S krví upíra

27. kapitola - Led a sníh

Kristen
Utíkala jsem ani nevím kudy a kam. Cítila jsem jen, jak mě nízké větve stromů a keřů švihají po celém těle. Slzy mi tekly proudem ale nesnažila jsem je zastavit. V mysli se mi střídaly další a další vzpomínky.

Dneska jsem šla do knihovny. Miluji knihy. Vzala jsem do ruky jednu nějakou knížku a posadila se s ní do křesla. Pomalu jsem se začetla, když jsem ale byla na konci stránky, někdo zařval.
,,Pozor!'' rozlehlo se místností. Než jsem stačila něco udělat, sesypala se na mě hromada časopisů.
,,Promiň.'' začal se hned omlouvat viník a sbíral časopisy.
,,To je dobré.'' usmála jsem se. V tom se na mě hoch podíval a mě se zase zastavilo srdce. Byl to on! Harry!
,,To mám ale štěstí. Dneska už podruhé nehoda a s tatáž osobou.'' zasmál se. Já si vzpomněla, proč jsem vlastně v knihovně a ne na procházce po městě.
,,Čekala jsem na tebe před školou.'' začala jsem opatrně.
,,Vážně? Já jsem se zdržel v kanceláři učitelky kvůli úkolům a celkově kvůli přestupu. Když jsem pak vyšel ven, nikde jsem tě neviděl. Myslel jsem si, že už jsi šla a tak jsem šel sem, kvůli úkolům.'' vysvětlil a mě se ulevilo, že se na mě nevykašlal.
,,Aha, to nevadí. Měla jsem stejný nápad.''
,,A když jsme se zase potkali, nechtěla bys ten náš první plán dokončit?''
,,První plán?'' nechápala jsem. ,,Jo vlastně! Ta prohlídka po městě!''
,,Ale jestli se ti to už nehodí...''
,,Ne, to je super. Tak si vem co potřebuješ a vyrazíme.'' usmála jsem se, ale vevnitř těla jsem jásala radostí.

Nerozhodně jsem stála před dveřmi z dámských šaten na koupališti. Harry mě pozval do krytého bazénu. Venku je už podzim, a tak se nedá koupat venku.
Měla jsem na sobě bílé nabírané plavky s růžovými kamínky. Nadechla jsem se a otevřela dveře. Za nimi už čekal Harry. Na jeho hrudi se rýsovaly svaly a na obličeji milý úsměv.
,,Sluší ti to.'' pochválil mě. Cítila jsem, jak se mi do tváří hrne ruměnec a během chvíle jsem byla rudá jako rak. ,,Není to horko?'' zasmál se a šprt mě tak, že jsem to nevyvážila a spadla do studené vody.
Do teď jsem měla v plánu nenamočit vlasy, ale to teď už nehrozí. Hned po mě do vody skočil i Harry.
,,To si vypiješ!'' křikla jsem na něj a hned k němu začala plavat. Během chvíle jsem ho dostihla a silou se ho snažila potopit. On to však obrátil proti mě a potopil nás oba. Ja jsem však nebyla nadechlá a tak hned jak jsme se vynořili jsem začala kuckat.
,,Jsi v pořádku?'' strachoval se. Já se však ke všemu začala dusit. Přitáhl si mě k sobě a několikrát poplácal po zádech. A pak jsem se už normálně nadechla. Zjistila jsem, že jsme si hodně blízko a že se naše těla dotýkají. Mohla jsem této situace využít, a to jsem udělala. Šplíchla jsem mu vodu do obličeje a jak mě pustil, odplavala jsem o kus dál.
,,Héj!'' zasmál se a snažil se mě dohnat.
Pak jsem ucítila, jak mě chytl za kotník a přitáhl k sobě. Objal mě rukama a zamířil do míst, kde je větší hloubka a kde já nedosáhnu. Jakmile jsem si to uvědomila, prudce jsem mu nohy obmotala okolo pasu a ruce okolo krku.
,,Do hloubky ne!'' špitla jsem. Harry se zastavil a já jsem si až teď uvědomila, že mě drží za boky.
,,Ale vždyť umíš plavat.''
,,To jo, ale v nízkým, ne v hlubokým.''
,,To není o nic jiný. Už teď nedosáhnu na dno. Víš co, pusť se mě, ať si budeš jistá, že to zvládneš. Budu tu celou dobu s tebou.'' uklidnil mě Harry a já se za chvíli pomalu pustila. A opravdu, bylo stejné jako v malé hloubce.
,,Děkuji.'' špitla jsem.

Lehla jsem si na zem, už vysílená z běhu. Cítila jsem, jak mi na kožich padají kapky deště. Ani nevím, jestli jsem ho vytvořila já nebo příroda.
Já se chtěla hlavně vyplakat, nechat vyplavit všechny ty vzpomínky a pocity.

Fred
Rozhodl jsem se. Nebudu čekat, než se rození. Potichu jsem se vyplížil před dům, ale než jsem se stihl přeměnit, někdo mě vyrušil.
,,Ale copak? Neporušuješ snad pravidla?'' řekl Adrian. Podíval jsem se za zvukem a uviděl ho opěrného o strom.
,,Ty taky nejsi vevnitř.''
,,To je pravda. Hele, nebudeme si na nic hrát, protože oba jsme porušili příkaz Samuela kvůli jednomu důvodu. Navrhuji dohodu. Budeme se pohybovat u sebe a kdyby nás napadla ta upírka, budeme mít větší šanci přežít.'' navrhl Adrian a já jen přikývl.

Něco mi tu nehrálo. Po lese už běháme několik hodin, ale nic jsme nenašli. Pak jsem zaznamenal, že tím směrem, kterým běžíme, je stále větší zima. Několikrát jsem zavrčel na Adriana, který běžel kousek ode mě. Pochopil mě, protože pokýval hlavou.
Ještě jsem zrychlil a po chvíli se z deště stal sníh. Byl jsem zmatený, ale pokračoval jsem, i když pomaleji, dál. Za chvilku jsem začal dokonce nechávat za sebou stopy. Čím dál jsme utíkali, tím věští sněhová bouře byla a pak nebylo ani vidět na krok.
Nakonec jsem něco uviděl. Něco tmavého leželo uprostřed te sněhové vánice.
,Kristen!' zařval jsem skrs spojení, protože to bylo jediné, na co jsem se zmohl. Vyrazil jsem k ní takovou rychlostí, jakou mě jen vánice dovolila. Netušil jsem, co se děje ale zdálo se, že to všechno vychází z ní. ,Kristen, no tak!' prosil ji, když se dostal úplně k ní. Ležela na zemi skoro jako mrtvá a z jejího těla vycházely zase takové modré vlny.
Těsně po mě se ke Kristen přiřítil u Adrian a několikrát do ní drcl čumákem.
,Moc tě prosím, vzbuď se a přestaň dělat další dobu ledovou.'
Rychle jsem se přeměnil.
,,Co se sakra stalo?'' křikl jsem, aby mě slyšel.
,,Nevím! Nemůže to být kvůli tomu, co se stalo s tou druhou smečkou?'' přeměnil se taky. ,,Ale musíme něco udělat. Je zmrzlá na kost. Utíkej zpátky do domu a přiveď Samuela!''
,,Proč já? Kdo tě zvolil vůdcem?'' rázně jsem nesouhlasil. Oba jsme se klepaly zimou a sněhové vločky se nám chytaly na to minimum oblečení, co jsme měli na sobě.
,,A kdo ti dovol ji jít hledat?''
,,Tobě to ale taky nikdo nedovolil! A přesto tu jsi!''
,,Samuel by asi nebyl moc nadšený, že jsem nechal po lese pobíhat takového blba, jako jsi ty.'' vpálil mi do obličeje rozzlobeně.
,,Ha! To byl vtip? To ty jsi čekal před domem, než se někdo odváží ji jít hledat ty se k němu přisral! A taky je dost trapný, jak se snažíš zakrýt to, že ji miluješ!'' vyštěkl jsem a viděl, jak s sebou při poslední větě trhnul.
,,Cože?''
,,Miluješ Kristen, to nezapřeš! Pořád za ní lozíš jako její ocas!''
,Dost!' ozvalo se mi v hlavě.
,,Kristen!'' vykřikli jsme oba zaráz. Zmateně jsem se na něj podíval. Copak on ji taky slyšel? Má s ním snad taky spojení?
Rychle jsem se přeměnil zpátky do vlčí podoby. Napadlo mě totiž, že bych mohl zkusit pomocí spojení, ji probudit. Začal jsem se soustředit a udělal jsem to, co mi radili, když jsem se podruhé měnil. Snažil jsem si představit to naše pouto a skrs něj vysílat jednoduché povely. Stop. Dost. Stop. Dost. A pořád dokola. Cítil jsem, jak přestává mrznout a vánice ustupuje. Co se však dělo jsem neviděl, protože jsem držel oči pevně zavřené. Pomáhalo mi to se lépe soustředit.
,,Jak jsi to udělal?'' zeptal se překvapeně Adrian. Já jsem na něj vrhl naštvaný pohled a přiblížila ke Kristen. Pořád byla ledová jako led, ale z jejího kožichu už nestoupaly modré vlny a zima taky opadla. Zatím se však neprobudila a i sníh na zemi zůstal. Vypadala, jako by spala hlubokým spánkem.
Najednou se začala měnit, ale když byla hotová, neprobudila se. Přeměnil jsem se taky.
,,Tak ji vem.'' řekl jsem s nutnou dávkou sebeovládání.
,,Ne. Ty jsi to zastavil, tak ji vem ty. Já vás budu hlídat.'' řekl, ale já cítil, že se do toho musí nutit. Rychle se přeměnil a pokynul mi, abych vyrazil. Opatrně jsem ji vzal do náručí a vydal se za Adrianem.
Dívka se v mém náručí ani nepohnula a to, že je živá, prozrazoval jen nadzvedávající hrudník. Bal jsem se o ni. O to, aby byla v pořádku. Po celou dobu cesty kolem nás Adrian ve své vlčí podobě běhala hlídal tak, aby se jí nic nestalo.
Po asi hodině chůze jsem mezi stromy rozeznal světlo, které svítilo nad dveřmi k lesu.
,,Vím jistě, že jsem nerozsvěcoval.'' konstatoval jsem, ale to už jsem byl na kraji lesa. Ve světle jsem zahlédl temnou siluetu postavy. Mužské, mohutné. Samuel.
Cítil jsem, jak blednu. Adrian se jako první vydal vstříc problémům.
,,Doufám, že si uvědomuješ, co to pro tebe znamená, Adriane Alowe.'' řekl hlubokým hlasem. Hoch jen sklopil hlavu a čelil tomu, co se stane. To jsem ale vyšel já.
,,Já si to uvědomuji taky.'' řekl jsem. ,,A aby jste věděl, Adrian za nic nemůže. Donutil jsem ho, aby šel se mnou hledat Kristen. Uvědomuji si, že jsem ho tím ohrozil. Vydíral jsem ho už nějakou dobu. Nedávno jsem viděl, jak porušil jeden z pravidel smečky a tím jsem mu vždy pohrozil.''
Adrian se na mě otočil a překvapeně zahleděl. Nečekal, že něco takového udělám, a popravdě, já taky.