S krví upíra

39. kapitola - Změním se

Julia
Pořád jsem nemohla z hlavy dostat její poslední slova: Nino je věčný sukničkář. Každý týden má v posteli jinou a vztah mu nikdy nevydržel. Pak se mi ale vybavuje dnešní noc. Nino se choval tak... tak... mile. Úplně jinak, než by se choval sukničkář. Hned poté, co mi nachystal misku s mlékem a čokoládovými kuličkami, se se mnou začal bavit. Chvíli jsem byla sice nervózní a soustředila se na to, abych se nezakoktala, ale pak už to šlo samo. V té kuchyni jsme seděli asi půl hodiny, než mi začala být zima. Celou tu dobu jsme se smáli jeho vtipům nebo vtipným historkám. Já vlastně skoro nemluvila, ale nevadilo mi to. Sledovala jsem jeho úžasné oči a úsměv na rtech.
Teď jsem ležela na své posteli a sledovala kosa, který seděl na větvi kousek od mého okna. Sotva před chvílí vyšlo slunce. Pomalu jsem spustila bosé nohy na koberec a převlékla se. S pomyšlení, že bych mohla Nina potkat i u snídaně, jsem se vyřítila z pokoje a pospíchala jsem směrem ke kuchyni. Dost mě zklamalo, že jsem v místnosti byla sama. Líně jsem tedy přešla k lednici a zahleděla se do ní. Co si mám jen dát? Nakonec jsem si vytáhla tři vajíčka. Rozhodla jsem si je usmažit.
,,Zase u lednice?'' uchechtl se chlapecký hlas. Já jsem opět naskočila leknutím a jako v noci mléko, jsem pustila i jedno z vajíček. On však byl rychlejší a chytil ho.
,,Zase jsi mě polekal.'' vyčetla jsem mu. ,,To bude chtít nějaký trest.''
,,Tak mě potrejstej.'' laškoval se mnou Nino. Pomalu jsem se k němu přiblížila, až jsem od něj byla sotva několik centimetrů. Mohla bych ho políbit, ale napadl mě lepší trest. Rychle jsem mu druhé vajíčko rozbila o hlavu a hned na to rychle odskočila. Mohla jsem se smíchy potrhat. Jeho vlasy se míchaly se žlutým žloutkem a do obličeje mu řekl bílek. Jako ozdobu měl všude skořápky.
,,Fuj!'' vyprskl. ,,No počkej!'' zařval a rozkázal mi do mých vlasů to druhé vajíčko. Ještě to s vlasy pěkně smíchal, abych to už vůbec nevymyla ani nerozčesala. Tentokrát jsem na hlavě měla bílek, žloutek i skořápky já.
,,Héj!'' vypískla jsem. V ruce jsem měla poslední vajíčko a i to jsem po něm hodila. Trefila jsem se mu do prsou. Kuchyní se okamžitě roznesl šílený smrad zkaženého vajíčka. Zaměřila jsem se na flek na jeho šedém tričku, který byl nazelenalý.
,,No do háje!'' vykřikli jsme sborově. Když jsem ale chtěla odejít, protože ten puch byl nesnesitelný, najednou si mě k sobě přitáhl. Jindy bych si myslela, jak je to romantická chvíle, ale teď ne. Tiskl mě k sobě jako bych byla snad ze zlata a chtěli me ukrást. Nějakou dobu mi trvalo, než jsem si uvědomila, že jsem opřená o ten páchnoucí flek zkaženého vajíčka a rychle se od něj odtáhla. Prohlédla jsem si svou béžovou halenku.
,,Co se tu do háje stalo? A co je to za šílený smrad?'' zeptal se zděšený dívčí hlas za námi. Provinile a s rudými tvářemi jsem se otočila a setkala se tak s pohledem Amber. V jejích očích však nebyla jen zlost, jak jsem očekávala, ale i pobavení a mírné znechucení.
,,No... víš... my... já...'' snažila jsem se vykoktat nějakou srozumitelnou větu. Nina vedle mě jsem musela loktem bouchnout do žeber, aby nevyprskl smíchy. Provinile se na mě podíval, ale nic neřekl.
,,Víte vy co? Jděte se převléct, ty věci zabalte to nějakého pořádného sáčku a já to odnesu do čistírny. Já to totiž prát nehodlám.'' vysvětlila stručně Amber a my radši rychle odešli. Hned na chodbě jsme však vybouchli smíchy, až mě z toho bolelo břicho.
,,Všiml sis toho, že pokaždé, když s setkáme, skončí něco na zemi nebo na nás?'' řekla jsem, když jsem se jakž takž přestala smát.
,,Ne-''
,,Hele vy dva! Nevím, co to tu tak páchne, ale jde to od vás, tak si jdete povídat jinam!'' přerušil ho znechuceně Leo.
,,Taky ti přeji dobré ráno.'' řekla jsem a usmála se na něj. On jen zakroutil očima a zalezl zpět do svého pokoje.
,,Tak z omelety asi nic nebude.'' zasmál se Nino. Bože, já z jeho úsměvu jen taji!
,,A-asi ne-e.'' vykoktala jsem a celá rudá jsem radši zalezla do pokoje.

,,Měli jste je vidět! Ona tam stála s rozmíchaným vajíčkem se vlasech a Ninovi do obličeje stékal bílek. A to není všechno! On měl na tričku rozbitý zkažený vajíčko!'' slyšela jsem přes dveře vyprávět Amber a při tom se smíchy mohla potrhat.
,,Tak to byl ten šílený puch všude po domě.'' smál se s ní Leo. Mě však do smíchu moc nebylo. Stála jsem za dveřmi obýváku a škvírou jsem viděla jejich rozesmáté obličeje.
,,To se baví o nás, co?'' ozvalo se za mnou. Poleklaně jsem se otočila a koho nevidím!
,,Sakra Nino! Nemůžeš mě přestat děsit?'' sykla jsem na něj. On se místo odpovědi na mě jen zářivě usmál. ,,Nepůjdeme dovnitř?''
,,Mně se tu líbí.'' pošeptal mi a pomalu se ke mě přiblížil. Chtěl mě políbit? Vážně? Po tom jsem snila od té doby, co jsem tu! Nino je věčný sukničkář. Každý týden má v posteli jinou a vztah mu nikdy nevydržel. Vyskočilo mi v hlavě. Rychle jsem mu proklouzla a nakonec dodala: ,,As-asi bychom měli j-jít za ostatními.''
Bylo vidět na jeho obličeji zklamání, ale nic nenamítal a jen otevřel dveře. Všechny pohledy se upřely na nás a někteří členové smečky měli co dělat, aby se nerozesmály. Byla jsem rudá, ale ne z toho, jak na mě všichni zírají, ale z toho co se před chvílí málem stalo. Skoro jsme se políbili! Nebo ne? Co když jsem to jen má bujná představivost a on chtěl udělat něco úplně jiného? Každopádně jsem ho odmítla. Počkat, co? Proč sem ho proboha odmítla? Mohla jsem pocítit první polibek.
V obýváku jsem seděla asi hodinu, ale vůbec jsem neposlouchala, co kdo říká. Dokonce jsem si ani nevšimla, ze postupně všichni odešli. Tedy, skoro všichni. Já a Nino jsme tu zůstali. S obavami, že by mě mohl zkusit znovu políbit jsem se zvedla a chtěla odejít.
,,Počkej!'' zavolal za mnou, ale já se neotočila a zalezla do svého pokoje. Nechtěla jsem s ním mluvit, protože bych se už nemusela udržet a mohla bych se do něj zamilovat úplně. A to nechci. Jestli je to opravdu sukničkář, nechci s ním nic mít. Lehla jsem si do postele, ale po chvíli se mi začaly klížit víčka.