S krví upíra

2. kapitola - Nákupy

Adrian
Ráno jsem se vzbudil v šest hodin ráno, stejně jako každý den. Převlékl jsem se a co nejtišeji jsem se vydal ven. Jako každé ráno jsem si šel zaběhat. Nedaleko odsud je takový hustý velký les, a právě tam se běhá nejlíp.
Povinnosti mi začínaly v sedm. To už jsem stál připravený před jejím pokojem. První moji povinností je Kristen vzbudit. Zaklepal jsem a poté vešel do jejího pokoje. Natož jsem schytal ránu polštářem.
,,Vypadni odsud!'' zařvala na mě dívka.
,,Je mojí povinností tě vzbudit.'' řekl jsem jí nazpátek a nesměle jsem do pokoje opět vstoupil. Položil jsem její peřinu na postel.
,,Co kdybych spala nahá?'' zeptala se mě pohrdajícím tónem.
,,A spala?'' odvětil jsem bezstarostně. Kristen jen zaťala pěsti. Asi nevěděla, co říct dál. Samozřejmě jsem viděl, že pižamo má. Naštěstí.
,,Tak fajn.'' usmála se Kristen. Byl to takový úsměv spíš z donucení. ,,Když jsi teď něco jako má chůva, musíš mi taky nachystat oblečení.''
,,Ale jistě.'' odvětil jsem zase vklidu a ukázal na oblečení, které jsem před chvílí donesl. Byl to jezdecký úbor. Byl jsem ho totiž vyzvednout v prádelně.
,,Na co mi bude jezdecký úbor?''
,,Tvůj otec ti to neřekl? Dnes máš první lekci jízdy na koni.''
,,Děláš si srandu!''

Kristen
Nevěřila jsem vlastním uším. Cože mám? Lekci jízdy na koni?
,,Děláš si srandu!'' vykřikla jsem a hrabala se z postele.
,,Ne. A navíc, lekce začíná o půl osmé. Měla by sis pospíšit. Počkám na tebe u stájí.'' řekl mi a odešel.
Rychle jsem se nasoukala do oblečení, učesala se a hned utíkala dolů.
,,Otče!'' zavolala jsem. Z kuchyně se vynořil a zkoumavým pohledem si mě změřil.
,,Sluší ti to.'' řekl jen.
,,Děláš si ze mě srandu? Já mám jezdit na koni?'' vyčetla jsem mu.
,,Samozřejmě. Nebyl jeden jediný člen rodiny, který by to neuměl. A ty nebudeš výjimkou.''
,,Ale...''
,,Žádné ale! Prostě se to naučíš a basta!'' zvýšil otec hlas. Sklonila jsem hlavu.
,,Ano, otče.'' řekla jsem jen a pak si to namířila do stájí. Byla jsem natolik zabraná do myšlenek, ze jsem si Adriena nejprve ani nevšimla.
,,No konečně jsi přišla.'' na oko se zaradoval. Já jsem po něm jen šlehla zlostným pohledem. Bez řečí mě odvedl k instruktorovi a ten mi ihned začal vysvětlovat, jak se má správně uvazovat sedlo a podobně. Po nudné hodině jsme konečně šli před stáje a instruktor mi ven vyvedl kaštanovou klisnu.
,,Chyť ji za uzdu a pomalu pohlaď, ať ví, že jí neublížíš.'' řekl. To jsou takový hovadiny a kecy! Sotva jsem se však ke klisně přiblížila a chytla ji za uzdu, začala sebou cukat a vzpouzet se. Vypadalo to, jakoby se ode mě chtěla dostat co nejdál. Vrhla jsem vyděšený pohled na instruktora, ale ten vypadal, že taky netuší, co klisna vyvádí. Čím déle jsem ji držela, tím se víc plašila.
Pak jsem se podívala na Adriana. Netuším, proč jsem to udělala, ale jeho výraz mě překvapil. V obličeji byl bledý a jeho tělo působilo hrozně křečovitě a stáhle. Jeho oči bedlivě pozorovali výjev před ním. Ale vypadalo to, že on ví, co a proč ta klisna vyvádí.

Adrian
Takže jsem měl pravdu. Ale to budu muset posoudit až později. Teď je na to příliš brzo.
Musím uznat, že když se snaží tu klisnu zkrotit, vypadá vcelku roztomile. Musel jsem se nad tím začít smát.

Kristen
,,Tak se tam tak nesměj a pomoz mi!'' zařvala jsem na Adrian. Já se snažím tu klisnu zkrotit a on se tam jen směje jako vůl!
,,Myslím, že se budu jenom dívat. Zvířata mě nemají moc v lásce.'' přiznal, ale smál se dál, i když se snažil smích zadržet. Nedařilo se mu to.
,,Fajn!'' odsekla jsem. ,, Běž mi teda zatím napustit vanu vodou a dej do ní pěnu do koupele!'' nařídila jsem mu. On udělal malou poklonu a vyrazil do mého pokoje.

Tak z jízdy na koni nebylo nic. Klisna ani žádný jiný kůň se v mě přítomnosti necítil dobře a plašil se. Dnes je neděle, jediný den v týdnu, kdy mám volno. Tedy já jsem této den využila jinak. Rozhodla jsem se jít na nákupy. Samozřejmě, Adrian byl jakožto můj sluha se mnou. Myslela jsem si, že to hned v prvním obchodě vzdá a bude škemrat, aby jsme se vrátili, ane ne.
Poslušně se mnou chodil do každého obchodu, do kterého jsem zamířila. Ve značkovém make-up obchodě, kde jsem strávila nejméně půl hodiny, stál v rohu a beze slova mě pozoroval.
Po třech hodinách nakupování už měl Adrian plné ruce tašek se značkovým oblečením, botami... Stále však neřekl ani slovo o tom, že chce jít zpátky, ať si pohnu nebo jestli toho nemám už dost. Proto jsem se rozhodla zajít do posledního, ryze ženského obchodu. Do dámského spodního prádla. Samozřejmě značkového, nic jiného na sebe totiž neobleču.
Jakmile jsem vešla do obchodu, ohlédla jsem se za sebe. Adrian chvil váhal na prahu dveří, pak ale šel za mnou. Zamířila jsem si to do úplně zadní části obchodu. Všechny dívky i ženy se na něj s překvapení, ale i zájmem, dívali. Vešla jsem do sektoru s kalhotkami, přesněji s tangama. Začala jsem se prohrabovat nějakými, a pak jsem naschvál vybrala dvoje, téměř stejný.
,,Který si mám vzít?'' zeptala jsem se ho schválně. Vypadalo to, že se rozmýšlí a pak odpověděl.
,,Ty vpravo. Levý mají na sobě malý špinavý flíček.'' usmál se. pořádně jsem se na kalhotky zahleděla, a pak jsem si ho taky všimla. Počkat, jak si mohl z takové vzdálenosti všimnout takového pidi flíčku? ,,Ale i ty druhý by ti neslušely.'' řekl po chvíli.
Nakonec jsem oba kusy odhodila a zadívala se na něj. Vážně řekl, že mi to nebude slušet?
,,Tak mi vyber, když jsem v tom takový expert?'' řekla jsem i ironií v hlase.
,,Žádné. Já osobně si myslím, že tohoto máš dost. Když jsem nesl z prádelny tvé čisté prádlo, tohoto tam bylo alespoň dvacet kusů.''
,,A víš co? Máš pravdu. Ale nějaká podprsenka by se mi hodila. Tak, můžeš přece jenom své znalosti ukázat.''
Kupodivu opravdu sebral všechny ty tašky a přesunul se do oddělení s podprsenkami. Chvíli si všechny prohlížel a nakonec vzal tu nejobyčejnější, jaká tam byla.
,,No, vkus nemáš nic moc.'' řekla jsem, když jsem si prádlo prohlédla. Jediné, co jí zdobilo, byla malá mašlička vepředu. Vážně na hrozný vkus. ,,Tohle bych si mě sebe nevzala ani za sto let.''

Adrian
Bylo vidět, že mě po nákupech tahá schválně. Chtěla si vyzkoušet, co vydržím a vsadil bych svoje boty, že si myslela, že ji začnu prosit, aby jsme šli pryč. Ale já jsem zvyklý. Se sestrou jsem po nákupech chodil pořád. Ale je pravda, že ona nebyla taková fiflena, jako je Kristen. Ale dost legrační bylo, když mě zatáhla do obchodu s dámským spodním prádlem. Chvíli jsem venku váhal, ale pak jsem si řekl, že ji neudělám tu radost a půjdu dál.
Dost mě ale znervóznily ty pohledy všech dívek a žen, okolo kterých jsem procházel. Snažil jsem se je ale nevnímat.
Když tak nad tím přemýšlím, ta práce osobního sluhy Kristen nebude zase tak špatná.