MATE !Prochází úpravami

MATE x 33 - Stripping for education

Tommy dostal chemoterapii, pustili ho z nemocnice a doma klečel nad záchodem dýl než obvykle. Dělal jsem, co jsem mohl, abych vybalancoval školu, tuny učení, Tommyho s nekonečnými nevolnostmi a sebe samotného. Dva týdny jsem jezdil monotónně do školy a ze školy a celý zbytek dne jsem trávil doma s Tommym. V noci jsem nespal, abych mu mohl pomoct, když se mu udělalo špatně, když měl bolesti nebo se mu špatně dýchalo. Strniště, co rostlo na mé tváři, nevidělo žiletku hodně dlouho. Měl jsem tak nabitý rozvrh, že na nějaké holení nezbýval čas. Vypadal jsem celkem strhaně, soudě podle odrazu v zrcadle, do kterého jsem se díval. Sedm ráno, nikdo by neměl vstávat v tak nekřesťanskou hodinu. Poslední dobou jsem se v tuhle dobu střetával v koupelně s Tommym, který se raději ani nezvedal z podlahy. Naštěstí se mu včera udělalo líp a dneska se, místo studených kachliček, válel v posteli. Lhal bych, kdybych řekl, že toho nebylo dost. I na mě, i na něj – ale držel jsem se i za něj. Tommy potřeboval podporu a já mu hodlal dát všechno, co jsem mu viděl na očích.
Povzdechl jsem si a umyl si obličej studenou vodou. Když jsem pod dlaněmi cítil strniště, otřásl jsem se. Neměl jsem rád vousy – ani na sobě, ani na svých milencích. Milenci? Takové slovo jsem ani nikdy nepoužil. Únava ve mně probouzela vnitřního řečníka.
Vzal jsem pěnu na holení, žiletku a začal si holit obličej. Musel jsem vypadat jako člověk. Oholil jsem se a podíval se na mobil. Čtvrt na osm, 29. ledna. Oh. Je mi 19.
„Šťastné narozeniny, Adame," zamumlal jsem pro sebe a otřel si tváře. Hned se mi vrátil můj lidský obličej. Poupravil jsem si svůj náhrdelník, co jsem dostal od Tommyho. Doufal jsem, že mi nic nekoupí. Neměl moc peněz a nemusel je utrácet na mně, zvlášť ještě a oslavu toho, že jsem blíž hrobu.

Sešel jsem dolů do kuchyně. Škola mi začínala až v devět, takže mi zbývala nějaká hodina volna doma.
Zívl jsem si a začal si dělat kávu v kávovaru.
„Happy Birthday to you...!" zpěv sice nebyl hlasitý, ale stejně jsem skoro nadskočil leknutím. Pohotově jsem se otočil od kuchyňské linky. Viděl jsem dva viníky mého malého infarktu – Tommy a moje zlatá maminka. Oba tiše zpívali a smáli se na mě od ucha k uchu. Přejel jsem ty šašky pohledem a všiml si, že Tommy na stůl pokládá dort. Velké, růžové srdce. Soudě podle toho, jak zůstalo na některých místech kostrbaté z ořezávání, jsem usoudil, že ta krása je jejich výtvor. Založil jsem si ruce na hrudi a začal se potichu smát. Tommy na mě mrkl a hravě vyplázl jazyk, pak se začal taky zasekávat kvůli smíchu, ale společně s mamkou nakonec dozpívali. Vyčerpávající. Kdybych měl city, asi bych byl dojatý.
„Ach, můj synáček už je zase větší a dospělejší!" spráskla ruce dramaticky mamka a já zakroutil hlavou. Vzala můj obličej do dlaní a dala mi pusu na obě tváře. Nečekal jsem to a rozesmál jsem se ještě víc.
„Mami, nedělej mi ostudu, už jsem velký a dospělý!" utahoval jsem si z ní.
„Pro mě budeš vždycky malé děťátko," pohladila mě po tváři a pak mlaskla: „a už tě nechám Tommymu, jenom jsem si tě taky chtěla užít, než si tě zas převezme."
Odešla s úsměvem někam dál a nastoupil ke mně můj milý přítel.

„Hm, prý dneska jeden krásný mladý muž slaví devatenáctiny," řekl a lišácky se ušklíbl. Podíval jsem se na něj podobným hravým pohledem a přitáhl ho za pas k sobě.
„A jeden krásný mladý muž by rád věděl, proč druhý krásný mladý muž peče dorty místo toho, aby odpočíval?" zeptal jsem se blízko jeho rtů a on zatřásl hlavou na znak, že se mi vysmívá. Jemně jsem ho kousl do spodního rtu a políbil ho. Rukama sjel po mých zádech dolů a nenápadně mi položil dlaně na zadek. Usmál jsem se uprostřed polibku. Když se odtáhl, nevinně zamrkal a vzal moji ruku, aby mi pogratuloval k tomu, že jsem zas o rok starší. A rozhodl se mi popřát stylem je mi deset.
„Tak, všechno nejlepší, hodně štěstí a zdraví, hodně lásky, které samozřejmě máš až nadmíru. Nějakého pěkného kluka," volnou rukou ukázal na sebe a já skoro vyprskl smíchy, jak moc dětsky u toho vypadal, „a taky dost peněz a úspěchů v životě."
„Oh, díky," přikyvoval jsem a zadržoval smích. Tommy se u celé gratulace tvářil, jak kdyby mi přál k desátým narozeninám ve školní družině. Trochu zvážněl a stiskl moji ruku.
„A mezi náma, taky hodně..." přejel mě svůdně očima a já se se širokým úsměvem kousl do rtu. Věnoval mi ještě jednu malou pusu a já mu ji oplatil. Pak mě nechal, abych si prohlédl úchvatný výtvor, co přede mě předložili jakožto můj narozeninový dort.

„Původně jsme plánovali, že uděláme místo tvaru srdce spíš dvě prsa, ale pak jsem si řekla, že je to na mě moc složité," přiznala se mamka a společně s Tommym se pobaveně zasmáli. Podíval jsem se na ně oba a zakroutil hlavou. Pak jsem se vrátil k dech beroucímu dortu. Psalo se na něm pár slov, bílým krémem: (sladkých) 19, velký kluk <3, milujeme tě, happy b-day MITCHIE a na kraji snad i pokus o malbu... motorky. Vypadala spíš jako pokřivené kolo, ale stejně jsem nad tím musel uchechtnout.
„Děkuju," znovu jsem zvedl pohled ke dvojce cukrářů, „za nejhezčí dort, co jsem kdy dostal."
Mamka dloubla loktem Tommyho do žeber a plácli si spolu jak dva kamarádi. Nestačil jsem se divit.
„A teď, koho proboha napadlo udělat dort ve tvaru prsou?" vyzvídal jsem. Stačila chvilka a mamčina lehce zvednutá ruka ji prozradila. Nechápavě jsem se na ně oba zadíval, ale úsměv mi stále nepadal ze rtů. Vzal jsem si snídani společně s mamkou a Tommym. Nepředpokládal jsem, že budu svoje devatenáctiny trávit zrovna s ní, ale nestěžoval jsem si. Nějakou chvíli jsme seděli a povídali si o blbostech, správný small talk. Najednou se objevil další člen naší velké rodiny – Ashley. Tommy zmlkl a celá situace se najednou stala víc nepříjemná. Ashley nás všechny sjela nepříjemným pohledem, který se ale po ránu dal očekávat a možná i odpustit.
„Dobré ráno?" zamumlala nejistě a odešla k ledničce, aby si udělala cereálie. Jediný, kdo jí odpověděl, byla mamka. Tommy mě pod stolem chytil za stehno, jako vždycky, když se něco dělo.
Najednou přišla ke stolu, položila menší krabici přede mě a vyžvýkla: „Vše nej." Pak sebrala misku s cereáliemi a rychlým krokem se odebrala zpět nahoru po schodech. Všichni jsme překvapeně hleděli na krabici.
Pokrčil jsem rameny a řečnicky pronesl: „Snad to bude bomba." Poté jsem se pustil do rozbalování. Vytáhl jsem hrnek. Při bližším prozkoumání mi do očí začal bít velký tučný nápis Best Brother Ever. Na jednu stranu se mi líbil její smysl pro sarkasmus, na druhou stranu jsem netušil, co má tohle jako znamenat.
„Nejlepší bratr?" divil se Tommy.
„Nevidíš ho snad ve mně?" osočil jsem se na něj. Oba jsme pak propukli ve stejnou chvíli do smíchu.
Ještě chvíli jsem s nimi poseděl, ale čas se mi krátil a já se musel připravovat do ústavu – aneb střední školy. Při pohledu na hodiny mě zamrazilo; už teď jsem lítal v problémech a zbývalo mi jen pár minut, abych vyrazil, jinak přijdu sakra pozdě.
„Shit, musím jít," vstal jsem pohotově a vtiskl Tommymu pusu na čelo, „mějte se."

***