prokletá sestra

45

Pohled Mayi

Po dobré snídani a taky po tom co jsme si s Destiny promluvily a vysvětlily jsme si že si promluvíme až ve vlaku. Když už jsem dojedla šla jsem za tátou konečně jsem byla před dveřmi do jeho komnaty zaklepala jsem a ozvalo se ,,dále" takže jsem vstoupila ,,tak už jsi tady pojď ke mě" řekl a já mu usedla na klín ,,tak jak se těšíš do Bradavic" zeptal se mě ,,jo těším se teda až na to že zase budu dostávat od Brumbála nesmyslné tresty za nic" třeba jako minule musela jsem pomáhat v kuchyni tím způsobem že jsem oškrábávala snad tuny brambor jelikož to Brumbál dobře vymyslel a když jsem ten zatracený velký lavor dodala zase se naplnil takhle se to opakovalo hodně a hodně často dokud Brumbál neuznal že mám dost potom trestu jsem byla ráda že vůbec dojdu do postele i za pomoci Draca ,,neboj já ti vždy budu dělat na trestech společnost" řekla mi Destiny a zachichotala se ,,neboj se Mayo nějak to vyřeším" řekl táta no jo jenže on už to řeší třetím rokem a furt nic nemá ,,tak za chvíli půjdou Malfoyovi na nádraží a ty si utíkej pro věci" řekl mi a já se hned rozeběhla do pokoje kde na mě čekal můj mistr. Udělala jsem pozdrav a on také ,,co vás přivádí do mého pokoje mistře" zeptala jsem se ,,jen jsem se s tebou přišel rozloučit když za chvíli vyrazíš pryč" řekl mi a přitom šel pomalu ke mě kousek ode mě se zastavil a objal mě ,,dávej na sebe pozor holčičko" řekl mi do vlasů poté se odtáhl udělal pozdrav který jsem po měn opakovala a odešel z mého pokoje. Přešla jsem k věcem které si chci vzít,ale když jsem chtěla tu tašku zvednout nemohla jsem rozepnula jí a koukla teda dovnitř kde byli velké a těžké knihy a na nich lísteček
,,doufám že se z nich něco naučíš tvůj mistr"
bylo na nich napsáno ,,to je bomba jen nevím jak to potáhneme hele co kdyby jsi zkusila to zmenšovací kouzlo bylo by to menší a i lehčí"napadlo Dest ,,no jo jenže hůlku mám někde v kufru a nechce se mi tak lozit teď když tam jsou ty knihy" řekla jsem jí otráveně ,,a co bezhůlková magie zkusto dělej" přikázala mi Destiny tak jsem to tedy zkusila zavřela jsem oči a pořádně se soustředila na to jak se zmenšují knihy najednou se ozvalo ,,lup" a já otevřela oči a opravdu jsem zmenšila knihy co byli v kufru,ale bohužel s tím i všechny v mém pokoji jenže už nebyp čas to dávat do normálu protože za mnou přišla moje skřítka že už mám jít dolů. Dole proběhlo srdcelivné loučení s tátou a my potom mohli vyrazit na nástupiště přenášedlem v podobě to by jste ani neuhodli protože ho dělal můj táta když jsem byla malá a neměl po ruce kromě mě nic jiného než mou starou hračku. (Toto je obrázek toho přenášedla)

Omluvte prosím chyby v textu😁😁😁😁💖💓😁😁💖