MATE !Prochází úpravami

MATE x 46 - "We're forever."

Trvalo asi tři měsíce, než všechno ze střední kompletně ustalo. Všichni našli svoje vysněné vysoké školy nebo jiné životní poslání a připravovali se na nástup na ně. Já jsem začal zařizovat svoje první schůzky asi týden po konci školy, takže už jsem měl business skvěle rozjetý. Neměl jsem čas ztrácet čas. Uzavřel jsem kurva skvělou smlouvu na projekt s jinou firmou a to mi během měsíce vydělalo tolik, že jsem najednou nevěděl, co přesně bych s tolika prachama dělal. Měl jsem pár plánů, jasně, ale stejně mě ohromil pocit toho mít vlastní peníze natolik, že jsem vlastně nevěděl, kam s něma.
Tak jsem kupoval blbosti. Posílal jsem kytky Tommymu každý druhý den do kavárny, kde pracoval, jenom proto, abych si mohl představit, jak se usměje, když je uvidí. Dostával jsem za to od něj pěknou bídu – nechtěl, abych tak utrácel. Fuck, nebylo nic, co bych pro něj neudělal, nebo co bych mu nedal. Od doby, co jsem začal aktivně pracovat, ať už z domu, nebo někde v kanclu, jsem si začal sakra vážit každé chvíle, co jsme byli spolu.

Sledoval jsem, jak hraje na kytaru, kterou jsem mu dal kdysi na Vánoce. Seděl na posteli a brnkal nějakou písničku na struny, než mě pobídl: „Mohl bys zpívat!"
„Okay," přikývl jsem a přestal se houpat na židli. Stoupl jsem si a dělal, jak se hrozně agresivně rozezpívávám. Schytal jsem si od něj za to pohled: Vážně?
„Jsem umělec," vysvětlil jsem mu vážně, přitom jsem netušil ani hovno o technikách zpěvu. Prostě mi to nějak šlo. Nečekal jsem, až si vybere písničku. Napadlo mě, že na něj hodím trochu své vnitřní romantické duše, a začal jsem mu zpívat love song.
„... you're still the one I run to," usmál jsem se na něj a on na mě hned zpátky, když si uvědomil, že mu tu vyznávám lásku. To jsem moc často nedělal, pořád jsem se nemohl přenést přes to, že jsou to jen slova – ale hey, snažil jsem se.
„The one that I belong to," naklonil jsem se k němu tak, abych se mu mohl dívat do očí. Pochopil, kam mířím, a položil kytaru někam vedle. Prsty jsem sjel po jeho tváři pod bradu a navedl si ho k sobě.
„You're the one I want for life." Potichu jsem zazpíval blízko jeho rtů, než jsem je spojil. Nenechal jsem ho zahrát ani tón, prostě jsem mu to zkazil svým útokem klišé lásky. Každé slovo, co jsem mu zpíval, jsem myslel naprosto vážně. Chtěl jsem ho na celý život a on to věděl. Možná jsem se totálně pomátl – shit, asi fakt jo – ale pořád jsem doufal, že změní názor na tu věc s manželstvím. Nechtěl jsem na něho tlačit, ale ani jsem nechtěl riskovat, že ho požádám a on mě odmítne. Yeah, asi jsem to přeháněl, ale nedokázal jsem si pomoct.

„Když jsou teď všichni na dovolené a máme prázdný barák, můžem šukat v každé místnosti," nabídl jsem sugestivně a on se tiše zasmál. Chytil mě za lem trika a stáhl mě na sebe. Spolu jsme spadli na postel a já se loktem opřel vedle jeho hlavy. Chvíli jsme se líbali, dlaní mě pohladil přes tvář až k zátylku a držel si mě tak u sebe. Zaslechl jsem, jak se trhaně nadechl, ale nevěnoval jsem tomu moc pozornosti – teda, než mě odstrčil až tak, že jsem dopadl na záda vedle něj. Bleskově se posadil a začal zhluboka dýchat, jako by se před chvílí topil. What the fuck? S nakrčeným obočím jsem se zvedl taky a zkontroloval, co se děje.
„Jsem v pohodě," ujistil mě a vzal si ještě malou pauzu na nádech, než znovu promluvil: „už vidím ten tvůj výraz. Věr mi, je mi dobře a ne, nemusíme jet do nemocnice."
Odpověděl na otázky, na které jsem se ani nestihl zeptat, jako by mi četl myšlenky. Moc dobře věděl, že bych byl schopný skočit do auta a odvézt ho na vyšetření hned teď, protože sračky jako tahle se mi po jeho kolapsu plíce vůbec nelíbily. Nehodlal jsem je brát na lehkou váhu, nenechám si přece udusit chlapa.
„Tommy, co to mělo kurva znamenat?" zeptal jsem se, znepokojení muselo z mého obličeje snad i vyzařovat. Hned jsem se od něj odsunul o kousek dál, abych mu dal prostor.
„Jenom jsem se u toho nemohl nadechnout," odpověděl nevzrušeně a ujistil mě malým úsměvem: „nic velkého."
Natáhl se k Maxovi a něco na něm studoval. Naklonil jsem se, abych zas mohl rvát nos do cizích věcí.
Když jsem ale seděl trochu natažený přes Tommyho, pořád mi do uší bily zvuky jeho dechu. Jako by mu něco bránilo v tom se pořádně nadechnout. Kousl jsem se dovnitř tváře, abych ze sebe zas nevypustil své hysterické poznámky. Tenhle měsíc jsem se už jednou tak předvedl, naložil Tommyho a vezl ho do nemocnice, kde mi po pár minutách s doktorem jenom oznámil, že si zapomněl pustit dostatečný přísun kyslíku ze stroje. V nemocnici mě pak měli za idiota, když jsem tam na ně pomalu vyjížděl jak vzteklý pes, jakmile řekli, ať si počkáme. Od Tommyho jsem taky dostal přednášku o tom, jak on ví, jak se o sebe má postarat a že si váží mojí starosti, ale že nemusím přehánět.

Podíval jsem se na něj tak, abych vypadal tak důležitě a seriózně, jak jsem se cítil: „Tommy. Fakt nebudu vyvádět, ale jestli ti něco je, řekni a můžu tě odvézt-"
„Neboj se," pousmál se na mě a pohladil mě po tváři. Chtěl jsem protestovat, ujistit se znovu, protože se mi pořád něco nelíbilo, ale nedal mi moc možností ho dál sjíždět pohledem. Vstal a přešel k oknu, aby ho otevřel. Chvíli u něj stál a nechal si mírný vítr foukat do obličeje. Pár pramínků blond vlasů se mu přehodilo z jedné strany na druhou, pár spadlo do obličeje, ale on se je ani nepokusil spravit. Jednou rukou se opřel o vnitřní parapet, tou druhou pořád držel kliku okna. Zhluboka se nadechl a všiml jsem si, jak těžce polkl.
„Bolí tě něco?" zajímal jsem se znovu. Fakt jsem z toho měl kurva špatný pocit. Možná jsem fakt přeháněl, ale radši bych se mýlil a ptal se až moc, než abych toho pak litoval.
„Ne," odpověděl jednoduše, otočil se na mě a znovu mi věnoval ten klidný výraz, „vím, co mi je a není, věř mi. Jsem dneska nějak unavený, půjdu spát." Střelil jsem očima po hodinách nad dveřmi. Čtvrt na osum. Slušný výkon, v takovou dobu jsem nechodil spát, ani když mi bylo deset.
„Okay," souhlasil jsem, pořád s těžkou paranoiou, „vezmu si práci dolů a nechám otevřené dveře, kdyby něco, ať na mě můžeš zavolat."
„...A zdržovat tě od práce?" doplnil mě s malým uchechtnutím. Pomalu přišel přede mě a sklonil se, aby přiložil rty na moje čelo.
Otevřel jsem pusu, že něco odpovím, ale dal mi prst před rty a utišil mě. Otráveně jsem si povzdechl a radši se začal pakovat na svoji noc strávenou na gauči s papírováním. Mohl bych to udělat později a zůstat tu s ním... zamyslel jsem se a nenápadně se na něj podíval přes rameno. Vypadal najednou, jako by prostě vypotřeboval všechen pohon pro dnešek a jediné, co potřeboval, byla postel, ne moje přítomnost a moje zvědavé ruce. Zamítl jsem svůj chvilkový výboj lenosti a vrátil se k původnímu plánu.

Sáhl jsem po svém mobilu, na kterém se zrovna před pár minutami objevila nová zpráva. Otevřel jsem ho v domnění, že mě zas otravuje někdo z firmy – na to jsem byl zvyklý. CEO nikdy nespí.
K mému překvapení mi psala sama Louise fucking Granheim. Za poslední dobu jsem na ni měl přesně tak dvě a půl minuty času, takže jsem se divil, že ještě nevzdala shánění mě.
Louise G.: hey bighead, dej si chvilku pauzu a pojďte s náma na jídlo. D, Noah, Simon, Justin a u něj ti musím představit jeho novou holku – ne tak nová, jsou spolu už nějakou dobu, ale whatever. Jdete?
„Louise nás zve na jídlo," oznámil jsem Tommymu. Odtrhl jsem pohled od displaye až o několik vteřin později. Zastihl jsem ho, jak má namířeno do koupelny. Bylo mi nad slunce jasné, že mi na nějaké jídlo zvysoka sere.
„Běž, dlouho jste se neviděli," podpořil mě nadšeným tónem, i když jsme oba věděli, že ji osobně moc nemusí. Znovu jsem si ho prohlédl od hlavy až k patě a zpátky. Shit, přece ho nemůžu nechat v prázdném baráku samotného. Kdyby tu alespoň někdo zůstal, tak fajn, ale takhle? Nah.
„Ne, nenechám tě jenom tak samotného," zamítl jsem a chystal se odepsat, že děkuju, ale nemůžu. Hned, co moje prsty kleply na prvních pár písmen, jiná ruka mi vytrhla mobil. Její majitel mi věnoval propálení očima.
„Adame," oslovil mě důležitě, „jediné, co děláš, je práce a já. Potřebuješ na chvíli vypnout, takže ani nemysli na to, že zůstaneš doma kvůli mně."
„To není pravda, občas si najdu čas na... box, třeba!" Obhajoval jsem se, aby to nevypadalo, jakože potřebuju jít ven s lidma. Ne, že bych nechtěl, ale nepotřeboval jsem to nutně k tomu, abych přežil dalších pár měsíců intenzivní práce.
„Jo? Naposledy před třemi týdny asi na deset minut, než ti někdo volal skrz meeting," připomněl mi a já protočil očima. Přede mnou pak smazal moji zprávu a odepsal za mě.
Pak mi vrazil mobil zpátky do ruky a nakázal: „A zkus nemyslet na povinnosti, jenom se prostě bav."
„Jsi si jistý? Kdybys chtěl, abych zůstal, tak klidně můžu," nabídl jsem mu naposled. Čistě pro jistotu, ne proto, že bych byl paranoidní. Ve skutečnosti mi samotnému došlo, jak moc paranoidní doopravdy jsem. Už teď jsem věděl, že tohle proti Tommymu nevyhraju a že mě sám pošle ven.
„Nepotřebuju chůvu, já se o sebe umím postarat. Chci, aby sis odpočinul," naléhal s tím, jak moc dobře to myslí, ale stejně mě to nedonutilo se přesvědčit o tom, že můžu odejít bez výčitek.

Nemohl jsem se ale hádat s dospělým chlapem – jasně, že se o sebe uměl postarat sám. Snad by mi řekl, kdyby bylo něco blbě. Povzdechl jsem si a dotlačil svůj mozek k tomu, aby mi dal na chvilku pokoj a uvěřil, že je vše fakt okay a můžu na chvíli vypnout.
„Okay," vydechl jsem. Tommy se na mě sladce usmál a ironicky podotkl: „Hodný, poslušný kluk. Tak se mi líbíš!"
Na to odešel i se svým dýchacím přístrojem do koupelny. Mně zanedlouho přišla další zpráva od Louise s tím, že asi za hodinu se všichni máme sejít v restauraci. Po vyhledání adresy se ukázalo, že mi cesta autem potrvá asi půl hodiny, takže bych měl vyjet co nejdřív. Převlékl jsem se do něčeho normálního, abych vypadal jako muž na úrovni, když už jsem měl jít do společnosti. V pozadí jsem zaslechl zvuk tekoucí vody a na moment se zastavil.
Hm, mohl bych to ještě odvolat a zůstat tady. Večeře venku zní fajn, ale vana, ještě s mým nahým chlapem, zní o dost líp.
Musel jsem svoje myšlenky ale zahnat – jasně, že by se mnou dneska nešukal. Vypadal, že každou chvíli padne do postele, a to by na mě určitě nebyl zvědavý. A měl pravdu: poslední dobou jsem se věnoval jenom práci a občas jemu, protože na nic jiného mi prostě nezbýval čas. Zasloužil jsem si chvíli s někým jiným, někde jinde.

Stejně jsem stihl si ho naposled zkontrolovat, když jsem si do koupelny šel upravit vlasy.
Vešel jsem dovnitř a hned mě do obličeje praštilo dusno. Celé zrcadlo se zamlžilo z toho, jak moc horkou vanu si napustil. Skoro se v místnosti nedalo dýchat, ale to mu očividně nevadilo. Vypadal, že si dost užívá svůj čas na sebe. Měl jednu ruku přehozenou přes okraj vany a se zaujetím, ale beze slov, mě pozoroval od chvíle, co jsem za sebou zavřel. Otřel jsem zrcadlo ubrouskem a podal si gel na vlasy. Několikrát jsem si popřehazoval vlasy do různých směrů a pak na prsty nabral trochu gelu, abych je dokázal udržet na jednom místě.
„Máš teď takové prázdné ruce. Chybí ti prsteny," podotkl najednou, „ale jinak vypadáš úchvatně."
Cítil jsem na sobě jeho oči, jak si mě prohlíží. Yeah, vypadal jsem skvěle, ale sebevědomí mi přidával speciálně Tommy, když mě pochválil. A hlavně to, jak se díval. Nevěděl jsem, že mě bude až tak těšit způsob, jakým mě někdo svléká pohledem, dokud to nezačal praktikovat zrovna on. Na rtech se mi automaticky objevil potěšený úšklebek, který jsem se ale snažil schovat, aby mu hned nedošlo, jaký vliv na mě má.
„Moje prsty s prstenama vypadají rozhodně líp mezi tvýma nohama," oznámil jsem nevzrušeně, „schovávám si je přesně na to." Ani jsem se na něj neotočil, jak jsem na něj mluvil. Dál jsem se upravoval v zrcadle.
Zasmál se a zahanbeně si schoval obličej do jedné z dlaní, kterou ještě neměl od pěny a vody. To jsem viděl jen koutkem oka, ale přišlo mi to sladké natolik, že jsem se k němu musel otočit. Přešel jsem k vaně a rukou otestoval, jestli je její okraj suchý, než jsem se na něj posadil.
„Ocenil bych, kdybyste si na mne zítra udělal čas, pane Lamberte," chytil mě za ruku a pohladil mě palcem přes klouby, „vím, že jste zaneprázdněnou osobou, ale opravdu rád bych si s vámi domluvil obchodní schůzku." Jeho kůže se mi zdála trochu studená, ale nevěnoval jsem tomu moc pozornosti. Nadechl jsem se a svedl svoje obavy na to, že mám prostě strach kvůli tomu, že se nemohl nadechnout v pokoji – malá nehoda, stane se, zvlášť při jeho slabší plíci. Nic se neděje, musím se hodit do klidu.
„Oh, takovým stylem se mnou teď hodláš flirtovat?" Trochu jsem si z něho dělal srandu, přece jenom, svůj sarkastický a pichlavý humor jsem prostě zapřít nemohl.
„Ano, přesně. Děkuji za vaši ochotu – setkáme se tedy zítra na profesionálním, čistě pracovním obědě. Stavím se ve vaší kanceláři, až půjdu z práce," oznámil mi a přitáhl si moji dlaň ke rtům. Věnoval mi na ni malý polibek a to mě donutilo prolomit sarkastický ksicht a kousnout se do rtu. Shit, kvůli němu jsem jak nějaký zblázněný teenager, co se stydí před svým crushem.
„Zveš mě na rande?"
„Ne, zvu tě na obchodní schůzku," mrkl na mě a mně došlo, kam tahle schůzka povede. Dopadne to jako – podržím ti nohu u země a dáš mi blowjob – jako minule. Už teď se nemůžu dočkat.
„Tak v tom případě doufám, že vyjednáme pořádný obchod," nahnul jsem se k němu a políbil ho na rty. Usmál se mi do rtů a trochu skousl spodní mezi zuby, než ho po chvilce zase pustil. Byli jsme nechutně sladký pár, ale nějak jsem se s tím naučil žít, i když mně samotnému by se asi zvedl kufr, kdybych viděl takové chování u někoho jiného.
„Miluju tě," promluvil blízko mého obličeje, jakmile jsem se odtáhl, „jeď opatrně a užij si to."
„Jistě, ty jsi tu boss," mírně jsem mu salutoval, na důkaz, že poslouchám jeho rozkazy. Praštil mě do ruky a já se zasmál. Pak jsem vstal a chtěl odejít – došlo mi totiž, že mi utíká čas, který bych měl trávit na cestě. Chtěl jsem přijít pozdě, ale jen módně pozdě, ne o hodinu později.

„Něco jsi zapomněl," zvedl hlas a já po něm ještě hodil pohled přes rameno, když jsem už vycházel ze dveří koupelny. Nechápavě jsem zvedl obočí a prohlédl si vanu, jestli jsem si náhodou někde okolo nepoložil něco důležitého. Tommy mě v tom nechal a jen mi opětoval pohled.
„Miluju tě," zopakoval mi ještě jednou a u toho mi naznačoval rukou, ať ho doplním. Na to zašeptal, jako nápovědu: „Teď máš říct: taky tě miluju."
Zasmál jsem se a pak velice seriózně oznámil: „Miluju tě celým svým velkým srdcem, love." Jakmile se po jeho tváři rozlil spokojený výraz, došlo mi, že jsem už nic jiného nezapomněl. Poslal jsem mu pusu a s mrknutím jsem zmizel za dveřmi.

***
Jakmile jsem se dostal do restaurace a pohledem ke stolu, který si zarezervovala celá parta pozvaných, všiml jsem si, že Louise chybí. Pro jistotu jsem si zkontroloval mobil – nebyla jediná, kdo u stolu neseděl. Musel jsem být připravený, kdyby mi Tommy psal nebo volal. Jasně, řekl mi, ať si to užiju a kašlu na povinnosti, ale starat se o mého chlapa byla moje povinnost, která se prostě jenom tak nedala vyřadit. Nepsal.
Kdežto Louise, pořadatel téhle trapné párty u stolu, mi poslala zprávu s jasným zněním:
Louise G.: hey, fakt promiň, zpozdím se. něco se mi dojebalo v autě. Pojedu okolo tvého, tak se stavím pro ty boty, co jsem tam nechala minule.
Vzpomněl jsem si, že si u mě doma nechala boty po tom, co se opila pod záminkou "oslavení přijetí na vysokou" a začala pobíhat po baráku a klouzat se na podlahách v ponožkách. Pak jsme ji společnými silami nakládali do auta a Deborah si ji musela odvézt domů. No jo, sranda. Odepsal jsem jí.
- dík, že mě tu necháš s těma lidma, kteří jsou většinou výhradně Tommyho kámoši.
Louise G.: je tam Simon. Dude, to ti tak chybím?
- drž hubu. náhradní klíček je pod květináčem vlevo (geniální nápad mamky). Tommy je doma tak můžeš zkusit zazvonit, ale nevim jestli otevře. Vem si boty a dostav se.
Louise G.: nejsem tvůj zaměstnanec, tak mě laskavě nekomanduj, šéfe