S krví upíra

24. kapitola - Výcvik

Kristen
Seděla jsem na posteli a ignorovala všechny pokusy ostatních členů o to, aby se mnou jakkoliv komunikovali. Hned potom, co jsem domluvila s Fredem skrz spojení jsem se zamkla v pokoji. Pak se mnou začal mluvit i Fred uvnitř mé hlavy, a proto jsem si sundala řetízek s jeho prstenem. Je možné, že bude taky určovat osud mnoha mužů a žen krvavých nocí i úplňků. Pořád se mi v hlavě přehrávala jedna a tatáž věta. Co když je to pravda, ale já neuspěji? Co pak?
,,Kristen! Otevři! Nám je jedno, co tam píšou! Pojď ven!'' zavolala na mě Amber a přitom zabouchala několikrát na dveře.
,,Mě to ale jedno není!''
,,Prosím, pojď ven! Už jsi tam zavřená přes den! Nic jsi nejedla!'' prosila dál dívka. Já jsem však ani na její prosby nevylezla. Proto toho nechala a já slyšela, jak odešla do svého pokoje.
Po nějaké půl hodině jsem z okna viděla, jak jdou před dům Fred s Leem. Potichu jsem otevřela okno a zapojila vlkodlačí schopnosti. Tedy hlavně jednu, sluch. Taky jsem si už nasadila už řetízek s Fredovým prstenem.
,,Vím, že se moc dlouho neznáme, ale v naší smečce je zvykem, že se navzájem pomáháme s výcvikem, aby jsme se stále zdokonalovali.'' říkal zrovna Leo.
,,Takže ty mě teď budeš vlastně učit?''
,,Ne, budeme se snažit naučit se něco nového navzájem.'' usmál se Leo.
Celou dobu, co jsem byla zavřená ve svém pokoji, jsem zkoušela ovládání vody a už se mi to daří i aniž bych se musela přeměnit. Musela jsem se usmát, protože me něco napadlo. Začala jsem se soustředit a natáhla ruku před sebe. Nad těmi dvěma kluky se začala tvořit veliká ,,louže'' vody, jen ve vzduchu. Pořád se zvětšovala.
,Pozor!' zařvala jsem skrz spojení. Fred se kolem sebe rozhlédnul, ale pak oba zařvali, protože jsem vodu nechala volně spadnout. Vypadali jako zmoklé slepice. Pak se Fred podíval do mého pokoje, kde jsem se v okně lámala smíchy.
,Moc vtipné!'
Pak jsem vyskočila z okna, ale do kupy spadaného listí jsem dopadla už jako vlk.
,Hmmm, dobrý.' uznal Fred.
,,Hele, nemysli si, že když umíš něco víc než my, že chci vypadat jako zmoklá slepice!'' vískl na mě Leo. To už jsem se přeměnila zase na člověka, protože smát se ve vlčí podobě je dost obtížné. Najednou jsem si všimla v jeho očích takové divoké jiskry. Rychlostí blesku se přeměnil na vlka hodně světle hnědé barvy. I z jeho kožichu kapala voda. Ten můj měl hnědou barvu a Fredův černou, takže každý vlk byl jiný. V zápalu boje se na mě vrhnul, ale moje smysly byly natolik bystré, že jsem stihla uskočit a také se přeměnit na vlka.
Věděla jsem, že Leo jen trénuje, ale i tak to bere dost tvrdě. Já však nejsem žádná nicka a jen tak se nedám.
Chvíli jsme se tak kočkovali, ale pak Leo zapackl o větev a svalil se na zem. Toho jsem využila, přiskočila jsem k němu a packou ho uvěznila na zemi. Za sebou jsem uslyšela prvně tiché, ale pak hlasitě tleskání. Pustila jsem Lea a otočila jsem se. U dveří stál Samuel s Adrianem a obdivně nás pozorovali.
,,Jsi dobrá.''
,,Díky.'' řekla jsem, když jsem se přeměnila. ,,To nic nebylo. Naučili nás to na táboře.''
,,Tohle tě ráda zajisté nenaučili. Díky své matce jsi mnohem rychlejší a mrštnější než jiní vlkodlaci. To je velká výhoda.'' řekl, ale když viděl, jak jsem s sebou při této větě cukla, ihned se začal opravovat. ,,Teda, promiň, neměl jsem to takhle říkat.''
,,Ne, to je dobrý. Nemůžete všichni hlídat svoje slova jen proto, co jsem.''
,,Stejně ty tvoje pohyby byly perfektní. Pohybuješ se jako vlk s neuvěřitelnou elegancí.''
,,Bože, Leo, cos zase vyváděl!'' vykřikla Amber a přitlačil se až k němu.
,,No, myslím, že za to můžu spíš já. Trochu jsem se pomokřila.'' dostala jsem další záchvat smíchu.
,,To je skvělé, že jsi už vylezla že svého pokoje, jen nevím kudy, protože vím jistě, že chodbou jsi nešla.'' dumala dívka.
,,Vyskočila jsem oknem.'' řekla jsem bezstarostně a usmála se. Teprve teď jsem si uvědomila, v jak úžasné smečce jsem se ocitla.

,,Páni, tys měla hlad.'' usmála se Amber, když jsem dojedla. Snědla jsem dva kusy masa a snad sedm brambor.
,,Nojo no.'' zasmála se. Byla jsem všem vděčná, že se nikdo nezmínil o tom, co se včera stalo a co se dočetli v té povídce.
,,Víš, mě napadlo...'' začal Leo, ale pak se zasekl. ,,Jestli bys s náma nechtěla jít do lesa se proběhnout.''
,,Moc ráda.''
,,Tak pojďte, Samuel na nás už čeká venku.'' řekl a všichni se naráz zvedli a šli zadními dveřmi ven.
,,Vidím, že dneska k nám přibudou dvě nové tváře.'' ukázal na mě a Freda vůdce smečky. Těsně za mnou jsem slyšela tiché odfrknutí, které patřilo Adrianovi.
,,Něco se ti nezdá?''
,,Ne, všechno je fajn.'' odpověděl mi, i když já poznala, že není. Něco ho štvalo, a to hodně. Dál jsem to však neřešila a místo toho jsem se přeměnila. Společně s ostatními jsem vyběhla směrem k lesu.
Kličkovat a běhat mezi stromy jsem milovala. A hlavně, když tu nejsem sama. Z jedné strany vedle mě běžel Fred a z druhé Adrian. Nevím proč, ale víc jsem se dívala po Fredovi. Jednou jsem se na něj takhle zahleděla a když jsem se pak otočila směrem, kterým utíkal Adrian, už tam nebyl.
Najednou Samuel zastavil, a tak my ostatní zastavili taky. Vůdce se přeměnil a zahleděl se do tmy. A jsem tam nic neviděla, ale když jsem se pořádně soustředila, zahlédla jsem několik vlčích postav. Všechny pak vstoupili na světlo, tak jsem poznala cizí smečku o nejméně šesti členech.
,,Jste za hranicemi vaší smečky. Opusťte to tu.'' řekl hlubokým hlasem Samuel. Nic se však nedělo. Vypadalo to, jako by se vlci mezi sebou domlouvali a pak se rozestoupili a prošel jejich vůdce smečky. Aby spolu vůdci obou smeček mohli mluvit, proměnil se i druhý muž.
Prudce jsem se nadechla a svět se se mnou začal zatočit. To ne! To nemůže být pravda! Jak je to možné?