S krví upíra

1. kapitola - Uklízečka

Kristen
,,Sandro! Kde mám dnešní oblečení!'' zavolala jsem na svou služku. Byla to stará paní, ale co já s tím? Nehodlám ji šetřit ani v její poslední den tady, pak už odsud vypadne a nahradí ji někdo mladý. Konečně. Je moc pomalá a stará.
,,V koupelně na skříňce, slečno.'' odvětila žena. Měla ošuntělé šaty a na nich zástěru. Bílé vlasy měla sčesané do drdolu, ale několik pramenů se z něj uvolnilo.
Vešla jsem do koupelny a podívala se do velkého zrcadla. Byla jsem hnědovlasá, štíhlá a hezká holka. Hřebenem jsem si své rovné vlasy začala česat. Na své pevné a dokonalé tělo jsem si navlékla šaty a pomocí make-upu jsem se nalíčila. Když jsem se pak, už hotová, podívala zase do zrcadla, zhodnotila jsem svůj vzhled jedním slovem: dokonalý. Zase jsem úplně dokonalá. Ani se nedivím, že po mě kluci jen šílejí. A taky můžu mít kteréhokoliv, na kterého si ukážu. Ale všichni, kteří se kolem mě motají jsou úplní hlupáci. Nejsou bohatí, krásní ani inteligentní.
,,Sluší Vám to, slečno.'' pochválila mě uklízečka. Vrhla jsem na ni jen opovrhující pohled. Nesnášela jsem, když se mi snažila vtírat. Bylo to tak ubohé. Někomu by se mohlo zdát, že mi vyká a já jí týkám, ale proč by mě měla nějaká ubohá uklízečka tykat?
,,Radši mi podej batoh.'' sykla jsem na ni.

,,Kristen, jsi tu nějak brzo.'' řekla mi kamarádka Julia. Byla taky celkem pěkná blonďatá holka se světle hnědýma očima. Já jsem však mnohem krásnější.
,,Nojo, Sandra je čím dál horší. Radši jsem vypadla dřív.''
,,Vy budete mít nějakou novou uklízečku, ne?''
,,Táta mi slíbil, že našel někoho mladého a ne s tak příšerným vzhledem, jako má Sandra. A konečně našel. Zítra nastupuje.''
,,Jak vypadá? Je hubená nebo tlustá? A pracovitá?'' zajímala se ihned Julia.
,,Nevím. Má to být pro mě překvapení. Ale slíbil mi, že budu jeho volbou spokojená.'' řekla jsem. Dnes je pátek, konečně. Než stačila Julia něco odpovědět, začalo zvonit na hodinu.
Otráveně jsem se vydala na moje místo ve druhé lavici. Přede mnou seděli dvě takové šprtky. Dnes je přesně začátek podzimu. Je krásně a já musím sedět v lavici. Abych to uvedla na pravou míru, chodím do druháku. Nikdy jsem se neučila a ani nikdy nehodlám. Škola mi vcelku jde. Jsem taky hodně chytrá.

Adrien
,,Sakra, kde je ta třída!'' zaklel jsem potichu. Tato škola je vážně bludiště. A navíc je už čtvrt hodiny po zvonění na první hodinu. To jsem se vytáhl! A navíc hned první den.
Procházím chodbami sem a tam a snažím se najít dveře s nápisem: II.A
Mám je! Konečně. Nadechl jsem se zaklepal na dveře. Nevěděl jsem, zda mám vstoupit, nebo počkat, až mě vyzvou.
,,Dále!'' ozval se nakonec hlas učitelky. Otevřel jsem dveře a vešel dovnitř. Ze školních lavic se na mě upřelo 29 pohledů. Nasucho jsem polkl.
,,Dobrý den. Já jsem Adrian Alow.'' začal jsem.
,,Ano, Adrien, už jsem tě čekala. Co tak pozdě? Hodina začala už před 15 minutami.''
,,Promiňte, ale já jsem se tu ztratil.'' omluvil jsem se a celá třída vybuchla smíchy.
,,To nevadí. Posaď se vedle Petera, ten tě o příští přestávce provede po škole. Domluvím vám to u učitelky, aby jste mohli přijít později.'' řekla učitelka a ukázala na místo vedle nějakého hubeného kluka. Seděl v první lavici v prostřední řadě. ,,Adriane, tady máš pomůcky, co budeš potřebovat. A tady, to je učivo, které je potřeba, aby ses doučil. Máš tam hlavně zápisy, které ostatní mají v sešitech. Ale od pondělí si ty sešity a učebnice už nos. Dostal jsi ten e-mail, jaké budeš potřebovat učebnice, ne?''
,,Ano, už mám i všechny sehnané. A děkuji za ty zápisy.'' řekl jsem a vzal si od ní hromadu papírů.
,,Není zač. A do složky jsem ti dala různé formuláře, které budeš muset vyplnit a s podpisem rodičů nebo zákonných zástupců v pondělí donést.'' objasnila mi. Já jsem jen přikývl.
I když zapamatovat informací bylo dneska hodně, téměř všechny jsem si pamatovat. Otočil jsem se a rozhlédl po třídě. Tolik nových tváří.
Ale jedna mě zaujala. Nějaká holka v celkem slušivých šatech s hnědými vlasy se na mě dívala takovým nepříjemným pohledem. Hned jsem pochopil, že to ona tu tomu bude velet.

Kristen
Jak se tu mohl ten kluk ztratit?
,,Ten nový kluk, Adrian, je celkem pěkný, co?'' přerušila mé myšlenky Julia. Zpražila jsem ji pohledem. ,,Vlastně ne, vůbec se mi nelíbí.'' opravila se kamarádka, jakmile si všimla mého pohledu.
Já jsem se zamyslela nad jeho vzhledem. Nebyl špatný. Byl vysoký, celkem svalnatý. Jeho hnědé, skoro černé, delší vlasy mu padaly do čela a zakrývaly tak z části jeho hnědé oči. Měl v nich takovou zvláštní jiskru. Divokou a nespoutanou.

Jakmile jsem přišla domů, otec si mě okamžitě zavolal.
,,Kristen, musíme si promluvit.'' začal.
,,Jedna se o tu novou uklízečku?'' hádala jsem.
,,Ehm, ano. Ona to v podstatě nebude uklízečka. Bude to tvá osobní pomocnice. Přijde spolu s tebou ze školy a já se rozhodl, že jí nabídnu pokoj hned vedle toho tvého. A přijala ho. Takže tu bude trávit v podstatě všechen svůj čas.''
,,No, mě to nevadí. Když se bude řídit mými pravidly, budeme spolu vycházet.''
,,A ještě něco. Přijela už dnes.'' řekl mi. Poklepal na dveře, před kterými do teď stál. Ty se otevřely a do místnosti vešel... počkat... něco je tu špatně. To je ten nový, Adrien?
,,Co tu děláš!'' obořila jsem se na něj.
,,Kristen, buď milá! To je ta nová pomocnice. Spíš pomocník.'' usmál se otec.
,,Děláš si ze mě srandu? Je to kluk!''
,,Toho jsem si všimnul. Myslím, že ti názor kluka pomůže.''
,,To nemůžeš myslet vážně!'' řvala jsem na něj.
,,Už jsem řekl!'' zakřičel na mě. Nasupěně jsem se otočila a odešla do pokoje.

Adrien
,,Neboj, ona se zklidní.'' uklidnil mě její otec. Toho jsem se vážně nebál.
,,Takže, abych to shrnul. Pokoj mám po schodech nahoru a pak jsou to druhé dveře. Náplň mé práce bude obstarávat všechny potřeby Kristen. Ještě něco?''
,,Myslím si, že ne. Dnes máš ještě volno. Běž si nahoru vybalit a začínáš zítra ráno.'' řekl mi její otec a já jsem si vzal moji kabelu a šel do pokoje.