Harry
Naštvaně zaklapnu noťas a jdu si lehnout, i když je teprve šest. Bože, ta holka je fakt totální kráva. Chvíli přemýšlím nad celým tím posraným odpolednem, a pak to pod náporem myšlenek zalomím.
Ráno vstanu zase dřív, než mě přijde vzbudit máma, ale patrně proto, že sem usnul tak brzo. Dám si sprchu, oblíknu si džíny a triko Queen a seběhnu dolů
„Dobrý ráno," pozdravím mámu i Gemmu a obě vypadaj dost překvapeně.
„Čau brácho, nestalo se ti nic?" zeptá se Gemma, ale její poznámku ignoruju.
„Ahoj zlato, co si dáš k snídani?" ptá se máma.
„Dám si jen cornfleaky," řeknu a zamířím k lednici pro mlíko.
Posnídám a odjedu do školy, tentokrát ještě před Gemmou a mámou, Soph napíšu, že dneska ji nemůžu vyzvednout a jedu rovnou ke škole. Zaparkuju a namířím si to rovnou do budovy školy. tam pak rovnou k Baxtonově kabinetu a zaklepu na jeho dveře.
„Dále," ozve se zpoza dveří.
„Dobrej," pozdravím.
„Dobrý den, pane Stylesi. Čím vděčím za vaši přítomnost tak nezvykle brzy?"
Sakra, proč pořád mluví jak nějaká učebnice, napadne mě.
„Jde o ten projekt, moje spolu-partnerka je úplná blbka a já s ní rozhodně nechci pokračovat, požaduju někoho jinýho, je fakt strašná, pořád ze sebe dělá chytrou a hrozně mě vytáčí," vyhrknu najednou.
„Tak se zase pěkně uklidněte, pane Stylesi. Buďte tak laskav a nemluvte o svých spolužačkách tak hanlivě. Jistě to nebude taková hrůza, jak mi zde líčíte. Projekt běží pouze pár dnů, dejte tomu laskavě ještě šanci. Navíc nemám pocit, že byste nad tím strávil zase tolik času, abyste se tu mohl takto rozohňovat. Teď se prosím běžte nachystat na hodinu, stejně budu dnes ještě o projektu mluvit," řekne a ukáže na dveře.
No jasně kurva, to sem si moh myslet, že mě s tím pošle do hajzlu, takže si s tou blbkou budu muset psát ještě měsíc, no to mám radost. Odejdu teda rovnou do třídy a sednu si úplně do zadní lavice, kde sedím a čekám, než dorazí zbytek třídy včetně Baxtona.
„Krásný den, všem! Moji milí, dnes se budeme ještě jednou věnovat našemu sociálnímu projektu. Sice nevím, co vaše konverzace obsahují, zato ale podle statistik vím velmi dobře, že většina z vás na chatu tráví až žalostně málo času. A vzhledem k faktu, že tento projekt má trvat celý měsíc a činí většinovou část vaší známky, rozhodl jsem se jej ještě malinko rozvinout.
„Mám pro vás jeden úkol navíc. Abych si byl jist, že jste vedli s vaším partnerem alespoň pár minut smysluplnou konverzaci, rozhodl jsem se, že kromě eseje po vás budu chtít taktéž odpověď na pět otázek o vašem partnerovi."
„Otázka první zní: V čem je váš partner jedinečný?"
"Otázka druhá: Na co váš partner rád vzpomíná ze svého dětství?"
"Otázka třetí: Jaký má váš partner sen?"
"A otázky čtyři a pět si můžete zvolit dle své libosti. Mohou být obecné, či směřovat přímo na vašeho partnera. Ovšem nesmí to být nic vulgárního ani urážlivého, to je vám doufám jasné."
"Nicméně, pokud se k některé z těchto otázek nedopracujete, rozhodně se nebudu zlobit, ani vám nebude snížena známka, chápu, že ne všichni studenti jsou tu tak otevřeni, aby si s někým neznámým psali o takto citlivých věcech. Ocenil bych ale, kdybyste si v případě nesplnění otázek dělali alespoň drobné poznámky z vaší konverzace, abych měl jistotu, že jste se na to prostě jednoduše nevykašlali."
"Ještě bych rád podotknul, že pokud jste se svým partnerem dosud nenašli správnou cestu, je ještě spousta času to napravit, proto se prosím snažte a nevzdávejte to předčasně jen proto, že zrovna nemáte svůj den," řekne Baxton a podívá se na mě.
"Tak přátelé, to je vše k našemu projektu, teď vám pustím krátký dokument o sociálních sítích a po něm o tomto tématu budeme diskutovat."
Zbytek dne jsem potom tak nějak přežíval a pořád mě štval fakt, že mě Baxton zazdil a já si s tou holkou prostě budu muset psát.
Když na poslední dvouhodinovce historie potkám Soph, trochu mi to zlepší den.
"Čau, zlatíčko." řekne a políbí mě na tvář.
"Ahoj, Soph. Co děláš dneska?"
"No po škole mám volno, ale večer jdem s holkama do kina."
"Eh...s holkama, fajn. Tak co teda podniknout něco po tý škole?"
"Fajn, co si zajet na jídlo do města?" řekne a já kývnu, i když sem doufal v jiný program, než je jídlo.
Po škole jedeme do centra a já chci jít na sushi, ale Soph namítá, že je to přece odporný jíst syrovu rybu, a tak jen přetočím oči a nechám se zatáhnout do nějakýho až podežrele zdravě vypadajícího bistra. V jídelním lístku je to samej salát. Co sem kurva králík? Kam mě to vzala? Tak si objednávám aspoň zeleninovou pizzu, protože nejen že tu maj jen saláty, ale očividně tu nežerou ani maso, další skvělý odpoledne.
"Tak co, chceš hodit domů, nebo někam jinam na ten sraz s kámoškama?" ptám se.
"No zlatíčko, vlastně můžeš pomalu jet, sejdem se s holkama tady."
"Aha, no tak si to užij," řeknu zase trochu naštvaně, dám jí pusu na tvář a zmizím.
Sakra, co to s ní je? Myslel sem že po čtrnácti dnech na Hawaii nevylezem týden z postele a ona místo toho řeší kámošky, nákupy a kino. A se mnou si dá akorát salát. Výborný, tenhle týden je den ode dne lepší, ani nechci vědět, co mě čeká zejtra.
Naštvaně přijedu domů a plácnu sebou na postel, na chvilku zadřímu, dokud mě nevyruší oznámení chatu. Ach jo, zase píše.
Tinkerbell: Ahoj. :)
Blackbird: Ahoj.
Tinkerbell: Vypadá to, že v tomhle budeme muset pokračovat.
Blackbird: Nejspíš.
Tinkerbell: Máš s tím nějaký větší problém?
Blackbird: I kdybych měl, stejně mi to asi nepomůže
Tinkerbell: To je pravda. Proto si myslím, že by naše konverzace měly začít mít úroveň.
Blackbird: Fajn.
Tinkerbell: Fajn.
Blackbird: Fajn.
Tinkerbell: Tohle bude těžší, než jsem si myslela.
Blackbird: Hmm.
Blackbird: No dobře...tak jak je ?
Tinkerbell: Mám se fajn, ty?
Blackbird: Nic moc.
Tinkerbell: Neprozradíš mi o sobě něco víc? Kromě toho, že nesnášíš nakupování?
Blackbird: Taky nerad jím ve veganských restauracích, třeba jako dneska.
Tinkerbell: Veganské restaurace by se měly zavřít!
Blackbird: Přesně! Celkově jsou vegani úplně mimo, si myslej že zachrání planetu, nebo co...
Tinkerbell: Ale teď je to in. Proto tam taky chodí všechny holky ze školy.
Blackbird: No nevím, co na tom viděj. Jediný, co tam vypadá jako jídlo je pizza a i ta byla hnusná!
Blackbird: Počkej? A ty tam nechodíš, když je to tak in?
Tinkerbell: Je to urážka pizzy.
Tinkerbell: Nedělám plno věcí, co je in.
Blackbird: Všimla sis?
Tinkerbell: Komunikujeme?
Blackbird: Myslel sem, že jsme našli hlavně něco v čem jsme se názorově shodli, ale i tohle se dá říct Hele, jíš sushi?
Tinkerbell: A je to zázrak. Mam pocit, že jsme úplně rozdílní a miluju sushi.
Blackbird: Jestli tenhle projekt přežiju, snad tě na nějaký pozvu...
Tinkerbell: Jestli ho prežiju já, udělám ti domácí.
Blackbird: Fajn.beru tě za slovo, domácí sushi sem ještě nejed.
Blackbird: Seš japonka, nebo co ?
Tinkerbell: To nejsem, jen jsem dobrá.
Blackbird: Tak aspoň vím, že nejseš Ha thai Wongová, to je dobře, ta mi vždycky naháněla trochu strach...
Blackbird: Ty budeš asi dobrá v hodně věcech, ne ?
Tinkerbell: Nemáš rád její barevné kreace? Obdivuju ji. Já bych takovou odvahu neměla.
Tinkerbell: Proc z toho cítím ironii ?
Blackbird: To ne, ale mám strach, že mě prokleje nějakým woodoo nebo něčím takovým, vždycky na mě zlověstně kouká.
Tinkerbell: Kdybych věděla, kdo jsi, taky bych se zlověstně dívala.
Blackbird: Hahaha.
Blackbird: Nemyslím to blbě, jen že se tak učíš a máš dobrý známky a taky umíš sushi! Moje holka neumí ani uvařit těstoviny.
Tinkerbell: Tak bys o své dívce mluvit neměl. Určitě je dobrá v jiných věcech.
Blackbird: V něčem rozhodně...
Blackbird: Umí třeba fakt vybírat dobrý dárky
Tinkerbell: Jako například ?
Blackbird: No dostal jsem od ní svoji oblíbenou košili.
Tinkerbell: To je skvělý dárek.
Blackbird: Jo, rozhodně lepší než nějaký hlouposti, moje máma říká, že praktickej dárek, nebo ručně vyrobenej je nejlepší, ale to druhý asi hlavně proto, že ručně vyráběný dárky ode mě dostávala roky.
Tinkerbell: A teď už kupuješ hlouposti?
Blackbird: To ani ne, spíš to, co si přeje.
Tinkerbell: To je fajn...
Blackbird: Nezní to moc přesvědčivě. Co dáváš mámě ty ?
Tinkerbell: Už nic. Bohužel
Blackbird: Jak to myslíš ?
Tinkerbell: Prostě ... nemám možnost mámě dávat dárky. Už tu není.
Blackbird: Ehm.,.to mě mrzí, promiň, nevěděl sem...
Tinkerbell: V pořádku. Nemohl jsi to vědět.
Tinkerbell: Už asi půjdu.
Tinkerbell: Tak se měj.
Blackbird: Fakt se omlouvám.
Blackbird: Ty taky.
*Tinkerbell je offline*
*Blackbird je offline*