S krví upíra

49. kapitola - Válka

Kristen
S úsměvem v čele velmi početné smečky jsme všichni mířili domů, kde se teď hromadila skoro stovka vlkodlaků. Tito sekci nebylo po těžké přesvědčit neboť se doslechli o tom, co jsem udělala u první smečky.
Běželi jsme několik desítek minut, než jsme zahlédli velký oheň plápolající před domem. Dorazili jsme a všech dvě stě nových členů se snažilo nějak vměstnat u ohně, což se jim samozřejmě nemohlo podařit. Adrian nejspíš tušil, tě to tak bude, už připravil další základ na oheň. Nestihl to však ještě zapálit, tak jsem jednoduše natáhla dlaň a celá kupa dřeva se rozhořela. Rázem i u tohoto plamene bylo plno. Rozhlédla jsem se a snažila se ve všem tom blázinci najít své přátele.
,,Kristen!'' zavolal někdo za mnou. Otočila jsem se a uviděla uřícenou Amber. Chytla mě za ruku a táhla někam, kde nebylo tolik hluku.
,,Co se děje?'' nechápala jsem.
,,Upíři! Táhnou sem!'' lapala po dechu z běhu.
,,Cože?'' vykřikl Fred, který se objevil vedle nás.
,,Upíři už jdou na nás.'' zopakovala znovu.
,,Jak to víš?''
,,Byla jsem se proběhnout a vyčistit hlavu, když v tom jsem uviděla dva nějaké muže. Bavili se o tom, že by už měli jít, protože za půl hodiny vyráží. Nějak se dozvěděli, že proti nim zbrojíš a sháníš vlkodlaky.''
,,Musíme se připravit.'' rozhodla jsem se. Vyskočila jsem na hromádku polen, abych byla alespoň trochu vyšší a rozhlédla se. ,,Věnujte mi pozornost!'' křikla jsem. Všichni jsou na povel ztichli. ,,Upíři a Lovci jsou už na cestě sem! Musíme se připravit! Nezapomeňte, že nebojujete pro sebe nebo pro mě, ale pro mír!'' zvolala jsem bojovně. ,, Takže...'' chtěla jsem pokračovat, když v tom jsem si všimla nepatrného pohybu na kraji mítinku, na které jsme postávali. ,,Jsou tu! Všichni pozor! Za vámi!''
,,Kristen! Jdi někam do bezpečí!'' táhl mě pryč Fred.
,,Ne! Je to můj boj, nemůžu je tu nechat bojovat za mě!'' křikla jsem na něj. Najednou se s řevem vyběhli z lesa upíři. Pustili se do vlkodlaků, kteří se rychle přeměnili. Krev všude lítala a Kristen se v očích objevil strach.
,,Zemřeš!'' křikl s beznadějí v hlase Fred. V tu chvíli jsem seskočila a rychle ho políbila. Po tváři mi stekla slza, protože jsem si uvědomila, že je to možná naposledy, co ho líbám.
,,Miluji a vždycky budu. Nemůžeš po mně ale chtít, abych nebojovala.'' pošeptala jsem mu.
,,Jsi úžasná, přehlédla jsi všechny rozdíly mezi...''
,,Cože? Cos to teďka řekl?'' zarazila jsem ho.
,,Že jsi úžasná.'' zopakoval zmateně hoch.
,,Nene, to potom.''
,,Že jsi přehlédla všechny rozdíly...''
,,To je ono!'' vykřikla jsem. Odtrhla jsem se od Freda a rozutekla se do centra dění. Musela jsem zastavit válku, a teď už konečně vím, jak.
Drala jsem se skrz bojující upíry, lovce i vlkodlaky. Najednou jsem o něco zakopla a svalila se k zemi. Když jsem se ohlédla, narazila jsem na jedny oči. Měly modrou barvu, ale byly zvláštní. Chlapec, kterému patřily, totiž ležel pod ní bez hnutí. Jeho oči postrádaly jiskru života. Byl mrtvý. Kolik lidí muselo zemřít, než na to došla? To kvůli čemu se narodila?
Rychle jsem tedy zase vstala, ale před očima jsem stále měla obraz onoho chlapce. Najednou jsem ho uviděla. Stál na pařezu a povýšeně se díval na celou scénu před ním. Dívka na toho může dostala neuvěřitelný vztek.
,,Danieli!'' zařvala, aby ji přes vřavu boje slyšel. Přiblížila se k němu na sotva dva metry. Ostatní je jakoby přehlíželi a nevšímali si jich.
,,Á, Kristen, rád tě vidím.'' řekl a slizce se usmál.
,,Kéž bych i já mohla říct to stejné.'' vyplivla jsem na něj jedovatě.
,,Podívej se kolem sebe. Tohle jsi způsobila ty.'' ukázal kolem sebe.
,,Je stejně velká chyba jak moje, tak i tvoje.''
,,Myslíš? Kdyby ses mi vzdala už kdysi v tom lesů u toho tábora, nemuselo by se nic stát.''
,,Dál by jsi zabíjel nevinné lidi a vlkodlaky. Stejně jsi zabil i Samuela.'' sykla jsem na něj.
,,To byla jen drobná nehoda.''
,,Tohle je podle tebe taky nehoda?''
,,Ne. Tohle bude jen jedna malá černá tečka v našich dějinách.'' řekl zcela vážně. V tom se na mě vrhnul. Už však byla připravená, protože něco podobného jsem čekala. Prvně obalamutit slovy a pak zaútočit. Natáhla jsem dlaně před sebe a jakmile se dotkly Danielova těla, proměnil se ve velkou ledovou sochu. Nevěděla jsem, jak je to možné. Teď jsem se tím ale nehodlala zabírat.
,,Krása, která dokáže i zabít.'' řekla jsem jen.
Najednou jsem ucítila známé mravenčení po celém těle, ale největší intenzitu to mělo v prstech na rukách. Rychle, téměř útočně, jsem roztáhla ruce. Přestala jsem cítit pevnou půdu pod nohama ale zároveň jako bych na něčem stála, jako by mě unášela vlna. Cítila jsem se najednou tolik silná.
Jedním prudkým pohybem jsem zastavila všechno dění okolo mě. Vzduch, který jsem nyní ovládala, tlačil na všechny tak, že se nikdo ani nepohnul. Jediné, co svedli, bylo pootočit hlavu na mě. Nejedny oči na mě upírali tázavý a zmatený pohled.
,,Dost už bylo válčení!'' zavolala jsem do davu tak, aby mě slyšeli úplně všichni. Trochu jsem povolila tlak vzduchu, který na ně působil, takže se jednoduše postavili na zem. ,,Nechte zbraně spadnout na zem! Podívejte se kolem sebe! Kolik vidíte kamarádů? Mrtvých přátel či nepřátel? Není to jedno, kdo tam leží? Proč proti sobě vlastně válčíte? Kde vznikla ta nevraživost a nepřátelství mezi vámi? Mezi upíry a vlkodlaky? V proroctví se píše, že potomek krvavé noci a úplňku buď vyvolá velkou válku nebo zachová mír. Chtěla bych ten mír, ale je pozdě předejít bitvě. Několik z vás muselo padnout, abych pochopila. Jen se na mě podívejte. Jsem napůl upír a napůl vlkodlak. Nesnáším proto obě rasy? Ne. Nedívejte se na rozdíly, které mezi sebou máte. Dívejte se na ty společné věci. Podívejte se na to, jak všichni do jednoho trpíme a truchlíme nad zrátami blízkých, jak se po nocích proháníme po lesích. Co na tom, že jedny podle pověsti vytvořil bůh k dobru a druhé bohova sestra pro zlo. Ne všechno je napsané na papíře. Svůj osud si píšete sami. Proč tedy se svým životem hazardujete a vyhledáváte konflikty tam, kde nejsou? Proč si myslíte, že předci žili v klidu a míru. Neviděli mezi sebou rozdíly. Existují jen dva, velmi podobné druhy. Člověk a ten zvláštní, my. Jistě se mezi vámi najdou tací, kteří mají mezi lidmi své přátele a rodinu. Chtěli by se k ní vrátit, ale bojí se a proto mrhají životem svým. Můžu jim však nabídnout že je přeměním zpět na lidi. Upíry na lidi nebo na vlkodlaky. Vlkodlaky na lidi. Já to dokážu. Jaký je tedy další důvod k válce a zbytečným rozporám mezi námi?'' dokončila jsem svůj dlouhý proslov.
,,Ta holka má pravdu! Dost už bylo mrtvých!'' zvolala nějaká žena z davu. Podle bledé pokožky jsem poznala, že jde o upírku.
,,Ano, už dost mrtvých!'' vykřikovali další.
,,Takže vás vyzývám, odložte zbraně a vlkodlaci, vy se přeměňte do lidské podoby!'' zvolala jsem.
Pak se rázem ozvalo řinčení, jak všelijaké zbraně dopadaly na zem.
Válka skončila, sotva začala. A proroctví se vyplnilo.