S krví upíra

3. kapitola - Rozhlédni se

Kristen
Včera jsme psali test z matematiky. Všichni kolem mě jsou vyklepaní z výsledků, ale já vím, že jsem to zvládla skvěle, jako vždy. Taky nám ale ten test nemuseli dávat hned v pondělí.
,,Dopadlo to celkem dobře, ale bez pětky se to neobešlo.'' promluvil učitel. Ten, kdo dostal tu kouli musí být pěkný ubožák. Holky v předních lavicích začaly testy rozdávat. Jakmile mi můj položily na stůl, zkoprněla jsem. Cože? Já mám pětku?

Slečno Doupová, jediné, co na tomto testu máte dobře je podpis.

Bylo tam připsáno. Přihlásila jsem se, a když si mě učitel všiml, řekla jsem:
,,Pane profesore, nejspíš jste mi špatně opravil test.''
Pokynul mi, abych šla za ním, a tak jsem to udělala. Položila jsem před něj ten kus papíru a čekala.
,,Je opraveno naprosto správně.'' odpověděl po chvíli. Já se na něj podívala vyjeveně a stále jsem tomu nemohla uvěřit. ,,Měla by jste si sehnat nějaké doučování.'' dořekl a poslal mě sednout.
Doučování? To sotva! Páprda jeden starý mi to opravil špatně!

Adrian
Chudák Kristen. Ale bylo k popukání, jak se začala s učitelem dohadovat o tom, že jí to opravil správně. Já jsem naštěstí nedostal pětku, jako ona, ale jedničku. Matika mi celkem jde.
Dneska mám po škole celkem volno. Kristen mě už dvě hodiny nevolala, asi nic nepotřebuje. Vlastně je v pokoji zavřená už od té doby, co se pohádala s otcem.

O dvě hodiny dříve
,,Co si jako o sobě myslíš? Jak jako že jsi dostala pětku?'' rozkřikl se na ni otec, sotva došla domů a o známce mu řekla.
,,Prostě...'' snažila se z toho vymluvit Kristen.
,,Nezamlouvej to! Okamžitě se běž učit!''
,,Ale otče! Já jsem se nikdy neučila a ani teď nehodlám.'' řekla rázně.
,,To je asi ten problém! Možná, kdyby jsi se učila, neskončilo by to tak.'' opáčil otec. Jakmile se na něj však dívka podívala tvrdohlavým pohledem, pokračoval. ,,Jak myslíš. Do té doby, než z matematiky dostaneš jedničku, ti nedám ani korunu kapesného, odevzdáš mi telefon a o nakupování si můžeš nechat jen zdát!''
,,Cože!'' vypískla Kristen. ,,To nemůžeš!''
,,To si piš, že můžu. A teď jdi do svého pokoje a ve svém zájmu se uč!''
Dívka rázně odkráčela do svého pokoje.

Ale přesto se za ní skočím podívat. Potichu jsem otevřel dveře a nahlédl dovnitř, zda třeba nespí. Uviděl jsem ji, jak se krčí nad stolem a hlavu má v dlaních.
,,Krucinál!'' zanadávala a hodila perem o stůl. Ja jsem zaťukal na dveře a teprve teď se na mě dívka otočila. ,,Co tu chceš!'' vypískla.
,,Přišel jsem se zeptat, jestli něco nepotřebuješ.'' řekl jsem klidně.
,,Ne! Nepotřebuji!'' vykřikla podrážděně Kristen.
,,Já jsem z té matematiky dostal jedničku. Jestli chceš, vysvětlím ti to.'' nabídl jsem se.
,,Není třeba. Zvládnu to.'' řekla.
,,Jak myslíš.'' usmál jsem se. Chvíli jsem ještě čekal ve dveřích, než jsem se otočil k odchodu.
,,Fajn!'' špitla skoro neslyšně Kristen. ,,Potřebuji pomoct.''
Páni! To jí muselo stát hodně přemáhání. Vešel jsem tedy do pokoje a zavřel za sebou. Přitáhl jsem si židli ke stolu a podíval jsem se, co vlastně dívka počítá. Před sebou měla papír celý dočmrkaný.
,,Tak, čemu přesně nerozumíš?'' zeptal jsem si, i když asi zbytečně. Podle písemky to vypadalo, že ničemu.
,,Ničemu.'' přiznala.

,,Takže tomu už rozumíš?'' zeptal jsem se, jakmile spočítala už třetí příklad dobře. Kristen jen přikývla. Zvedl jsem se že židle a schytal jsem se odejít, když jsem se mezi dveřmi zarazil. ,,Proč se chováš takhle?''
,,Jak?'' upřela na mě nechápající pohled.
,,Prostě takhle. Namyšleně, sobecky.''
,,Já se nijak nechovám!'' řekla dost naštvaně.
,,Aha, takže se tak nechováš, ale namyšlená doopravdy jseš?'' zeptal jsem se a pak odešel. Nechal jsem tak tu otázku viset ve vzduchu.

Kristen
Tolik legrace při učení jsem si nikdy neužila. A hlavně ne s Adrianem. Je vážně fajn. Počkat! Nad čím přemýšlím? Je to jen můj sluha! Nemůžu s rozplývat nad takovou nickou! Není nic! Ani bohatý, ani hezký. Nebo že by hezký... Ne! Ale ty jeho svaly, a ten úsměv... Ne, vzpamatuj se holka! Každá polovina mozku si stála za svým. Ale tak je to špatně! Je to sluha, tak proč by se mi měl líbit? A vlastně mě se ani trošičku nelíbí!

Je středa ráno. Matematiku máme hned druhou hodinu a já se rozhodla, že se nechám přezkoušet. Díky Adrianovi tomu už rozumím. Sešla jsem dolů a s botami jsem vyšla před dům. Bylo chladnější ráno. Hned za mnou se dveře otevřely znovu a z nich vyšel Adrian.
Rázným rychlým krokem jsem vyšla směrem do školy. Adrian na mě něco mluvil, ale já ho ignorovala a ještě přidala do kroku. Po chvíli to vzdal a šel svým tempem.

,,Jsi dobrá. Včera jsi dostala tak špatnou známku a dneska jedničku!'' pochválila mě Julia o přestávce.
,,No to víš, před tím jsem se nesnažila. Prostě stačilo se trošku snažit.'' pokrčila jsem rameny. Nehodlala jsem jí říkat, že mě Adrian doučoval. On mě však slyšel a přes třídu na mě vrhl rozzlobený pohled. No a? Je to jen můj sluha.
,,Mohl bych si s tebou promluvit?'' zeptal se mě Adrian.
,,Ne.'' opáčila jsem, ale on tomu nevěnoval pozornost. Chytl mě za paži a táhl na chodbu. ,,Au! Vždyť tam budu mít monokl!''
,,Proč se tak chováš?'' zeptal se mě. A je to tu zase.
,,Jak zase! Co se ti nezdá! Jsi tu teprve týden a už víš všechno nejlíp?'' křikla jsem na něj.
,,Chováš se sobecky, hrozně egoisticky, namyšleně. Mám pokračovat?''
,,Co si to dovoluješ!'' vařila se ve mě krev. Jak si dovoluje něco takového říct? On je nic oproti mě nic!
,,Ty nejsi moje královna! Můžu si říkat co chci!''
,,Udělám ti že života peklo!'' vyhrožovala jsem mu.
,,Panebože Kristen! Rozhlédni se! Kolik tu máš kamarádek? Myslím opravdových a ne takových, který tě poslouchají jen proto, aby jsi jim neotravovala život? Zkoušela jsi někdy projít po chodbě a zaposlouchat se do toho, co si o tobe jiní povídají?'' vyjel na mě. Než jsem se vzpamatovala a něco řekla, odešel. Chvíli jsem ještě stála na chodbě a nakonec jsem vešla do třídy.
Jeho slova mi pořád vrtala hlavou. Může to být pravda?
Celou hodinu jsem nad tím přemýšlela. O přestávce jsem musela jít na záchod a cestou jsem se opravdu zaposlouchala do rozhovorů ostatních studentů. Vešla jsem na záchod a sotva jsem za sebou zavřela dveře, uslyšela jsem, jak sem někdo vešel a obě jsou zábrany do rozhovoru.
,,Slyšela jsi, jak se pořád vytahuje? Tyto šaty jsou podle dnešní módy. Moje kabelka je od tamtoho slavného návrháře!'' říkala první dívka a někoho přitom napodobovala.
,,Taky pořád říká, že může mít kluka, na jakého si ukáže. Podle mě o ni žádný nestojí. Kdo by chtěl chodit s takovou namyšlenou fiflenou?'' smála se druhá.
,,Nojo, Kristen je hrozná nána.''
Počkat! Oni se baví o mě? Tak o tomhle mluvil Adrian?
,,Ale ta Julia taky. Pořád se Kristen zastává.''
,,Nechápu, proč to dělá. Určitě je s ní jenom proto, aby na sebe upoutala pozornost.'' zasmála se obě dvě. Najednou zazvonilo a obě dvě se rozeběhly do třídy. Já jsem nebyla schopná se ani pohnout. Jen jsem stála za dveřmi. Po deseti minutách jsem že záchodu přece jenom vyšla, hned na chodbě jsem se však sesunula k zemi a začala brečet.
Myslela jsem si, ze jsem oblíbená, ale všichni se mi jen bojí říct pravdu! Momentálně mě nezajímalo, jestli někdo vyjde ze třídy a uvidí mě. Chtěla jsem jen brečet. A opravdu. Někdo ze třídy vyšel. Prvně bouchly dveře a pak se ta osoba rychlými kroky dostala až ke mě.
,,Kristen! Co tu děláš?'' řekl nějaký kluk. Chvíli mi trvalo, než !i došlo, že je to hlas Adriana.
,,M... měl jsi p... pravdu!'' vzlykala jsem. Jeho silné paže mě postavili na nohy a já mu začala plakat do trička, které se mu začalo zbarvovat do barev make-upu.
,,Co se stalo?'' ptal se mě dál, zatím co mi váhavě položil ruku na záda a druhou mě jemně pohladil po vlasech.
,,Dvě holky... záchody... nejsem... nechápu...'' koktala jsem jeden větší nesmysl za druhým.
,,Uklidni se.'' nařídil mi. Moc mi to však nepomáhalo, protože jsem začala vzlykat ještě víc. Když mě viděl, dodal: ,,Sedni si ještě chvíli na zem a počkej.''

Adrian
Už bylo po zvonění a Kristen nikde. Přihlásil jsem se tedy, jestli bych mohl na záchod. Sotva jsem vyšel ze třídy na chodbu, uslyšel jsem vzlyky. Rozhlédl jsem a na zemi jsem uviděl Kristen.
Snažil jsem se z ní dostat, co se stalo, ale jediné, co jsem se dozvěděl bylo, ze jsem měl pravdu. Ale v čem? A proč brečela? Co s tím mají společného nějaké holky a záchod?
,,Sedni se ještě chvíli na zem a počkej.'' nařídil jsem jí. Rozběhl jsem se zpět do třídy. Vysvětlil jsem profesorce, že se Kristen udělalo zle a nabídl se, ze ji odvedu domů. Když učitelka souhlasila, vzal jsem její i svoje věci a pádil zpět na chodbu. Kristen jsem našel ve stejné poloze, v jaké jsem ji tam nechal.
,,Tak pojď, jde se domů.''