MATE !Prochází úpravami

MATE x 38 - "Do you still love me?"

"Počkej, počkej, nejmenuje se Bruno i ten, se kterým se T-"
"Mhm," odvětil jsem Louise a ona se zarazila. Raději jsem se díval před sebe, na cestu a na překvapivě pěkně zachovalou přírodu, na to, že jsme asi před hodinou vyjeli z města. Louise mi hodlala říct, že můj nápad je pěkně debilní, s tím jsem počítal, ale stejně jsem nechtěl její víc racionální hlavu v mých problémech.
"Ty jdeš na rande s tím samým chlapem, se kterým tě on podvedl?! To si děláš prdel, Adame!" Povzdechla si nade mnou nechápavě a skoro jsem cítil, jak protočila očima. Schválně jsem se co nejvíce vyhýbal jejímu pohledu a neodpovídal. Sice jsem si osobně myslel, že je rande s Brunem vcelku dobrý nápad, vzhledem k tomu, že by mi to mělo pomoct zevnitř. Kdybych podusil Bruna, vytrestám tím i Tommyho a tím mu možná dám ochutnat toho, jak mě to bolí.
Stiskl jsem čelisti k sobě, jakmile jsem se nad ním zamyslel déle, jak na tři vteřiny, chtělo se mi něco rozbít.

"Adame," oslovila mě znovu, stejným tónem, jako by mě oslovila mamka, kdybych udělal něco hloupého.
"Co? Chtěl si užít, fajn, užil si. Já si taky užiju, to je toho," obhájil jsem se. Celkem marně.
"Rozdíl mezi váma dvěma ale je, že ty si nechceš užít," řekla, jako bych to sám nevěděl, "ty miluješ Tommyho, svého přítele. Nechceš žádný zážitek s Brunem a vy byste si místo téhle hry měli prostě promluvit!"
"Tohle není zkurvená hra, Louise!" třískl jsem rukama do volantu a otočil se na ni. Nelekla se mě, jako vždycky. Čekala, co ze mě vyjde dál. "Fuck, já chtěl mít snoubence! Teď mám ale tu samou děvku, jako všechny před ním. A vlastně ani tu, protože můj přítel se rozhodl, že kromě svého péra k němu nasměruje i svoji pozornost. A k tomu si předtím Melanie povolala její korbu Godzillu a nakonec jsem jí vlastně žádné děcko neudělal. Takže skvělé, možná jediná šance na člověka, co by mě kurva neopustil, taky není moje!"
Nadechl jsem se a pokusil se uklidnit. Fuck. Co to kurva bylo?
"To nemění nic na tom, co jsem řekla. Měl bys být ta větší osobnost a nadhodit to první. Buď racionální, měj mozek," odpověděla mi stroze. Prohrábl jsem si vlasy a prsty si promnul spánky.
"Seru na větší osobnost, seru na mozek a všechno okolo," zaprskal jsem frustrovaně.
Od té chvíle na mě Louise nepromluvila.

Vydržela až do doby, než jsme natahali obsah kufru auta dovnitř chaty a trochu to tam zvelebili. Zamířila do kuchyně a začala otvírat všechny zásuvky a skříňky. Seděl jsem na zemi na matraci a přemýšlel, s cigaretou mezi prsty.
"Hej, je tu nějaká čínská polívka," promluvila na mě z kuchyně, "není to nic moc, ale najíme se z toho."
"Nechci, dej si sama, ale díky." Neměl jsem nejmenší pomyšlení na jídlo, všechno se točila jen okolo Tommyho. Všechno, na co jsem mohl myslet, byl on, chtě nechtě. Pohledem jsem sjel na mobil, kde se mi už nějakou chvíli zobrazoval hovor od Tommyho. Povzdechl jsem si a zavřel oči.
"Měl bys něco sníst, nejíš už tak druhý den," napomenula mě. Správná kamarádka, stará se o to, abych jedl. Neodpovídal jsem, jen jsem zakroutil hlavou.

"Do háje, Adame, nejsi idiot. Neznič se, protože nějaký Ratliff je kokot." Chytla mě za rameno a já sebou trhl.
"Neříkej to. Není kokot, jenom... fuck."
"Nezastávej se ho, prostě je," tvrdila si své a já musel uznat, že měla pravdu. Osoba, která dokáže podvést, není v mých očích osoba, ale něco podřadného. Normálně bych na takové lidi nejradši plival, ale přemýšlelo se mi blbě v takovém smyslu o osobě, kterou miluju. Odmlčel jsem se.

"Chci jet domů," řekl jsem po chvíli, "dát si sprchu, jíst lehce spálený popcorn v posteli se svým chlapem, spát s rukou kolem jeho pasu- chtěl bych aby se to vrátilo do normálu."
Otočil jsem se na Louise, abych jí viděl do očí a pokračoval: "Kurva, co jsem udělal špatně?"
"Chápu tě, ale nemyslím, žes udělal něco blbě," odpověděla a pokrčila u toho nejistě rameny.
"Kdo má všechno, nemá důvod hledat něco někde jinde. Musel jsem udělat chybu, jinak by prostě... nezačal by si s ním ani dopisovat! Už tenkrát mě s tím sral, fuck. Každá zpráva, co napsal, směřovala jemu. A on prohlédl můj mobil, aby si svoje chování obhájil, sakra. Něco jsem udělal, něco, co v něm vyvolalo potřebu mít zadní vrátka."
Pozvedla obočí: "Víš o tom, že všechno není tvoje chyba? Ty jsi v právu, snažil ses a on to podělal, tak ho v tom nech. Nehledej pořád chybu v sobě, ale v něm."
Zakroutil jsem hlavou a trochu korigoval svoje horlivé projevy. Musel jsem se uklidnit, ale netušil jsem, jak. Najednou mě ovládaly emoce víc, než já je. Frustrovaně jsem vydechl, vstal a přešel k oknu.
"Myslím si, že jsem mohl udělat víc. Nebo, já nevím, mohl jsem mu dát víc," řekl jsem klidněji. Snažil jsem se působit vyrovnaně, ale nešlo mi to. Asi jsem právě dostal důkaz, že nejsem mašina, ale člověk. Když jsem tvrdil, že nejsem stavěný na city, měl jsem pravdu. City mi mlžily úsudek, zabraňovaly mi v tom, abych zůstal věrný sám sobě. Kompletně jsem se odevzdal druhé osobě a ta se mnou opět, nečekaně, totálně vyjebala. Moje slabost spočívala v tom, že jsem věřil. Jeho kecům, jeho hezkým očím a rádoby upřímným pohledům. Sakra, já idiot. To mám za to, že jsem se pustil do vztahu. Od začátku jsem tvrdil, jak to zničí naše přátelství, a opět jsem měl pravdu.