S krví upíra

31. kapitola - Potyčka

Adrian
Chvíli jsem Kristen sledoval, jak cvičí. Nevím, čeho chce dosáhnout, ale očividně se jí to, podle jejího výrazu, nedaří. Pak se posadila pod velký starý strom a chvíli se nic nedělo. Najednou se ale prudce zvedla a kolem prstů se jí místo vody tvořily sněhové vločky, které se stále hromadily a výřily ve víru. Byla rozzuřená.
Z domu vyběhl Fred a mně hned došlo, že spolu mluvili pomocí spojení. Musel jí něčím dost naštvat, ale to byl asi účel. Protože jsem ho slyšel radostí něco zakřičet. Vir se však stále zrychloval a nabíral na velikosti, až se mi po chvíli ve vánici úplně ztratili. Netrvalo to však dlouho a celé to ustalo. Fred se s Kristen líbali, ale ani jeden nevypadal, že by mu to nějak vadilo.
Chvíli jsem se na výjev díval, a když jsem se chystal odejít, oba se od sebe odtrhli. Fred se rozzuřeně vrátil zpět do domu, kdežto dívka se svezla po kure stromů na zem a začala plakat.
Nechápal jsem, co se stalo, ale rozhodl jsem se, že tam nepůjdu. Místo toho jsem zlostně vyrazil za Fredem. Našel jsem ho v jeho pokoji.
,,Co jsi jí udělal?'' vyjel jsem na něj.
,,Komu?'' řekl, i když jsem poznal, že moc dobře ví, že mluvím o Kristen.
,,Nedělej že sebe hlupáka. Viděl jsem vás tam venku. Rozbrečela se hned po tom, co jsi odešel.''
,,Tak vidím, že jsi nás špehoval!'' zavrčel.
,,Ne, jen jsem se díval, jak jí jde cvičit.'' namítl jsem, ale věděl, že má pravdu. Vlastně jsem je špehoval. ,,Takže znovu. Co jsi jí udělal?!''
,,Já nic! To se zeptej jí, ale myslím si, že s odpovědí budeš nadmíru spokojený. Tohle jsi totiž celou dobu chtěl. Chceš ji mít jen pro sebe, tak prosím, posluž si.'' vyhrkl a z rozčilení kopl do židle, která se s rachotem zřítila k zemi. Jen jsem na jen koukal a nevěděl, co říct. Jeho odpověď byla tak zmatená, že jsem nepochopil ani slovo.
,,Jak to myslíš?''
,,Vždycky, když jsem se s ní líbal prý myslela na tebe a cítila se provinile. Zamotal jsi jí hlavu a ona se za to vinní! Takže je to všechno vlastně tvoje vina!'' vykřikl.
To už jsem se neudržel a rychle se přeměnil. On vsak nezůstal pozadu a oba jsem v jeho pokoji stáli jako vlci. Hluboce a výstražně jsem na něj zavrčel, ale on jako by to neslyšel. Už jsem se na něj chystal vrhnout, když v tom se do pokoje přiřítila Amber.
,,Co to krucinál děláte? Chcete, aby vás Samuel vyhodil ze smečky? K tomuto opravdu směřujete?'' vyjela na nás a postavila se mezi nás, aby jsme se na sebe nemohli vyrhnout. ,,Okamžitě se oba přeměňte zpátky a jestli máte takovou chuť se navzájem pozabíjet, běžte někam ven, nejlépe hluboko do lesa.''
To už jsem se přeměnil a vběhl do svého pokoje, kde jsem za sebou zabouchala dveře a zamkl. Několikrát jsem zlostně praštil do postele, do které jsem se následně svalil.

Amber
Slyšela jsem, jak na sebe Fred s Adrianem křičí, ale prvně jsem tomu nevěnovala pozornost. Je celkem normální, že když je tu tolik kluků, občas se objeví nějaký ten spor. Po chvíli křičení utichlo a když jsem už říkala, že se asi usmířili, tak jsem uslyšela zavrčení. Hluboké, výstražné.
Rychle jsem vyskočila od stolu a vyběhla do Fredova pokoje. Oba kluci byli přeměnění ve vlky a dívali se po sobě, jako by pohledy mohly vraždit. Vtrhla jsem mezi ně doufajíc, že ne neroztrhají. Vůbec bych se tomu ale nedivila, protože když se na sebe opravdu hodně naštvou dva vlkodlaci, mnohdy to skončí rvačkou nebo dokonce úmrtím. V naší smečce se však ještě nikdo nepopral tak moc, že by z boje vyšel jen jeden vítěz. Obávám se ale, že dnes by to bylo poprvé.
,,Co to krucinál děláte? Chcete, aby vás Samuel vyhodil ze smečky? K tomuto opravdu směřujete?'' vyjela na ně. ,,Okamžitě se oba přeměňte zpátky a jestli máte takovou chuť se navzájem pozabíjet, běžte někam ven, nejlépe hluboko do lesa.''
Doufala jsem, ze mě nevezmou za slovo a opravdu se nepůjdou prát ven. Chvíli se nic nedělo, ale pak se Adrian přeměnil a vyběhl do svého pokoje. Hned poté jsem uslyšela prasknutí dveří.
Děkovala jsem bohu, že zrovna teď není Samuel v domě, protože kdyby se to dozvěděl, oba by je jistě vyhodil ze smečky.
,,Můžeš mi říct, co to bylo?'' zeptala jsem se Adriana, když se i on přeměnil.
,,Do toho ti nic není.'' řekl a já s sebou trhnula. Nikdy ještě nebyl tak hnusný na svoje okolí. Ale je pravda, že co se objevila Kristen, chová se úplně jinak. Nevím, jestli hůř nebo líp, ale jinak.
,,Ale je. Málem jste se tu roztrhali a kdyby vás viděl Samuel, vyletěli byste že smečky tak rychle, že bys sis toho ani nevšimnul.''
,,Nic ti do toho není.'' zopakoval Adrian a já poznala, že je to stejné, jako bych mluvila do dubu. Zkusím za ním přijít, až vychladne.
,,Jen bys měl vědět, že jestli se nezačneš krotit, ty i Fred, dopadne to pro vás špatně.'' varovala jsem ho a odešla do pokoje. Tam jsem se posadila na postel.
Přemýšlela jsem, jestli naše začátky s Leem byly taky takové složité. Seznámili jsme se tady, ve smečce, a od začátku to mezi námi jiskřilo.
Mé vzpomínky přerušilo až zaklepání na dveře.
,,Ano?'' zavolala jsem, myšlenkami stále jinde. Do místnosti vešel Adrian a přisedl si ke mně na postel.
,,Chtěl jsem se ti omluvit. Měla jsi pravdu, zase.'' řekl a já viděla, že ho to stojí hodně přemáhání.
,,A za co přesně se chceš omluvit? Že jste se málem pozabíjeli?''
,,Ne. Neměl jsem být na tebe tak hnusný. Chtěla jsi mi jen pomoct a já ti jen nadával. Promiň.''
,,To je dobré, byl jsi naštvaný. Jen mi něco vysvětli. Co vás přimělo k tomu, aby jste porušili zákon domu a ohrozili tak vaše místo ve smečce?'' nechápala jsem.
,,To kvůli Kristen. Ale já ti to pořádně nevysvětlím, protože tomu sám moc nerozumím. Musíš jít za ním.'' řekl a odešel. Ja chvilku počkala a pak jsem vstala a přešla k pokoji Freda. Zaťukala jsem na dveře.
,,Hmmm.'' broukl zevnitř Fred. Pomalu jsem vešla, ale zastavila jsem se hned u dveří. V pokoji vládl hrozný nepořádek, oblečení bylo poházené všude, deka i peřina ležela na zemi a dokonce se na koberci leskly střepy ze sklenky.
,,Jsi v pořádku?'' zeptala jsem se potichu chlapce, který seděl u okna a díval se ven. Na zápěstí se mu leskly kapky krve.
,,Jo, jsem.''
,,Nelži. Kdyby jsi byl v pořádku, neměl bys tu takový nepořádek a málem by ses nenechal zabít od Adriana.'' odpověděla jsem klidně.
,,A co chceš slyšet?'' zeptal se mě.
,,Proč? Vím, že všechno je kvůli Kristen, ale nedochází mi proč.'' řekla jsem a sebrala se země střepy. Začala jsem mu tu uklízet, i když nevím proč.
,,Aby jsi to pochopila, já Kristen miluji už od vlčího tábora, Tedy, na začátku mě dost rozčilovala a dělali jsme si naschvály. Myslím, že to bylo druhou nebo třetí noc, kdy jsem jí do okna hodil kámen se vzkazem, aby přišla v noci k malému jezírku v lese. Přišla tam, ale napadli nás upíři. A tehdy se Kristen dozvěděla o své první schopnosti a oba nás zachránila. A od té doby jsme se tam scházeli každou noc.
Jednou jsem však udělal hroznou blbost, kvůli které se se mnou Kristen nebavila. Vysvětlilo se to až tehdy, když jsme se poprvé políbili. Jenže ona tehdy utekla. Do podrobností zabíhat nebudu, ale nemysli si bůhví co.
Setkali jsme se pak tady aniž by jsme věděli, že tu ten druhý bude. Od té doby jsme se líbali dvakrát, tehdy, když se probudila a před chvílí. To mi ale řekla, že nemůžeme. Přiznala, že se kvůli Adrianovi cítí provinile. On t prý byl, když se poprvé přeměnila, ale já když nás napadli upíři.'' dovyprávěl a já mu mezitím pokoj nevědomky uklidila.
,,Takže abych tomu dobře rozuměla, chtěli jste se pozabíjet kvůli tomu, že se Kristen mezi vámi nemůže rozhodnout?'' nechápala jsem.
,,Zní to hloupě ale pochop, byl jsem naštvaný. Vždyť já ji miluji, sakra!''
,,Ale to Adrian taky.'' připomněla jsem mu. Viděla jsem, jak s sebou trhnul. Asi jsem to neměla říkat, ale nemohla jsem si pomoct. ,,Stejně s tím nic ani jeden z vás neudělá. Mezi vámi si může vybrat jen ona. Jediné, co můžete udělat je čekat.'' řekla jsem a opustila pokoj.