MATE !Prochází úpravami

MATE x 24 - Still the prettiest

Otočil jsem se ke koupelně. Dveře do ní byly zavřené, ale zevnitř šly nějaké zvuky. Při bližším poslechu jsem zjistil, že se odtud ozývá tichý pláč. Chystal jsem se otevřít dveře, vtrhnout dovnitř a zachránit Tommyho od čehokoliv, co se dělo uvnitř. Sotva jsem ale sáhl na kliku, ozval se jeho hlas.
„Nechoď sem!" vyjekl najednou. Oddechl jsem si. Sice zněl naprosto zlomeně a slyšel jsem, že mu nešlo pomalu ani dýchat přes vzlyky, ale alespoň byl při vědomí. Nemyslím si, že bych zvládl další setkání s rakovinou tváří v tvář.
„Tommy, co se děje?" oslovil jsem ho jemně, bez toho, abych se díval dovnitř. Neodpovídal, ale pláč, který se teď očividně snažil skrývat, mluvil za vše. Fuck.
„Jdu dovnitř, okay?" varoval jsem ho, ale nepočkal jsem na odpověď a vlezl jsem dovnitř koupelny. Než jsem se stihl pořádně porozhlédnout uvést se do situace, přišel další šok. Umyvadlo naplněné blonďatými vlasy a strojek ležící o kousek dál. Na zemi ležel hřeben a Tommy se zdrceně skláněl nad umyvadlem. Jeho hlavu ani zdaleka nepokrývalo tolik vlasů, jako předtím. Vlastně – zbývalo mu na ní jen pár dlouhých a několik částí krátkých vlasů. Zbytek byla jenom holá hlava. No kurva.

„J-jenom jsem šel spát," vydechl, „a vypadlo to, prostě - prostě skoro všechny vypadly, když jsem to chtěl učesat a pak jsem to chtěl zastřihnout a teď vypadám takhle!"
Chtěl jsem mu něco říct, ale nemohl jsem najít slova. Měl jsem pocit, že cokoliv ze mě vyleze, udělá situaci jenom horší. Hluboce jsem se nadechl.
„Nemůžu se na sebe podívat do zrcadla," zašeptal roztřeseně. Zvedl ke mně pohled a vrškem dlaně si setřel pár slz: „Jsem nechutný, proto nic neříkáš, že?"
Svou větou mě probral z mého transu. Přišel jsem k vaně a sedl si na její kraj.
„Pojď sem," promluvil jsem na něj. Přehodil jsem berle na stranu ke zdi a natáhl se pro Tommyho, abych ho přitáhl k sobě. Okamžitě mi padl kolem krku a dojalo ho to ještě víc.
„Nemám vlasy," plakal do mého ramene, „a už předtím jsem zrovna krásu nepobral, ale teď vypadám ještě hnusnější, než předtím a- a sobě se nelíbím už dlouho, ale teď se přestanu líbit taky tobě a ve škole se na mně zas někdo sveze– proč zrovna já?! Zasloužím si to snad?! Já nechci umřít!"
„Ne, love, poslouchej mě," odtáhl jsem ho od sebe. Podíval se na mě. Měl červené, uslzené oči, napuchlé rty, rudé tváře. Natáhl jsem k němu ruku a palcem mu setřel slzy.
„Není to o vlasech, pro mě jsi kurva nádherný. Ve škole je to kretén na kreténovi, musíš je ignorovat."
Políbil jsem ho přes stékající slzy. Vzal bych si všechnu jeho bolest na sebe, kdyby to šlo. Radši bych trpěl, abych ho viděl žít naplno, než sám žít v klidu a sledovat jeho, jak trpí. Shit, zním jako hrdina, ale nic z mých zbytečných myšlenek a keců doopravdy nemůžu vyplnit.
Empaticky jsem dodal: „Je to těžké, rozumím ti. Ale vlasy narostou zpátky, vždycky."
„A-ale... chodím na chemoterapii! Já-já- nebudu mít zpátky vlasy!"
Hroutil se mi v náruči znova a znova, proudy slz telky dolů z krásných hnědých očí.
„Nebreč," opřel jsem si čelo o jeho a snažil se ho uklidnit. Stál jsem v uklidňování za hovno. Nevěděl jsem, co říct klukovi, který za chvilku ztratí naprosto všechny vlasy. Protože ty ostrovy vlasů, co se vytvořily na jeho hlavě, nešly zachránit. Jediné, co zbývalo, bylo oholit je kompletně. Nevěděl jsem kurva vůbec nic o tom, jak mu mám pomoct nebo co se v takové situaci vůbec dělá. Vidět ho brečet na mém rameni mě hnalo do pekla a zpátky jenom proto, abych našel způsob, jak ho přimět se cítit líp.
„Promiň, jsem takový loser, omlouvám se," potahoval. Jednou rukou si stíral slzy z tváře a druhou rukou mi svíral mikinu na zádech, „dělám takovou zbytečnou scénu-"
„Nejsi loser," snažil jsem se vyvrátit jeho domněnky, „seženeme ti vlasy. Nějakou paruku, co bude vypadat reálně."
Potřeboval ještě chvíli na pláč, šlo to z něj cítit, ale přemohl se a pokračoval v chaotické řeči: „Nemusíš to pro mě dělat, já- nemám peníze na paruku, nemám ti to jak vrátit a-a jsem tak hrozně k ničemu, sakra! Nemocný, neschopný idiot...a stejně umřu."
Zakroutil jsem hlavou a podíval se mu do očí. Sklopil pohled k zemi.
„Hey, podívej se na mě," nařídil jsem. Neposlechl mě.
„Tommy," oslovil jsem ho znova, a když nereagoval, navedl jsem ho k sobě prsty, „nemluv o sobě tak, jako bys byl jenom nemocný člověk. A vím, že ti moje kecy nepomůžou, ale vidíš, že třeba já jsem do tebe tak moc zamilovaný. Do tebe, do tvojí povahy, ne jenom do nemocného člověka. Ta nemoc nedefinuje, kdo jsi. Ty jsi nádherný člověk, jsi chytrý a sakra, tak atraktivní. Neshazuj se kvůli vlasům, nebo kvůli rakovině."
Doufal jsem, že ví, jak upřímně to myslím. Neuměl jsem dávat tyhle motivační proslovy, ale pro něj jsem se snažil i přes svoje možnosti a schopnosti. Mlčel a souhlasně kývl hlavou. Věděl jsem, že to nepomohlo, ale ocenil jsem, že dokázal předstírat, že ano. Trochu sebral svoje emoce a vstal. Dělal, co mohl, aby se nepodíval do zrcadla. Sebral strojek a vložil mi ho do dlaně a dal mi jednoduchý pokyn: „Ohol ten zbytek." Přikývl jsem, zapnul jsem strojek a ticho koupelny přerušilo monotónní vrčení.
„Připravený?"
„Ne, ale lepší to nebude," povzdechl si a sedl si na zem mezi moje nohy, zády k vaně. Vzhledem k tomu, že jsem si nemohl stoupnout, jsme museli jednat i za bojových podmínek. Natáhl ruku nahoru na úroveň svého ramene a já na chvíli stiskl jeho dlaň. Pak jsem ho pohladil vršku dlaně a začal holit.
Po prvním tahu strojku se znovu rozplakal, ale zakryl si pusu, abych ho neslyšel. Moje srdce kleslo hlouběji, ale pokračoval jsem. Když to udělám rychle, možná bude Tommy míň trpět.

Vzhledem ke stavu jeho vlasů jsme během minuty měli hotovo. Položil jsem strojek na vanu a povzbudivě mu stiskl rameno.
„Hotovo," pohladil jsem ho po hlavě, „podívej se, jak to vypadá."
Vzal si ručník a utřel si celý obličej.
„Nechci se na sebe dívat. Vím, že to bude hrůza," zakroutil hlavou a postavil se na nohy. Otočil se ke mně a smutně se usmál.
„Tak co na to říkáš?" zeptal se a pokrčil rameny. Chápal jsem, že pro něj vlasy znamenaly hodně, ale pokud šlo o mě, viděl jsem ho jako pořád stejně krásného. Podal jsem si berle a stoupnul si. Prohlédl jsem si ho a od srdce se usmál.
„Aww," zašklebil jsem se, „vypadáš jako vajíčko."
Tommy dotčeně pootevřel pusu, pak ji zavřel a zamračil se. Zatnul svoje malé ruce v pěst a hravě pohrozil: „Mám tě praštit?!"
Usmál jsem se a upřímně ho pochválil: „Jsi pořád krásný, nic se nezměnilo."
„Jo, jasně," souhlasil ironicky. Přejel si rukou po holé hlavě a otřásl se znechucením. Pak mi dlaní projel vlasy a povzdechl si. Dost lidí na internetu si holilo hlavy pro své partnery, aby jim byli oporou, aby je v tom nenechali samotné – a na moment jsem o tom uvažoval, ale nešlo to. Nemohl jsem se zbavit vlasů. Sice jsou to jenom vlasy a dorostou, ale ne. Musel jsem uznat, že jsem opravdu zbabělec.
„Děkuju, Adame," řekl najednou, „víš, za to, že jsi tu byl tak rychle a že jsi se mnou."
Mrkl jsem na něj a odpověděl: „Nemáš za co, vajíčko."
Poté jsem se vydal do jeho pokoje, protože celá akce mě vysílila. A jeho očividně taky. „Jsi otravný," utrousil a následoval mě.

Dopadl jsem na měkkou matraci a vydechl. Najednou jsem se cítil extrémně ospalý, ale stejně jsem v sobě měl odhodlání odlákat Tommyho myšlenky jinam. Posunul jsem se tak, abych se mohl opřít o čelo postele. Tommy se opět vyhnul zrcadlu, podíval se na hodiny a pak zhasnul světla. Pokojem se rozprostřelo přítmí, udržované jenom světlem jedné stolní lampy.
„Donutil jsem tě sem jet ve tři? Promiň, myslel jsem, že je alespoň šest, nechtěl jsem tě vzbudit," omlouval se. Místo velkého světla rozsvítil stolní lampu.
„O čtvrt na čtyři," opravil jsem ho, „nevadí mi to. Po cestě mě ještě zastavil otec a ptal se mě, jestli jsem teď jako gay."
„A jsi teď jako gay?" zeptal se, sedl si vedle mě a začal mi rozepínat mikinu.
„Speciálně pro tebe."
„Děkuju," zarazil se, „to je asi jedna z nejhezčích věcí, co jsi mi kdy řekl."
Svlékl jsem si mikinu a odporoval mu: „Yeah, takže já si tahám komplimenty pro tebe až z paty a tobě se líbí zrovna to, že jsem pro tebe gay? Říkám ti něco hezkého každou chvíli a tohle je to, co tě dostane?"
„Neříkáš," protestoval, „většinou to myslíš ironicky nebo takovým tím tvým svérázným humorem."
„Ale já tak mluvím se všema," bránil jsem se, „s některýma víc a s některýma míň, ale se všema."
Tommy se zamračil a naklonil se k mému uchu. Rukama mi přejel po hrudi a zašeptal mi: „Kecáš. Třeba na Louise jsi hodný."
Hned na to si sedl zpátky a tvářil se jako čistota sama. Nespokojeně jsem mlaskl a drsně ho chytil za zátylek, abych hrál jeho hru s ním. Donutil jsem ho se naklonit ke mně. Věnoval jsem malou pusu blízko jeho ucha a zašeptal: „Stejně víš, že jsi můj oblíbený."
„Taky jsi můj oblíbený," přiznal se vší upřímností v hlase a mně to zahřálo srdce.
Vtiskl jsem mu ještě jednu pusu na čelo a pustil ho.

Sklouzl jsem dolů na polštář a konstatoval:
„A teď bych to potřeboval dospat, pokud mě teda nepotřebuješ nutně při vědomí."
On se jako správný afektovaný přítel okamžitě tulil ke mně. Přesněji položil hlavu na moji nataženou ruku – a to znamenalo jediné: za chvíli mi upadne celá paže.
„Dobře, ale nespi ještě," prstem mi dloubl do žeber a pak přehodil ruku přes moje břicho, „čistil jsem si kvůli tobě potřetí zuby, abych neměl ranní dech, takže chci ještě nějaký kontakt."
„Oh bože," uchechtl jsem se, „já jsem v autě vyžvýkal asi tři žvýkačky, ale spíš ze stresu než kvůli dechu. Ale jsem rád, že jsme ochotní se o sebe starat pro dobro toho druhého."
Tommy mě skoro nenechal domluvit a už se natahoval k mým rtům. Těsně u nich se ale zastavil a na moment se na mě zadíval. Zdaleka to nevypadalo tak divně, jako když jsem ho pozoroval já. Čekal jsem, jestli z něj vypadne nějaká romantika, tak jsem radši nic neříkal, abych mu nekazil moment.
„Jsi super," několikrát kývl hlavou, jako by si sám potvrzoval váhu svých slov.
Pobaveně jsem se uchechtl a povzdechl si: „Ach jo, romantika."
„No dovol? Ty jsi mi uprostřed líbaní řekl, že jsem dobrý," připomněl mi. Chvíli jsem musel zavzpomínat, kdy jsem takovou hovadinu vypustil, ale pak jsem si vzpomněl na naši noc po prom a hned jsem byl v obraze.
Rozhodl jsem se mu to pěkně vrátit: „A tys mi na to odpověděl, že je to zvláštně nepřitažlivé." Mrkl jsem na něj a ve srandě si do něj rýpl: „Takže mlč a nedělej, že jsi kdovíjaký balič."
Tommy se kousl do rtu a věnoval mi několik něžných polibků místo odpovědi. Cítil jsem to známé teplo a mravenčení až v článcích prstů a ten výbuch všech pocitů v žaludku a ugh, Tommy je opravdu dobrý.
Ne jenom dobrý, perfektní... A to jsem si říkal, jak se nenechám oblbnout klukem. Ale lhal bych, kdybych řekl, že jsem to oblbování nemiloval. Ten pocit, dívat se na někoho, kdo je pro mě to ono, to pravé... nejde to popsat. Když jsem s někým chodil, třeba i krátce, přemýšlel jsem nad tím, jestli bych si je někdy vzal. Protože pokud spolu nechodíme pro svatbu, chodíme spolu pro rozchod. A díval jsem se na ně všechny, na moje ex, a nikdy mi do hlavy nevstoupila myšlenka na to, že s tímhle dotyčným bych chtěl strávit zbytek života. S Tommym bych do toho praštil klidně po týdnu.
Fuck, jsem takové klišé.
Poté kousl do rtu ještě mě a po chvilce ho pustil.
„Kdybys mi alespoň řekl, že jsem sexy, ale dobrý? Co jsem ti na to měl odpovědět?"
„Sexy je kompliment na tělo," objasnil jsem mu, můj hlas překrývala únava, „a já jsem jako dobrou označil tvoji povahu, což je podle mě lepší než chválit vzhled, který si nikdo nevybral."
Podložil si bradu dlaněmi a lehl si mi na hruď.
„Říká ten, kterého Bůh tvořil v nejlepší náladě," vypíchl hned můj vzhled. Věděl jsem, že jsem atraktivní, ale nedokázal jsem vidět jeho tak, jak se viděl on sám. "Nepřitažlivý, škaredý, nudný, nemocný" – to pro mě neexistovalo. V mých očích si jeho bůh dal záležet, aby ho vytvořil přesně takového, jaký měl být. Byl skvělý, neviděl jsem jeho chyby a nedokázal jsem na ně ukázat, jako to uměl on sám. Viděl jsem ho jako nejpřitažlivější celek, s jakým jsem se kdy setkal.
„A udělalo by ti líp, kdybych byl s tebou jenom kvůli tělu? Řeknu ti, jak jsi sexy, ty mi dáš, co chci, a už se neuvidíme."
Zamyslel se.
„To je vlastně pravda," uznal a zeptal se, „kde se tohle v tobě bere, že bys šel do sebe a propustil trochu svého hlubokého já na povrch?"
Pokrčil jsem rameny a musel jsem si stejně přihodit ještě malou připomínku: „Ale sexy jsi, a když už to říkám, tak bys to ode mě mohl vzít vážně."
„Asi se ti fakt líbím," divil se.
Hodil jsem na něj překvapený výraz a připomněl mu: „Chodíme spolu. To by se asi nedělo, kdyby ses mi nelíbil." Na to se Tommy široce usmál a mou hrudí se rozlil příjemný pocit. Zároveň mi spadl kámen ze srdce, jeho úsměv zvedl pomyslnou váhu, co jsem nesl na ramenou. Hlavně, že už nebrečel.
„Chodíme spolu? Jako, oficiálně?" rozzářil se, i přes svůj stále trošku skleslý obličej. Říct mu, že do toho s ním chci jít oficiálně, se mi zdálo jako to nejmenší, co jsem mohl udělat pro to, aby zapomněl na celou tuhle akci s holením hlavy. Navíc, od srdce jsem s ním chtěl mít stereotypní oficiální vztah, na který jsem předtím nadával.
„No," začal jsem, „ne-"
„A nezkoušej na mě vytáhnout: nejsem na city, nemám city, nemám zájem o city," varoval mě, trochu vyděšený mým ne, „protože mě miluješ, tak se tomu ani nezkoušej vyhnout."
Zakroutil jsem hlavou a přejel mu prsty po zádech. Pokračoval jsem tam, kde mě můj drahý oficiální přítel přerušil.
„Chtěl jsem říct, že nevidím důvod, proč by ne. Jako, asi je jasné, jak to mezi náma funguje, takže..." Viděl jsem tu nefalšovanou radost v jeho tváři, jak se mu rozsvítily ještě nedávno uslzené oči. Měl jsem chuť ho obejmout a hodně dlouho ho mačkat, abych z něj všechen ten smutek dostal. Opravdu jsem se musel pozastavit nad tím, jak moc měknu v jeho přítomnosti. Možná tyhle myšlenky jenom odrážely to, jak jsem ve skutečnosti unavený. To se potvrdilo zívnutím, kterým jsem pokazil celou chvíli.
„Miluju tě," špitl. Přitáhl jsem ho co nejblíž k sobě a objal ho.
„Mhm," zamumlal jsem. Samy od sebe se mi zavřely oči. Myslím, že noční akce přestávají být pro mě, zvlášť, když musím zasahovat se stokilovou sádrou.