Don't Get Close To Missing Killer(cz)✔️

•104- ,,Trhni si!"

o dvacet sedm dní později

,,Jsi neuvěřitelnej!" zařvala jsem a krev v mých žilách doslova vřela.

,,Uklidni se" protočil očima a chtěl se ke mě přiblížit.

,,Ne! Na to ani nemysli" odstrčila jsem ho od sebe a otevřela jsem francouzské okno vedoucí na zahradu. Ihned mě ovanul studený vítr a proto tady má cesta útěku končila. Musela jsem někam jinam. Rozešla jsem se teda ke dveřím a znova slyšela Justinův hlas.

,,Kam jdeš?" zeptal se opatrně a já ucítila jeho ruce na mém pase. Pravou rukou sjel na můj podbříšek, jeho rty se začaly třít o můj krk a rukou chtěl sjet až k mému rozkroku. Věděl, co se mnou jeho doteky dělají a já se musela dost dost dost ovládat, abych se zvládla vymanit z jeho provokativního sevření.

,,Nech mě" sykla jsem a sáhla po zimní bundě. Vklouzla jsem do sněhulí a rychle do rukou vzala čepici. Když jsem do kapsy brala klíče, krátce jsem se podívala na Justina. Ruce měl založené na hrudi a opíral se o rám dveří do kuchyně, pozoroval mě. Nic jsem neřekla a jen si rychle zapla bundu. Otevřela jsem vchodové dveře a rychle je za sebou zavřela. Nasadila jsem si čepici a po chvíli i huňatou kapuci bundy, protože zima mě šlehala do tváří a nebylo to nic příjemného. Vyšla jsem před dům na neodklizený chodník a mé boty se začly bořit do sněhu.

,,Bello! Co děláš tady venku? Pojď dovnitř. Budeme dělat teplé kakao" otočila jsem a viděla Ryana, jak s Fredem vystupují z auta. Nejspíš byli na nákupu.

,,Nebudu tam s ním už ani minutu!" zakřičela jsem na něj. Ikdyž kakao v takové zimě, zabalená pěkně v dece, ohřívat se na Justinově horké hrudi. Nic z toho nezní nelákavě, ale já teď toho idiota nemůžu ani cítit.

,,Notak, Bell" zavolal na mě znovu.

,,Trhni si, Ryane!" otočila jsem se a vydala se dál po zasněženém chodníku. Ještě, že sněžilo na sever a já šla na sever, takže mi sníh padal spíš na záda a já aspoň viděla na cestu. Ruce jsem měla strčené hluboku v kapsách a ohřívala je. Byla to opravdu nepříjemná zima. Ale víte, co je na tom to pozitivní?

Že budou Vánoce se vším všudy.

•••

Žádný signál. Bezva. Má nervozita se ještě zhoršila. Když jsem na studeném vzduchu trochu vychladla, uklidnila se a uvědomila si, že můj mafiánek vlastně neudělal nic tak špatného, tak jsem se chtěla vrátit do teplého domova do jeho náručí. No ale tak trochu jsem se ztratila. Zrovna dneska, na dvacátého čtvrtého prosince... Jsem neuvěřitelná. Ne on. Já.

Logicky jsem se vrátila stejnou cestou po chodníku domů, ale asi za dvacet minut jsem zjistila, že už jdu déle, než jsem šla z domu. Mé tělo polila nervozita a já začala lehce hysterčit. Kolem nejezdila žádná auta a stále sněžilo. Vůbec jsem nevěděla, kde jsem.

•••

,,Lásko? Ty mi chceš umrznout?" ozvalo se za mnou a já se prudce otočila. Malý plamínek naděje vzplál v mé duši a já se uklidnila. Přímo ke mě běžela postava, v černé zimní bundě, černých kalhotách, Justinovy výšky. Jeho hlas se mi rozležel v hlavě a já si oddechla.

,,Nechci" zasmála jsem se a lehce zvedla koutky mých úst. Justin přiběhl přímo ke mě a chtěl mě obejmout. Já byla podvědomě připravená mu skočit do náruče a nechat se unášet jeho pohlcujícími polibky, ale on se najednou prudce zastavil, takže kdybych opravdu vyskočila jeho směrem, skončila bych na zasněženém chodníku.

,,Pořád se zlobíš?" řekl tišše a sklopil pohled, jako malý kluk. Jen jsem se usmála a vyndala své ledové ruce z kapes. Přistoupila jsem k němu a donutila ho, aby se mi podíval do očí.

,,Nezlobím. Byla jsem zbytečně výbušná, promiň" chtěla jsem vzít jeho obličej do svých dlaních, ale nakonec jsem se stáhla, protože mé dlaně byly studené jako led a Justina by to studělo.

,,Co se stalo?" skrčil nechápavě obočí a vzal mé ruce do svých. Ovšem po zjíštění, že jsou jen studené, se dál odpovědi nedožadoval. Začal je třít ve svých teplých velkých dlaních a vedl mě k autu.

,,Jsi studená jako led" pohladil mě po tváři a otevřel mi dveře od auta. Okamžitě jsem zapadla do vyhřáté sedačky a přiložila ruce na topení. Justin oběhl auto a sedl si na místo řidiče. Rozjel se pro mě neznámou cestou domů a pravou rukou mě hladil po stehně, které po chvíli příjemně hřálo.

Doma není nic hotové a já nevím, jak to dneska všechno stihnu.

Votes prosím <3