prokletá sestra

74

Pohled Mayi

Ráno mě probudilo ze spánku něco mokrého. Když jsem se probudila zjístila jsem že ležím  na písku a taky ve vodě. Jak jsem se sem dostala zeptala jsem se sama sebe,ale problém byl v tom že mi nepřišla žádná odpověd. S Destiny ani Annabelle jsem nemohla komunikovat. Rozhlídla jsem se okolo sebe jestlu neuvidím Kráturu který tu nebyl. Jen jsem uviděla svůj batoh jak s ním vlny mlátí o nedalekou skálu. Vylovila jsem svůj batoh který byl naštěstí voděodolný. Začala jsem volat jestli tu někdo není bohužel mi nepřišla žádná odpověď. Kde asi je ted Krátura. Porozhlédla jsem se okolo sebe,ale kromě pláže a džungle tu nic nebylo. Nechtělo se mi to dál prohledávat. Hlavbě proto že mě šíleně bolela hlava. Tak jsem si pohladila to místo kde mě to bolí jenže když jsem ruku odtáhla viděla jsem na ní krev. Z batohu jsem si vyndala šátek a dala na hlavu. Začalo se stmívat raději jsem si vyrobila takový no bunkrt z palnových listů a větví blízko u břehu. Taky jsem do písku napsala pomoc a vystavěla z kamenů tři věžičky. Ještě než jsem šla spát jsem šátek namočila do mořské vkdy a dala zase na hlavu. Strašně to štípalo,ale aspoň tam nebude infekce.
Probudila jsem se pod listy. Můj bunkr to nepřežil. Začala jsem dělat obhlídku zase stejné jako včera. Jedna změna tu však byla můj nápis z poloviny spláchla voda. Kéžby jsme se v Bradavicích učily jak přežít v divočině bez hůlky. Začala jsem ten nápis znovu vyrábět ze dřeva okolo. Myslím že mám halucinace teď jsem totiž slyšela Severuse. Pro jistotu jsem začala křičet,ale nikdo se neozval. Šlajsem ke svému bunkru stím že ho opravím. Místo toho jsem našla kokosy. Chtěla jsem je otevřít zkusila jsem snad všechno házela jsem s nimi o zem taky na skálu,mlátila s nimy do skály o kámen, tak jsem je skusila poszavit na kámen a mlátila do něj jiným kamenem. Jenže nic teda skoro nic z toho velkého kamene se odlumil jeden ostrý kousek který jsem ten kokos pomalinku rozřezávala. Nakonec se mi to povedlo. Jsem na sebe pyšná. Rychle jsemse napila kokosového mléka. Takhle jsem to udělala asi desetkrát. Zase jsem se vrátila k bunkru. Jenže když jsem šla okolo skály všimla jsem si že je tam jezkyně. Šla jsem jí teda prozkoumat se zbraní v ruce neboly klackem. Jelikož jsem neměla boty moje nohy z toho chození  po kamenech dost rozřezané. Vrátila jsem se k bunkru. Vysipala jsem batoh na zem a našla ponožky hurá.
Začala jsem průzkum ostrova. Samé skály jak v levo tak v pravo. Rozhodla jsem se tedy že půjdu do džungle. Když jsem došla (dolezla) na vrchol skaly.  Pořádně jsem se rozhlédla. Byl od tud vidět celý ostrov. Nikde nic nebylo. Jen skály a sem tam nějaká malá džunglička a okolo nekonečné kilometry moře bez dalších ostrovů. Jen já,ostrov a moře. Vrátila jsem se do tábora. Koukla jsem na všechno co mam v botohu. Pár kusů oblečení,prázdnou flašku,baterku,nožík dokonce kde se tu vzal kéž bych to věděla dřív a velkou deku. Aspoň něco tam mám. Z oblečení jsem si udělala postel a šla spát
Probudila jsem se zase na tom ostrově ach jo a já myslela žese mi to jen zdálo. Moje hlava na tom byla hodně dobře už ani nekrvácela. Jenže jsem asi chytla úpal ze slunce. Bylo mi zle bolela mě hlava a bylo mi nazvracení nebo to bude tím že jsem ještě nic nejdla. Pomocí aguamenty jsem si vytvořila vodu. Kterou jsem hned vypila. Potom jsem si dala koupel v moři.

O týden později

Jsem tu už týden sama. Jídlo jsem si nalovila a pití problém nebyl. Problém byl to vedro. Ochladit se tady zamená celý den v moři. A jelikož nemám noční vidění v noci pracovat nemůžu. Snažim se tu přežít jak to jen jde. Svůj bunkr jsem trochu upravila aby nespadl,abych já v něm nezmokla. Dokonce jsem si vyrobila něco jako dveře. Můj bunkr má listovou střechu,stěny i s dřevem a vše jsem svázala liány. Udělala jsem si skrýš na kokosy a taky wc. Taky jsem si udělala takovou jámu ve které mám vodu protože batoh  s flaškou vody si sebou beru na výpravy.  Zrovna lovím malé ryby když v tom mě smete jedna vlna kterou jsem nepovažovala za velkou hrozbu a já si rozřízla nohu která hodně krvácela.

Omluvte prosím chyby v textu.