MATE !Prochází úpravami

MATE x 17 - "Feel better yet?"

*Adam
„Vypadni, nebudu tě brát do školy," řekl jsem znechuceně. Na sedadle spolujezdce v mém autě totiž seděla moje sestra, celá nabalená a připravená na další školní den. Přehodila si žvýkačku na druhou stranu pusy a líně si povzdechla. Pokrčil jsem rameny a pustil se dveří, které jsem před chvilkou otevřel agresivnějš, než bych sám chtěl. Vlezl jsem za volant, natáhl se přes ni a otevřel dveře na její straně, abych jí naznačil, že má jít do prdele.
„Táhni, neslyšelas mě?" nakázal jsem a věnoval jsem jí přísný pohled. Zase neodpověděla. „Ashley!"
„Mamka řekla, že mě máš odvézt," odsekla a přitiskla si svůj batoh blíž k sobě. Pravděpodobně si myslela, že jí ho vyhodím z auta – a jak rád bych to udělal.
„No co? Teďka už nevozíš tvého kluka, takže se pro mě místo najde."
Spojení ‚tvého kluka' mi nepříjemně prošlo po páteři. Rychle jsem se vzchopil a rázně jí na její blbý komentář odpověděl.
„Jo, tak ‚mamka řekla'. Řekla ti taky něco o tom, jak se máš chovat, krávo?"
Znovu zabouchla dveře a nevinně se na mě pousmála. Z jejích očí ale sálalo to znechucení a já v ní až podezřele moc zahlídl sebe a svůj otrávený ksicht. Jestli jsem až takhle otravně vypadající, tak to abych začal chodit s pytlem na hlavě. Ani přes její grimasy jsem nepovolil, protože jsem ji znal už dost dlouho na to, aby mě tyhle ksichty nebo falešné úsměvy nějak zvlášť rozčilovaly. Povzdechla si nade mnou a konečně se odhodlala k tomu, aby mi dala alespoň nějakou odpověď.
„Dala mi přednášku, ale vím svoje a omlouvat se nebudu," oznámila mi sebejistě. Promnul jsem si kořen nosu a napočítal do deseti, abych jí jednu nevrazil. Výbušná povaha a idiotská sestra jsou vražedná kombinace. Místo toho, abych cokoliv říkal, jsem se rozjel ven z garáže. Hned po tom, co jsme vyjeli, začala mluvit.

„Těšíš se, až budeš král plesu?"
Slyšel jsem její žvýkání až na svou stranu. Letmo jsem si ji prohlédl, vypadala jako stereotypní prvačka Vlasy jí stahoval rozfoukaný drdol a z krku jí viselo pár náhrdelníků různých délek až do půlky hrudi. Bílé tričko, roztrhané džíny a flanelová košile mě nutily převrátit oči v sloup, protože jsem přesně věděl, kde vzala inspiraci na tenhle outfit – u mojí ‚přítelkyně', která se takhle oblékla a dala si fotku na Instagram, kterou Trashley hned lajknula. Na tohle počasí se mi její oblečení zdálo celkem odvážné. Asi chce zápal plic. Hned po té myšlence jsem se musel napomenout: A já nejsem její matka, abych takhle přemýšlel.
Po delší odmlce jsem jí jednoduše odpověděl: „Neřeším to, jestli budu král."
„Jakto? Kdybych já měla prakticky v kapse královnu plesu, skákala bych radostí. Myslíš, že bys mě mohl seznámit s Melanie? Potřebovala bych nějaké tipy a triky na to, jak převzít její místo, až skončí ve škole a místo populární holky bude zas volné," začala na mě vyhazovat slovo za slovem, které jsem pomalu ani nevnímal.
Protočil jsem očima a otráveně odpověděl: „U Mette by sis ani neškrtla, natož tak, abys ji nahradila. Upřímně, zklamalas mě, Ashley."
Zvedla ke mně zrak, zamrkala dlouhýma řasama, a skoro uraženě se zeptala: „Já tebe? Jsem já ta, co ti dělá ostudu po celé škole?"
„Netahej do všeho to zkurvenou školu," můj hlas se stal o trochu hlubším, „zklamalas mě jako sestra. Myslel jsem, že se nějak vzájemně chápeme, přes všechny bitky a hádky." Sklopila pohled a neodpověděla.
„Jasně, je to stejně jedno," utrousil jsem a pokračoval v jízdě. Od doby, co se zachovala jako největší lidský odpad a řekla ty hnusárny o Tommym, jsem ji jednoduše odmítal brát jako svoji sestru. Zvláštním a neobvyklým způsobem mě to štvalo, protože jsem si uvnitř přál, aby celá moje rodina brala Tommyho tak, jak je... a mě taky. Ashley mě teď ale měla slušně u prdele, a i když jsme spolu často bojovali, teď mi trochu chyběly naše občasné výlety na předraženou sladkou kávu ze Starbucks, trochu trapné společenské hry, co jsme spolu pravidelně jednou měsíčně i s mamkou hrávali až do noci v obýváku, nebo jak jsem za ni musel lhát, aby mohla chodit na večírky. I když jsem ji nepotřeboval, nemohl jsem říct, že by mi na absenci mojí nechutně otravné idiotské mladší sestry úplně nezáleželo. Její zájmy se už orientovaly jinam – například na to, jak se stát následovnicí Melanie, nebo jak být nejlepší krávou, jakou patnáctka v prváku může být.

Vjel jsem na školní parkoviště a rovnou zaparkoval. Předtím, než Ashley vystoupila z auta, se za mnou ohlídla, jako by mi chtěla ještě něco říct. Rychle si to ale rozmyslela a pak zmizela mezi ostatními, co mířili do školy. Stáhl jsem si okno, abych trochu vyvětral auto od silného sladkého parfému. Opřel jsem se rukama i čelem o volant a chvilku vstřebával všechno okolo. Už jenom fakta, že jsem musel jít do školy a že jsem musel mít další lekci tance, byly unavující. Ne, že bych byl líný, ale učit tolik lidi jednu věc a snažit se u toho být slušný – ne, díky.
„Nějaká depka?" ozvalo se najednou vedle mě. Nadskočil jsem leknutím a podíval se, odkud ten zvuk vychází.
„Ne... hey, Louise," pozdravil jsem brunetku s cigaretou v ruce. Chladem jí zrudly tváře a mně pomalu začínaly studit prsty.
Prohlédla si mě a ironicky konstatovala: „Jo, to vidím. Neboj, budeš mít dost času na to, abych ti svým psychologickým umem pomohla."
„Oh fuck, ty jsi vlastně taky pomocný student. Tak to bys mi mohla píchnout s těma nemotornýma idiotama při lekcích," zkusil jsem to na ni s hraným nadšeným výrazem.
Zasmála se a zakroutila hlavou se slovy: „Pro svoje kámoše toho udělám hodně, ale tohle bych pro tebe nedělala, ani kdybys mi platil." Pak otevřela dveře od mého auta a popohnala mě ven. Podala mi novou, zapálenou cigaretu, mezi tím, co sama dokuřovala tu svoji. S tichým díky jsem ji přijal.
„Ženský parfém! Beztak dovezls tu svoji královnu plesu," popichovala mě Louise. Potáhl jsem z cigarety a po chvilce vyfoukl kouř. Zavrtěl jsem hlavou.
„Ségru. Melanie mě teprve bude hledat, dávám tomu půl hodiny," odpověděl jsem jí. Přede mnou se o kus dál poflakovala skupina lidí. Poznal jsem v nich Simona a jeho doprovod, včetně Tommyho stíhaček. Vydali jsme se rovnou k nim.

„Okay, prý má přijít dneska," říkala Deborah, pravděpodobně Noahovi. Přerušil ji hromadný pozdrav, co mně a Louise skupina věnovala.
„Dneska má přijít kdo?" načala Lou a podívala se na Deborah, která ji doplnila.
„Tommy. Konečně! Chyběl mi," při myšlence na Tommyho příchod se usmála. Já se při zmínce jeho jména nepřirozeně narovnal. Nechodit za ním celou dobu – celkem jednoduché a splnitelné. Vyhýbat se mu ve škole, když máme většinu hodin stejně spolu? Ne tak lehký úkol. Mezi tím, co jsem tiskl jednu ruku do kapsy a druhou potahoval, na mě Lou hodila pár hrozně nenápadných pohledů.
Trochu jsem si odkašlal, hodil cigaretu na zem a zašlapal ji.
„Jo, dneska bude lekce o půl hodiny později, jenom vám to říkám, tak tam buďte, nebo tak něco." Hlavně si udrž co nejvíce lidí spokojených, Adame! Bullshit.
„Jo, v pohodě," souhlasili hromadně.
„Baví tě to vůbec?" zeptal se mě někdo, koho jsem pomalu ani neznal. Necítil jsem se na interview.
„Mám být upřímný, nebo dělat dobrou reklamu?" odpověděl jsem otázkou a všem hned došlo, jak to myslím. Dostal jsem na oplátku několik soucitných poloúsměvů.
„Simone, koho vlastně bereš na prom?" zeptal se někdo další, čímž znovu rozjel konverzaci, tentokrát už mimo mě.
Mezi tím, co zbytek skupiny debatoval, se najednou Noah, kterého jsem si předtím skoro ani nevšiml, ohlédl za mě. Doširoka se usmál, stejně jako Deborah. Došlo mi, co nebo kdo je za mnou, a trochu se mi sevřel krk.
„Ahoj Debbie!" rozezněl se známý hlas, hned poté smích. Asi ho objímala. Noha mi začala nervózně poklepávat o zem. Rozhlížel jsem se okolo, abych se rozptýlil. Nečekal jsem, že budu reagovat takhle divně, ale musel jsem si přiznat, že se mi svýma blbýma kecama před halou divně dostal pod kůži. Posunul jsem se o krok blíž k Louise, když jsem zaregistroval, jak se z druhé strany postavil Tommy a jeho dvoučlenný gang. Nedíval jsem se na něj, oči mi těkaly mezi zbytkem lidí.
Koutkem oka jsem ale zahlédl, že mě sleduje. Ucítil jsem drcnutí do mé levé ruky. Fucking Louise.

„No... cítíš se líp?" zeptal jsem se, aby řeč nestála, ale nepodíval jsem se na něj. Všechny oči najednou spočinuly na mně a já věděl, že abych na sebe nepřitahoval nechtěnou slídivou pozornost, budu muset tuhle trapárnu rychle ukončit.
„A ty?" odpověděl mi ostře. S nespokojeným výrazem jsem se na něj otočil. Všiml jsem si jedné neobvyklé věci na něm – měl na hlavě čepici. Vínově červenou beanie. A na rtech falešný úsměv. Rozhodl se používat moje vlastní taktiky proti mně? Nadechl jsem se, že něco řeknu, ale místo čehokoliv rozumného jsem zablábolil něco jako: „Musím jít."
Tommy to prostě musel pichlavě okomentovat: „Jako vždy."
Simon se začal potichu smát na můj účet. On i Louise moc dobře věděli, co se mezi náma děje, a oba dva mi dělali pěkné podrazy. Zakroutil jsem hlavou a odešel dovnitř budovy školy.

***
O přestávce na oběd jsme se se Simonem vytratili za školu, na místo, kam chodí kuřáci, jako my. Nějakou dobu jsme už stáli na místě a on kontroloval hodiny, abychom mohli jít zpátky na hodinu v správný čas.
„Tak proč mu to neřekneš a utíkáš před ním, když ho stejně miluješ, co?" zeptal se mě Simon a vydechl kouř z cigarety. Otočil jsem se na něj a nadechl se. Jediné, co se mi podařilo udělat, bylo kousnout se dovnitř tváře a odjet pohledem jinam.
Zasmál se: „Ne, fakt sorry, kámo, jenom se ptám. Vypadáte trochu komicky."
„No, tak to mě těší, že se bavíš. Smál ses mi milionkrát za to, že jsem se o něm rozkecal, když mě Louise pozvala za váma. Ještě nemáš dost?" S úsměvem si olízl ret a znovu potáhl.
„Poslali mě, abych se věnoval psychologii, tak se věnuju."
„Drž hubu s tvojí psychologií, stačí, že ses dal do řeči s Tommym při lekci. Vy dva jako parta, to by mi kurva ještě chybělo," zanadával jsem pro sebe. Z druhé strany se mi dostalo jen mrknutí a tichého zašeptání ‚no jo, sluníčko'. Měl jsem chuť ho praštit.
„Chudák Melanie, její kluk je ve skutečnosti buzna," neodpustil si rýpnutí do mě. Vydal jsem možná přehnaně frustrovaný zvuk a zaklonil hlavu, jako bych svoje emoce chtěl zařvat někam do neznáma. Když jsem ze sebe toho démona dostal, v klidu jsem pokračoval v rozhovoru.
„Chtěl bys mě taky, jako všichni ostatní, Simone," vrátil jsem mu jeho narážky. Pokrčil rameny a chystal se zase něco říct, když v tom se ze zadního vchodu školy vynořila další osoba.
„Pojďte už, zapálíte si potom," pokynula Louise a my ji následovali černými dveřmi s kovovou klikou a nápisem Pouze pro zaměstnance. Předtím jsme odhodili cigarety na zem, samozřejmě.

„Adame?" oslovila mě Louise.
„Jo?"
„Máš dneska nějaký trénink?"
„Box, proč?" Za pochodu jsem si upravoval vlasy, které mi trochu zničil vítr z venku.
„Myslela jsem, že půjdem jezdit na tu trať, jak jsem ti říkala," nabídla mi.
„Můžem zítra, jestli chceš..." přestal jsem se soustředit na odpověď. Moji pozornost upoutalo oblíbené trio fotbalistů. Právě s potěšeným výrazem vyšli z části chodby, do které moc lidí nechodilo. Navzájem si dávali high-five a pochvalovali se. Jeden z nich měl natrženou bundu.
Nespokojeně jsem mlaskl a vydechl: „Myslím, že si budu muset jít s někým promluvit."
Nezbyl mi čas na to, abych si vyslechl, co mi na to řekl Simon nebo Louise. Prostě jsem se rozešel rovnou proti nim.
„Co to má být?" ukázal jsem na odřené klouby na rukou Shawna. Odřenou kůži do krve jsem mohl vidět na pár metrů daleko. Zastavili se přímo přede mnou.
„Ukázali jsme tomu drzému buzíkovi, jak to tu chodí."
Zatnul jsem ruce v pěst a zase povolil. Vyměnil jsem nasrání za jednoduchou otázku: „Zmlátili jste Tommyho?"
„Mám snad vědět, jak se jmenuje? Stejně už nepoznáš jeho ksicht," snažil se na mě hodit drsný vtip. Jim to asi zábavné přišlo, ale mně vůbec.
„Kreténi," odstranil jsem si je z cesty tím, že jsem odstrčil dva z nich na opačnou stranu a prošel mezi nimi. Slyšel jsem za sebou více kroků, ale asi nemířily za mnou. Koutkem oka jsem postřehl všechny ty dveře od učeben, co jsem míjel. Zatočil jsem za roh, abych zkontroloval situaci.

*Tommy
„Hey, je to v pohodě, neboj, tohle se mi stává běžně," pomohl jsem Noahovi na nohy. On si setřel krev z nosu a přikývl.
„Nevěděl jsem, že to tu bude až tak hrozné," řekl sklesle. Podal jsem mu další kapesník a odlepil mu pár vlasů z čela, než jsem ho konejšivě pohladil po tváři, která ho tolik nebolela. V přítmí chodby jsem špatně viděl na to, jak moc špatně na tom byl.
„Můžeme to nahlásit v kanceláři, jestli chceš. Ty z toho nevyjdeš blbě. Jenom jsi bránil mě a Debbie a fotbalisti tohle neberou moc pozitivně."
„Mám tu být delší dobu a když to nahlásím, podají si mě ještě víc. Sami to říkali! Mám to za to, že jsem na ně tenkrát promluvil. Nečekal jsem, že mě poznají a hned mi to vrátí takhle," popotahoval, aby mu přestala téct krev z nosu. Soucítil jsem s ním, chápal jsem, jaké to je, když tě poprvé zmlátí. Noah se mě tehdy snažil bránit a nevyšlo mu to. Stejně jsem měl za to, že si původně šli pro mě, ale poznali Noaha a dostal nakládačku místo mě. Cítil jsem se vinný, že jsem ho v tom nechal a neschytl to místo něj.
„Bude to v pohodě, Adam něco udělá, jestli se o tomhle dozví, věř tomu," uklidňoval jsem ho.
Místo toho, aby něco řekl, mě objal. Nahlédl jsem přes jeho rameno a viděl vysokou postavu ve více osvětlené části, jak právě vyšla zpoza rohu. Adam. Jen si nás prohlédl, podíval se přibližně směrem, kam jsem viděl odcházet trio těch blbců, a hned znovu zmizel. Tím mě vytočil možná ještě víc, než mě vytáčel svým chováním doteď.

„Víš co?" navrhl jsem Noahovi. „Potřebujeme se trochu odreagovat. Nechceš večer někam jít?"
„Je to dobrý nápad? Nejde tak moc o mě, ale ty jsi teprve přišel do školy a tak," připomněl mi starostlivě, „navíc, nemáš rád večírky, pokud vím."
„Všechno se musí zkusit poprvé, snad bude sranda. Zapomeneme na školu a na všechno. Tak to dělávám já, když se mi stane něco blbého – jdu na to zapomenout." A pak většinou skončím s Adamem – ale ne dnes.
„Dobře."
Hlavou mi proletělo, že to, co dělám, je správně. Potřebuju ukázat Adamovi, že se umím bavit i bez něj a potřebuju převést myšlenky Noaha na něco jiného, než je jeho první setkání s fotbalovým triem. Zabiju dvě mouchy jednou ranou.