prokletá sestra

101

Pohled Mayi

Probudila jsem se v měkké postely. Všechno mě bolelo a nejvíc moje místečko. Ani nevím jak jsem se sem dostala. Raději jsem zase zavřela oči. Kéž by to byl jen sen jenže nebyl. Byla to hnusná skutečnost. Cítila jsem se stejně jako když jsem se tenkrát dozvěděla co se tehdy stali s mými dlaněmi, ale tentokrát jsem se cítila víc špinavá a taky jsem věděla že tentokrát se to nedá zpravit. Celá jsem se přikryla peřinou abych se alespoň na chvíli stratila světu z očí. Ach jo měla jsem zůstat v Americe. Kdybych se nevrátila Bella mohla ještě žít. Jen kvůli mě je Bella mrtvá, mám na rukou její krev které se už nikdy nezbavím a teď se nechám pošpinit znásilnění, jsem fakt hrozná. Nechápu jak mě tu ještě můžou chtít jak se mi táta ještě může podívat do očí, mě která zabila jeho tajnou lásku. Destiny a Annabelle se mě pokoušely povzbudit jenže já je neposlouchala. Naopak jsem se je snažila ve své hlavě zahnat do kouta abych je nemusela poslouchat. Byla jsem na tom pomyslném dně. Cítila jsem že mi dochází dech, moje chyby mě stahují furt dolů pod vodu života a nenechají mě vyplavat, nadechnout se pro druhý dech mého života, naděje. Bohužel neboli díky Merlinovi mi prestiž vzduchu nebyla umožněná, jen jsem se tak vznášela v nekonečném moři života v neustále temnotě která mě spolu s chybami stahují dolů, sama se svými výčitkami které se budou kupit, narůstat a tím víc mě stahovat na dno. Až budu na dně a světlo pro mě prestane existovat budu vědět že je to Games Over. Život je hra buď vyhraješ nebo prohraješ,nebo jsi jen bezduchou figurkou v rukách vítězů a já prohrávám. Definitivní konec, to jemi zářná budoucnost. Alespoň humor mě neopustil sice je černý,ale je tu. Slyšela jsem hlasy. Nachvíli jsem stopla svůj tok myšlenek a poslouchala ,,myslíte že to zvládne" zeptal se někdo ,,možná když uvážíme co se stalo tak jí to asi zlomí stejně jako to co se stalo s Bellatrix " ,,my jí odvedeme domů, minule to pomohla u těch rukou" ,,to je dobrý nápad" řekl někdo a odhrnul závěs který mě chránil od venkovního světa. Já se zase schovala pod peřinu ,,slečno Raddlová musíte vypít tenhle lektvar po něm by vám mělo být líp, nebojte zase to bude dobré" řekla paní Pomreyová. Já jsem opatrně vykoukla z pod peřiny. Byli tam všichni dokonce u Malfoyovi. Paní Pompreyová mi dala uklidňující lektvar který jsem hned vypila. Bylo mi trochu líp. Pořádně jsem se oblékla, Lucius mi vzak věci a vyrazily jsme domů.

Omluvte prosím chyby v textu