justin si odkašlal.

,,Nezabil, pane" řekl Justin klidně a otec si ho přeměřil pohledem.

,,Obvinili mě, ale neudělal jsem to. Udělal to někdo jiný, kdo z toho potřeboval být venku. Nedokázal bych zabít člověka, natož dvanáct lidí" obhájil se a já měla co dělat, abych se nezačla smát. Představila jsem si všechny ty věci, které má Justin doma. Tu dobu, jak žil a k tomu tu nevinnou větu ,,Nikoho bych nedokázal zabít". Bylo to k popukání, ale je myslím víc, než jasné, že by mě mí rodiče nenechali chodit s vrahem, dealerem, mafiánem a totálně sexy mužem dohromady. Vražedná kombinace, která mi pomotala hlavu.

,,Nezlob se, Justine, že se můj muž zeptal. Viděli jsme před dvěma roky tu aféru v televizi a na to jméno se nedalo zapomenout. Víme, že tě propustili, protože ti vraždu nedokázali, ale zeptat jsme se museli" promluvila má matka a na konci se lehce usmála.

,,Jistě, přece byste nenechali vaši dceru chodit s kriminálníkem" řekl a já se nervózně usmála. Naštěstí si toho nikdo nevšimnul.

,,No. Tak děkujeme za jídlo. Já si vybalím věci a... no, nic" větu jsem nedokončila a zvedla se od stolu. Odnesla jsem svůj talíř do kuchyně a v hale vzala klíčky od auta. Z auta jsem začala vytahovat věci a nosit je do domu. Všechno skončilo v hale a já auto zamkla. Justinovy věci v něm samozřejmě zůstaly. Až po půlhodině jsem si uvědomila, že jsem Justina nechala napospas mým rodičům. Klíčky od auta jsem opět hodila na skříňku v hale a rozběhla se do kuchyně.

,,Mami? MAMI?!" zvolala jsem a rozhlížela se všude kolem sebe. Nic. Rozběhla jsem se francouzským oknem na zahradu.

,,Otče? JUSTINE!" přikryla jsem si oči, aby mi nesvítilo slunce do očí a zahleděla se na zahradu. Nikde nikdo. U kytek se mihla nějaká postava. Rozběhla jsem se tam a zatajil se mi dech.

,,Mami? Kde je Justin?!" vyhrkla jsem, když jsem zjistila, že záhadná postava není Justin, ale má matka.

,,Oh, ovšem. Justin je někde s tvým otcem" řekla neutrálně a já se zhrozila. Panebože. Prosím, ať Justin ještě žije. Rozběhla jsem se zpět do domu a rozhodla se jít ještě do jídelny, ve které byly dveře do obýváku.

,,Otče?" vtrhla jsem do jídelny a slyšela nějaký hluk z obýváku.

,,Tady, Isabello" ozvalo se z obýváku a já okamžitě rozrazila dveře. Rychle jsem dýchala a polekaně sledovala otce, který stál nad televizí a něco mačkal na ovladači. Rozčiloval se.

,,Bell?" najednou mě někdo chytil za ruku. Prudce jsem se otočila a naproti mě stál Justin. Celého jsem si ho prohlédla. Chytla jsem jeho obličej do svých dlaní a otočila mu hlavu na obě strany, abych si ho důkladněji prohlédla a zkontrolovala. Byl v pořádku. To se ovšem nedalo říct o mě.

,,Jsi v pořádku, lásko?" poslední slovo zašeptal a starostlivě se na mě podíval. Musela jsem vypadat opravdu vyděšeně.

,,Jo... " zamrmlala jsem ,,jo jsem v pohodě. Jen jsem tě nemohla najít a... to je jedno" nakonec jsem se usmála.

,,Nesmíme ztrácet čas. Půjdeš mi pomoct sbalit věci a pojedeme? Jo, já vlastně ještě ani nevím, kam jedeme" řekla jsem nakonec ironicky a uškrnula se. Justin se smíchem pokroutil očima.

,,Jo, půjdu. Vlastně. Ještě jsem neměl ani šanci vidět tvůj pokoj. Tak jdeme" popohnal mě a já ho zavedla k sobě do pokoje.

Do menšího kufru mi pomohl naskládat všechny možné věci. Do horka kraťasy a crop top. Na zimu tepláky, rifle, zimní teplé kalhoty. Mikinu, bundu, spodní prádlo a pak už jen kosmetiku. Tady ovšem nastal druhý problém.

•••

,,To si teda nevezmeš!" potichu vykřikl.

,,Ale ano, já musím!"

,,Nemusíš!"

,,Musím!"

,,Bello! Nevykládej mi, že toho potřebuješ tolik, sakra!" začal se rozčilovat a kroutil hlavou nad mou kosmetickou taštičkou... dobře, tak taškou... fajn no, tak kufrem.

,,Vždyť to je sakra stejně velký, jak tady ten kufr plnej věcí! Tohle nejde. Vem si jen to nejdůležitější"

,,A co je jako podle tebe to nejdůležitější?" uchechtla jsem se a podívala se mu do očí.

,,Kondomy," zasmál se ,,ale ty my nepotřebujeme. Takže kartáček na zuby. Toť vše"

,,Panebože a co líčení, hm? Make-up, korektor, pudr, bronzer, linky, řasenka, štětec na make-up, štětec na pudr. A nesmím zapomenout odličovadla a krém proti vráskám a krém na noc a krém na den a... "

,,Dost" zasmál se a přitom já jsem hysterčila.

,,Přestal jsem poslouchat už po korektoru, nebo co to bylo. Líčení si brát nemusíš, jsi dost krásná i bez nich a tím pádem nepotřebuješ ani věci na odličování, voilà. Když se nebudeš malovat, pročistí se ti pleť, nebo jak to vy holky říkáte" zahrál si na chytrého a já jsem se zamyslela.

,,Vlastně máš pravdu" usmála jsem se na něj a on ke mě přistoupil.

,,Já vždycky. A za to si něco zasloužím" uškrnul se a nahnul se ke mě. Omotala jsem mu ruce kolem krku a přiložila rty na ty jeho. Lehce jsem ho políbila, ale pak jsem se odtáhla, načež nesouhlasně zavrčel.

,,Nemáme čas" vysvětlila jsem mu se smíchem a podala jsem si menší kosmetickou taštičku, do které jsem dala jen kartáček, pastu a krém na noc, aby se mi nevysušovala pleť.

Votes prosím <3

Don't Get Close To Missing Killer(cz)✔️Where stories live. Discover now