Ellie
Trošku jsem se vzpamatovala a rozhodla jsem se jít na další přednášku, která nesla název Anglická literatura - současnost. Amy už jsem nepřesvědčila a já sama jsem na ni jít potřebovala už kvůli tomu, že mi to přišlo jako dobré odreagování. Vešla jsem do poměrně plné místnosti a sedla si dopředu, protože jinde byla místa obsazená. Přednášku zahájil muž jménem Lewis Auster, který měl na seznamu i pár vlastních děl, které jsem ale neznala příliš dobře. Líbilo se mi, jak hodinu vedl i to, jak úžasně do všeho dokázal vtáhnout ostatní.
„Je dobrej," usmál se kluk sedící vedle mě, když Lewis přečetl úryvek ze své knihy. V místnosti by šel slyšet spadnout špendlík, jak nikdo ani nedýchal.
„To teda vážně je," kývla jsem s obdivem a podívala se vedle sebe. Usmíval se na mě kluk, který určitě nemohl být starší, než já. Vlasy mě světlé a v mírném rozcuchu. Oči dokonale modré. Obyčejné triko a lehce roztrhané džíny. Pohled jsem otočila zpátky dopředu, když jsem si uvědomila, že se na něj dívám až příliš dlouho.
„Tak moc děkuju za pozornost, teď bych byl rád, kdyby jste ji věnovali i mému žákovi Rayenu Carterovi. Je stejně starý jako vy všichni tady a právě vydal svoji první knihu," usmál se Lewis a kluk vedle mě se postavil. Překvapilo mě to, ale vzápětí jsem se přidala k ostatním a s obdivem mu zatleskala.
Mrkl na mě a šel si sednout na židli na menší stupínek. Mluvil o tom, jak se rozhodl psát, o tom, jakoby vydat knihu bylo to nejjednodušší a bylo vidět, že je pyšný na dramatické dílo, které držel v ruce.
Když skončil, všichni mu zatleskali stejně, jako před chvilkou a pomalu začli vycházet ze třídy. Chvilku jsem zaváhala, ale pak jsem se stejně rozešla k Ryanovi, který se na mě už nějaký čas usmíval.
„Takže jsem seděla vedle hvězdy," řekla jsem s hranou vážností v hlase.
„Už to tak bude," pokrčil rameny a rozesmál se.
„Myslím, že je úžasné, že píšeš," uznala jsem.
„Jo, asi jo," přikývl a nespouštěl ze mě zrak. Na malou chvilku jsem znervózněla.
Musela jsem přiznat, že byl hezký. Vypadal skvěle. Ale ne tak skvěle jako Harry. Byl skoro stejně vysoký jako já, zatímco Harry byl tak o dvě hlavy vyšší. Trošku jsem se zamračila, když jsem si uvědomila, že se snažím s každým Harryho porovnávat a štval mě fakt, že jsem byla přesvědčená, že na něj nikdo nemá.
„Děje se něco?" pousmál se Ryan a položil mi ruku na rameno. Trošku jsem se lekla, ale neuhla jsem.
„Elizabeth?"
Slyšela jsem za sebou najednou hlas člověka, který mi před chvilkou zaměstnal mysl. Ryan svou ruku hned stáhl a pozoroval Harryho stejně jako já. Na malou chvilku mě zamrzelo z toho oslovení, i když to bylo moje jméno, z Harryho úst znělo tak hrubě.
„Potřebuješ něco, Harry?" zeptala jsem se po chvilce, aniž bych se mu podívala do očí. Nechtěla jsem se v nich teď ztrácet.
„Jen jsem se přišel zeptat, jestli si tohle kurvení užíváš?" zvedl obočí a já v ten okamžik ztuhla překvapením.
„Neměl bys s ní takhle mluvit, nelíbí se mi to a navíc jsme si jen povídali," promluvil Ryan, který ještě stále stál za mnou.
„Drž hubu debile a odprejskni," procedil mezi zuby Harry.
„El, mám zůstat?" zeptal se a starostlivě se na mě podíval.
„Vem si ty svý spisovatelský sračky a vypadni!" zopakoval Harry, aniž by se na něj podíval, protože jeho pohled měl zabodnutý do mě.
Ryan omluvně pokrčil rameny a odešel.
„O co ti jde, Harry? Vadí ti, když mluvím s jinýma klukama?" zeptala jsem se a trošku se pousmála.
„To je mi úplně u prdele, jen jsem ti to chtěl překazit jak ty mě na tý zkurvený slavnosti," pokrčil rameny a prohrábl si vlasy. Lehce jsem se zachvěla z toho, jaký pocit ve mně vyvolával obyčejným gestem.
„Navíc se k tobě kurva vůbec nehodil, k tobě by seděl nějakej idiot...kterej by dokázal snášet všechny ty sračky kolem," řekl vážně a lícní kosti se mu naply.
„Idiot jako ty?"
„Mě si kurva vyhoď z hlavy," řekl přísně.
„Neumím přestat milovat ze dne na den, ale můžu ti slíbit, že se na tebe pokusím zapomenout," řekla jsem klidně, i když jsem věděla, že to není pravda.
Podíval se na mě a jeho pohled se trošku změnil. Nebyl už naštvaný, ale ani nevypadal klidně.
Otočil se a odešel.
A já udělala to samé.
Harry
Když po celém dni stráveném na přednáškách dorazím na pokoj, svalím se do postele a nic se mi nechce. Přemejšlím, jestli jít spát, nebo někam vyrazit. Rozhřešení týhle otázky mi přinese Dean, když vrazí do pokoje a oznámí mi ať se oblíknu, že jdeme do baru ve městě. Rozhodně mě nemusí přesvědčovat, protože po dnešku mám docela chuť se ožrat.
Když dorazíme do baru, je tam už docela plno. Očividně jsme neměli jenom my tenhle nápad vyrazit si, protože v davu poznávám několik lidi z přednášek i ze školy. Naše první cesta vede k baru, kde si objednáme panáky a pivo. Prvního panáka do sebe hned hodím a vzápětí objednávám další.
„Kámo, trochu brzdi, máme celej večer," podívá se na mě Dean a zašklebí se.
To sice jo, ale mám pocit, že dneska nechci bejt střízlivej," opáčím, když do sebe kopnu i druhého panáka a Dean jen zakroutí hlavou. Objednám další panáky a u baru se to začne plnit, takže se přesuneme ke stolu, kde budeme mít snad trochu klid. Dean si sedne naproti mně a sleduje mě, jsme oba zticha, ale přesto mám divnej pocit, že mi chce něco říct.
„Harry..." začne Dean, ale vyruší ho hezká vysoká blondýnka.
„Ahoj, ty jsi byl dnes na přednášce moderní hudby, že?" podívá se na mě.
„Hm, a co má jako bejt?" řeknu bez zájmu, protože absolutně netuším, co po mně ta holka chce.
„Napadlo mě, jestli bys si se mnou nedal panáka?" usměje se.
Panáka? Jo, klidně..." oplatím jí úsměv a zvednu se.
„Jo, kámo! Co jsi to chtěl?" podívám se směrem k Deanovi.
„Už nic, běž se bavit," řekne s lehkým úsměvem na rtech a napije se piva.
„Co piješ?" ptám se.
„Asi je mi to jedno. Nechám to na tobě."
„Fajn, jak myslíš," řeknu a objednám dva panáky Jacka.
Když je vypijeme objednám hned další a až teď si ji pořádně prohlídnu. Je fakt moc hezká, trochu mi připomíná Soph, je prostě jako holky, co se mi vždycky líbily. Je vyzývavá, má velice krátké červené šaty, které jí odhalují víc než dost. Koketně se usmívá a nepřestává mě sledovat.
„Hele, mohl bych aspoň znát tvý jméno, když už spolu chlastáme?" pozvednu obočí.
„Jsem Charlotta, ale kamarádi mi říkají Charlie a ty?" usměje se znovu a prohrábne si svoje dlouhý blond vlasy.
„Jsem Harry..."
„Myslím, že bychom si na to seznámení měli dát pusu, dělá se to tak, ne?" přiblíží se ke mně a já ji bezmyšlenkovitě jemně políbím na rty. Když se chci odtáhnout, přitáhne si mě zpátky, zajede mi rukou do vlasů a začne mě líbat. Nic nenamítám, jen propletu svůj jazyk s tím jejím.
Když se na chvíli odtáhnu, všimnu si, že Dean nesedí tam, co před chvílí a nevidím ho ani když se rozhlídnu po baru.
„Teď svýho kamaráda nepotřebuješ."
„Jen jsem chtěl vědět, kde je."
„Nevím, kde je tvůj kamarád, ale rozhodně vím, že teď ho nebudeš potřebovat, Harry," chytne mě za ruku a vede mě ven.