MATE !Prochází úpravami

MATE x 2 - Race

„Běž pryč, prosím," poprosil, když uslyšel, jak jsem zády zarazil na kabinku, ve které měl právě rande se záchodem. Nehodlal jsem se hnout. Vlastně hodlal, maximálně do takové vzdálenosti, aby mohl vyjít ven a vysvětlit, co to má kurva znamenat.
„Půjdu, až si s tebou promluvím." Odpověď byla jasná a stručná, Tommy věděl, že se mnou se nehodí diskutovat, ale stejně jako ostatní, čas od času to zkusit prostě musel. Bezvýznamně.
„Jdi na trénink," odbyl mě. Pak se znovu rozkašlal a pravděpodobně vyhodil zbytek obsahu svého žaludku. Bylo mi ho líto, chtěl jsem mu pomoct. Zároveň to ve mně jen prohlubovalo zvědavost.
Hodinky mi ukazovaly, že mi zbývá jen pět minut do začátku tréninku. Well, whatever, trénink počká.
„Tommy, je ti blbě docela často, nemyslíš?" promluvil jsem na něj, ještě klidně a mírně. Neodpovídal. „Mluv se mnou," pobídl jsem ho znova.
„Ne, ne, to se ti jenom zdá." Četl jsem ho jak otevřenou knihu, slyšel jsem tu nejistotu ve slovech, co se mi snažil nakecat. Myslel si, že mu to uvěřím.
„Jestli máš nějaký problém, můžeš mi to –"
„Jsem v pořádku!" Přitvrdil, aby mi to docvaklo bez zbytečných keců a abych konečně odešel. Znal jsem ho až moc dlouho a až moc dobře na to, abych poznal, kdy mi lže.
„Yeah, samozřejmě, jsi v pořádku, jenom je ti pořád blbě. Do hajzlu, to je naprosto v pořádku!" ruce se mi dramaticky rozhodily od sebe a uchechtl jsem se nad tím, jak debilní celá situace ve skutečnosti byla. Jako by mi nemohl říct, co mu je. Prakticky spolu žijem dvanáct let, ale on má pořád potřebu něco zatajovat. Dveře od kabinky se otevřely a vyšel z nich zdevastovaný, bledý Tommy.

„Přestaň na mě křičet," řekl potichu a zamířil rovnou k umyvadlu. Posunul jsem se na stranu kabinky a pohledem ho stále následoval.
„Ještě jsem nezačal," oznámil jsem klidně a zadíval se na jeho odraz v zrcadle. Kapala mu krev z pusy, přímo do umyvadla. Hluboký nádech, výdech a už se mi do hlavy valily další otázky, na které mi nechtěl odpovědět: „Co ta krev?"
„Jaká?" Ruce se mu třásly a jednou z nich si nenápadně otřel krev ze rtů.
„Ve tvojí puse."
„To je z toho rtu," zakroutil hlavou.
„Ne, není," přišel jsem k němu blíž, otočil ho k sobě a začal názornou ukázku prstem, „ret máš tady, ta krev jde odtud."
„A?" nechápal.
„A nedělej ze mě debila, viděl jsem, že ta krev ti nevytekla z toho rtu," z dálky jsem ukázal dovnitř jeho pusy a on mě odstrčil. Zakroutil hlavou a znovu se sklonil k umyvadlu. „Určitě už máš trénink, budeš mít problém, jdi."
„Nezajímá mě trénink, když ti z pusy teče krev, zvracíš tak obden a vypadáš, žes jedl naposledy minulý rok. Tak mě přestaň ignorovat a řekni mi, co se s tebou sakra děje!" Můj zvýšený hlas se rozlehl přes místnost a Tommy na moment přivřel oči, jak nepříjemné mu to bylo. Silně stiskl okraje umyvadla, o které se opíral. Potichu vydechl.
„Opravdu chci, abys ode-"
„Nezajímá mě, co chceš. Nerozumíš tomu? Vím, že něco není v pořádku a nerozumím, proč mi to nechceš říct." Znovu jsem udělal pár kroků k němu, než mě zastavil.
„Mě taky nezajímá, co chceš ty. Pro jednou nebuď sobec a poslechni mě! Je mi jedno, co tu vykládáš, prostě vypadni!" Zařval na mě. Dost mě vykolejil, to se mu muselo nechat. Snad nikdy předtím na mě takhle nevyjel, ale fajn, když to chlapec chtěl, měl to mít.
„Fuck you."
Odešel jsem. Venkovní chodbou se rozlehlo silné bouchnutí dveří.

***

„Adame, zase pozdě?!" zařval na mě trenér. Moje letící taška dopadla o pár metrů dál, než jsem plánoval, ale to mi nevadilo. Koho zajímala nějaká školní taška, mám prachy, kdyby se roztrhla, koupím si novou. „Pardon, trenére!"
„Máš k tomu alespoň nějaký pádný důvod?!" zeptal se hlasitě. Přilbu a rukavice mi připravili předem, stačilo si je jen nasadit. Při zapínání jedné z rukavic se dalo stihnout i odpovídat: „Byl jsem-"
„Byl s tím Ratliffem. Tvůj fanoušek číslo jedna, co, Adame?" ozvala se Melanie od tratě a dostala za to pořádně pichlavý pohled ode mě.
„Ratliffem?"
„Tommy... myslím. Je blonďák, chodí se sem dívat na Adama, však víte," dodala.
„Jo, ten. No, cokoliv jste dělali, příště si to nechte na později, tvoji kamarádi by neměli zasahovat do tvého tréninku!" Neodpovídal jsem. Sjel mě na tři doby, to mu asi udělalo dobře a o pár sekund na to stejně někam odešel. Magor.

Moji motorku právě upravovali v dílně. Spíše s tím končili, ale ostatní na mě museli čekat, protože při minulém tréninku z ní něco upadlo. Řídítka se zdála jako nová, takže jsem se za ně chytil a vyjel se svou motorkou k trati, kde už čekala připravená Melanie. Opodál se poflakoval zbytek party. Moje oči v rychlosti projely tribunu. Tommy obvykle chodil na moje tréninky. Většinou mi pak pořádně vynadal, že mám jezdit opatrně, protože má strach a tenhle sport se mu vůbec nelíbí. Blah, blah, blah, nepotřeboval jsem mamkovské kecy slyšet ještě od něj, ale stejně jsem měl lepší pocit, když jsem ho tam viděl sedět. Tentokrát tam ale nebyl. Chápal bych, že je naštvaný, rýpal jsem do jeho osobních věcí, ale na to si mohl za celý život se mnou zvyknout. Ale někde v sobě jsem pořád schovával malý kus duše, který pořád doufal, že je tam někde nevykrvácel z krku a že nakonec přijde.

„Vsadil bych se, že Melanie to zajede dřív, než ty, Adame!" pokřikovali na mě kluci. Oba jsme se otočili jejich směrem. Mette už na sobě měla přilbu, takže jí nešlo vidět do obličeje.
„Jo, Adame," zopakovala provokativně moje jméno, já si olízl rty, otočil se na ni a oplatil jí stejný tón hlasu: „Troufáš si, princezno?"
„Kdybych si jen troufala, pak bys mohl něco říkat. Vsadila bych se, že jsem lepší," pochválila se a ukázala na kluky opodál palec nahoru. Nesouhlasně jsem zakroutil hlavou.
„To těžko."
„Dobře, když si o sobě tak moc myslíš, tak se vsaďme," nabídla mi. Jakoukoliv sázku měla okamžitě odsouhlasenou, jdu do všeho.
„Když prohraješ, dáme si pořádnou pusu, co ty na to?" Řekla spokojeně a natáhla ke mně ruku.
„Pusa? To není moc," pokrčil jsem rameny nezaujatě. „Mám si to rozmyslet?" nastartovala motorku a připravila se k jízdě.
„A co, když vyhraju?" Přece jenom, zajímalo mě, co z toho kápne pro mě. Líbačka pro mě neznamenala zrovna odměnu, pro kterou bych jako holka závodil s nejlepším motorkářem ze školy, ale whatever, nevymyslel jsem si to já.
„Víš, jak mě dneska oslovil ten tvůj Ratliff, že?" připomenula mi. Odpovědí jí bylo mé kývnutí hlavou.
„Dneska měl dostat lekci. Ne jen dneska. Od kluků jsem slyšela, že dostal dokonce několikrát, když si otevíral tu jeho nevymáchanou hubu na toho, komu nesahá ani po paty. Pokud vyhraješ, nechám ho být," navrhla, „nebudu se mu snažit zmalovat ksicht, když si něco dovolí. Možná. U mě nikdy nevíš, zlato."
Ustaraně jsem vydechl. Sakra moc jsem chtěl ten závod vyhrát. Rovnat se Melanie nebylo tak těžké, ale bránit Tommyho bez překročení pomyslné linie u ostatních, to bylo těžší. Kývla hlavou, jako by se mě ptala, jestli si na to teda fakt troufám. Stiskl jsem její, o dost menší ruku nacpanou v rukavici. Tím jsem uzavřel sázku, která najednou znamenala mnohem víc, než před pár minutami. Tommymu nešlo zabránit v tom, aby jí občas něco řekl, nebo vlastně komukoliv z nich. Měl tendenci se bránit, sice malou, ale pořád ji měl. Já mu říkal, aby odešel pryč a nemluvil s ní, ani s nikým jiným, kdo by ho mohl ohrozit. Když jsem nebyl na blízku a moji kamarádi ho šikanovali, nikdy mi to neřekl. Občas mi bylo to líto, ale už kvůli mému postavení ve škole nebyla možnost ho chránit pořád. Vlastně by mě s ním neměli ani vídat, aby ostatní nepřestali mít respekt, ale za ty roky si na to ti idioti tady prostě nějak zvykli. Občas jsem se musel na veřejnosti ukázat s nějakou holkou, nebo se veřejně chlubit, kolik jsem jich šukal, abych nedostal nálepku homokláda, ale to znamenalo minimum v porovnání s tím, že mi to zajišťovalo možnost se bavit s Tommym i před očima ostatních.
Kdyby na tom nezáleželo, klidně bych je všechny poslal na otočku do prdele, jenže jsem prostě musel dodržovat určité standardy. Od Melanie jsem dostal možnost jeden z těchto standardů posunout a toho jsem sakra jistě hodlal využít.

Přilba nasazena, všechno běželo, tak jak má. Zvuk nastartovaného motoru doléhal k mým uším i přes přilbu a zbýval poslední nádech, než se závod odstartoval. Objížděl se běžný okruh v blátě.
Krčil jsem se co nejblíže k motorce, abych moc nechytal vítr. První zatáčka se zdála obtížnější, než doopravdy byla. Nešlo se nepochválit, šlo to dobře. Jestli tohle vyhraju, budu mít záruku, že se mu nic nestane. Tommy pro mě znamenal víc, než jsem dával najevo.
„Ještě není konec!" přihodil Adrian. Jeho zvučný hlas šlo poznat i za jízdy. Všechno mi vycházelo tak hladce, jako vždycky. Chtělo se mi věřit, že vyhraju, ale to bohužel nebyla tak úplně pravda. Na poslední zatáčce před koncem, přesně uprostřed ní, mi podjela noha a já se i s celou motorkou octl v blátě. „Kurva," zanadával jsem a bezmyšlenkovitě kopl před sebe. Zrovna nohou, která mě bolela. Dopadl jsem na ni, myslím. Jakmile jsem se pohnul, další bláto se mi přilepilo na oblečení. Nešlo přeslechnout, jak kluci pochvalovali a povzbuzovali Melanie, když přejela cílovou čáru. Bahennímu princi, jakožto mně, se mezi tím snížila nálada snad o dvě stě procent.

„Dlužíš mi pusu, Adame!"
Upozornila mě na to, že výhra je její, takže splnění sázky spadalo na mě. Líbat holku? Žádný problém, alespoň ne pro mě. Nevypadalo to tak, že by někoho zajímala moje orientace. Pokládali mě za heterosexuála. Já se pokládal Možná se ani neodvážili zeptat, koho bych vůbec chtěl do postele. Záleželo na tom vůbec? Větší problém byl, že pokud by si Tommy dovolil otevřít pusu, Mel, Spencer, T a Adrian si ho podají ještě víc, protože jeho kamarád právě posral závod. Super. Fakt kurva skvělé.
Po vyhrabání z bahna mě jedna moje zdravá noha dopravila i s motorkou až k cíli. Mette si sundala přilbu a čekala, až k ní přijdu. Když se tak stalo, dala mi ruce na ramena, já jí je na oplátku položil na boky. Nahnula se k mému uchu a zašeptala: „Vlastně se na to docela těším."
Ve tváři jí dominoval sebevědomý výraz, proč taky ne, mohla si to dovolit. Melanie byla krásná. Sice mrcha, ale fakt hezká.

Odtáhla se a pro změnu šla přímo po mých rtech.
„Počkejte, děcka, tohle si musím natočit," prohlásil Tyler a běžel si do šatny pro svůj mobil. Mette na něj i poslušně počkala, než se na mě bezmyšlenkovitě vrhla. Měla měkké, plné rty. Nechala mě přebrat místo jazykem v její puse. Když chtěla sázku, měla ji mít, se vším všudy.
Po pár vteřinách s dozvuky kluků, jedním natočeným videem a poslední výměnou slin jsme se odtáhli.
„Hm," přikývla a poplácala mě po rameni, „nelíbáš tak špatně."
„Dej vědět, až si to budeš chtít zopakovat." Neodporovat a přitakávat, to mi přišlo v takové chvíli nejvhodnější. Sám bych ale nemohl říct, že bych se do reprízy zrovna hrnul. Ona znovu zkontrolovala místo za mými zády a i když jsem měl tušení, co nebo koho vyhlíží, neprozradil jsem se. Zeptal jsem se: „Co tam pořád je?"
„Vlastně nic," odvětila s malým úsměvem. Pro kontrolu jsem se otočil. Opravdu nic. Tommy nepřišel a ani mi nedal vědět, že nepřijde. Trochu jsem to čekal. Zároveň jsem byl rád, že mě Tommy neviděl s Melanie naživo.
Zaujatě se zeptala: „Co myslíš, že na to video řekne ten tvůj Ratliff? Nebude žárlit?"
Nakrčil jsem obočí a podíval se na ni se znechuceným, nevěřícným pohledem: „Je mi to kurva jedno. Není to můj Ratliff, Melanie. Občas prohodíme pár slov, je chytrý, tak mi pomáhá s úkolama, to je všechno."
Na sucho jsem polkl, ale jinak jsem svou lež neprozradil. Ne, že bych z jejích slov měl strach, ale nebylo potřeba, aby se naše kamarádství rozebíralo.
„Wooo, a video máte na Secrets of Mt.Carmel!" zaradoval se Adrian a společně s Tylerem si plácli. Uploadli to na neoficiální školní drbárnu. Neodpustil jsem si poznámku na jejich adresu: „Idioti."
Trenér se vrátil s omluvou, že se komusi v tělocvičně udělalo špatně a on mu musel asistovat. Ve skutečnosti si spíš zašel na rychlý rande s matikářkou. Všichni včetně mě se radši připravili na jízdu, než abychom si vyslechli další bídu od něj za to, jací jsme my leniví.

Po tréninku se moje bolavá noha jen zhoršila. Mezi tím, co ostatní šli, já kulhal až do sprch. Nezdálo se mi zrovna dvakrát příjemné se sprchovat ve společných sprchách s ostatními, stejně, jako to asi nepřišlo příjemné jim, ale všichni jsme si z donucení zvykli.
„Nemůžu uvěřit tomu, že ses fakt líbal s Melanie, vole!" zasmál se Spencer a poplácal mě po rameni.
„Co je na tom tak zvláštního?" zeptal jsem se a sundal si boty. Zip kombinézy sklouzl dolů a já ji ze sebe stáhl.
„Kámo, je to Melanie, každej sní o tom, aby se s ní mohl vykousnout!" přidal se Adrian, který právě vyšel ze sprchy, obalený v ručníku.
„Není můj typ," přiznal jsem nevzrušeně.
Koupelnou se ozvaly citoslovce údivu a další otázky: „Melanie Elizabeth Leavitt není tvůj typ? Jsi v pohodě?!" Ujišťovali se o mém psychickém stavu, ale já se cítil v naprosté pohodě. „Ne, není. Neříkám, že není pěkná, ale-"
„Ale? Že ty už nějakou máš?!" posadil se vedle mě Tyler a začal mě vyslýchat.
„Nedělají tohle náhodou holky? Jakože se svěřují se svýma vztahama. A ne, dík, opravdu, nemám potřebu se s váma o takové věci dělit," zakroutil jsem hlavou, vzal si ručník a chystal se odejít do sprchy. Stáhli mě zpátky k sobě na lavičku.

„Má velký kozy? Je dobrá v posteli?" Vyzvídali. Divil jsem se, že jim jenom při té představě netečou sliny.
„Jste normální? To vážně myslíte jenom na šukání?" oplatil jsem jim otázky a chtěl znovu odejít. Tentokrát se mi to podařilo. „Nevím, jestli na to někdo v našem věku dokáže nemyslet. Jsme chlapi, máme svoje potřeby, ne? A kdo to vůbec je?!"
„Můj typ."
Stále neměli svou odpověď, a to je očividně nutilo mi pokládat další blbé dotazy.
„A jaký je tvůj typ? Adame, nedělej okolo toho takové divadlo, prostě vybal, co je to za buchtu!"
Zapřemýšlel jsem nad odpovědí a poté se škodolibě potichu zasmál, když mi konečně něco dobrého došlo. Nikdy se neodvážili zeptat, jestli chci radši kluka než holku. Vlastně nikdo nikdy nepochyboval o mé neexistující heterosexualitě. Takhle to mělo i zůstat. Můj coming-out ani nikdo vyžadovat nemohl, já totiž bral všechno, co chtělo něco někam strčit.
„Je to blondýna," zapnul jsem sprchu a opláchl si obličej, „o kozách vám říkat nic nebudu, to si můžete nasrat, to očumujte svoje holky, idioti."
„Jediný, kdo tu má holku, je Adrian. A tu už jsme okoukali ze všech stran," poškádlili Adriana a začali se smát. Padlo pár nadávek na Spencera a Tylera, já se zase musel zasmát. „A co v posteli?"
„Pořád byste se mi cpali do postele," povzdechl jsem si, „ještě jsme spolu nespali."
Hlasitý smích se dostal až k mým uším. Jejich otázkám se nešlo vyhnout, a když konečně měli svoji vymodlenou odpověď na můj sexuální život, ještě si ze mě dělali srandu. Věděli, že by si neměli zahrávat.

Popsal bych se jako majetnický, jednou je partner se mnou, tak je můj.
„Nešukali jste? To si děláš prdel, vole! Měl jsi každou dvakrát a konečně máš nějakou kočku na stálo a ty ji nešukáš?" vyjekl překvapeně Spencer. Mezi tím, co oni měli záchvat smíchu jsem se stihl osprchovat, takže ručník, který byl přehozený přes skleněnou, zamlženou stěnu, skončil zavázaný okolo mého pasu. Vyšel jsem ze sprchy.
„To je problém? Svoji kočku si budu šukat, kdy chci já, ne kdy chcete vy," odpověděl jsem podobnými výrazy, jaké používali oni na mě, „a dejte mi už pokoj, je vám po tom hovno."
„Přece jen se v drsném Lambertovi skrývá romantická dušička. Místo sexu si spolu povídáte a sledujete romantické komedie, co?" rýpl si Adrian. Romantik Lambert mu hned vrátil úder: „Tobě a Quinn by taky neuškodilo trochu povídání. Možná bys z ní pak vytáhl, kdo je v posteli lepší. Já... nebo Rick?" Při zmínce mě a kluka z nižšího ročníku spolu s jeho holkou se rozčílil natolik, že se rozhodl po mně vystartovat. Otočení zády k němu a pomalý odchod stačil k tomu, abych mu dal jasně najevo, že mě to nezajímá. Spencer a T ho zastavili, než udělal něco, čeho by pak mohl litovat.
„Cos to kurva řekl, ty hajzle?!" ozvalo se za mnou. Zasmál jsem se a nechal kluky o samotě.
Kdyby jenom věděli, že půlka z těch věcí, co právě slyšeli, ani nebyla pravda. Až na tu část s Adrianovou holkou. S ní jsem fakt šukal.

***
Konečně jsem se dostal k místu, kde ráno zůstalo moje auto. Samozřejmě, Tommy u něj nemohl chybět. U hrudě si v rukou tiskl pár učebnic, a když mě viděl, sklopil pohled. Oslepený sluncem, které prosvítalo mezi listy stromů, s přivřenýma očima jsem k němu přišel: „Co chceš?"
„Já, vlastně –"
„Přece tě nezajímám." Plivl jsem mu jeho vlastní slova do obličeje, odemkl si auto a hodil do něj tašku. „Adame, já..." snažil se mi něco sdělit, ale abych to řekl upřímně, bylo mi to u prdele.
„Chceš odvézt?" Druhé přerušení řeči už mu trochu lezlo na nervy, takže tentokrát přerušil on mě.
„Mohl bys mě sakra chvíli poslouchat?!" podíval se mi přímo do očí. Instinktivně se mi ve tváři objevil pohrdavý pohled, který se občas stával sám od sebe. Zapálil jsem si cigaretu a potáhl z ní. Tommy na mě hodil nespokojený pohled. Časem jsem se naučil ignorovat ty vyčítavé hnědé oči pokaždé, co jsem se jenom podíval na cigaretu.
„Odvézt nechceš, tak se měj hezky. Novinka: nemám zájem. Jdi do prdele."