prokletá sestra

80

Pohled Mayi 

Myslela jsem si ž je konec. Už jsem se tím smířila. Zavřela  jsem oči a ocěkávala bolestv která,ale nepřišla. Otevřela jsem tedy oči a naskytl se mi pohled na Kráturu kterého má v zubech žralok ,,uplav Mayo mám tě rád"  řekl naposled a žralok i s ním odplaval. Doplavala jsem k hladině a konečně se nadechla čerstvého vzduchu. Cítila jsem na plicích obrovskou úlevu. Znovu jsem se potopila a hledala Kráturu. Když jsem ho nikde neviděla znovu jsem vyplavala na hladinu,ale tentokrát valezla na naši loďku. Kde jsem se scholila do klubíčka a naplno se oddala vzlykům. Uplně jsme zapoměla že mám krvácející ránu která potřebuje nutně ošetřit. Všechno mi teď bylo úplně jakobych byla ohně kterému právě došlo palivo a pomalu,ale jistě uhasíná až nakonec zhasne. Už byl večer svítil jen měsíc i hvězdy věděli že právě padl velký hrdina který objetoval svůj život za mě ani si nejsem jistá že za to stojím ,,no tak vzchop se musíš jinak jeho oběť příjde vnivěč " zakřičelo na mě moje svědomí. Měla pravdu jinak by Krátura zemřel zbytečně. Začala jsme si všechno ošetřovat. Konečně jsem měla hotovo a když jsem hledala liány našla jsem svoji čelenku z květin kterou mi upletl Krátura z nám neznámých květin. Pomalu jsme se došourala k okraji a hodila čelenku do moře. Pořád jsem plakala a nešlo to zastavit. Sedla jsem si a přemíšlela co bude dál. Pořád jsme plula stejným směrem doufám že dobře protože hvězdy jsou pryč.Truchlí. Náhle se na nebi objevila jedna hvězdička. Jako by mě táhla k sobě tak jsem plula k ní. Doplula jsem někam ani nevím kde jsem.Najednou hvězdička zmizela. To přece jen tak nejde aby se tu najednou zjevila hvězda kterou neznám,někam mě vedla a pak si prostě zmizela. Chvíli jsem tam zůstala dokud se neukázal měsíc který svítil na mě a podemě. Koukal jsem dolů a uviděla že měsíční světlo dopadá na jeden korá,ale nikam jinam jen tak. Potopila jsem se k tomu korálu který náhle vypustil takovou malou kuličku a další a další ji následovala. Náhle se měsíční světlo zvětšilo a já byla u nádherného korálového útesu který každý vypouštěl další a další kuličky. Najednou se okolo kuliček začala objevovat modrá záře ani jsem nevěděla jak. Pokusila jsem se doplavat k jednomu koralu blíž jenže když jsem udělala pohyb ve vodě tak okolo mě taky voda zářila. Bylo to hezké plavala jsem a užívala si tu nepopsatelnou nádheru. Kolem mě plavaly ryby v takovém poklidu až i mě samotnou zachvátil klid. Takhle jsem tam byla už několik hofin samozřejmě jsem si dávala přestávky na vzduch. Potom jsem zase vyplavala a šla se usušit. Ovšem když jsem se podívala zase na oblohu tak ta nová hvězda se pomalu posouvala po obloze a najednou zůstala stát. Už jednou jsem se za ní vydala a bylo to úžasné tak jsem plula zase za ní.

Omluvte prosím chyby v textu.