MATE !Prochází úpravami

MATE x 6 - The Royal Couple

Probudila mě bolest na tváři.
„Au," sykl jsem a hned na to se usmál, protože mi došlo, co se děje. Nade mnou se skláněl Adam a kousal mě do tváře. Jednou rukou mi odhrnoval vlasy a druhou se pravděpodobně podpíral, aby mě nezalehl.
„Vstávej," pošeptal mi do ucha. Objevila se mi husí kůže.
„Je tma," zamumlal jsem unaveně, odstrčil Adama a schoval si i hlavu pod přikrývku. Od něj vzešel povzdech.
„A taky je pátek, konec listopadu, vítr, šest ráno a úplněk a tak dále... co já vím? Teď vstaň."
Chvíli jsem nevnímal, než mě něco stáhlo za nohy dolů z postele.
„Adame!"
Hned na to mě vzal a hodil si mě přes rameno. Dostal ode mě pár ran do zad, ale to mu očividně vůbec nevadilo.
„Polož mě na zem!"
„Drž hubu, ty princezno," odpověděl a nesl mě do koupelny. Nezapomněl mě trochu omlátit v každých dveřích, kterými jsme prošli.
„Pusť mě!" naléhal jsem a polechtal ho zezadu na žebrech, což mi taky moc nevyšlo. Prostě na něj nic nezabíralo. Až jsme se dostali do koupelny, teprve se rozhodl, že přestane ignorovat moje zoufalé výkřiky o pomoc.

Začal mě pomalu pokládat na zem a já si oddechl, když se moje nohy dotkly pevného povrchu. Najednou si namočil ruce v umyvadle a ledovou vodou, co mu kapala z prstů, mi přejel po obličeji.
„Ty ses musel zbláznit!" vykřikl jsem překvapeně. Natáhl jsem se po ručníku, ale Adam ho těsně přede mnou ukradl a schoval si ho za záda.
„Shh, probudíš celou famílii," napomenul mě a přiložil mi prst ke rtům. Podíval se na mě a vypadal, že mě hodlá jít usušit. Natáhl jsem k němu ruku a přejel mu s ní po tváři. Zvážněl. Naklonil jsem se k jeho uchu a velmi seriózně zašeptal: „Nesnáším tě."
„Fuck off, Tommy," zasmál se a odstrčil mě, než po mně hodil ručník, „teď, když už jsi vzhůru, dej se do parády a jedeme!" Věnoval jsem mu nechápavý pohled – jak jako, jedeme? Adam odcházel z koupelny. Těsně, než odešel, se na mě otočil.
„Problém, sluníčko?" zeptal se mile.
„Je šest ráno. Šest, Adame. Mohli jsme spát ještě nejmíň hodinu."
„Vezmu tě na jedno místo. A pokud budeš mít kecy, přestanu tě poslouchat!" mrkl na mě a nechal mě v koupelně samotného.
„Vždycky mě přestaneš poslouchat, když řeknu něco, co se ti nelíbí!" rozhodil jsem rukama, ale to už neviděl.

O půl hodiny později, díky tomu, že Adam si zase musel zanadávat ohledně cigaret a nemohl najít svoji bundu, jsem stál v garáži a přešlapoval z místa na místo. Vždycky jsem dostal trochu strach, když Adam oznámil, že s ním musím sednout na motorku. Jezdili jsme spolu často, ale vždycky se mi v žaludku vytvořil uzel nervů před tím, než jsme měli vyjet. Věděl jsem, že mu to při motocrossu šlo, ale v praxi se mu to jednou mohlo pokazit a já ještě nechtěl umřít.
„Já na to sedat už nechci! Sám jsi mi říkal, že sis naposled na motorce narazil nohu," zakroutil jsem odhodlaně hlavou a založil si ruce na hrudi.
„Nasedni. Jezdím s tebou kdovíjak dlouho a nic se ti nikdy nestalo."
Držel jedno řídítko. V druhé ruce mu mezi prsty plápolala skoro vykouřená cigareta. V kožené bundě vypadal opravdu jako někdo, koho by se lidi báli... a já to, naneštěstí, viděl jako nejpřitažlivější věc na světě.
„Ne, nenasednu. Ty máš naraženou nohu a já se nehodlám někde-"
„Okamžitě nasedni, ty domýšlivá princezno, nic se ti nestane. Mám pro tebe novou helmu," vzal do ruky helmu a zvedl ji tak, abych na ni dobře viděl. Pozvedl jsem obočí nad přezdívkou, kterou mi udělil.
„Doufám, že ty máš taky helmu, jinak pojedu sám a ty si můžeš jít jednu koupit. Pěšky," usmál jsem se na něj hravě. Zadusil cigaretu a odhodil ji do koše, co stál opodál. Protočil drze oči a ukázal na svou helmu. Zadní stranu jeho helmy zdobila lebka, mezi tím, co ta moje byla jen čistě tmavě modrá. Počkal, až se posadím za něj, dal mi poslední starostlivou radu: „Pořádně se mě drž."
Pak vzal moje ruce, položil si je na pas a sám si nasadil helmu. Nastartoval motorku a vyjeli jsme.Držel jsem se jako klíště. Po pár minutách jsem ale trochu povolil, protože mě bolely ruce z toho, jak jsem si horlivě svíral jednou dlaní tu druhou.
***
Cesta netrvala dlouho a až na pár Adamových provokací, které zahrnovaly náhlé zrychlení nebo předstírání, že selhaly brzdy, byla i relativně v klidu.
Rozhlédl jsem se po příjemně teplé kavárně, do které jsme vstoupili z chladné ulice. Židle a dřevěné stoly v kombinaci se studeně vypadajícími kachličkami na zemi dávaly trochu vintage pocit. Na stole leželo pár úhledně poskládaných ubrousků s vyraženým detailem na rohu. Posadil jsem se ke stolu a prsty si pohrával s lemem své bundy, přičemž jsem sledoval, jak Adam jde k pultu. Musel jsem těžce polknout a zavrtět se na místě, kde jsem seděl, abych se zbavil toho plazícího se pocitu přitažlivosti, který mě popadal. Věděl jsem, že je to špatně a že Adam byt jen můj kamarád, ale nedokázal jsem si pomoct. Něco na tom, jak se vysoká postava sehla nad pultem a jeho svaly na zádech se pohnuly i pod materiálem kožené bundy, když začal hledat drobné ve své peněžence, ve mně vyvolávalo směs mně dosud neznámých pocitů.
Adam nám oběma koupil kafé a bagel a posadil se naproti mně. Mrkl na mě a předložil přede mě moji objednávku. Všiml jsem si, jak se na mém cappuccinu se zalesklo pár krystalech hnědého cukru. Od šálku jsem zvedl zrak k Adamovi, který se nad tím ani nepozastavil, ale mě potěšilo, že si vzpomněl, že jsem nedávno udělal takovou malou změnu ve své preferenci slazení. Rozhodl jsem se na to neukazovat, i když to donutilo moje srdce se trochu zatřást.
„Tohle je to tvé speciální místo?"
„Mhm, chtěl jsem projet motorku a napadlo mě, že bych tě mohl pozvat na snídani," podíval se ven z okna. Ulici ještě zahalenou do tmy prolínalo světlo pár pouličních lamp.
„Nemůžeš za mě věčně platit. Něco zaplatím já," oznámil jsem mu a on se napil, než zase začal protestovat. Začínal jsem pochybovat, jestli existovalo vůbec něco, na čem bychom se oba shodli.
„Ale-"
„Objednám nám večer pizzu. Udělám to a neopovažuj se nic namítat!" naoko jsem si dupnul a on sice protočil očima, ale zmlkl.

„Koho bereš na ples?" zeptal jsem se po chvíli, co jsme v tichosti jedli. Ve tváři se mu objevil otrávený výraz.
„Tancovat do noci s partou opilých idiotů, které ve skutečnosti nemám rád? Ne, dík, zlato. To se radši napiju doma, vykouřím dvě krabičky a zatancuju si na Davida Bowieho. Tohle prom-shit není pro mě. Chodíval jsem si tam stejně jenom pro sex," odpověděl jistě. Na chvíli jsem sklopil pohled do svého šálku.
„Společný ples s McAlleyskou střední, kdo to vůbec vymyslel?" zeptal se do prázdna. Neodpovídal jsem, protože jsem věděl, že jemu to vadí, ale mně společný ples vyhovoval. Méně pozornosti na každého individuálně, to by mohlo znamenat trochu víc jeho pozornosti mým směrem...
„Co je ti?" naklonil hlavu a kývl na mě tak, aby znovu přitáhl moji pozornost.
„Co? Nic, zamyslel jsem se," usmál jsem se a doufal, že mi to projde. Nevím, co to do mě vjelo, když jsem doufal, že by Adam mohl říct něco, jako že vezme nějakou populární holku, ale zatancujeme si spolu. Chápal jsem to: nikdy by se to nemohlo stát, kvůli tomu, že by se v očích lidí stal naprostou spodinou, jako jsem byl já. Taky kvůli jeho postavení, vlivu, bla bla bla. Stejně jsem doufal, že si na mě vzpomene. Trochu naivní myšlenka, ale přece.
„Koho bereš ty?" oplatil mi otázku. Zasekl jsem se a pomyslel si: oh, sakra, koho beru já?
„Já asi pozvu Debbie," pokrčil jsem nezaujatě rameny a zamíchal obsah šálku, abych se vyhnul tomu, jak konverzace sjede do postupné trapnosti.
„A s kým jde ten druhý," zamyslel se, než si vzpomněl na jméno, „Noah-kid?"

(Flashback)
„Těsíte se na ples, kluci? Já šíleně!" zaradovala se Debbie. Noaha i mě potěšilo vidět ty jiskry v jejích očích, když mluvila o jejím vysněném plese.
„Kdo tě pozval?" zajímal jsem se. Debbie byla opravdu moc hezká a zábavná holka, nedivil bych se, kdyby ji pozvalo třeba i pět lidí.
„Vlastně mě jich pozvalo víc," zatvářila se provinile a koutkem oka se podívala na Noaha, „ani jednomu jsem ještě nekývla, je to hrozně těžké!"
„Kdo? Neříkej mi, že i ta holka, co tě pozvala na rande," popichoval jsem ji s úsměvem. Přišlo mi to romantické, jak se všichni žádali, aby se ten druhý stal jejich plesovým rande. Trošku jsem jim všem záviděl. Se mnou by nikdo nikdy jít nechtěl. Žádná holka se se mnou nebavila, abych ji požádal a žádný kluk nepožádal mě. Kdo taky, když jsem znal dohromady asi tři lidi? Moc možností ani šancí na mě nezůstalo.
„Vlastně, pozval jsem ji já... protože Justina Granheima pozvat nemůžu," povzdechl si Noah.
„A Justin Granheim je...?" trochu jsem se ztratil.
„Justin Granheim je dvojče Louise Granheim. Louise mě pozvala na rande a Noah chce pozvat na rande a na ples Justina, který ale na ples pozval mě. Takže mě na ples pozval Noah a Justin. A pak taky Arthur, ale tomu jsem řekla, že ne, protože je slizký..."
„Počkej, počkej," zadržel jsem ji, abych se zorientoval, „ještě jednou?"
„To znamená, že pokud odmítnu Justina, pokazím si příležitost získat po dlouhé době slušného přítele. Pokud ho přijmu, zradím Noaha, který chce zkusit sbalit Justina a chce jít na ples se mnou. A taky podrazím Louise a pokazím jejich dvojčecí vztahy," objasnila mi Debbie.
„To máš těžké," uznal jsem po chvíli přemýšlení o tom, jak to u nich vlastně funguje. Přišlo mi, že jsem si právě vyslechl milostný oktagon, ne trojúhelník.
Debb jen vydechla a pokrčila rameny: „Když jsme tak u toho, s kým jdeš ty? A s kým jde drsňák?" (Flashback)

„Noah... no, asi Debbie, ale to je složité," povzdechl jsem si, „pokud teda nepřijme pozvání od Justina, ale to by si pak Noah i Louise mysleli, že je podrazačka..."
„Kdo jsou Justin a Louise?" zajímal se Adam. Jako by ho někdy zajímaly takové hloupé teenagerské problémy.
„Justin a Louise jsou dvojčata. Noah chce pozvat na ples Justina. Ten pozval na ples Debbie a tu pozvala na rande Louise, která si myslí, že Debbie je na holky. Noah místo Justina ale pozval Debbie, protože se kamarádí a kluci se navzájem na ples prostě nezvou. Když teď Debbie kývne Justinovi, sebere tím příležitost Noahovi a odmítne Louise, takže si oba budou myslet, že je podrazila," vyklopil jsem na něj všechno, do čeho mě moje dvojka kamarádů zasvětila.
„Přestal jsem poslouchat po první větě. Ale moje rada? Pozvi tu Debbie ty, ty jsi východisko. Holka je odmítne všechny, ty budeš mít své rande a oni už se nějak promíchají. Ostatně, ty musíš na ples. Zatahám za nějaké šňůrky a vyhraješ korunu."
„Ha, ha, ha," zasmál jsem se falešně, „říká ten, na kterého holky čekají, až je pozve, který porazí i potenciální krále z McAlley, vyhraje krále plesu a na cestě domů ještě někoho sbalí. Jestli nebudu mít rande, nepůjdu."A jestli se tam potkám s Williamem, Shawnem, nebo Patrickem, tak se otočím na patě a jdu domů.
Adam chvilku mlčel. Vypadal, že přemýšlel nad něčím důležitým.

„Uděláme to jinak. Pokud půjdeš ty, půjdu taky, bereš? Vím, že chceš jít. Kdo by nechtěl? Je to poslední ples, ale problém podle mě není až tak v tom, že bys neměl žádnou holku. Přemýšlíš nad těma debilama z týmu?"
Přikývl jsem. Měl pravdu. Vždycky mě dokonale prokoukl. Chtěl jsem na ples, všichni o tom vždycky mluvili jako o nezapomenutelné noci. Nikdy jsem tam nebyl, protože mi do toho vždycky něco vlezlo. Jako freshmanovi mi záleželo víc na učení než na plese, na kterém mě nechtěli. Pak jsem si zlomil nohu a na ples ve třeťáku se mnou nechtěla jít žádná holka. Teď to měl být můj poslední ples a já ho opravdu, opravdu chtěl zažít.
Adam se prý ukázal na všech třech, ale po vyhlášení krále a královny plesu vždy zmizel s jedním z nich... nebo s oběma. Nikdy jsem mu ty historky nevěřil, protože jsem věděl, jaká je Adam drama queen, ale když mi je pak někdo potvrdil, začal jsem trochu, opravdu jen trochu žárlit. Dokonce jsem mu záviděl, že si hned v prváku mohl ukázat na holku o tři roky starší a mít ji.

„Měls ve třeťáku trojku s Edem a Charlie?" vychrlil jsem ze sebe otázku, na kterou jsem už předem věděl odpověď. Ed a Charlie se stali plesovým královským párem minulého roku, oba mi přišli dost atraktivní a jako Adamovy typy.
S chutí, ale tiše se zasmál, sklopil pohled a přikývl: „Jo."
„S oběma... najednou?" dál jsem se vyptával, protože jsem si sám nedokázal představit, jak může člověk najít tolik lidí, co by s ním chtěli mít styk. Já nemůžu najít nikoho, kdo by mě chtěl pozdravit, a on si to rozdá se dvěma lidmi najednou!
„No... najednou," uznal, ale šlo vidět, že nedokončil myšlenku. Naklonil jsem hlavu, abych mu naznačil, ať dál mluví.
„... a pak taky s každým zvlášť. Nejdřív se Charlie chtěla dívat, tak jsme s Edem-"
„Dobře, dobře, to stačí," zastavil jsem ho. Nedošlo mi, že je v pohodě i se sdílením až takových detailů. Znovu jsem z něho vytáhl svou reakcí mírné pousmání.
„Ale, jen tak mimochodem," vytrhl mě z mých myšlenek, které už zacházely, kam by neměly, „tentokrát se žádná noc s králem ani královnou nekoná. Mám vyhlídlého někoho... jiného."
Rozkašlal jsem se, protože překvapení to bylo tak velké, že jsem vdechl svoji kávu i s kouskem bagelu.
„Ty chceš jít s někým do něčeho jako vztah? Nebo to je někdo jiný, ale zas jenom na sex?"
„Asi není. Myslím," odpověděl nejistě, „je to jiné... a složité. Ne přímo tak, jakože dojdeš, zašukáš si a odejdeš. Nechci úplně zdrhnout hned po tom."
Něco uvnitř mě se hnulo a necítil jsem se zrovna dvakrát příjemně. Adamovi se někdo líbí. Je zvláštní pocit to vědět. Přeju mu to, ale zároveň: achjo. Začne preferovat trávení času s někým jiným, než se mnou. A to mě děsí. Plus, mohl by se zamilovat... a já nechtěl, aby miloval někoho jiného více, než svým způsobem miloval mě.
„Oh-můj-bože," ujišťoval jsem se a dělal na oko hrozně překvapeného, „ty jsi právě řekl, že nechceš mít s někým jenom to?" Adam se na mě zatvářil jako na blbečka a opřel si lokty o stůl.
„Myslím, jo, chci taky to, ale je to někdo... někdo jiný. Myslím, že máme nějaké... propojení. Nevím, proč se o tom bavím zrovna s tebou, jenom se mě na to teď budeš vyptávat. Stejně oba víme, že já na vztah nejsem," dopil svoji kávu a zamračil se, „ah, fuck, co to melu, tohle je blbost. Já nehodlám nikoho někde nahánět a prosit se o city. Pojď, jedeme," bleskově najednou otočil a mně nezbylo nic jiného, než se dál neptat. Nedokázal jsem se ale ubránit mírnému pálení v hrudníku z toho, že řekl, že se s někým cítí propojený.

*Adam
Po celém dni nesnesitelně nudných hodin, blbých keců učitelů a opět pár projetých testů se mi na rozvrhu konečně objevil trénink fotbalu. To byly moje poslední dvě hodiny. Při představě, že se domů vrátím až v pět večer, se mi zvedal žaludek. Po dnešku jsem byl vyčerpaný a nálada mi klesla pod bod mrazu. Čtyři písemky a dvouhodinovka fotbalu mě v tom jenom utvrdily.
„Pojďme na to, další banda idiotů," zahlásil jsem šeptem pro sebe a vrazil do šatny, kde právě kouč vysvětloval nové postupy na tabuli.
„A quarterback-" zrovna zaznělo něco o mně, když jsem dorazil.
„Quarterback Lambert, děkujem, že ses vůbec dostavil, ty kůže líná!"
Kouč na mě řval přes celou šatnu. Přivřely se mi oči a podržel jsem si tašku na rameni, aby mi nespadla.
„Jste se dneska blbě vyspal? To v téhle škole nikdo neumí mluvit normálně?" postěžoval jsem si a zašel dozadu ke své skříňce.
„Tři minuty, pak máte nástup. Lamberte! Ty speciálně běháš dvě kolečka navíc a dáš si dvacet kliků za pozdní příchod!" zařval ještě hlasitěji. Myslel jsem, že mi praskne hlava. Rychle jsem se převlékl do dresu a vzal si do ruky míč.
„Mám ještě minutu, takže to není pozdní příchod!" vrátil jsem mu to pěkně hlasitě. To, že je kouč a že vypadal, že právě vylezl z časopisu playboye, ještě neznamenalo, že bych se před ním chystal uhnout. Měl jsem svoji hrdost.
„O deset kliků víc za ty hloupé připomínky! Jdeme!"
Na hřiště zároveň s námi přišel ještě někdo navíc. Melanie v dresu roztleskávačky.
Všichni, včetně kouče, se na ni otočili a zírali na ni. Já si pro jistotu protřel oči, jestli vidím to, co to opravdu je. Melanie fucking Leavitt se dala k roztleskávačkám. William a jeho dvojka tupců začali s pískáním a chválením její postavy, pak se přidal zbytek družstva. Ona se na ně zářivě usmála, a když přišla dost blízko, promluvil na ni kouč.
„Leavitt, tvůj trénink dneska skončil. Motorky máš, pokud vím, ve čtvrtek, tak co tu chceš?!"
„Kouči, omluvíte na chvíli quarterbacka? Potřebovala bych si s ním promluvit, o samotě," mrkla na něj, „uklidíme za to šatny."
„No, když k tomu vyperete dresy, tak by Lambert snad nemusel běhat a klikovat," povolil. Nevypadal dvakrát nadšeně, ale Melanie měla svoje charisma, kterým dokázala vždycky všeho docílit. Mette slušně poděkovala a vedla mě zpátky do šaten.
„No tak, zlato, nabízí se ti i lepší, než Adam!" rozevřel ruce Shawn. Hodil jsem pohledem po ní, ale ona na něj vůbec nereagovala.
„Starej se o sebe," zaprskal jsem na Shawna, dokud jsme byli ještě v jeho doslechu.

„Kdys to rozjela u roztleskávaček, princezno?" zasmál jsem se, když mě narazila do řady skříněk.
„Nedávno, akorát uniformu jsem nechávala schovanou. Neměla jsem potřebu se s tím chlubit. Na motorky jsem hrdá víc než na tohle. Každopádně, to není důvod, proč musíme prát dresy a uklízet tu," protočila očima a stoupla si naproti mně. Začala mi rozvazovat šňůrku u kalhot. Sledoval jsem ji a poslouchal, co dalšího z ní vyleze.
„Přišlas pro sex? Právě mám trénink, mohlas mi zavolat," zasmál jsem se krátce, než mi došlo, že tohle myslí vážně.
„Dneska mě trenérka definitivně zvolila novou hlavní roztleskávačkou. Jsem nejpopulárnější holka na škole. Ty jsi jeden z mých dobrých kamarádů a shodou okolností i nejpopulárnější kluk a quarterback. Kdybychom to dali dohromady alespoň do konce plesu, stoprocentně vyhrajeme. Pak se můžem rozejít, samozřejmě," přejela mi nehty po podbřišku a já se zhluboka nadechl.
„Chceš pomoct vyhrát královnu plesu. Co z toho budu mít já?" přešel jsem rovnou k jádru věci. Podívala se mi do očí a špitla: „Dobrý pocit."
Stiskla můj penis přes boxerky a usmála se: „A budeš králem."
„My už jsme král a královna, Mette," promluvil jsem klidně. Dost klidně na to, kde se zrovna pohybovala její dlaň.
„Chybí nám jenom korunky," doplnila mě a zajela svou ruku pod moje boxerky.
Moc jsem se nad tím nerozmýšlel. Moc jsem se rozmýšlet nedokázal. Naklonil jsem se k jejímu uchu a zašeptal: „Máš je mít, královno."
Melanie se na tváři vytvořil vítězný úšklebek. Pak si klekla na kolena a začala pracovat na své části naší pomyslné dohody.