S krví upíra

15. kapitola - Spojení

Jill
,,Beky, slyšela jsi to?'' zeptala jsem se. Byla jedna hodina ráno a Kristen nebyla ve své posteli.
,,Co to bylo?'' řekla mi místo odpovědi. Z lesa se ozývaly různé děsivé zvuky. Popadla jsem svetr, co ležel na zemi, a vyběhla ven. Slyšela jsem, jak Rebeka udělala to samé. Vím jistě, že jsem slyšela vlčí zavytí.
,,Sly - '' začala jsem, když v tom se z lesa ozval výkřik, a hned potom další a další. Za náma z vedlejší chatky vyběhly kluci, mám pocit, že se jmenují Sam a James. Jsem si jistá, že s nima na chatce je i Fred, ale toho jsem nikde neviděla.
,,Co se děje?'' zeptal se vyděšeně James. Nikdo mu však nedokázal odpovědět. Z chatek se postupně vynořovaly další a další děti. Ve všech tvářích byl vidět zmatek.
,,Co se tu k čertu děje?'' zařval přes celý tábor vedoucí. Očima jsem vyhledala Brit a rozběhla se k ní.
,,Kristen není ve své posteli!'' Vyhrkla jsem.
,,A Fred tam taky dnes v noci nebyl. Teda, že začátku byl, ale pak ne.'' přidal se ke mě Sam.
,,Cože? Oni nejsou v posteli? Kdy odešli? '' vyvalila na nás oči a zahrnula otázkami. První se však ujal slova Sam.
,,No, Fred se kolem půlnoci vyplížil z chatky. Říkal, že nemůže spát a že se chce jít proběhnout. Slíbil jsem mu, že vám to neřeknu.''
,,Je pravda, že Kristen se během večera chovala taky dost divně, jakoby napjatě.'' zamyslela jsem se. ,,Pořád kontrolovala čas, jako by čekala na určitou hodinu.''
,,Mohli by spolu něco mít?'' zeptala se nás Brit.
,,Nikdy!'' vyhrknuli jsme oba zaráz.
,,A nemohli by u někoho přespat? Přece jenom...''
,,Kristen určitě ne.'' přerušila jsem ji. Moc dobře jsem totiž věděla, jak tím míří.
,,A u Freda je to dost možné, ale kdyby ano, už by sem za náma dávno přišel.''
,,Musíme je začít hledat. Hned.''
,,Jdu s vámi.'' vyhrkl Sam.
,,Nepřipadá v úvahu!''
,,Ja jdu taky!'' řekla jsem.
,,Ne! Nepůjdete ani jeden!'' rozhodla Brit. Ja ,jsem se však taky rozhodla se nevzdat.
,,Jsou to taky naši přátelé! Chceme je hledat s vámi.''
,,A stejně nemáte jak nás zastavit.'' doplnil mě Sam.
,,Fajn! Budete spolu a nehnete se od sebe ani na krok!''
sykla na nás Brit. Oba jsme zajásalia vydali se za ní. Cestou shromažďovala vedoucí, aby pomohly s pátráním.
,,Vy dva,'' a ukázala na nás, ,,se od sebe nepohnete ani na krok. Jakmile uvidíte něco podezřelého, zavyjte. Půjdete přímo za chatku číslo 15. My ostatní nebudeme daleko. Jestli se vám něco stane, vlastnoručně vás zabiju!'' pohrozila nám ještě. Pak jsem se přeměnila. Moje srst měla barvu světle hnědé, jeho zase skoro černou. Pokynul hlavou a vydali jsme se do lesa. Držela jsem se u něj hodně blízko a čím jsme byli v lese hlouběji, tím víc mě to přišlo jako špatný nápad. Ano, bála jsem se.
Takhle jsme šli sotva deset minut, než jsem uviděla na zemi něco odlišného od ostatní zeminy. Vyběhla jsem k tomu místu a Sam mě následoval. To, co jsem viděla, mi málem vyrazilo dech. Leželi tam oba dva, ve své vlčí podobě. Najednou začal Sam na něco vrčet. Přispěchala jsem k němu a na zemi leželo další tělo. Upír! To jsem poznala podle špičáků, které mu trčely z pootevřené pusy.
A pak sám zaklonil hlavu. Udělala jsem to samé a společně jsme zavyli. Jeho vytí bylivtak nádherné, že jsem malé zapomněla dýchat.

Fred
Ležel jsem na posteli na ošetřovně a snažil se vzpomenout, co se stalo, nebo co tu dělám. Vzbudil jsem se před sotva deseti minutama. Muselo být ráno, nebo odpoledne, protože skrz okna sem prosvítalo slunce.

,,Nevím.'' přiznala potichu Kristen. Byla to ta nejhorší odpověď, co ze sebe mohla dostat. Přiznala svou porážku. Přistoupila na jeho hru, a už je pozdě, aby odstoupila.
Upír se zase začal hrdelně smát.
,,Je škoda, že se to už nikdy nedozvíš.'' řekl tentokrát vyrovnaně a tím ji absolutně vykolejil. Měl jsem z toho hodně špatný pocit. ,,Jak jsem řekl, jsi legenda díky tomu, že jsi nezemřela. A znovu se takové chyby nikdo dopustit nesmí. Jsi pro všechny moc nebezpečná.'' slizce se usmál. Pak se rozhlédl po ostatních upírech. ,,Zabít. Oba.''
Sakra! Zabít! O tom tady nikdo nemluvil! Sice jsem nepochopil skoro nic, o čem tu mluvil, ale to asi ani Kristen.
Kruh tvořený z upírů se kolem nás začal uzavírat.
,,Nemůžete nás zabít!'' vykřikla. Ta bezmoc a zoufalost byla v tom hlase tak zřetelně, že mě to trvalo uši. Rozhodl jsem se ji bránit do posledního dechu. Stoupnul jsem si do obranářského postoje. Kristen se přeměnila a stoupla si vedle mě. Zavrčel jsem, ale - kupodivu - se nikdo z upírů nezastavil.
Pak ale Kristen udělala tu nejneočekávanější věc. Stoupla si přede mě a hluboce zavrčela. Najednou z ní šel vážně strach. Cítil jsem, jak se kolem ní začal chvět vzduch. Netušil jsem, co se děje, ale ustoupit jsem nechtěl.
Upíři zřejmě taky něco zaznamenali, ale nezastavili. Najednou se na nás upíři vrhli, ale z jejího vlčího těla se stala energická koule. Šly z ní vlny způsobující hroznou bolest. Slyšel jsem, jak Kristen hluboce, ale krátce zavyla a hned na to začali i upíři křičet a utíkat jejich rychlostí pryč. To ale ona vědět nemohla. Vlny byly čím dál silnější a já už to nevydržel. Vrhnul jsem na ni poslední pohled, než jsem zavyl.
To, co jsem na ni viděl mi vyrazilo dech. Její srst žnula různými barvami a stejnou barvu měly i vlny, které šly z jejího těla. Nechápal jsem, co se děje. Najednou to všechno přestalo a Kristen se zřítila k zemi. Chtěl jsem se k ní rozběhnout, ale sotva jsem udělal pár kroků, i mě pohltila temnota.

Zhluboka jsem se nadechl. Co se k čertu tam v lese stalo? A kde je Kristen? A co se stalo s upíry? Vedle sebe jsem uslyšel vrhnout dveře.
,,Bože! Konečně jsi vzhůru!'' zajásal potichu Sam a sedl si na mou postel.
,,Kde je Kristen?'' zeptal jsem se okamžitě.
,,Pššššt! Spí na vedlejší posteli.'' řekl a já se rozhlédl. Mezi námi však byla igelitová záclona, takže jsem ji neviděl.
,,Co se stalo?'' pošeptal jsem.
,,Mysleli jsme, že nám to řekneš spíš ty. My nevíme vůbec nic.''
,,Jak jsme se sem vlastně dostali?''
,,Je to dlouhý příběh. Vlastně jsme vás s Jill našli.'' zkrátil to Sam.
,,Kdy jste nás vlastně našli a kolik je hodin?''
,,Našli jsme vás kolem jedné hodiny v noci a teď je skoro qydeset dopoledne.''
,,To jsem spal jen devět hodin? Zdálo se mi to déle.''
,,Ne, kámo, prospal jsi den a devět hodin.''

Kristen
První, co jsem si uvědomila, byla jen tma. Tma a bolest. Pomalu jsem otevřela oči. Kde to jsem? Pohnula jsem rukou, ale zjistila jsem, že mě něco drželo. Otočila jsem tím směrem hlavu a uviděla jsem na stoličce sedět Freda.
,,Co - '' chtěla jsem říct.
,,Kristen! Jsi vzhůru!'' zajásal Fred.
,,Jak dlouho jsem byla mimo?''
,,Skoro tři a půl dne.''
,,Co se stalo?'' nechápal jsem. Poslední, co si vybavuji je nás rozhovor u jezírka. A pak tma a bolest. Vzpomínky se mi vska začaly po zkouškách vracet. Upíři.
,,Nevím.'' přiznal. A pak bylo chvíli ticho, než zase promluvil: ,,Poslyš, Kristen, od té doby, co se to stalo, jsem hodně přemýšlel. Upíři po tobě z nějakého důvodu jdou. Nevím, jestli je pravda, co řekli, nebo není, ale zkrátka jsem se rozhodl ti něco nabídnou, jestli budeš chtít. Existuje takové spojení, díky němuž se dokážeme dorozumívat i ve své vlčí podobě. Říká se tomu spojení. Jde o to, že si dva vlkodlaci musí vyměnit jednu jejich věc. Když jí pak budou mít u sebe oba vlkodlaci, můžou spolu mluvit beze slov. Jako by slyšeli hlas toho druhého přímo v hlavě.'' vysvětlil.
,,Takže abych tomu dobře rozuměla, mám ti dát nějakou svou věc a ty dáš mě tu svou a pak se uslyšíme v hlavě?'' zajímala jsem se.
,,Ne, promiň, je to blbý nápad.''
,,Ne, přijde mi to skvělý!'' vypískla jsem radostí.
,,Tak se pak domluvíme a uděláme to.'' mrkl na mě. ,,Teď už musím jít, stejně tu za chvilku bude ta žena.''

Skoro hned potom, co mě prohlédli a snažily vyslýchat, mě pustili na chatku. Byla za mnou i Brit, ptala se, co se k čertu stalo. Vždy jsem ji odpověděla, že nevím.

Dnes o půlnoci zase u jezírka. Neboj, upíři si na tebe už nic nedovolí. A kdyby jo, ochráním tě.

Zase mi oknem proletěl vzkaz. Bála jsem se, ale něco mě táhlo se tam znovu podívat. Bylo půl jedenácté a vážně se moc těším na zítřek. Dneska jsem totiž nesměla nic dělat, jen odpočívat.

,,Přišla jsi.'' řekl napůl překvapeně Fred, který stál ve své lidské podobě opřený o strom. Nadskočila jsem leknutím. Zase jsem zaujatě sledovala povrch jezírka.
Až teď jsem si uvědomila, že jsem se z chatky vyplížila jen v mém pižamu, které se skládalo z tmavěmodrého tílka a černých titěrných kraťásků.
Zdráhavě jsem se přeměnila. Rukama jsem si snažila to tílko stáhnout co nejníže, ale moc to nepomohlo.
,,Na.'' zasmál se Fred a podal mi svou mikinu.
,,Díky.'' špitla jsem a děkovala tmě, že zakryla mé rudé tváře. Chvíli bylo ticho, kdy jsme přemýšleli každý nad svými věcmi. Najednou jsem ucítila na krku chladný kov. Podívala jsem se dolů a na krku se mi houpal prsten na tenkém řetízku.
,,Je to prsten naší rodiny. Chci, by sis ho nechala.'' řekl, když mi zapnul zapínání.
,,To nemůžu! Je to vaše dědictví!'' protestovala jsem.
,,Ale já chci, abys ho měla.''
,,Já, taky jsem něco donesla.'' zakoktala jsem se. V chatce mi to přišlo jako dobrý nápad, teď už nikoliv. ,,Má to pro mě velkou cenu. Je to taky prsten, ale ne otcův. Patřil prvnímu klukovi, který se mi kdy líbil.'' a podala mu ho. Chvíli si ho prohlížel a já věděla, že se zeptá, tak jsem rovnou odpověděla. ,,Umřel.''

Zalezla jsem do postele. Bylo něco po půl druhé ráno. Ani jsem si neuvědomila, že jsem Fredovi nevrátila mikinu.
,Spíš? Ani jsme nezkusili, jestli to spojení funguje.' ozvalo se mi v hlavě. Šíleně jsem se lekla.
,Nespím. Ještě ne.'
,Ale měla bys, už je dávno po Večerníčku.'
,Na Večerníček už se nedívám dlouho. A jak to vlastně funguje? Když si ten prsten sundám, spojení se přeruší?' neptala jsem se.
,Myslím si, že jo.'
,Tak fajn, uvidíme se zítra.' řekla jsem a řetízek si sundala. A pak jsem cítila, jak usínám.