S krví upíra

19. kapitola - Co to s námi je?

Fred
Nemohl jsem tomu uvěřit. Už když jsme spadli to té jámy, chtěl jsem ji políbit, ale v tu chvíli nás našli. Na naší půlnoční schůzce jsme si skvěle rozuměli, a nakonec, když se mě zeptala, jestli jsem byl někdy zamilovaný, uvědomil jsem si jednu věc. Já tu holku prostě miluju!
Prvně jsem neodolal, ale pak se to stalo. Lehce jsem se dotkl jejích rtů, ale pak jsem si uvědomil, že ona to nemusí cítit stejně, odtáhl jsem se.
,,Promiň... neměl jsem...'' vykoktal jsem. Ona však udělala tu nejneočekávanější, ale zároveň nejlepší, věc, kterou mohla udělat. Chytla mě za mikinu a přitáhla si ne blíž. Tentokrát si mě přitáhla ona. Spojila naše rty a já ihned začal spolupracovat. Neexistovalo nic jiného než my dva, naše polibky a těla.
Na každém kousku, kterým jsme se dotkly, se mi rozbrněly konce nervů. Ostychavě jsem jí položil ruku na její bok a druhou zamotal do vlasů. Byl jsem čím dál drzejší, ale kdyby se jí to nelíbilo, nespolupracovala by a odtáhla by se.
,,A vypadněte do svých chatek nebo vás nahlásím Brit!'' zařval za námi nějaký ženský hlas. Poznal jsem tam jednu z žen na ošetřovně.
Kristen úplně zrudla, stejně jako já, ale pak se bez jediného slova rozběhla k její chatce. Jen jsem tam nechápavě stal a koukal za ní. My se právě líbaly a ona pak je uteče? Bez jediného slova? Zamířil jsem tedy také ke svojí chatce.
,Jestli jsem tě nějak urazil, tak se moc omlouvám.' řekl jsem v hlavě. ,Kristen slyšíš mě?' zkoušel jsem dál. Nic se však neozvalo. Je možné, že si prsten sundala. ,Vážně se moc omlouvám, ale nebránila ses, tak jsem si myslel... Asi to cítíš jinak než já. Každopádně, jestli se mnou nechceš mluvit, máš k tomu jistě dobré důvody. Tak alespoň dobrou noc.' řekl jsem nakonec a pak si lehnul do své postele.
Po několika neúspěšných pokusech jsem spánek vzdal a šel do vedlejší chatky. Zabouchal jsem na okno a vykoukl takový brýlatý kluk.
,,Sakra lidi, co to s vámi dneska je?'' postěžoval si.
,,Kolik chceš za flašku něčeho tvrdýho?'' zeptal jsem se rovnou. O něm bylo známe, že si dovezl na tábor několik flašek alkoholu a pak je předraženě prodává. Mě momentálně bylo jedno, kolik to bude stát, hlavě když po tom na všechno alespoň na chvíli zapomenu.
,,Čtyři sta.'' řekl si cenu a ukázal na litrovou sklenku zlatavé tekutiny. Vytáhl jsem z kapsy dané peníze a alkohol si vzal. Začal jsem přemýšlet, kam bych mohl jít, aby me nenašli. Rozhodl jsem se jít k jezírku.

Kristen
Seděla jsem na druhé straně jezírka, kde jsme obvykle sedávali s Fredem. Naklonila jsem flašku a vyklopila do sebe další lok jakési nazelenalého alkoholu. Bylo to hnusný, ale na to, abych na všechno, alespoň na chvíli zapomněla, to stačilo.
Udělala jsem tu největší chybu tohoto tábora, zamilovala se. A proč ho nemůžu milovat? Ze dvou důvodů:
1) Sám řekl, že někoho miluje, nebudu jí lést do zelí.
2) Moje matka mě taky milovala a je mrtvá. Jednoduše, když se s ním nebudu bavit ani líbat, nikdo ho nezabije.
Ani nevím jak, ale podařilo se mi vstát. Pomalu jsem se snažila domotat do tábora.
,,Kristen! Co to sakra - '' slyšela jsem potichu vykřiknout Jill. Teda myslím, že to byla Jill. Všechno se mi motalo a splývalo dohromady.

Jill
Vzbudila jsem se a Kristen nebyla ještě pořád ve své posteli. Z venku jsem uslyšela nějaký, sotva slyšitelný hluk. Otevřela jsem dveře a co nevidím. Kristen se tam motá s flaškou od alkoholu v ruce.
,,Kristen! Co to sakra - '' vykřikla jsem, jak nejhlasitěji jsem si troufla. Vyběhla jsem ze dveří a chytla si za ruku. Ze druhé jsem ji vykroutila skoro prázdnou flašku.
,,Héj!'' vzdorovala mi holka. Neměla jsem šanci dostat ji do chatky sama. Rebeka byla na ošetřovně, protože si včera zlomila nohu, ale díky vlčímu rychlému léčení bude za pár dnů fit.
Pustila jsem Kristem a vyběhla k vedlejší chatce. Zabouchal jsem na dveře a po chvíli vylezl ten, kterého jsem čekala.
,,Jill?'' podivil se rozespale Sam. ,,Co se děje?''
,,Kristen se úplně zliskala. Je prostě opilá a já ji musím dostat do chatky dřív, než na to přijdou vedoucí. Potřebuji pomoct!'' vyhrkla jsem. Přes obličej mu přelétl překvapený výraz, ale hned vyběhl že své chatky za mnou. Každý jsme chytli dívku za jednu paži a společnými silami jsme ji dotáhli do postele.
,,Hmmm... Frede!... Ne počkej!'' mumlala si z polospánku. Dost mě překvapilo to jméno. Fred.
Oba jsme pak u ní počkali, než usne, což moc dlouho netrvalo.
,,Děkuji. Nevím, co by se stalo, kdyby na to Brit přišla.'' řekla jsem mu už před chatkou. Teprve teď jsem si všimla, co vlastně má na sobě. No, spíš co nemá, protože měl oblečený jen šortky. Trochu jsem se začervenala, protože i já na sobě měla podle mě, dost krátké šortky a tílko.
,,Co se jí sakra stalo?'' přerušil ticho Sam.
,,To nevím. Ale když usínala, zamumlala Fredovo jméno. Nemohl ji nějak ublížit?''
,,Ne, Fred je necitlivý, ale nikomu by neublížil, a už vůbec ne holce. A navíc, dneska v noci nebyl v chatě.''
,,Ale to ani Kristen. Posledních několik nocí netrávila v chatce, nebo alespoň částí. Někdy byla pryč celou noc, jindy se vrátila.''
,,To Fred taky. Prý chodil za nějakou roštěnkou, ale co bylo zajimavý, že se vyplížil vždycky kolem jedné hodiny v noci. Teda on říkal, že se chodí proběhnout někam do lesa ale já mu to nevěřím.'' usmál se. A najednou me něco napadlo. Ale to přece... anebo jo?
,,Počkat! V kolik ze se vyplížil ven?'' vyhrkla jsem.
,,Kolem jedné, proč?'' nechápal.
,,Protože to se vždycky vytratila i Kristen. Říkala, že chodí za nějakým klukem.''
,,Ty myslíš...'' zasekl se Sam. Nejspíš mu to taky došlo.
,,Jen se zamysli. Hned poprvé jsme je našli v tom lese spolu. Pak se oba vytrácí ve stejnou dobu a říkají to stejné, že jdou za někým na jinou chatku. A pak se Kristen objevila opilá, a jak jsem si všimla, Fred ve své posteli taky nebyl.''
,,Tak teď mi to dává smysl. Takže, aby jsme si to ujasnili, myslíš si, že se schází spolu?''
,,Jasně!'' řekla jsem, ale v tom se za námi ozvalo jakési hlasité nezřetelné mumlání. Když jsem se otočila, uviděla jsem Freda, jak vychází z lesa, že stejného místa, jako před chvíli Kristen. I on měl v ruce flašku, tentokrát úplně prázdnou. Asi má větší výdrž než má kamarádka.
,,To si ze mě dělají prdel? Co to s nima je?''
,,Myslím, že toto jako důkaz stačí.'' řekla jsem a rozběhla jsem se za Samem pomoct mu dostat Freda do jeho chatky.
Po několika neúspěšných pokusech se nám to povedlo. Mezi Fredovou a Samovou postelí bylo hrozně málo místa, a tak jsem byla ráda, když už konečně padnul do postele. Já se chtěla otočit a odejít, ale o něco jsem zakopla začala ztrácet rovnováhu. Chytla jsem se první věci, která mi přišla pod ruku, ale bohužel to byla Samova ruka a oba jsme se skáceli na jeho postel. Ležela na měkké matraci a on byl kousek nade mnou. Cítila jsem jeho skoro nahé tělo na tom mém a jeho dech mě šimral na tváři.
,,M - měl bys mě pustit.'' řekla jsem s odporem. Nechtěla jsem, aby to skončilo.
,,A co když nechci?'' usmál se Sam.
,,Tak tu budu muset zůstat nečinně ležet.''
,,To už je rozumnější řeč. Ale myslím, že tu jen nečinně ležet nebudeš.'' řekl a pak mě zničeho nic políbil. Prvně jemně, ale když jsem ho neodstrčila, začal mě líbat dravěji. Se stejnou vervou jsem mu polibky oplácela a když se mi podařilo vymanit ruce zpod jeho těla, přitáhla si ho blíž.
Bylo to poprvé, kdy jsem se s někým líbala, ale kdybych mohla něco změnit nebo tento okamžik zastavit, neudělala bych to. Bylo to dokonalé a hlavně s člověkem, kterého doopravdy miluji.
Odpojili jsme se od sebe až když nám došel vzduch v plicích.
,,To bylo poprvé.'' zašeptala jsem.
,,A nelituješ toho?'' zděsil se Sam. Bylo vidět, že by ho to vážně mrzelo a i přes obličej se mu mihl upřímný výraz.
,,Ničeho.'' ujistila jsem ho a znovu ho políbila.