S krví upíra

9. kapitola - Smečka

Adrian
Uznávám. Asi nebyl nejlepší způsob, jak jí říct, že existují vlkodlaci, se před ní přeměnit. Dost jsem jí vyděsil, ale alespoň mě vyslechla. Sice utekla, ale s tím jsem počítal. Musím pak za ní jít, ale až trochu vychladne. Až pozná, jaká je to nádhera prohánět se po lese ve vlčí podobě, změní názor.
Po dvou hodinách jsem vyšel ze svého pokoje a zaklepal na dveře pokoje vedlejšího. Ano, máme s Kristen pokoje vedle sebe. Čekal jsem, jestli mě pozve dál, a když se nic neozvalo, vešel jsem.
Seděla na své posteli a tiskla si kolena k hrudi. Myslel jsem si, že si mě nevšimla.
,,Ukaž mi to ještě jednou.'' řekla, aniž by se na mě podívala. Zarazil jsem se. ,,Ukaž mi, jak ses přeměnil.''
Beze slova jsem se přímo v tom pokoji přeměnil. Už jsem před ní nestál jako člověk, ale jako tmavě hnědý vlk. Po chvíli jsem se přeměnil zpět a čekal, jak bude dívka reagovat.
,,Jak to funguje? Jak se dokážeš přeměnit?'' zeptala se po chvíli ticha.
,,To se všechno naučíš. Teď už je to jednoduché, stačí na to pořádně myslet.''
,,Jak to, že ti zůstalo oblečení?'' vyzvídala dál a já se rozhodl, že jí na vše odpovím.
,,To nikdo neví. Je to taková záhada.''
,,Všichni vlci jsou tmavě hnědí?''
,,Ne. Každý a svou barvu. Nejčastěji je to barva vlasů.''
,,A jako mám barvu já? Říkal jsi, že už jsme s jednou přeměnila.'' řekla a já se zarazil. Předtím ve sklepě jsem se o ni tak bál, že jsem si ani neuvědomil, jako barvu srsti má.
,,Já nevím. Seběhlo se to tak rychle, že jsem si nevšiml.'' přiznal jsem.
,,Jak přesně jsem se prvně přeměnila? A proč to tolik bolelo?''
,,První přeměna je nejhorší. A taky bolí nejvíc. Tvoje kosti se totiž musí přizpůsobit tvaru vlčího těla. Ale tvoje přeměna byla zvláštní. Trvalo to mnohem déle, než u ostatních a pak, po přeměně jsi se nepokoušela nikoho zabít.''
,,Co to znamená, že jsem se měnila dlouho?''
,,Podle Samuela, našeho vůdce, to znamená, že máš v sobě něco výjimečného, než my ostatní. A taky...'' zastavil jsem se.
,,Co taky?''
,,Další přeměna pro tebe bude rozhodující. Tvůj vnitřní vlk je hodně silný a je tu možnost, že to nepřežiješ.''
Slyšel jsem, jak se Kristen prudce nadechla. Po chvíli mlčení však promluvila: ,,Je tu celkem dost pokojů. Kdo všechno tu bydlí?''
,,Pojď, představím ti je.'' řekl jsem a už mířil ven z pokoje. Slyšel jsem, jak jde dívka za mnou. Mířil jsem do obýváku, odkud byly slyšet hlasy. Těsně před nimi jsem zastavil a zaposlouchal jsem se. ,,Ona na to není připravená. Včera při proměně málem zemřela!'' řekl zrovna bratr.

Kristen
Šla jsem za Adrianem. Slíbil mi, že mi představí zbytek ,,rodiny,,. Zastavil se před nějakými dveřmi a poslouchal. Tiše jsem k němu přišla a aniž by si mě všimnul, poslouchala jsem taky.
,,Ona na to není připravená. Včera při proměně málem zemřela!'' křikl nějaký mužský hlas. Nemusel ani říct jméno a já věděla, že mluví o mě. Proto jsem se zaposlouchala ještě víc.
,,Musíme ji ale naučit, jak tu přeměnu zvládnout. Vnitřní vlk by ji roztrhal.'' řekl přísný a hluboký hlas. Byla z něj i přes zavřené dveře cítit autorita.
,,Takže máme dvě možnosti. Buď se co nejdříve promění s rizikem, že zemře, nebo ji vnitřní vlk sám od sebe rozdrtí zevnitř?'' zeptala se, na dívku, dost silným hlasem.
,,Vlastně ano.''
,,A ne - ''
To už ale Adrian otevřel dveře a všichni ztichli.
,,Někoho jsem vám dovedl ukázat.'' řekl a odstoupil, aby me bylo vidět. ,,Jinak jsi celkem tichá, dobrý začátek.'' špitl mi do ucha. Tak přece jenom mě slyšel. V místnosti zavládlo ticho, než ho přerušil muž s šedivými vlasy. Už od pohledu jsem poznala, ze je to ten Samuel, o kterém Adrian mluvil.
,,Vítej. Jmenuji se Samuel a jsem vůdcem této smečky.'' představil se a přátelsky mi podal ruku. Přijala jsem ji.
,,Já jsem Leo.'' řekl první z kluků. Byl to kluk se špinavě blonďatými vlasy, trochu vypracovaným tělem a šedýma očima.
,,Já jsem Amber. Moc ráda tě poznávám. Alepoň tu nebudu jediná holka. S těma klukama je to tu někdy vážně těžké.'' zašvitořila dívka. Nemohlo jí být víc jak 17 let. Její zrzavé rovné vlasy měla až po pas, zelené oči na její bledé pleti zářili, ale jinak byla hodně drobná.
,,Ale notak. Vážně je to se všemi těžké?'' zeptal se jí Leo a následně ji políbil.
,,Jste nechutní!'' oznámil jim další z kluků a šťouchl do nich.
,,Nemůžu za to, že ty jsi věčný sukničkář.'' zasmál se Leo a už jen objal tu dívku okolo pasu.
,,Jinak jsem Nino. Postrach všech žen v sukních, ale vlastně i bez nich.'' mrkl na mě. Byl to černovlasý modrooký hoch přesně té postavy, že se po něm otočí každá dívka a do postele dostane každou, na kterou si ukáže.
,,A tady ten bručoun je Will.'' zasmál se Adrian. Když jsem se na ně podívala, byli si dost podobní, jen Will měl uhlově černé vlasy, zelené oči a velké svaly.
Když Adrian viděl, jak se na ně zmateně dívám, dodal: ,,A je to můj starší bratr.''
,,Nezmínil ses, že máš bratra.''
,,Moc se sebou nechlubíme.'' objasnil mi Will.
,,O čem jste tu mluvili před tím, než jsme přišli?'' zeptala jsem se a bylo vidět, jak všichni strnuli. Nikdo mi nechtěl odpovědět, tak jsem se zeptala jinak. ,,Je malá možnost, že přežiju?''
,,Podívej. Každý mladý vlkodlak se během dvou dnů od první přeměny musí proměnit znovu. Tvoje přeměna však byla velmi dlouhá a sama jsi při ní málem zemřela. Pokud se ale nepřeměníš, tvůj vnitřní vlk tě zevnitř roztrhá.'' vysvětlil mi konečně Samuel.
,,Tak v tom případě je to jasné.'' řekla jsem a všichni na mě upřely své překvapené pohledy.
,,Co je jasné?'' nechápala Amber.
,,Ještě dnes se chci přeměnit.'' objasnila jsem.
,,To ne - '' začal Will, ale já ho zarazila.
,,Proč by to nešlo? Kdybych měla umřít teď, nebo až později, brala bych teď. Takže, ukáže mi někdo, jak to mám udělat?'' řekla jsem jistěji, než jsem to opravdu cítila.
,,Já s tím souhlasím.'' všechny překvapil Adrian. ,,A navíc, je to její volba.''

O půl hodiny jsme už stáli venku.
,,Jsi si jistá? Můžeš umřít.'' strachoval se Adrian.
,,Můžu umřít teď nebo později.'' odvětila jsem a radši poslouchala, co mi vykládal Samuel.
,,Nejtěžší na přeměně je donutit své tělo se měnit. Musíš hlavně urputně myslet na to, co přesně od svého těla chceš, jako jsou mezi oběma těly rozdíly. Zprvu to bude hodně bolet, ale čím víckrát se přeměníš, tím míň to bude bolet, rychleji a taky bez větších námahy se ti to povede.'' vysvětloval mi. Poté všichni ustoupili.
Chytla jsem se za hlavu a snažila se myslet jen na vlčí tělo. Přestala jsem vnímat zvuky ptáků, lesa a ostatní zvěře. Tělem mi projela ostrá bolest a já jsem jako z dálky uslyšela, jak ječím. Klekla jsem si bolestí na všechny čtyři končetiny, ale snažila jsem se pořád myslet na mého vlka.
Najednou bolest skončila. Otevřela jsem oči, které jsem měla do teď pevně zavřené. Ležela jsem na boku a když jsem se chtěla postavit, teprve jsem si uvědomila, že se přeměna povedla. Podívala jsem se na své tlapy. Z vrchu byly porostlé tmavohnědými chlupy, k prstům však přecházely v bílé. Pokusila jsem se překulit alespoň na břicho a povedlo se. Podívala jsem se na ostatní.
,,Chceš se vidět?'' zeptal se Samuel, ale já nevěděla, jak mu to mám říct. Aniž bych tedy odpověděla, donesl z domu velké zrcadlo a natočil ho tak, abych se viděla.
V jeho odrazu jsem neviděla dívku, ale velikou nádhernou vlčici. Měla jsem tmavohnědou srst s bílou náprsenkou. Když jsem se podívala pořádně, zjistila jsem, že všechny mé tlapky, okolo čumáku a ocas končí bílou srstí. Počkat, já mám ocas!
Pořádně jsem se začala soustředit a nakonec jsem po několika neúspěšných pokusech vstala. Byl to zvláštní pocit stát na čtyřech nohách. Podivala jsem se zpět do zrcadla. Neviděla jsem v něm však jen sebe, ale i jiného vlka. Ihned jsem ho poznala, byl to Adrian. Jeho srst byla ještě o odstín tmavší a byl o malý kousek větší ne já. On měl tam, kde já náprsenkou, jen o něco málo světlejší srst než jinde na těle.
Pokynul mi hlavou, abych zkusila udělat několik kroků. Jedna packa, a už jsem na zemi. Není to tak jednoduché, jak by si někdo mohl myslet. Opět jsem vstala a snažila jsem jít. Tentokrát se mi to už povedlo. Získávala jsem jistotu a to se odráželo i v mých krocích.
,,To by už stačilo. Teď mysli zase na své lidské tělo a přeměň se zpět.'' řekl mi Samuel. Já bych klidně ještě vlkem zůstala, protože to byl nezapomenutelný pocit, ale nechtěla jsem ho rozhněvat. Zase jsem zavřela oči a myslela na své tělo, dlouhé vlasy, lidské nohy i ruce. Zase jsem ucítila bolest, ale tentokrát jsem výkřik spolkla. Cítila jsem, jak se mi páteř zase rovná a za chvíli jsem tam stála už ve své lidské podobě.
Zavrávorala jsem, ale naštěstí me něčí ruce vzadu chytly.
,,Jsem naživu.'' špitla jsem a otevřela oči. V všech tvářích byla vidět upřímná radost.
,,Zvládla jsi to naprosto dokonale!'' pochválila mě Amber a objala mě.
,,Vítej v naší smečce!'' usmál se Samuel.