MATE !Prochází úpravami

MATE x 46 - "We're forever."

Protočil jsem očima a rozhodl se jí dál neodepisovat. Místo toho jsem nahodil svůj nejlepší úsměv a vyrazil ke svému místu. Hned mě čekalo několik Ahoj! a jedno ironické Hm, smetánka přišla - náš nafoukaný miliardář. Pozdravil jsem se s každým u stolu a ignoroval poznámku, dokud na ni nepřišel čas.
„Co se mojí vlastní práce týče, zatím se pohybujeme jen v milionech, ale děkuju za kompliment, Si," odpověděl jsem na jeho připomínku. Dělal, jak hrozně otrávený mnou je, a protočil očima. Na to jsme se na sebe navzájem usmáli a podali si ruku.
„Hm, dobře ses na nás vybodnul! Začals makat a teď nemáš ani čas na kámoše? Lujza a já jsme fakt zranění," stěžoval si mi a u toho vytasil krabičku cigaret. Oddechl jsem si, že i Simon hodlá narušovat klid a mír nekuřáků v blízkosti. Stejně jsem se ale hodlal zeptat, až se rozhodnu vytáhnout cigaretu já.
„No ta je tak zraněná, že pro jistotu ani nepřišla. Je na nás nasraná, když jí tak komolíme jméno," připomněl jsem mu. On mávl rukou a radši zavolal servírku, abych si mohl objednat.

Po několika panácích jsem ztratil pojem o čase. Sice jsem se korigoval s pitím, ale dobře jsme se bavili, sezení s většinou kamarádů od Tommyho nakonec nevypadalo tak zle, jak se mi původně zdálo. Každý se pochlubil svýma plánama, co a jak na výšce, dokonce jsem zaslechl, že někdo plánuje děti. Yeah... ne, díky.
Jakmile došla řeč na mě, okamžitě se předmětem diskuze stal Tommy. Ani jsem ho nezmínil, ale stačilo, aby padlo moje jméno a lidi si nás spojili. Nedivil jsem se, přece jen jsme se mezi lidma museli po konci školy stát hot news.
„Jenom mezi náma," opřel se o mě podnapilý Simon a já pracně pootočil hlavu, „nechtěl sis ho vzít?"
Další, co mi o tom hodlal nadšeně mluvit. Shit, a to jsem si myslel, že to prožívá jenom Louise.
„Ty taky? Louise tě nakazila," zamumlal jsem. Zrovna jsem neměl zájem o to, aby všichni u stolu věděli můj plán. Klidně jsem poslouchal jejich věci, ale moje soukromí mělo zůstat soukromé.
„Kde je vlastně Louise?" pozastavil se najednou někdo z přítomných lehce opilých jedinců. Zvedl jsem zrak a prohledal očima stůl – fakt, nikde neseděla. Nevěděl jsem, kde je, ale vzpomněl jsem si, že psala, že se zpozdí. Asi se jí to protáhlo. Pokrčil jsem rameny.
„Asi už vám vybírá prstýnky," zasmál se Simon. Na to skoro celý zbytek stolu zbystřil.
„Takže se budete brát?" ptal se mě najednou Noah, kterého jsem za celý večer snad ani neslyšel mluvit. Chytil jsem se za hlavu a odmítal vypovídat – toho využil Simon, aby najednou s nadšením oznámil všem novinky.
„Brát ještě ne, ale tady boháč chce požádat svého milého o ruku," plácl mě po zádech a já už se viděl u výslechu, „takže si musíme počkat, jestli řekne ano." Narovnal jsem se a znovu nahodil úsměv.
„Díky, Si," procedil jsem mezi zuby jeho směrem, jakmile se lidi začali pomalu ale jistě přisouvat ke mně, aby slyšeli, co se děje.

„A už máš koupený prsten?" zajímala se ta Justinova nová holka, kterou mi Louise chtěla tak horlivě představit. Stihli jsme to i bez ní. Jmenovala se nějak od B, ale nějak jsem vypustil, jak znělo celé její jméno: všichni u stolu jí říkali B, hodlal jsem se toho držet.
„Ne, žádný jsem ještě ani nevybral, ani nekoupil," pokrčil jsem rameny a kopnul do sebe panáka. Nechtěl jsem moc pít, abych stihl vystřízlivět a řídit zpátky domů, ale při tom, jakým směrem se ubírala konverzace, jsem prostě jednoho potřeboval. Věděl jsem, že ze mě všichni vytahají info o mém ještě ne úplně jistém zasnoubení. Shit, ani mi nedal znamení, že by do toho chtěl jít, ale stejně jsem tady rozhazoval slova jako prsten a brát se. Každou chvílí mi šrotovalo v hlavě, že mě vlastně neodmítl přímo, takže přeháním a měl bych jít koupit prsten – a pak to, že mi to nepotvrdil, takže bych měl zavřít hubu a sedět doma na prdeli se svým přítelem, ne se dívat po internetových stránkách s luxusníma prstenama. Možná jsem na něj jen lepil svoje vlastní fantazie: já jsem chtěl svatbu -dotvrdit to, že ho miluju navždycky nějakým stupidním papírem a přehnanou hostinou. Představa, že bych mohl nosit prsten a říkat o sobě, že jsem ženatý muž, se mi začínala líbit čím dál víc. Věděl jsem, že spolu strávíme zbytek života tak jako tak, bydlení, finance a podobné sračky jsme měli zařízené a nic nám nechybělo. Stejně bych ale radši na zvonku četl jedno společné příjmení a to mě opět nutilo se vracet k tomu, jestli všechny tady ty fantazie byly jenom moje, nebo je se mnou upřímně chtěl sdílet.

„Hm," poklepala B na Justina a vypadala u toho velice naléhavě. Potřebovala mu něco sdělit i s koktejlem ještě v puse.
„Když jsme sem jeli, projížděli jsme okolo jednoho fakt luxusního šperkařství. Zamilovala jsem se do toho a myslím, že by se ti to taky mohlo líbit!"
„Díky," pousmál jsem se, ale ve skutečnosti mě moc nepřesvědčila.
„... Hej, hej, mám nápad!" zahlásil najednou rozjařeně Simon. Už v tu chvíli jsem se lekl, co za poklad z něho vyleze.
„Ty," chytl mě za rameno a široce se na mě usmál, „bys měl jít koupit prsten hned teď!"
Nakrčil jsem obočí a zakroutil hlavou.
„Nemyslím, že bych ho měl kupovat teď-"
„Děcka! Život je krátký," přerušil mě a místo vyslechnutí mého názoru diplomaticky promlouval ke zbytku stolu, „a měli bychom si dopřát, co chceme, dokud jsme mladí. A jestli se tady CEO chce ženit, tak mu to dopřejem!"
Moji odpověď už ale všichni ignorovali, protože se najednou rozhodli, že Simonův nápad je ta nejlepší věc na světě a všichni ho musíme následovat.
„Všude mají zavřeno," protestoval jsem a snažil se naposled si zachránit prdel z tohohle spontánního nákupu tak důležité věci. Očima jsem hledal záchranu v někom jiném u stolu, ale všichni se spolčili se Simonem. Noah na mě dokonce vytasil mobil a ukázal mi, že ten magický obchod, o kterém mluvila B, zavírá až o půl desáté.