prokletá sestra

4

Pohled Mayi

Když jsem se vzbudila věděla jsem že dnes půjdu nakupovat věci do školy. Vylezla jsem z postýlky ( doslova jsem z ní vylétla po čtyřech neptejte se mě proč, já vám to stejně řeknu vždy jsem nesnášela že musím z postýlky tak jsem vymyslela zábavnější způsob no uznávám že má i své mouchy, ale ty se vychytají) udělala jsem ranní hygienu a šla se převléct vzala jsem si černé tričko s dlouhým rukávem a černé džíny

( Vím že to není Maya jenže jsem lepší nenašla omlouvám se)

Šla jsem dolů na snídani dole  seděl jenom táta,potichu jsem se proplížila jsem za něj a vystrašila trochu sebou trhl. Dokonce sahal do kapsy pro svou hůlku jenže to už jsem ho objala kolem krku tak on pochopil, přesunul mě pomocí kouzla z jeho zad do jeho náručí a víc se ke mně natiskl taky jsem ho objala, takhle jsem tam seděli asi cca půl hodiny než jsme uslyšely kroky byla to Narcisa hned jak jsem si ji všimla jsem ji taky objala brala jsem ji jako druhou mámu,ale nikdo pro mě není víc máma než Bella snad ji moc neubližují. Usadila jsem se na místo po pravici otce a pustila se do jídla ke kterému jsem měla palačinky s jahodami, šlehačkou a zmrzlinou bylo to dobré mezi tím přišly i Draco a jeho otec naopak můj táta se mou rozloučil a vydal se něco zařizovat když jsem dojedla chystala jsem se jít do pokoje jenže mě zastavila Narci s větou že za půl hodiny půjdeme na příčnou ulici pro věci do školy, šla jsem do pokoje a upravila jsem se na cestu. Scházela jdeme schody k hlavním dveřím kde už čekaly Draco a jeho rodina, bohužel šel i Lucius nemam ho moc rada furt se mi snaží vetřít do moji  přízně jakýmikoli prostředky dokonce donutil Draca aby se mnou kamarádil zprvu sem to odmítala jenže pak když jdeme se dozvěděla že Lucius Dracovi ubližuje že se mnou ještě neskamarádil začala jsem si sním hrát že jsem velký kamarádi po krátké době kdy Draco furt neměl svého otce za zadkem a víc se mi otevřel jsem zjistila že nám to spolu jako kamarádům klape víc než jsem si zprvu myslela jednou jsem šla dokonce po chodbě a slyšela jak Lucius chválí svého syna sice to znělo jako kdyby to tak ani nemyslel nebo jako by to byl jed který musí rychle dostat z úst tím že to řekne, ale zpátky s Dracem jsme nakonec začali dělat hodně věci spolu až se z nás stali nejlepší kamarádi  (no a taky to je jediné dítě v dome takže by ti asi došlo ke stejnému závěru teda ne ke stejnému ale velmi podobnému) dokonce máme i tajný pozdrav a vymysleli jsme si vlastni tajnou řeč i tak zastávám názoru že by se Draco a Narcisa měli bez Luciuse stokrát líp. Sešla jsem schody,přivítala jsem se s Dracem našim pozdravem a na Luciuse jen kývla hlavou, tátu jsem bohužel nikde neviděla asi něco vyřizuje ach jo doufala jsem že mě přijde vyprovodit no tak nic, mezitím co jsem hloubala ve svých myšlenkách mi Narci podala bundu. Vyšli jsme před sídlo, za barieru co nás chránila a přemístily se rovnou na příčnou ulici. Už jsem tu sice byla,ale pořád mi to vyráží dech ta přeplněná ulice mi i naháněla strach protože nemam ráda nějaké místo s hodně lidmi kde nemám pořádně možnost se ani nadechnout vždy. když jsem na takových místech dlouho spustí se mi záchvat úzkosti, začala jsem je mít když mi vzali Bellu pořád na ni musím myslet co se jí stalo horší bylo že i když mi to táta vymlouval tak mám pocit že za to můžu já, najednou jsem ucítila jak se mi zase začínají třást ruce naštěstí si toho Dracova máma všimla,obejmula mě a šeptla přitom uklidňující slova když jsem se nakonec uklidnila mohli jsme jít za ostatními dohnali jsme je u jednoho obchodu s kouzelnickým oblečením a vešli dovnitř jasně určitě bychom nestáli jen před obchodem . Hned se nás s Dracem ujala nějaká paní potom co ji Lucius něco řekl vzala si nás a někam odvlekla po dlouhém měření našich mír jsem dostaly do rukou hábity. Já jsem chtěla už pro svou hůlku a zvířátko ještě jsme museli nakoupit ještě hodně věcí tak jsme zašli do obchodu s knihami a já jsem uviděla něco co jsem nikdy vidět nechtěla protože když jsem stála v otevřených dveřích uviděla jsem ho byl to ten co prošel okolo mé skrýše když mi vzali mámu ( Bellu),měl zrzavé vlasy a stál u pokladny s tou zrzavou paní co něco říkala Belle asi jeho manželka a za nimi několik dětí všichni měli zrzavé vlasy hned jak zaplatil prodavači se podíval ke dveřím chvíli jsme se tak dívali udiveně do očí do toho jsem těkala pohledem mezi nim a Malfoyovími zase jsem cítila že se mi klepou ruce a cítil vodu v mých očích kterou jsem nedokázala zastavit nakonec jsem to nevydržela a utekla z obchodu prodírala jsem se mezi lidmi snažila se najít klidné místo k uklidnění náhle jsem uviděla uličku která sice vyhlížela zvláštním dojmem, ale byl tam klid hned jsem tam vklouzla opřela se o zeď a zhluboka dýchala jenže jsem furt brečela svezla jsem se po zdi a objala dvoje kolena která teď  byla přitisknutá k mé hrudi. Ani nevím kolik času uběhlo jenže jsem najednou slyšela krásný zpěv asi jsem se nezmínila že miluji hudbu, pomalu jsem vstala a šla za zpěvem který mě dovedl do nějakého starého obchodu vypadal už na první pohled strašidelně, tajuplně, magicky a hlavně neudržovaně jenže ten zpěv vycházel odtud,po dlouhém přemlouvání jsem tam nakonec vešla,krámek vypadal teď daleko líp všechno hezký uspořádané do poliček něco v proskleném pultu zaplněnými knihami, lektvary, medailonky a dalšími věcmi byla jsem tak zábrana do koukání že jsem si ani nevšimla že na mě hledí nějaký starý pán když jsem ho uviděla řekla bych se vypadá jako by měl za chvíli zemřít stářím ,,ahoj co potřebuješ" zeptal se tím starým a chraplavým hlasem ,d,....dobrý den...... ne já nic nepotřebuji jen jsem se tak šla podívat.....j.....já už půjdu na...na shledanou" už jsem byla u dveří když řekl něco co mi vyrazilo dech ,,slyšela jsi zpěv že jo" obrátila jsem se k mě mu čelem ,,jak to víte" on se jen pousmál a pravil ,,to co si slyšela bylo tohle" vyndal z proskleného pultu medailonek 

,,tento medailonek je kouzelný nosila ho jedna velmi mocná čarodějka a každé z těch světýlek na přívěsku ti dá novou kouzelnou schopnost která ti bude přidělena po splnění nějakého úkolu a zároven tě uklidní,taky se říká že v něm pořád přebývá její duše kdykoli se tady někdo zastavil a chtěl ten medailonek buď mu nešel nasadit nebo ho popálil,já si myslím i se to říká že čeká na výjimečnou osobu tu k sobe přivede ten je toho medailonku hoden tak co zkusíš si ho" zeptal se s jiskřičkami v očích,já jsem pokývala hlavou a on mi podal medailónek nasadila jsem si ho a najednou už jsem se vůbec netřásla jako bych ten záchvat neměla prostě nic navíc byl hezký věděla jsem že ho musím mýt ,,kolik stoji " opatrně jsem se ho zeptala ,,a kolik máš holka " koukla jsem do kapsy a měla jsem tam jen pět zlatých protože většinu peněz byla u Narcisi věděla jsem že jak je tak vzácný tak za pět zlatých nebude jenže mě ten prodavač zase udivil ,,pět zlatých bohatě postačí"  on my snad čte myšlenky koukla jsem na něj a on mrkl takže je to pravda ,, jen mi něco musíš slíbit ano " kývla jsem ,,nikdy ten medailónek nesmíš sundat nikdy ano" znovu jsem kývla nachystala jsem si z kapsy peníze a zaplatila mu, rozloučila jsem se když jsem byla venku z krámku tak jsem se ještě jednou chtěla podívat na krámek a to co jsem viděla mě vyrazilo dech ten krámek tam sice stál, ale byli na něm ohořelý  koukla jsem rozbitou výlohou dovnitř a uviděla jak na pultu leží spálené tělo černé jako úhel.,, neboj se nic se ti nestane."

  ,,neboj se to nic není" ozvalo se najednou,já se rychle otáčela a koukala všude okolo mě,ale tam nikdo nebyl ,, je tu někdo" zeptala jsem se opatrně ,,ano tady jenže ty mě nevidíš,ale neboj se neublížím ti jsem Destiny a jsem v tom medailónku co máš na krku pamatuješ jak ti ten pan říkal že ho měla mocná čarodějka a že do něj uzamkla svou duši tak tam jsem,ten pán kterého jsi viděla je už týdny po smrti a já tě k tobě potřebovala nějak dostat tak jsem vytvořila tuhle iluzi  čeká ne tebe velký úkol Mayo " dobře o Destiny už jsem četla byla to velmi mocná čarodějka která byla vlídná a hodná o její moci i laskavosti kolovaly pověsti ,,jo ještě něco musím zmínit můžeš se mnou komunikovat i v duchu slyším tvoje myšlenky jo a ještě něco nesmíš ten medailonek sundat a nikomu nesmíš nic říct ano " ano pomyslela jsem ,,skvělé tak měla by ses vrátit už o tebe mají strach " vyšla jsem zase na ulici a uviděla Narcisu jak mě všude hledá.

Omluvte prosím chyby v textu