MATE !Prochází úpravami

MATE x 39 - Not good enough

Ozval se za mnou Adamův hlas a já se rázem otočil. Dostalo se mi jen téhle otázky a bodavého pohledu modrých očí. I na delší vzdálenost mě na první pohled ohromily tmavé kruhy pod jeho očima, zarudlé bělmo a jeho celkový skleslý vzhled.
„Zavolám jindy," zamumlal jsem do mobilu, pohled stále upřený na Adama. Hned po tom jsem vypnul hovor. Adam nevěřícně kroutil hlavou.
„Au," podotkl, pravděpodobně na to, že Brunovi zavolám později. Vstal jsem a rychlým krokem se rozešel k němu. Zavřel dveře akorát včas, aby se zachránil od letu zpět do chodby. Jak jsem do něj strčil, jen narazil zády do dveří.

„Co si o sobě sakra myslíš?!" zavrčel jsem na něj. Nemyslím, že jsem na něj kdy byl víc naštvaný. Nenechal jsem ho ani promluvit a pokračoval jsem: „Odjedeš si a nedáš o sobě celý víkend vědět?! Myslel jsem, že jsi mrtvý!"
„Jestli je něco, co mě zabije, není to víkend strávený s Louise," zadíval se na mě tak, jako by do mě měl propálit díru, „ale tebe nezajímá, s kým jsem. Ty stejně trávíš čas s někým jiným."
„Jasně, teď to sváděj na mě! Co se ti sakra honilo tou tvojí agresivní hlavou?!" zvýšil jsem na něj hlas, až jsem se sám divil, co se se mnou děje. On neodpovídal, založil si ruce na hrudi a dál se opíral o dveře. Cítil jsem v sobě nehorázný mix negativních pocitů, ale vztek převládal. Sice si to neschytl hned mezi dveřmi, ale neměl jsem daleko k pořádnému výbuchu. Frustrovaně jsem vydechl a šel od něj dál, nechtěl jsem se dobrovolně nechávat dál propalovat.
„Jdeš za Brunem a snažíš se mu vyhrožovat," zopakoval jsem mu, co udělal, aby slyšel, jak hloupě to zní, „a vykládáš mu tam, jak ho připravíš o klub? Jsi psychopat!" Čím déle jsem mluvil, tím víc na mě házel ty jeho bezcitné pohledy.
„Mohl bych se vysrat na jeho klub, šel jsem tam, aby se s tebou přestal scházet," vysvětlil, jako by se nic nedělo. To mu to opravdu přijde normální?
Rozhodil jsem rukama a rýpavě se uchechtl: „Tys za ním šel, aby mě poslal do háje. A on to nechtěl udělat... proto sis na něj tak došlápl!"
„Posloucháš se vůbec? Ty ses s ním vyspal, Tommy."
Mluvil klidně, snažil se zamaskovat svoje zklamání a smutek. Trochu mě zamrzelo, jak po něm řvu - nikdy jsem nezastával křičení, ale jinak mi to prostě nešlo. Až tak naštvaný jsem na něj byl. Svými slovy mě trochu ochromil, ještě když je vyslovil tak zvláštním a prostým tónem.
„Já-" zamumlal jsem nejistě, ani jsem nevěděl, co vlastně chci říct. Vyvedlo mě z míry slyšet ho, jak to říká nahlas. Zrovna on, jeho hlasem.
„Jak to vůbec víš?! Prolézal jsi mi mobil?!"
„Neprolézal, viděl jsem tu zprávu hned, co ti přišla. Věřil jsem ti, neměl jsem potřebu ti lézt do soukromí," pokrčil sklesle rameny, „což se nedá říct o tobě, vzhledem k tomu, jaks mi tehdy prošel pomalu každou konverzaci."
„Ale no, nedělej, že jsi svatý!" okřikl jsem ho. Soudě podle výrazu v jeho tváři jsem ho zmátl ještě víc. Otevřel pusu, že něco řekne, ale já začal mluvit místo něj.
„Myslíš, že nevím, že šukáš s Michaelou?! Nejsem idiot!"
Nakrčil obočí, celý jeho obličej klesl. Ha, zasáhl jsem ho. Trefa do černého.
„Šukám s-" opakoval zaraženě, „s Miou?"
Stoupl jsem si na druhý konec pokoje, abych mu nemusel být nablízku. Přejížděl jsem ho pohledem. Nehodlal jsem to opakovat dvakrát, takže jsem jen čekal, než si uvědomí, že to vím.
„Nedělej blbce, slyšel jsi mě dobře. Vím to, nemusíš to na mě hrát." Promnul si rty o sebe a znovu slabě zakroutil hlavou. Nevěděl jsem, jestli se mu chce brečet, drží se od jeho obvyklé agresivity nebo jen neví, co říct.
„Jasně, ty všemohoucí, ty si můžeš odskočit za ní, ale já ne. Ani bych to neudělal, kdybys mi to neudělal první! Ale chápu, jsem nemocný a jsem muž, Michela je mladá, hezká, zdravá a má vagínu, což tvojí image absolutně vyhovuje! Tohle je přece ta tvoje blbá maska – všichni jste mi ukradení, jsem nejlepší, nejsem s klukem a mám okolo sebe jenom hloupé děvky, které by daly všechno pro to, aby se se mnou mohly jednou vyspat!" vysmíval jsem se mu a doufal jsem, že to cítí. Nehorázně mě svým chováním vytočil a můj pohár trpělivosti právě přetekl. Uhnul pohledem a sklesle vydechl.

*Adam
„Nemáš mi ani co říct, co? Možná by ti to šlo líp, kdybys akceptoval, jaký jsi a přestal se stydět za to, kdo doopravdy jsi," zaprskal na mě znova, „kdybys nechal svoji blbou hrdost a třeba mi někdy řekl, že mě miluješ, nebo mě chytil za ruku... ale ty ne, vždycky si vybereš názor ostatních, než svůj vztah! Možná proto pro tebe je Michaela výhodnější volba!" Chtěl jsem se bránit, ale myslel jsem, že když promluvím, přemůže mě můj kámen v krku a prostě se mu tu rozbrečím jak zkurvené malé děcko. Na moment jsem zavřel oči, abych se dal vnitřně do kopy.
„A nemysli si, že ze mě uděláš blbce a zapřeš tu tvoji aféru. Mám totiž tvůj pěkný malý vzkaz – kdyby ses chtěl zase cítit hetero," rýpl si do mě tím hnusným tónem znova. Cítil jsem se hrozně, nikdy předtím mě tak nebolelo srdce. On mě kurva podvedl a teď mi tu tvrdí, že jsem na vině. Už v tu chvíli jsem věděl, že to neskončí dobře. Odejdu odsud se zlomeným srdcem.
Polkl jsem, abych si uvolnil krk a klidně promluvil: „Udělal jsi to, protože si myslíš, že tě podvádím s Michaelou?"
Pohrdavě se na mě podíval a ostře odvětil: „To je, co?! Jsem taky chtěný! A když si můžeš užívat, proč já bych nemohl?! Myslíš, že mi můžeš ublížit jen tak a projde ti to?"

„Od doby, co jsme spolu, se každý den," zlomil se mi hlas, proto jsem se zastavil, abych si vzal trochu času, „se každý den těším jenom na to, až budeme spolu doma. Nemám čas na každou holku, co mi podstrčí svoje číslo. V mojí posteli jsi od začátku našeho vztahu jenom ty. A nikdy bych ti vědomě neublížil, vždyť já- fuck..."
Prohlédl jsem si pokoj, hledal jsem cokoliv, jen, abych se dál nemusel dívat na jeho obličej, očividně znechucený mnou. Všiml jsem si prášků v modrém obalu. Okamžitě jsem věděl, co to je – studoval jsem si jeho léky, abych mu je mohl podávat, když mu bude špatně a zrovna tenhle jsem si pamatoval. V lahvičce zbývalo podezřele malé množství. Muselo ho něco bolet a musel to cítit dost intenzivně, jinak by si je nebral. Vždycky se snažil překonat jakoukoliv bolest na vlastní pěst, ale najednou si prostě vzal pilulky. To by taky zčásti vysvětlovalo jeho chování, ale i když byl pod vlivem prášků, mluvil pořád sám za sebe a pořád mě to bolelo.
„Jasně, to říká každý," utrousil pochybovačně. Každým slovem mi lámal srdce, cítil jsem, jak se mi svírá celý vnitřek.
„Vidím, jak se na sebe díváte – jenom hraješ, jak ji nesnášíš, abych si ničeho nevšiml. Vyhýbáš se jí, abych neměl podezření, ale pak hned utíkáš, aby ses s ní mohl setkat někde za rohem."
Znovu získal moji pozornost. Chtěl jsem, aby se mi díval přímo do očí, když říká takové věci a proto jsem se musel přemoct k tomu samému. Naše pohledy se střetly a já měl co dělat, abych vydržel jen v klidu poslouchat čisté lži o sobě.
„Tommy, to kurva nemyslíš vážně-" chystal jsem se pomalu jít k němu blíž, ale jeho vyšilování mě zastavilo po pár krocích.
„Kdybys mě víc miloval, možná by všechno bylo jinak! Nikdy jsi mi to neřekl, ale jí určitě ano, že?!" zařval na mě. Chápal jsem, že je naštvaný, ale takové věci si mohl opravdu odpustit.
„Fuck," zanadával jsem, „pořád tě miluju a ty víš, že tě miluju víc, než cokoliv jiného na světě. Žil bych a umřel bych pro tebe, vzal bych si celou tvoji rakovinu na sebe, kdyby to šlo. Tvoje matka taky říkala, že jsem to měl dostat já místo tebe a možná je to pravda, Tommy. Nikdy bych tě nechtěl vidět takhle trpět, kdyby záleželo na mně - já- dal bych ti úplně cokoliv a ty to všechno sakra moc dobře víš. Nechal jsem tě kompletně mě poznat a... kurva, vždyť jsi byl můj první! A ty víš, co se kdysi stalo a víš, že bych to neudělal, kdybych tě nemiloval tolik, abych to překonal!"
Ztichl. Skoro ani nedýchal, jen se na mě upřeně díval.
„Takže se mi ani nepokoušej tvrdit, že tě nemiluju dost. Sám víš, že je to lež!" vzchopil jsem se a celý svůj vyčerpávající monolog dořekl jistým hlasem.
„To nemění nic na tom, že jsi s ní sp-"
„S Michaelou jsem nikdy nespal! Strčila mi svoje číslo zároveň s nějakou pochvalou za ty stupidní lekce tance, co jsem dával. To číslo jsem kdysi měl a smazal jsem ho dávno, roky dozadu. Na rozdíl od tebe vím, jak funguje smazání čísla," narážel jsem na to, kdy před mýma očima mazal Brunovo číslo a ještě mi nabízel, ať ho smažu sám. Tommy si ale stále mluvil svoje, jako bych tohle všechno říkal do zdi.
„Hah, jasně, jen si rýpni," sykl. Pokrytec.

Najednou jsem se přestal ovládat a nechal ten vztek ve mně vyplynout na povrch– všechno to zklamání a bolest se v jeden moment přeměnilo v tohle.
„Nakecal jsi mi tolik sraček," zatnul jsem zuby a šel blíž k němu, „miluju tě, nejsem jako tvoji ex, neublížím ti, nemusíš se bát, můžeš mi věřit." Všechno jsem opakoval s imitací jeho hlasu.
Neodpovídal, jen protočil očima. Vůbec se nechoval jako Tommy, do kterého jsem se prvně zamiloval, ani ten, se kterým jsem se tolik let kámošil.
„A zase jsem se spálil, protože jsem si myslel, že nebudeš děvka," procedil jsem skrz zatnuté zuby, „ale jsi stejný, jako ti před tebou. Něco se ti nelíbilo a hned sis šel zasunout jinam! Takže pojď do mě, řekni mi, co vadilo tobě, protože Michaela rozhodně není jediný důvod, proč sis hledal jiného."
Sebejistě předstoupil přede mě a chytil se mého pobídnutí.
Opřel se rukama o stůl a podíval se na mě: „Mám po krk skrývání se. Bruno mě vzal ven, mezi lidi, dotýkal se mě a mluvil se mnou před lidmi. Vzal mě na rande. Viděl nás někdo cizí a jemu to bylo úplně jedno, chtěl totiž mě, ne nějakou hloupou reputaci. S tebou jsem jenom šikanovaný slaboch, ale s ním jsem někdo jiný. Nemusím se na něho spoléhat, nemusím se za nic stydět, nemusím se s ním bavit jen někde v tajnosti, a hlavně se vůbec nemusím schovávat."
Mluvil o něm tak jinak, jak o mně nikdy nemluvil. Nejvíc emočně drásající věc, co se mi snad v celém životě stala – osoba, kterou miluju celým svým pochroumaným srdcem, chce někoho jiného. A všechno mojí vinou: nedal jsem mu víc lásky, neukázal jsem se s ním, nevzal jsem ho na pitomé rande. Do hajzlu, nevěděl jsem, že ho to tak bere.

„Věděl jsi, co obnáší vztah se mnou," připomněl jsem mu a trhaně se nadechl. Zdálo se mi, že je mi najednou větší zima. Jako by mi začalo být špatně a všechno to šlo z mojí hlavy – moc jsem si bral Tommyho slova k srdci. Zároveň jsem nadával sám sobě, asi jsem se ani tak nenasral na něj, jako na sebe. Já si za tohle můžu a taky si můžu za to, jak nechávám tuhle hádku, aby mě sžírala.
„A měl jsem za to, že to zvládnu," pokrčil rameny, „a snažil jsem se, pro tebe. Dokonce jsem tě chápal, ale pak mi došlo, že se nemůžu takhle omezovat. Chtěl jsem ti dát pusu a usmát se na tebe bez toho, abys musel kontrolovat, kolik lidí nás sleduje – ale když se bojíš názorů ostatních, nemám ti to jak vymluvit."
„Myslel jsem, že tě znám líp," sykl jsem zklamaně. Už jsem promýšlel, jak si znovu vybuduju stěny okolo srdce. Jestli jsem se chtěl nějak cítit, tak nedotknutelný. Hlavně nenechat nikoho jít moc blízko a už nikdy se nedostat do stavu, ve kterém jsem se octl s Tommym. Už nikdy se nenechám tak spálit.
„Mhm," odvětil jednoduše, „a já tě právě dobře znám a byl jsem hlupák, když jsem si myslel, že by ses kvůli mně mohl změnit."
Zněl chladně, jako nikdy předtím. Každé slovo mě řezalo jako nůž a bolelo mě v krku, když jsem mu měl říct něco hnusného, stejně jako mě bolela hlava, když jsem takové věci slyšel od něj. Do hajzlu, nečekal jsem, že mě to tak vezme. Odmlčel jsem se.
Po chvíli jsem znova promluvil: „Ty si fakt myslíš, že jsem to posral jenom já, že?"
Na to tentokrát neodpověděl přímo, jen pokrčil rameny a zakroutil hlavou, jako by mi dál neměl co říct.

Vypěnil jsem: „Uvědomuješ si, že ty jsi ten, který se nechal šukat od chlapa, se kterým si dopisuješ celou dobu, co jsme spolu?! A já o něm věděl a nechal jsem ty tvoje sračky zajít až sem, protože jsem si myslel, že máš mozek a že mě miluješ! Uvědomuješ si sakra, že to teď všechno prostě házíš jenom na mě? Ty jsi na vině, tys mě kurva podvedl!"
Zvýšil jsem na něj hlas, nechtěl jsem, ale i na mě samotného toho bylo najednou trochu moc. Měl jsem se vrátit do svého bezcitného stádia, nešlo mi ale ovládnout emoce. Emoce ovládaly mě, snad poprvé v životě.
„Takže já jsem tu blbec a jsem na vině jenom já sám?!" osočil se na mě dotčeně.
Rozhodil jsem rukama a vydechl: „Ne, já vím, že sám nejsem skvělý a nedal jsem ti, cos chtěl, ale nemusels kurva-"
„Tak víš co, Adame?! Jestli se ti nelíbí, co máš, běž si taky najít někoho jiného! Třeba nějakou tupou holku, co ti ho vykouří jen proto, že se na ni hezky usměješ!" křikl na mě a já se okamžitě zastavil. Znovu jsem vyhledal jeho oči a uviděl v nich něco, co nikdy předtím. Nedokázal jsem to popsat, ale měl jsem z toho strašně nepříjemný pocit.

„Rozcházíš se se mnou?" zeptal jsem se opatrně. Došlo mi, jaká bude odpověď, ale fuck, nechtěl jsem ji slyšet. Možná jsem se neměl ptát, ale nezbyla mi žádná cesta zpět.
„Přesně! Je konec!" prohlásil skoro bez zaváhání. Takže odpověď na moji úplně první otázku byla taky jasná: Už mě nemiluje. Stejně jsem to asi potřeboval slyšet, abych věřil tomu, že všechno, co se děje, není jen noční můra.
„Podívej se mi do očí a řekni, že mě nemiluješ," žádal jsem. Tahal jsem už z posledního kousku zdravého rozumu, co mi zbýval. Možná jsem v tu chvíli přemýšlel trochu jako masochista, čekal jsem, jestli mě opravdu dokáže zlomit až tak. Nedíval se na mě, ani nevypadal, že má chuť odpovídat.
„Prostě běž!" odehnal mě. Stál jsem na místě, čelisti semknuté k sobě, s pohledem upnutým jenom na něj.
„Řekni to," naléhal jsem, „buď frajer a řekni mi alespoň tohle do očí, kdyžs mi nedokázal říct, že tě šukal někdo jiný."
Konečně ke mně zvedl zrak, odlepil se od intenzivního zírání na podlahu: „Nech mě na pokoji, Adame."
„Řekni to!" zvýšil jsem hlas, abych dal svým slovům důraz.
„Fajn, nemiluju tě! Ani nevím, jestli náš vztah byl někdy reálný, protože ty jsi očividně úplně někde jinde a pořád žiješ v té své hloupé bublině popularity! Nikdy jsem nic takového nechtěl, ale myslel jsem, že tě to přejde! Ale když nejsi schopný se toho zbavit, nechci ani tebe!" rozhodil rukama vytočeně a propálil mě očima. Musel jsem uznat, že mě odzbrojil. Dech se mi zasekl v krku a netušil jsem, co mám dělat.
„To nemyslíš-"
„Myslím to vážně!" potvrdil přesvědčeně a já ve mně se rozlehlo něco, co se dalo popsat jako prázdnota. V ten moment jsem nedokázal dát dohromady ani své jméno, natož tak mu odpovědět.
Dodal: „Teď prosím tě běž, já se sbalím a zítra budu pryč... a můžeš se vrátit sem."
Moc jsem nevnímal jeho další slova, jen jsem ho bezmocně sledoval.