MATE !Prochází úpravami

MATE x 34 - Family trouble

Oči se mi stále lepily k sobě ospalostí. Protřel jsem si jedno z nich rukou a přivřel je při světle vycházejícím z otevřených dveří. „Ty máš kontrakce? To znamená, že rodíš?!" zalekl se. Díval se na nás oba trochu s panikou, až jsem se nad tím musel pousmát. Ingrid sykla v bolestech a začala předvádět krátké nádechy a výdechy, co jsem viděl jedině ve filmu. Opřela se o zeď a druhou rukou si stále držela břicho. Adam se tvářil přinejmenším znepokojeně.
„Ano."
„To rodíš přímo - tady na místě?!" vyjekl, určitě už si představoval, jak se stane porodní bábou.
„Neotravovala bych vás," vydechla, „kdyby to nebylo akutní. Ještě mi nepraskla voda, ale i kdyby, pravděpodobně mi to ještě nějakých pár hodin potrvá. Jenom potřebuju, abyste mě odvezli do nemocnice. Prosím."
Po momentě ticha, kdy jsme se oba v naději obrátili na jediného schopného řidiče a on neodpovídal, jsem prolomil ticho: „Chop se volantu, strejdo!" Plácl jsem ho po zádech a on se okamžitě probudil.
„Yeah, jo, určitě, sejdeme se v garáži," zatřásl hlavou, jako by se právě probral z transu. Otočil se a bleskově se mířil převléknout.

Věnoval jsem Ingrid povzbudivý úsměv a zeptal se: „Máte připravenou nějakou tašku?"
„Nemám, mysleli jsme, že stihneme odletět, než se to stane."
Taky trochu panikařila, soudě podle jejího hlasu. Chytil jsem ji a nechal, aby se o mě opřela, pokud bude potřebovat.
„To nevadí, něco vám seženeme," ujišťoval jsem ji a pomalu ji vedl ke schodům.
„Prosím, nebuďme tam formální," stiskla mi paži a podívala se mi do očí, „omlouvám se za moje nevhodné poznámky vůči vám dvěma o Vánocích."
Došlo mi, že tím myslí tykání. Nehodlal jsem se teď rýt v tom, co šeptala Neilovi u stolu, takže jsem to prostě nechal plavat a rozhodl si vynechat odpověď na její omluvu.
„Ingrid," ke mně volnou ruku a já si s ní potřásl: „Tommy."
„Tak jo, Ingrid. Je něco, co bychom měli vzít? Deku, nebo... nevím, jídlo?" Vypadlo ze mě první, co mě napadlo. Viděl jsem, že chce něco říct, když ji zasáhla další kontrakce. Zatnula nehty do mé kůže a já málem neudržel syknutí bolestí. Nečekal jsem, že začne hned tak agresivně.
„Deku, umh, ponožky, nějaké velké tričko, které se může zničit," říkala chaoticky, „nějakou vodu, něco k jídlu, možná, a... aaah, tohle bolelo."
Přikyvoval jsem jako osel a pomalu přemýšlel, kde ty věci vezmu. Pravděpodobně prozkoumám šatník mého velkého přítele, on bude mít nějaké enormně velké tričko, které ani sám nenosí.
„Dobře, za chvíli to přinesu."
Dovedl jsem Ingrid až ke garáži a posadil ji na nejbližší židli. Dal jsem jí jednoduché instrukce: čekej tady a dýchej, hned vyjedeme. Kdyby cokoliv, křič nahlas. Pochopila a nechala mě jít.

Vyběhl jsem znovu do patra a vzal z Adamovy skříně první dlouhý velký kus látky, co mi přišel pod ruku. „Co si myshlíš, že dhěláš?!" zamumlal defenzivně s pusou plnou zubní pasty a kartáčkem. Zvedl jsem obočí a pokračoval. Vytáhl jsem dvoje z jeho tisíc nenošených černých ponožek, jen pro jistotu, že by se jeden pár jakkoliv zničil.
„HM!" žduchl mě do ramene, aby upoutal moji pozornost: „Ne mhoje Bhowie triško!"
„Ingrid potřebuje velké a široké tričko, které se může zničit," vysvětlil jsem, ale tričko s Davidem Bowiem mi nezůstalo. Vytrhl mi ho z ruky, jako by to byl jeho nejcennější majetek.
Zakroutil jsem nad ním hlavou a nechal si podat to, co pánovi vyhovovalo. Skončil jsem s velkým růžovým kouskem s nápisem Děda roku. Pak odběhl do koupelny a než jsem se nadál, byl zpátky v plné síle, připravený jet. Vzal jsem poslední věci, co po mě chtěla naše již-brzy-maminka a společně s Adamem se dal k autu.
„Odkdy se oblékáš až tak extravagantně?" zeptal jsem se při pohledu na jeho módní volbu Dědy roku. Protočil očima a odpověděl: „Jeden frajer mě pozvracel a tohle měli na nejbližší benzínce. Koupil mi to jako náhradu."
Pousmál jsem se nad tou příhodou, ale nepřekvapila mě.

Na to jsme dorazili do garáže, Ingrid stále na židli, jak jsem jí nakázal.
„Jsi v pohodě?" staral se Adam. Pomohl Ingrid se zvednout ze židle a naložil ji na zadní sedadlo. Zahlédl jsem tu upřímnost v jeho očích. Alespoň něco ho obměkčí – těhotné ženy a miminka.
Hodil jsem potřebné věci k ní a sedl si vedle řidiče. Když jsme vyjeli, Ingrid znova začala mluvit.
„Mám jenom jednu věc," řekla opatrně, „psala jsem Neilovi a chce, abych rodila v St. Joseph's, ne v té nemocnici, co je tady blízko... nejsem si jistá, jak to tu funguje, nebo jak se co jmenuje. Pomůžete mi?"
Chudáčkovi Adamovi se zježily snad i chlupy v obočí, když zaslechl jméno nemocnice, co leží asi dvě hodiny od místa našeho výjezdu. Povzdechl si a podíval se na ni ve zpětném zrcátku.
„Tak napiš Neilovi, jestli je normální a ať si laskavě políbí-" Položil jsem Adamovi ruku na stehno a stiskl, čímž jsem ho umlčel.
„Určitě, dostaneme tě tam," otočil jsem se mile na Ingrid a ona s úlevou vydechla. Děkovala nám několikrát po sobě. Adam to při první odbočce ke vzdálenější nemocnici naštěstí vzal tou správnou cestou a vyhověl Neilovu přání.
***
Asi čtyřicet minut jízdy skoro v tichu, kromě tichého rádia a rozdýchávání bolestí, skončila. Ingrid náhle vyjekla překvapením a my se slušně lekli.
„Praskla mi voda," oznámila jednoduše moment na to, „omlouvám se, dostalo se to na sedadla, promiň, Adame."
Adamovy oči se vrátily do jeho hlavy a zkontrolovaly jeho mozek, než se nezávazně usmál do zrcátka. Všiml jsem si, jak stiskl volant pevněji a s výdechem ji ujistil: „Nic se neděje."
Ingrid se na chvíli odmlčela. Pár minut jsme jeli dál, když se začala svíjet v ještě větších bolestech než doteď. Sledoval jsem ji a stále měl ruku položenou na Adamově stehně, abych tam mohl ventilovat i svoji vnitřní paniku.

„Zastav," rozkázala. Vydechovala v krátkých intervalech a opírala se o dveře.
„Ne," odpověděl Adam, stále řídil, jako by se nic nestalo. Střelil jsem po něm pohledem, ale on na mě naprosto kašlal. Ingrid zvýšila hlas.
Ne, že by chtěla křičet, spíš naléhala víc a víc: „Jak-jak jako nezastavíš?!"
Adam znovu prohlásil s předstíraným ledovým klidem: „Jsme skoro v nemocnici, to vydržíš."
„Já... musím začít tlačit, nejde to – já to - nevydržím!"
Stále jel, nepozastavoval se nad jejím požadavkem.
„Co tím sakra myslíš, že musíš začít tlačit?!" děsil se. Musel jsem přiznat, že samotnému mi přeběhla ta věta po zádech. Dostal jsem strach.
„Já nevím! Nemělo se to stát tak rychle, myslela jsem, že stihneme dojet, a ještě budu v nemocnici rodit několik dalších hodin! Zastav to auto!" řekla Adamovi, jako by na něj každou chvíli měla plivnout oheň. Naše pohledy se střetly, oba jsme nevěděli, co dělat. Lehce jsem zakroutil hlavou a více jsem ho tím vystrašil.
„Zastav," naznačil jsem mu rty potichu.
„Nemůžu zastavit, Tommy, nejsem zkurvená porodní bába!" odvětil mi šeptem, ale stejně, jako by křičel. Koutkem oka jsem zkontroloval budoucí mamku. Ta Adama naštěstí neregistrovala a držela se za břicho v další kontrakci.
„Adame!" naléhal jsem na něj. Viděl jsem, jak bubnuje prsty o volant. Zatnul čelist a podíval se, jak vypadá dopravní situace okolo. Nikdo za námi nejel, sjeli jsme na kraj cesty.

Oba jsme vylezli z auta, Ingrid už se pomalu ale jistě sunula dolů. Stoupli jsme si ke kufru, aby nás neslyšela. Adam začal rozhazovat rukama jak v divadelním představení.
„Fuck, přece nebude rodit v mém autě!"
„A to ji chceš vyhodit do trávy, ať si porodí tam?"
Adam dramaticky povzdechl nad mojí otázkou a pokračoval: „To se jako budem dívat do její vagíny na to, jak jí odtud leze mimino?! Kdo z nás vůbec umí pomáhat při porodu?! Ani já, ani ty!"
Pokrčil jsem rameny. Neměli jsme na výběr. Museli jsme porodit Adamova synovce nebo neteř teď a tady.
„Zvládneme to," ujistil jsem i Adama a stiskl jeho paži, „zavolej záchranku a řekni, že nám někdo rodí v autě."
Pak jsem si sundal mikinu a otevřel dveře od auta. Nedokázal jsem ani popsat, jak se mi svíraly vnitřnosti a třásly ruce i nohy, ale nemohl jsem to dát znát před ženou, co musíme minimálně asistovat, když ne odrodit úplně. V pozadí jsem slyšel, jak Adam vede krátký a stručný rozhovor se záchranáři.
„Fuck, jsme na silnici, která vede přes pole uprostřed ničeho! Nedostanou se sem dost rychle!" stresoval. Nevnímal jsem ho, snažil jsem se komunikovat s Ingrid. Ta vypadala celkem v klidu, na to, že právě měla rodit v autě, za přítomnosti Pata a Mata. Odkašlal jsem si a dělal, že rozumím tomu, co se právě chystám udělat.