MATE !Prochází úpravami

MATE x 18 - "Sing something!"

„Jste si jistí?" zeptala se Debbie a sevřela okolo sebe paže. Měla na sobě síťkové punčochy, koženou sukni a crop top ze stejného materiálu. Klepala se zimou už od doby, co jsme vlezli do auta, a nepřestávala si stěžovat na to, jak podcenila počasí. Přejížděla si po pažích dlaněmi a přešlapovala na místě, přičemž se její prstýnky, ozdoby na umělých nehtech a třpytky na punčochách zaleskly s každým pohybem. Noah zabouchl dveře od auta a na dálku zamkl, než se rozhodl Debb hbitě odpovědět.
Zvedl prst jako největší diva a použil svůj sassy tón: „Zlato, výběrem klubu jsem si vždycky jistý."
Já jen pokrčil rameny a nenápadně se usmál na Debbie. Noah měl rád hodně lidí, zábavu a všechno okolo, i když by to do něj člověk na první dobrou neřekl. Oblékl si své oblíbené světle hnědé kalhoty, které odhalovaly kotníky. Vždycky tvrdil, že na mužských kotnících je prostě něco atraktivního, a tak mě ani nepřekvapovalo, že je chtěl ukazovat – zvlášť po tom, jak moc se po bitce s monoklem okolo oka a trochu nateklou tváří necítil atraktivní v obličeji. Dokud mu hezké oblečení a návštěva klubu dělaly radost a nemyslel při tom na to, jak ho zmlátili, byli jsme já i Debbie víc než ochotní jít na jakoukoliv párty s ním.
„Kdo vlastně pojmenuje klub ‚E'? Vždyť je tolik kreativnějších možností!" zakroutila hlavou, když se chvilku dívala na blikající ceduli nad budovou. Stihl jsem napočítat asi do tří, než jí Noah začal precizně popisovat míru kreativity a abstrakce skrytou za jednoduchým názvem.
„Mohl bys jí to vysvětlit vevnitř, ne?" zeptal jsem se řečnicky a odvážně vstoupil dovnitř klubu. Stáli jsme před ním o minutu déle, než by se mojí úzkosti z neznáma líbilo, a tak jsem se rozhodl utnout svůj vlastní čas na mentální přípravu. Stejně jsem se ale nejistě ohlédl přes rameno, protože se za mnou neozvaly žádné kroky. Noah si poupravil volnou bílou košili tak, aby perfektně zapadalo do jeho kalhot a zkontroloval si tvar vlasů, než se rozhodl mě spolu s Debbie následovat. To mě trochu uklidnilo a já pokračoval dál.
Vcházel jsem dovnitř tmavou chodbou osvícenou tlumenými červenými světly. Z jinak jednobarevných stěn vyčnívaly dvoje dveře, asi toalety. Všechno mělo takový tajemný nádech, u nohou se mi linul kouř a všude okolo se ozývala hudba, jako by zněla ze všech stěn okolo. Cítil jsem rytmus až ve své hrudi a nemohl jsem říct, že by to byl pozitivní zážitek. Dunění mi procházelo celým tělem a v kombinaci se zvýšeným tepem mého srdce se mi to celé nezdálo jako ideální kombinace. Vzhledem k tomu, že hudba v té chvíli zněla ještě dost tlumeně oproti tomu, co mě čekalo za dalšími dveřmi, jsem se vyděsil. Nasucho jsem polkl a upnul zrak před sebe, kde se tyčily široké, černé, a hlavně zavřené dveře. Vypadaly skoro jako brána mezi dvěma rozdílnými světy.

„Stůj. Vstupné."
Zastavil mě drsný hlas. Skoro jsem nadskočil leknutím. „A nějaký doklad."
„Jo, jo..." zahmatal jsem do svojí kapsy a vytáhl z ní peněženku, abych ukázal občanku a zaplatil si vstup. To samé udělali Noah a Debb. Já jediný ale měl problém – nemohl jsem najít žádný doklad. Do ‚E' jsem nikdy předtím nešel. Vlastně, nikdy jsem nebyl v žádném pořádném nočním klubu. Možná právě proto jsem si zapomněl občanku. Nebo jsem prostě hlupák a nechal ji ve své druhé peněžence, pomyslel jsem si. Takovýto druh zábavy mě prostě nikdy nelákal, takže jsem se ani nedivil, že jsem zapomněl něco tak důležitého. Ani mě nenapadlo, že by to po mně mohli chtít. Teď se mi ale studem a nervozitou chtělo propadnout, ani ne tak kvůli sobě, ale kvůli tomu, abych nezkazil večer Noahovi.
„Vypadám snad na šestnáct?" zeptal jsem se, když nevrlý security stále čekal na moji občanku.
„Chcem Éčku udržet dobrou pověst, takže doklady kontrolujem každému, bez toho, na kolik vypadají," vysvětlil mi a v hlase se mu postupně stupňovalo otrávení, „máš?"
„Umh, moment, někde by tu měla být-" znejistil jsem. Najednou jsem ucítil dotek okolo mých ramen, který mě zarazil a znervóznil ještě víc.
„O tohohle se postarám, Steve," řekl klidně neznámý hlas. Jeho zdroj mě vedl dovnitř klubu, mezi tím, co se jeho dlaň líně houpala dolů z mého druhého ramene, jak mě držel okolo ramen. Podíval jsem se mu do tváře. Mohlo mu být okolo třiceti – na tvářích strniště, okolo očí pár vrásek. Při trochu jasnějším světle klubu šlo vidět trochu líp, kdo mě to právě osahává.
„Pardon – pardon, znám vás?" vyhrkl jsem nejistě nějakou blbost a on se na mě ani nepodíval.
Mohl jsem vidět jeho ostré křivky v obličeji a způsob, jakým cizinec trochu našpulil rty a promnul je o sebe, než promluvil: „Ne, ale před Stevem vypadáme jako kamarádi, tak by bylo asi fér, kdybychom se poznali. Jsem Bruno, a ty?"
Konečně odtáhl svou ruku z mého ramene a místo toho mi ji formálně podal.
„Umh... Tommy," pousmál jsem se a trochu studenou dlaní stiskl tu ke mně nataženou. Nečekal jsem, že můj první zážitek v klubu proběhne v gentlemanském duchu. Uvnitř jsem se třásl, ale nechtěl jsem to dát najevo. Pohledem jsem střelil ke dveřím, do kterých právě vešla moje dvojka. Povzbudivě na mě ukázali palce nahoru a odešli k baru.
„Dlužíš mi vysvětlení, Tommy. Jak sis představoval, že se dostaneš do mého klubu?"
„Já-já nevím," panikařil jsem ještě víc, „mě nikdy nikdo takhle nevzal a sám bych nešel, takže..."
„Poprvé? Kolik ti je?" potichu se zasmál. Pro něj, jako pro majitele klubu, jsem asi vyzařoval auru naprostého večírkového panice. Mně to až tak vtipné nepřišlo, zvlášť vzhledem k tomu, že jsem měl pocit, že můj srdeční tep se zvedl na úroveň běhu půlmaratonu.
„Devatenáct," hlesl jsem a uhnul pohledem, čehož si on hned všiml a omluvil se.
„Nemyslel jsem to špatně, promiň. Jenom je zajímavé, že někdo tvého věku nikdy nebyl na pravé párty – ale tím líp pro mě. Alespoň ti všechno můžu ukázat."
Tím znovu přilákal moji pozornost. Mrkl na mě a já se pousmál. I když ho osvěcovala jenom blikající světla, poznal jsem i jeho barvu očí. Hned mě napadlo, že jsou podobné jako Adamovy oči. Dalo by se v nich utopit. Samotná myšlenka na Adama mi způsobila vnitřní sevření, takže jsem se od ní hned chtěl rozptýlit.
Z myšlenek mě hned vyrušila Brunova poznámka: „V klubu ve všední den? Odvážné."
„Jo, prostě jsem dneska měl chuť na něco jiného," řekl jsem suše. Úplně mi docházelo, jak nudně musím znít. Moje povaha nebyla zrovna tak zábavná jako třeba Noahova, nebo Debbie. Vsadil bych se, že Bruno hodlal za chvíli přesídlit na někoho jiného.
„Moc toho nenamluvíš, že? To nevadí, nějaký alkohol ti rozváže jazyk. Jako majitel vím, které pití je nejlepší. Jdu pro to, počkej tady," mluvil, přičemž ze mě nespouštěl oči, a pak si ještě tiše zopakoval moje jméno: „Tommy."
„Díky," zamumlal jsem, „myslím..." Když odešel, vydechl jsem vzduch, o kterém jsem nevěděl, že ho zadržuju. Svoje nepřirozeně narovnaná ramena jsem svěsil v úlevě, že chvíli nemusím hrát perfektně upravenou osobu, když mě ten známý neznámý Bruno nepozoruje.

Když se vzdálil do bezpečné vzdálenosti, Noah a Debbie okamžitě doběhli ke mně. Museli vyzvídat, to by nebyli oni. Noah si v kapesním zrcátku překontroloval svůj make-up, který musel mít, aby skryl modřiny na obličeji, a hned se do mě pustil: „Tvůj nový objev?"
Zdůraznil jsem svoje překvapení v hlase, když jsem mu odvětil: „Ani nevím, kdo to je. Nějaký Bruno a prý majitel."
„Aw, Tommy," Debb se zachichotala jako stydlivá školačka a poškádlila mě „to je až přehnaná lovestory. Prostě si poprvé vlezeš do klubu a hned si někoho najdeš."
„Nenašel jsem si ho, on mě ukradl, viděli jste to, ne?" obhajoval jsem se. Sám bych ho asi nehledal, vypadal totiž trochu strašidelně a vůbec ne jako někdo, kdo by mohl mít zájem o kontakt se mnou. Kdyby to zůstalo na mně, vyhnul bych se mu.
„Jasně, jasně, on tě ukradl," mávl rukou Noah, „máš u sebe kondomy? Nevypadá na někoho, kdo by nechodil na testy, ale nikdy nevíš." Nakrčil jsem obočí a okamžitě mu začal vyvracet myšlenku na jakoukoliv situaci, ke které mířil.
„Kondomy? Ne – já – Noahu! Nehodlám se s ním vyspat!"
„Jak chceš, ale nabízí se jako celkem přijatelný kus a vypadá, že je zkušený. Být tebou to alespoň zkusím," mrkl na mě, „navíc, nemusíte zajít až úplně k sexu, vždyť máte taky ruce a –"
Přerušil jsem ho: „Stačí, nepotřebuju detaily. Nevyspím se s ním. Vždyť mu nemůžu dát ani pusu! Neumím dělat takové kroky." Přiznal jsem, jak moc velký panic ve skutečnosti jsem. Zase.
„Oh, blíží se tvůj už-brzo-milenec. Zvedni hlavu a usmívej se! Zvládneš to, brouku. Tady máš, kdyby náhodou," řekl potichu a strčil mi něco do kapsy. Bruno se objevil až moc blízko. Noah pohotově popadl Debbie za ruku a tahal ji zase pryč. Vzchopil jsem se a nasadil nejupřímnější úsměv, jaký jsem uměl.