MATE !Prochází úpravami

MATE x 14 - #BF

*Tommy

Adam klečel nad mýma nohama a já poznal, že se na mě snažil nepoložit svou celou váhu, což mi dávalo určitou výhodu. Měl jsem volné skoro celé tělo, a to mi umožnilo dostat Adama pod sebe. Sice neomaleně, protože jsem se v takové pozici nikdy předním nenaskytl, ale přece jenom. V okamžiku ležel on pode mnou, respektive se opíral zády o čelo mojí postele. Dostal jsem trochu strach. Mísily se ve mně kromě toho taky dost zvláštní, ale převážně pozitivní pocity. Nevěděl jsem, co si mám myslet, ale na druhou stranu mě vnitřně dost těšilo to, co se odehrává. Uklidňovalo mě, že Adam zůstával pořád plně oblečený, i když já jsem měl na sobě jenom boxerky a triko – to už nebylo v mé hlavě ideální, ale pořád jsem situaci vyhodnocoval jako celkem bezpečnou. Jeho džíny mi trochu draly do stehen, když jsem se na něj posadil. Na malou chvilku jsem zahlédl, jak se samolibě usmívá, než mi dlaní přejel po tváři a znovu mě políbil. Teplo z jeho dlaně se mísilo s příjemným chladem z prstenů, co zdobily jeho potetované prsty.

Musel jsem se zapřít lokty vedle jeho hlavy, abych se na něj nesvalil. Netušil jsem, jestli jsem ho líbal správně, nebo dost dobře na to, abych se vyrovnal jeho standartu nastavenému zkušenými úlety na jednu noc, kterých měl nespočet. Přímo jsem cítil, jak se moje vlastní tělo chvěje, jen jsem doufal, že to necítí taky. Všichni motýli se rozhodli rozletět se v mém břiše a brněly mi snad i konečky prstů. Doufal jsem, že z něj dostanu taky nějakou reakci, tak jsem udělal první věc, co mě v mojí zmatené mysli napadla: kousl jsem ho do rtu. Neodhadl jsem ale, jak silně ho doopravdy koušu a zuby jsem nešikovně zavadil o jeho piercing.

„Au, sakra," sykl jsem, odtáhl se a dlaní si chytil pusu. Mě to sice trochu bolelo, Adam se na tom dost bavil.
„Dávej si pozor," sladce se zasmál a přejel mi dlaní po paži. Podíval jsem se na celý jeho obličej a jenom na vteřinu si dovolil ho vychutnat. Najednou jednoduše vypadal... jinak. Okolo očí se mu při úsměvu vytvořily drobné vrásky, z nichž ta nejdelší skončila kousek od lemu ornamentu, co měl vytetovaný po straně čela až ke spánku. Rty měl teď trošku víc oteklé a rudé a já věděl, že v hloubi duše mi právě vyrostlo přesvědčení, že jsem ochotný dělat jakékoliv nekalé činnosti jenom pro to, abych docílil to, že takhle budou vypadat jenom a výhradně mojí zásluhou. Chtěl jsem ho a nedokázal jsem to v sobě potlačit, i když mi hlavou proběhlo tisíc nadávek a argumentů pro to, proč je vlastně sobecký a necitlivý idiot. I přes to, jakou nemorální blbost právě udělal s mým deníkem, jsem ale nedokázal vymyslet nic smysluplného, co bych mu ještě mohl říct. Měl mě omotaného kolem prstu, a i když se mi chtělo mu nadávat za to, jak si hraje s mými pocity, mě napadla jen jediná myšlenka: Měl by se usmívat častěji. Sluší mu to mnohem víc než ten jeho ledový výraz.
„Jsi okay?" zeptal se a odtáhl mi vlastní ruku od obličeje, aby ji mohl vyměnit za svou. Palcem mi přejel po rtu a nahnul se ke mně, aby pokračoval v aktivitě, kterou jsem omylem přerušil. I když mě to vnitřně trochu stáhlo, zatlačil jsem ho zpátky, pryč od sebe. On se na mě nechápavě podíval a srdce mi tím pádem spadlo až do žaludku.

„Vlastně... nejsem okay. Chtěl bych se tě na něco zeptat," promluvil jsem a vydechl u toho, jako bych už věděl, co za zklamání přijde. Adam se znovu usmál, tentokrát už míň nadšeně, ale přece.
„Jestli si můžu vyndat piercing, ne? Jasně, co bych pro tebe neudělal," vtipkoval se mnou, než mu došlo, že to myslím vážně. Jeho výraz se okamžitě změnil a začal vyjadřovat tolik emocí, jako třeba kámen.
Na chvíli jsem se odmlčel a sklopil zrak. Na jednu stranu jsem nám nechtěl kazit chvíli, ale moje srdce prostě nedokázalo unést další hru.
„Ne, to není ono. myslím, že tvůj piercing přežiju. Chci vědět, jak to bereš."
„Jak beru co?" zeptal se. Buď opravdu nevěděl, co myslím, nebo si jen bral čas na to, aby vymyslel jednu ze svých geniálních odpovědí. S povzdechem jsem z něj slezl a sedl si vedle něj na postel. Cítil jsem na sobě Adamův pohled.