Dvůr krve a prachu

1.

Válečné trouby konečně utichly.

V první válce, kterou jsem zažila, mi Rhysand, tehdy ještě dědic Nočního dvora, vyprávěl o Prythianu, jeho rodném ostrově.
Bylo to dávno, ne před mnoha lety, ale staletími.

Zastavila jsem se za letu a chvíli se dívala na obzor, kde se rýsovalo Prythianské pobřeží. Nenapadlo by mě, že ho někdy uvidím.

Někdo si se mou propletl prsty a donutil mě tak pustit lem haleny z pevné látky, který jsem zase začala podvědomě mnout.
Nebránila jsem se a naopak cizí prsty sevřela. Byl to instinkt, zabudovaný hluboko uvnitř mě a projevil se pokaždé, když mě za ruku držel můj druh.

,,Jsi nervózní?" zeptal se Leo.

,,Spíš mám strach o tebe," přiznala jsem. Měla jsem dělat to, co vždycky; snažit se ostatní vytrhnout smrti z náruče a udržet co nejdéle naživu.

,,Hej," zastavil se u nás Drakon ,,zkuste aspoň z dálky dohlédnout na Sama, ať neudělá nějakou hovadinu."

,,A nechceš si ho pohlídat sám?" zavolal na něj Leo.

,,Nemůžu," podíval se před sebe na břeh a potěšeně si promnul ruce ,,právě mě čeká schůzka se starým přítelem."

Podívala jsem se na Lea
,,Myslíš, že nám udělá ostudu?"

,,Drakon, nebo Sam?"

,,Oba dva, a pořádnou."

Pod námi neskutečnou rychlostí proplula jedna z lodí a hned za ní další dvě.

Založila jsem si ruce na prsou.
,,Co ho trochu popohnat?"

Nemusel odpovídat, prostě jsme se oba najednou rozmáchli a poslali lodi jménem Nesta do plachet trochu větru. Prý se tak jmenuje dcera toho smrtelného muže, kterého jsme potkali na půli cesty a jemuž patřila polovina lodí.
Zvláštní muž, ale výborný diplomat. Na rozdíl od mladé královny jménem Vassa, co se rovněž připojila k naší armádě a během dne se měnila v majestátního ohnivého ptáka. Nebyla zlá, naopak, velmi odhodlaná a vytrvalá, ale dusila v sobě vztek, kterým mi připomínala Juriana.

A znala jsem jen málo více odstrašujících příkladů, než byl právě Jurian.

Přistála jsem na palubě lodi úplně vpředu flotily. Loď se zhoupla a já se musela chytit zábradlí a potlačit nutkání zvracet. Nikdy předtím jsem se neplavila a rozhodně jsem v tom nehodlala pokračovat. Bylo to příšerné.

Když se můj žaludek uklidnil, Nephelle mě lehce vzala za paži a přiložila si prst na rty. Většinu cesty strávila tady, po boku své princezny.

Přikývla jsem a beze slov šla k Miryam, vyčkávala jsem, až znovu začne vnímat.

Stála zády k palubě s hlavou mírně zakloněnou a při bližším ohledu by si člověk všiml jejího nepřítomného pohledu. Znamení toho, že spolu zrovna mluví.

,,Jak to vypadá?" zeptala jsem se hned, jak se myslí vrátila zpět.

,,Zrovna spolu mluvili, Rhys a Drakon. Prý se máme přesunout na souš. Víš, co máš dělat?"

Přikývla jsem, před chvilkou jsem na to myslela.
,,Ano; dostat se co nejrychleji k léčitelům a tam zůstat, dokud bitva neskončí, nebo..."

,,...pokud nedojde na nejhorší," doplnila.

Nechtěla jsem si představovat ty nejhorší možné varianty nadcházející bitvy, ale nemohla jsem si pomoct; viděla jsem všechny své blízké na jedné hromadě ve vyprahlé pustině. S potrhanými křídly a odřezanými končetinami.