MATE !Prochází úpravami

MATE x 31 - Innocence lost

*Tommy
K mým uším dolehl zvuk tekoucí vody z koupelny. Neodtrhl jsem oči od sešitu, ale usmál jsem se. Můj milý přišel z jeho tréninku, a soudě podle hodin, na něž jsem se podíval, přesně z fotbalu. Já už dvě hodiny vysedával a vlastně celkem lelkoval v jeho pokoji, mezi tím, co on běhal po hřišti. Už od naší ranní konverzace ve škole jsem se nesmírně těšil, až oba přijdeme domů. Cítil jsem z něj jinou energii. Otevřel se mi a něco to v něm změnilo, vlastně nejen v něm a asi i ve mně... vlastně v celém našem vztahu. Netušil jsem, že existují věci, co by mi za dvanáct let přátelství mohl utajit, ale očividně jsem se pletl. Každopádně, hodlal jsem se dozvědět každou bolestivou nebo nebolestivou skutečnost, co v sobě Adam ukrýval, pokud ještě nějaké ukrýval. Zároveň jsem se ale cítil hrozně špatně: Michaela vyoutovala Adama a jeho sebepoškozování. On si to očividně chtěl vzít do hrobu jako tajemství, a najednou mi musel ukázat kus svojí duše. Nedobrovolně.
Abych se přiznal, byl jsem jí... vděčný, dá se říct. On by se mi sám od sebe nikdy neotevřel, nevěřil totiž v sundání břemena tím, že by se někomu vypovídal. Já mu stejně chtěl vždycky jenom pomoct, takže bylo možná i dobře, že si musel projít tím nepříjemným setkáním s bývalou přítelkyní.

Povzdechl jsem si a vrátil se zpět do reality. Do sešitu jsem napsal několik vět, kterým jsem sám nerozuměl, jenom proto, že jsem se nedokázal soustředit, jakmile byl Adam okolo mě. A to ještě ani nenacházel pořádně blízko, ale o pár stěn a zavřených dveří dál. Zatřásl jsem hlavou a zaškrtal své nesmysly. Podíval jsem se do knihy a pokusil se zapsat další nesmysly, které vymyslel někdo chytrý a dal je do knihy. Už před třemi lety mi došlo, že nedokončím školu, ale teď! Teď mi to bylo úplně jasné: Ratliff se nedostane ze střední - Země se otáčí. Oboje jsou fakta. Ztratil jsem se při dlouhém článku o živočišných tkáních. Frustrovaně jsem praštil s propiskou, zavřel sešit i knihu a otočil se na židli.

Na druhé straně pokoje mě čekal další šok. Asi jsem se tak zabral do učení, že jsem ztratil pojem o čase a ani nezaslechl Adama, když přišel. Bez mého vědomí vešel do pokoje, ani u toho nepípl a najednou stál zády ke mně, omotaný v ručníku. Ten, po mém otočení, decentně stáhl jednou rukou a odhodil na postel. Kdoví, jestli schválně, nebo jen proto, že se chtěl převléknout. Těžce jsem polkl a přejížděl ho očima. Okay, tak tohle tělo je opravdu pohled pro bohy. Každý pohled na něho mě jenom utvrzuje v názoru, že je nějaký nadčlověk, protože není fyzicky možné, aby existoval tak přitažlivý smrtelník. Musí být z jiného světa. Další vysvětlení pro to neexistuje. Od stříbrných vlasů, co dávají moje oblíbené silver fox vibes, přes široká ramena, která by unesla svět, nohy "až na zem", až k jeho tetování na kotnících. Kdybych se měl vyjádřit za použití jeho slovníku, řekl bych jedno velké "fuck".
Kdyby mě Adam nevyrušil, asi mi za chvíli spadne čelist, popřípadě začnu slintat.
„Líbí se ti, co vidíš?" otočil se přes své rameno s tím nejvíc škádlivým úšklebkem, jaký uměl. Zajel jsem do opěradla židle – nedalo se ani říct, že bych se opřel – ale fakt jsem jím málem proletěl, jak jsem se lekl.
Zkusil jsem to uhrát na naprostý klid: „Rád se dívám na umění." A tohle umění je moje. Zvláštní pocit. Čím déle jsem se na něj díval, tím víc mi bral dech. Zároveň mě můj výhled už po milionté zbavil veškerého sebevědomí.
„Fuck, jo, umění. Červené tváře tě prozrazují," zasmál se a natáhl na sebe boxerky. Teď už jsem cítil, jak červenám, a sklopil jsem pohled k zemi. Vstal jsem a šel dělat cokoliv, co zahrnovalo otočení se zády k Adamovi. Aby se mohl převléknout, ale hlavně, abych se já nemusel dál ztrapňovat. Koutkem oka jsem zahlédl, jak se blíží ke mně. Nenápadně jsem si ho znova prohlédl – měl na sobě těsné boxerky a nic víc. Opravdu... těsné. Vidím víc, než jsem si myslel, že je ve spodním prádle možné vidět.