MATE !Prochází úpravami

MATE x 3 - Adam Lambert giving 0 shits

*Tommy
„Takže mám jít pěšky?" zeptal jsem se. Adam znovu nabral trochu škodlivé látky do pusy a pak ji vyfoukl přímo na mě. Otráveně se na mě podíval a protočil očima.
„Seru na tebe, dělej si, co chceš," na tváři se mu objevil lhostejný úšklebek. Z jeho úst vyšel další obláček kouře a z mých povzdech. Přitiskl jsem si učebnice k hrudi pevněji.
„Nechceš pomoct s těmi rovnicemi... po škole?" nabídl jsem opatrně. Místo odpovědi mi mezi rty vložil cigaretu, držel ji tam. Já, chtě-nechtě, musel potáhnout.
„Takhle je to lepší. Teď zavři hubu, buď nastup do mého auta, nebo táhni hodně daleko ode mě."
„Omlouvám se za to, co jsem ti řekl ve škole," pohled mi sklouzl k zemi a pak se vrátil na jeho obličej, na kterém stále panoval drzý úsměv.
„Co přesně?" nakrčil obočí a mírně na mě kývl hlavou.
Podivil jsem se: „Před chvílí jsi z toho byl špatný a teď-"
„Ne, jen jsem vypustil z hlavy polovinu sraček, cos dneska řekl," protočil otráveně očima. Přejel jsem ho pohledem. Teď se choval i vypadal jako pravý fotbalista z naší školy. Měl na sobě týmovou bundu, úzké černé kalhoty (což jsem oceňoval, protože si na sebe alespoň nevzal tepláky do půl zadku, jako ostatní z týmu) a bílé tenisky. Všichni fotbalisti se chovali otřesně, a on s nimi. Opravdový vůdce týmu.
„Jo, to je ti podobné," utrousil jsem si pro sebe, ale dost hlasitě na to, aby moji poznámku slyšel i on. Jen nezaujatě pokrčil rameny.

„No, za to něco přeslechnout fakt nešlo. Jako třeba tvoje schůzka se školním záchodem, do kterého vyhodils snad všecky svoje vnitřnosti," odbočil od tématu. Nechápavě jsem se na něj podíval.
„Asi jsem něco špatného snědl," řekl jsem nejistě. Nevěřil mi ani slovo. Nevěřícně nade mnou zakroutil hlavou a znovu si potáhl. Ta cigareta je snad nekonečná.
„Máš anorexii, vím to. Tohle se nestalo poprvé a já jsem doma dělal průzkum. Na netu se toho člověk dočte hodně a dneska mi to konečně začalo zapadat do sebe."
„Nemám anorexii, Adame," popřel jsem. Ani mi nedocházelo, jak si to vůbec mohl myslet. Vždyť jsem nehubl, viděl mě jíst... netušil jsem, co ho to napadlo.
„Ale no tak! Nejsem slepý, sluníčko," hodil cigaretu na zem a zašlapal ji. Pečlivě jsem ho sledoval.
„Samozřejmě, že nejsi, ale anorexie?"
„Jsi jako každá jiná holčička v pubertě. Chceš mít dobrou postavu, chceš se líbit klukům nebo holkám a v tvém malém naivním mozečku se to šrotuje tak dlouho, dokud nevyjde nějaké debilní řešení – pojďme si strkat prsty do krku a zvracet, protože to je geniální řešení!"
Znovu se usmál, tentokrát pěkně hnusně a sarkasticky. Chtěl jsem mu říct něco jako: To není tvoje věc, starej se o sebe! – nebo – Proč jsi tak zlý? Ale raději jsem to spolkl, než abychom se dál hádali.
„O čem to mluvíš, nerozumím, kde jsi na tohle přišel, to vůbec není-"

„No, jestli nerušíme soukromé záležitosti, rádi bychom si půjčili tady mladého pána," ozval se hlas za mnou. Adam hned odpověděl, ještě, než jsem se stihl vzpamatovat.
„Cokoliv, vemte si ho, je váš," zakroutil hlavou.
„Tak co, Tommy, jdeš s námi?" Někdo mě vzal kolem ramen. Než jsem si ho stihl pořádně všimnout, z druhé strany už stála další osoba.
„Díky Bohu!" na tváři se mi automaticky objevil úsměv od ucha k uchu. Bleskově jsem se otočil, pustil své učebnice na zem a sevřel je oba tak, že se jejich tváře nalepily až na jejich oči. Debbie a Noah, moji dva – dá se říct – nejlepší přátelé. Bohužel, chodili na jinou školu, pár kilometrů za městem, takže mě sem přijížděli navštívit jen, když měli alespoň pár hodin volného času. Jejich rozvrh byl nabitý mnohem víc než ten můj.
Deborah Morello, její otec je Ital, její matka je z USA. Kdokoliv ji kdy viděl, tvrdil, že má nejhezčí vlasy. Taky měla – její vlasy obsahovaly snad všechny barvy, které si člověk dokáže představit. Když se usmála, nad horním rtem se jí zaleskl medusa piercing.
A pak tu byl Noah. Noah Ramey. Hnědovlasý a modrooký model s nerdským vkusem na oblečení. Ve společnosti nikdy nevyčníval, ale stejně to pro mě byl jeden z nejzajímavějších lidí.  S Debbie a Noahem jsem se seznámil asi před dvěma lety, po internetu. Měl jsem je oba rád jako sourozence, které jsem nikdy neměl.
„Už bys nás mohl pustit," zamumlala Debb po chvíli a já s tichým promiň povolil stisk. Koutkem oka jsem kontroloval Adama. Nenápadně se sehnul a sesbíral moje učebnice. Neustále nás sledoval, dokonce i při tom, co je schovával do svého auta.
„To je v pohodě, taky tě rádi vidíme. Ale teď povídej, co je nového? Jak jsi na tom?" zajímal se Noah, když mě vedli směrem z parkoviště.
„No," pokusil jsem se rozmluvit, ovládla mě mírná nervozita a štěstí, že je zase vidím, „takže, já a mamka máme teď trochu problémy, ale není to nic, co bych nemohl zvl-"

„Ha, koho to tu máme! Prej jsi nám zas balil našeho quarterbacka, buzno!"
Okolo nás se shromáždila menší skupinka fotbalových hráčů z Adamova týmu. Lhal bych, kdybych řekl, že jsem neměl strach. Ohlédl jsem se za Adamem, který pro změnu předstíral, že nic nevidí.
„A máš s sebou dva poskoky, huh?! Ta štětka ujde, ale ten kluk. Ten se k tobě přesně hodí, Ratliffe!" promluvil ke mně jeden z nich. Viděl jsem vůdčí trio: William, Patrick, Shawn. Ty zbylé fotbalisty jsem si v té chvíli nedokázal vybavit. Nedalo se říct, že bych si je vůbec chtěl vybavit. Do třídy se mnou chodila jen tato tři individua.
„Štětka, jo?! Vymyté mozky jako vy nemají právo cokoliv říct!" zamračil se Noah a hrdě k nim přistoupil o krok blíž. Vidět ho proti vysokým a nabouchaným borcům mě málem porazilo.
„Cos to říkal, teplouši?! Neměl bys radši dobývat prdel svýho teplýho kamaráda, co?!" zvýšil hlas jeden z nich. Já a Debbie jsme se jen tiše tiskli k sobě, doufali jsme, že se jeden z fotbalistů nenaštve a nesejme Noaha přímo tady.
 „Vypadá to, že ty a tví kámoši jste měli rovnou hromadné orgie," vysmál se jim na oplátku.
„Naučíme toho buzíka, jak se mluví s chlapama!" Jako na pokyn se dva z nich vrhli na mého kamaráda. Noah naštěstí ještě neměl tu čest se s nimi někdy setkat, takže jeho premiéra začínala dost drsně.

„Shawne, Wille! Vsadil bych se, že teď máte poklusávat tři kolečka přes hřiště. Řekl bych běhat, ale pochybuju, že ty vaše líné prdele dokážete přenést z jednoho místa na druhé tak rychle. Myslím, že nechcete, aby se kouč dozvěděl, že promeškáváte tréninky kvůli šikaně hostů na naší škole, nebo ano?"
Můj pohled tikal mezi Adamem a fotbalisty, kteří sice pustili Noaha, ale stejně ho srazili na zem. Adam si klidně zapálil další cigaretu a sledoval situaci s klidným výrazem. Zasunul si jednu ruku do kapsy a v podzimním slunci vypadal jako model, když tam tak stál, s hrdě vypnutou hrudí. Na moment jsem se na něj zadíval, i přes nepříjemnosti, co se děly okolo.